Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prosím... - 7. kapitola


Prosím... - 7. kapitola

Další slzy, další pláč, další starosti, další nejasnosti... Pohodové čtení - Ver.

A všichni povinně číst: Ahoj, chtěla bych obeznámit pár věcí (To, že je projev tady, neznamená, že dole není, abychom si rozuměli. :D). Bella si uvědomuje, že je v rodině upírů – ví to. Ale neví o Volturiových – zapomněla na ně a já si myslím, že kdybyste si zažili tolik, jako Bella, nebyli byste na tom jinak, protože Edward se se o nich v NM zmiňoval vlastně jen krátce. A když jí Ness v návalu pláče řekla, že je Tanya poloupír, zarazilo ji to, protože si myslela, že upíři nemůžou mít děti, a podle toho, co vykřikla Renesmé před domem, usoudila, že Edward je Nessiin nevlastní otec a Tanya její matka, která ji má z minulého manželství, a je člověk. Myslím, (Pokud ne, tak pardon, ale já jsem taková sklerotička, a číst po sobě kapitolu je pro mě nadlidský úkol. :D), že jsem to v nějakém dílu zmiňovala, ale povídku přidávám s docela velkým časovým odstupem, takže chápu, že je někdo stejně sklerotický jako má maličkost. :)Každopádně – tady Bella už vše ví, jelikož jsme se posunuli čase, a když jsme Cullenovy nesledovali, událo se pár důležitých věcí…

 

 

„Přijde mi, že mi všichni dávají za vinu to, co se stalo s mou maminkou. Ona byla před porodem, tudíž i před přeměnou v poloupírku, hrozně hodná, ale ta přeměna s ní něco udělala, a teď je takováhle. Ale já to nechtěla, přísahám, přísahám!“

Něžně jsem ji od sebe odstrčila. „Poloupírku?“ Nadzvedla jsem obočí.


O týden později:

Utřela jsem si slzu, která se mi, kdoví kdy, skutálela po tváři a hlavu si zabořila do ramene Esmé, která seděla na gauči v mém pokoji vedle mě.

„Bello, policie dělá, co může, neboj,“ konejšila mě a krátce na to jsem ucítila její ruku ve svých vlasech – připomnělo mi to moji maminku, přestože ta se ke mně takhle hezky už nějaký ten rok nechovala. Smutně jsem se pousmála a ještě trošku víc se k ní přitiskla.

Sice jsem si přikázala, že je budu ignorovat… ale nešlo to.

Hned na to, co jsme s Nessie v ten den D ukončily rozhovor, se prudce otevřely dveře a v nich stáli Alice, Jasper, Rose, Emmett, Esmé a Carlisle, kteří se – na rozdíl od Edwarda, který byl dle jejich slov právě s Tanyou na lovu – až teď vrátili z Volterry, kde prý probírali Nessie, která je, jakožto dcera Edwarda a Tanyi, (stejně jako její matka) poloupírka, které je něco okolo dvou let, vypadá jako pětileté dítě a rozumově je na úrovni žačky čtvrté třídy.

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si rozpomněla, co je v té Volteře tak důležitého, ale po pár minutách mi už bylo všechno jasné.

A z toho, co jsem si o Volturiových uložila v paměti ještě z dob, kdy jsem chodila, řekněme, na střední, mě ani moc nepřekvapilo, že je k tomu využili i jako pokusné králíky, na kterých si jejich nejnovější gardistka Tiffany vyzkoušela svoje upírství – omezit upíří schopnosti a dary. A taky mi pověděli, že umí vrátit mrtvé k životu, takže pro Ara ceněný kousek.

Samozřejmě přišla řeč i na Edwarda, ale já ji rychle odvedla jinam. Nevím, jestli jsem tak učinila dobře, ale teď se mi v hlavě honily myšlenky jiného typu, a když se tak zamyslím, vlastně jsme se s Edwardem za ten týden, co o něm vím, že tu bydlí,  navzájem „přecházeli“ – sice to takhle nepůjde napořád, ale vyhovuje mi to, přestože cítím takové zvláštní… nenaplnění.

„Esmé, ale co když ne?“ broukla jsem, přičemž jsem otevřela oči, aniž bych si předtím uvědomila jejich zavření, a nadechla jsem se, neboť po celou dobu, co jsem vzpomínala, se mi zatarasila cesta ke kyslíku. Je tak moc těžké pochopit, co se stalo, je toho tolik a neubývá to, spíš naopak.

„Bello,“ skočila nám do diskuze Alice, která seděla na posteli. Oni ostatně všichni Cullenovi – bez mužů plus Tanyi - byli u mě v ložnici, netuším proč, ale byli. A nevadilo mi to, konečně jsem cítila, že mě má někdo rád – vůbec jsem je nespojovala s Edwardem, je prostě nejde nenávidět. I když z mého pocitu, který jsem k Edwardovi chovala, už taky vyprchala početná dávka zloby. Prostě jsem byla naivní a on si se mnou hrál – to se stává dnes a denně. A škola? Život dá lekcí dost, škola je jen čtvrthodina z jedné…

Možná jsem k tomuhle závěru dospěla kvůli tomu, co se kolem mě děje, nebo možná jsem si akorát uvědomila to, co jsem si měla uvědomit už dávno – jenom další věc, o které nemám ponětí.

„Já ji sice nevidím,“ pokračovala dál Alice, „protože ta Volterra na mně, stejně jako na ostatních, nechala nějaké stopy, tudíž jsem na nějakou dobu ztratila dar, ale i tak tě můžu ujistit, že bude v pořádku. No, tak, uvidíš,“ pousmála se. Kéž by to byla pravda, kéž by…

Se snad nekonečným postesknutím jsem zvedla hlavu z Esméina ramena a podívala se za sebe na krajinu, prosycenou šerem, za oknem nad mou postelí. Pršelo…

Za dobu nepříjemného mlčení bylo slyšet jen bubnování kapek o parapet a sem tam zahřmění, jenž mě vyrušilo z domněnek o Jessice - třeba ji někdo znásilnil a teď v tom psím počasí leží někde nahá v lese na zemi, klepe se, je podchlazená a bojí se.

Nebo ji někdo týrá ve sklepě.

Nebo už možná ani není mezi námi…

Při těch předpokladech mi naskočila husí kůže a přešla mnou vlna strachu – respektive ještě větší vlna strachu než prve.

„Pustíme si nějaký film,“ navrhla Nessie, neboť nejspíše - vyjímajíc mě - jako jediná zaregistrovala to nepříjemné ticho, co jsem se sama bála prolomit. Na filmy jsem sice neměla moc chuť, ale tak… budiž.

Pohladila mě po paži a ovladačem, který předtím tiskla v ručičkách, zapnula televizi, jejíž obrazovku po krátkém pípnutí ozdobila kulisa planety Země, před kterou stála drobná slečna, která akorát opakovala to, co se na mě „usmívalo“ ze všech plakátů ve městě – „Neviděli jste ji? Třiadvacetiletá Jessica Stanleyová se pohřešuje ze dne…“ A dál jsem to už nehodlala a ani nemohla – televizi Ness okamžitě vypla – poslouchat a opět se ponořila do svého světa, kde bylo tak moc nejasností, až to bolelo.

Proč musí mít zrovna Culleni chůvu? Pochybuju, že nemají čas, jak tvrdí… Kdyby ho opravdu neměli, proč se mužská část zatěžuje hledáním Jess a ženská část mým utěšováním? A pokud ho teda mají, nač chůva? Kdybych to nebyla já, akorát by se to děvčátko dál trápilo zastiňováním svojí inteligence za dlouhá í. Služka se ale pochopit dá – v okolí ji má každý, lépe splynou s davem.

A tím se dostávám i k druhé otázce: Kde je Jessica? Sakra, Cullenovi museli jet do Volterry, kde jim byla na nějaký – snad ne moc dlouhý – časový úsek „odebrána“ jejich upírská moc, či jak tomu říkají, takže jsou v pátrání podobně jaká já – nepříliš - použitelní. A na mou otázku - Nemáte nějaké známé, co by nám pomohli? - reagovali jen slovem „bohužel“.

„Bello, no tak,“ šeptla Ness a soucitně se pousmála. Toužila jsem jí ten výraz plný naděje oplatit, ale nepovedlo se. Prostě mi něco v hlavě – a to něco mělo většinou pravdu – stále dávalo na vědomí, že Jess už nežije. Že už tu není.

Rychle jsem zamrkala, abych zadusila slzy, a potom pohled stočila ke dveřím, od kterých se ozvalo krátké, skoro neslyšné: „Nejde to.“

„Edwarde, pořád nic? Neslyšel jsi venku něčí myšlenky, které by nasvědčovaly tomu, že…,“ odmlčela se Rose a následně polkla ta ošklivá slova: Ji někdo zabil. Zmíněný jen smutně zakroutil hlavou, a i když jsem o to nežádala – ba naopak, bůh mě nevyslyšel – se podíval na mě.

„Bello,“ procedil skrz zuby – to bylo poprvé, co na mě promluvil od svého odchodu. Musím zmínit, že jelikož byl promočený na kost, a jeho tón nebyl dvakrát přátelský, nepůsobil moc příjemně.

„A–ano?“ zakoktala jsem se. Správně, nic lepšího mě nenapadlo.

„Kam večer Jessica chodívala? K rodičům? Nebo měla přítele?“ Jeho zájem o to ji najít mě opravdu, ale opravdu překvapil. A taky mě opravdu překvapilo, že ona nikam nechodila, jen jednou, a to se jí stalo osudným.

„Nikam, Edwarde. Po páté hodině už ven nechodila, musela se učit, bylo to jen jednou…,“ zašeptala jsem.

„Do hajzlu,“ zaklel a rukou si zajel do vlasů. Takovýto slovník byl u něj novinkou, co si pamatuju.

„Bello, jak byla oblečená?“

„Proč to potřebuješ vědět?“

„Protože jestli si vyšla v teplákách, tak před sebou asi neměla dlouhou cestu, ne?“ odpověděl mi otázkou.

„Měla džíny, bílý svetr a koženou bundu,“ ozvala se Tanya, která se zničehonic objevila za ním. Edward se na ni  rozpačitě podíval a odešel kamsi pryč a Tanya jako ocásek za ním.

Potom se ve dveřích ukázali i jeho opoždění bratři a otec s tím, že nemají žádnou stopu. Jak rychle se objevili, tak rychle i zmizeli…

V hlavě jsem si zpětně projela můj a Edwardův rozhovor. Jemu asi vůbec nepřišlo divné, že i když jsem byla vzorná studentka, sedím u něj v domě a hlídám mu dceru. Na druhou stranu – kdyby to teďka zbytečně rozpatlával, nebylo by mi o moc líp, takže je dobře, že to pomíjel, neboť ztráta kamarádky, a výlet do mých let, kdy jsem si náš rozchod dávala tak sprostě za vinu, by snad ještě ztížil situaci…

„Omluvte mě, musím na vzduch,“ zamumlala jsem, vstala ze sedačky, a i když jsem ucítila, že mě droboučká ručička zatahala za rukáv, postupovala jsem dál ke dveřím, kterými jsem následně prošla do dlouhé tmavé chodby, kterou jsem procházela, dokud do mě někdo nestrčil, a já nezavrávorala. Málem jsem spadla, ale přestože ke mně osud nebyl poctivý, chodit ještě umím.

„Bello, nemůžeš dávat pozor?“ sykla tiše Tanya.

„Tanyo, ty jsi poloupírka, to ty vidíš i ve tmě,“ obeznámila jsem jí. Vůbec jsem se v ní nevyznala, jednou se ke mně chovala mile, podruhé by mě uškrtila. A teď to byl případ zmíněný jako druhý – a měla i důvod. Tak nějak se k ní dostalo, že jsem kdysi s Edwardem něco měla. Když se o tom dozvěděla Ness (ptala se, proč si se všema v rodině rozumím, ale s tatínkem nemluvím), vzala to v pohodě, ale samozřejmě se muselo něco zvrtnout a slyšela to i Tanya…

„Jo, ale ty ne, tak si příště rozsviť,“ napomenula mě a pokračovala do mého pokoje k ostatním a já zase ven na terasu, kde jsem přistoupila k zábradlí, opřela se o něj a zadívala se na hvězdy.

Musela jsem se mírně usmát, když jsem si uvědomila, že se Tanya ani neumí zorientovat ve vlastním domě – zapínač světla je přece u schodiště – ale úsměv mě opustil hned, když jsem spatřila padající hvězdu. Maminka mi říkávala, že když padá, mám si něco přát…

Při té vzpomínce jsem tělem sice zůstala v Seattlu, avšak duší se přenesla do svého dětství…

„Maminko, támhle letí Bohův sopl!“ vykřikla jsem a ukázala na černočerné nebe, které osvětlovala jenom zářivá skvrnka. Ten sopl, že jo…

Mami se zasmála. „To není sopl, Bells! Jen padá hvězda, tak si něco přej, splní se to.“

„Skutečně?“ Otočila jsem se na ni.

„Já to nezkoušela.“

„Já ráda experimentuju,“ informovala jsem. „Přeju si, abych se jednou zamilovala!“ výskla jsem.

„Bello, to se stane tak jako tak. A příště si přej potichu, jinak se to nesplní.“

„Ale, mami, já se chtěla zamilovat šťastně. Takže když jsem to vyslovila nahlas, budu nešťastná?“

„Jasně, že nebudeš,“ ujistila mě. Tak trochu mi připadá, že jsme si akorát zopakovaly povídání mezi Patricií a její máti Natashou z toho seriálu, ze kterého znám, že se člověk nemusí zamilovat jen šťastně, ale aj nešťastně. No, stejnak si nedovedu představit, jaký je v tom rozdíl, ale být šťastná je asi lepší.

„Jo, to je,“ uznala jsem.

Při dalším pozorováním oblohy jsem se zase zamyslela nad tím, kde asi tak může být Jessica… Culleni nemají dary, hůř slyší a čich jim taky skoro vypověděl službu, takže je tenhle boj prohraný ještě dřív, než pořádně začal. Vždyť hledají týden a nic. Rodiče Jess mluvili i v televizi, ale nevrátila se, takže ji asi někdo musí někde držet. Nebo je mrtvá – taky možnost.

Otřásla jsem a ruce si složila na prsou. Začínala mi být zima a ty chladné úvahy mi taky nepomáhaly…

Navíc byl ve vzduchu cítit déšť, který před chvílí pominul, což zaručovalo vážně hororovou atmosféru. Otočila jsem se na patě a už už sáhla po klice, když jsem za sebou uslyšela známý hlas, volající mé jméno.

„Ano, Jaspere?“ obrátila jsem něj. Jasper běžel lidským tempem, lapal po dechu, a když mu to plíce umožnily, snažil se něco říci – marně. Byl skutečně vyřízený. Po tom, co se trošku přiblížil, jsem si všimla, že má v ruce nějakou bundu, kterou si dal k hlavě, do výšky očí, a druhou rukou na ni ukázal.

„Je to Jessicy?“ vydechl, když už byl skoro na schodech k terase. Zadívala jsem se na to, vykulila oči, a potom už jenom přesvědčeně kývla na souhlas, a rozběhla se k němu…

 


Kapitola je docela dlouhá, tak snad to někdo ocení.  Fakt mi to dalo hodně práce, přestože to tak vůbec nevypadá.

Nerada bych Vám vzala chuť do čtení, ale mně se tahle povídka vyloženě hnusí. Je šíleně těžká, a i když to mám v hlavě promyšlené, hodit to do Wordu už taková legrace není... Taky rapidně ubývá počet komentů - a já se tomu při tomto, ehm, divném zpracování ani nedivím - takže mám další důvod, proč povídku dát na smazání... Neberte to jako „vyhrožování" nebo „takový nevinný pokus o limity", ale berte to jako čistou pravdu.

Ptáte se, jestli Edward Bellu opustil, protože ji nemiloval? No, odpovím takto: Eddie tady bude slušný hajzlíček. Pokud tedy budu pokračovat...

A jinak se (snad) všechno vyjasnilo, ne? Ness teď nebude psychicky vyrůstat, její tělo musí dohnat ten rozum. :D A na kulatiny - jestli budou - plánuju pohled Edwarda, možná dřív. Nebo taky vůbec.

Komu toto věnovat? Radši nikomu - nerada bych někoho urazila...
A korekci obstarala WhiteTie - díky.
 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prosím... - 7. kapitola:

 1 2 3   Další »
10.06.2012 [19:03]

AlliceVolturiCullen Emoticon Emoticon

26. LeahCc
05.06.2012 [0:48]

LeahCcAhojky! Já se moc omlouvám, že jsem minule nekomentovala. Nějak jsem si nevšimla další kapitolky Emoticon Emoticon
VerCullen, to nemyslíš vážně, že ne? Jak tě může něco tak nádherného a úžasného nebavit???
Emoticon Emoticon Emoticon Ty máš obrovský talent, a já zase kladívko, se kterým tě praštím, když přestaneš psát Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Ale teď k věci:
O Jess se vážně bojím, snad není mrtvá. Na chviličku mě napadlo, že by s tím mohla mít společné Tanya Emoticon Ale snad je to jen můj výmysl
Belly je mi vážně líto. Život už by se do ní mohl přestata strefovat Emoticon Nejvíc jsem naštvaná na Edwarda. Vážně je tak arogantní, že mu ani trochu nedošlo, co s Bellou udělal? Emoticon Emoticon Já doufám, že ne... Emoticon Emoticon Emoticon Moc se těším na jeho pohled, hajzlík jeden Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A k závěru? Ver, ty prostě nesmíš přestat!!! Tvoje povídka je úžasná, přála bych si psát jako ty Emoticon Emoticon Jen se podívej na moje pokusy Emoticon o povídky, kéž by byly taky tak skvělé Emoticon Emoticon
No... Nevím, co víc bych měla napsat, já tě tímto nijak nepřesvědčím, bohužel Emoticon
Ale někteří Haj** (znám to sama) většinou jen čtou a nekomentují.... Emoticon Emoticon
Takže... teď už můžu napsat jen:
RYCHLE POKRAČOVÁNÍ!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

04.06.2012 [6:30]

MetalistkaUrčitě chci pokráčování!!!!!!!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

04.06.2012 [1:04]

Petulka01J Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.06.2012 [19:51]

BellaSwanCullen8pokračuj prosím Emoticon Emoticon Emoticon táto poviedka je úžasná Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.06.2012 [18:30]

prosím nepřestávej,povídka se mi líbí a mrzelo by mě kdybych se nedočetla konce Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
jinak mě ten Edward nesedí to bude pěinej hajzlík Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21. martty555
03.06.2012 [18:21]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20. laura
03.06.2012 [17:49]

Prosím nepřestávej.Já mám ráda hodného Edvarda, tak doufám, že to nebude zas až moc velký hajzlík. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.06.2012 [17:26]

77Alex77Ach nié, Ver Emoticon Emoticon Emoticon To nemôžeš myslieť vážne, že ťa táto poviedka nebaví. To proste nejde. Emoticon Kapitoly sú skvelo prepracované, vyzerá to tak, že to písanie ťa baví a nakoniec toto Emoticon Emoticon Prosím ťa, hlavne musíš pokračovať, lebo ja bez tejto poviedky nežijem! Fakt som sa na ten príbeh a na tvoj štýl písania tak namotala, že proste nemôžeš skončiť! Emoticon Viem, že si tu len tak ozrejmila situáciu, že ťa poviedka veľmi nebaví, ale určite už si niečo plánuješ a začínaš pomaly uvažovať, že ju dáš zmazať. Prosím, premysli si to! Aj keď komentárov ubúda, vždy tu bude niekto, kto ti nejaký ten koment zanechá a ja budem vždy medzi nimi! Emoticon Hééj, kde je ten tvoj optimizmus? Emoticon Emoticon Takže zlato, nahoď znovu ten optimistický režim, široký úsmev a píš! Nepraj si ma, ak to zmažeš! Emoticon
No a teraz konečne ku kapitole. Musím povedať, že sa mi táto poviedka páči čím ďalej tým viac. Ty možno chuť do písania strácaš, ale zdá sa mi, že píšeš ešte krajšie. Emoticon Pomaly, ale iste sa z teba stáva geniálna autorka! Emoticon Tvoj štýl písania je každou kapitolou krajší, je to pestrejšie a zaujímavejšie. Emoticon Pocity sú úplne úžasne opísané, krásne sa to vyvíja.
Tebe samej patrí poklona a potom ešte jedna veľká tejto poviedke. Emoticon
Na začiatku som nechápala o čo ide, ale potom tá Jess. Preboha, je v poriadku? Emoticon Neviem, ale niečo mi hovorí, že v tom má prsty Tanya, aj keĎ neviem to iste. Ale absolutne nič ma nenapadá, čo by mohlo byť s Jess. Dúfam, že to čoskoro objasníš, lebo umriem zvedavosťou. Emoticon Emoticon
Hlavne, nech je v poriadku. Nie, že by som si ju nejako obľúbila, ale je to kamarátka Belly a zároveň aj jej veľká opora Emoticon
To čo bol ten rozhovor? Ja iba pozerám... Emoticon Oni sa spolu rozprávali! Emoticon Po niekoľkých rokov prehodili pár slov. AAAA, to je úspech! Emoticon Emoticon Ale nie...Na to, že sa spolu rozprávali tak dávno, tak je to veľký úspech, naozaj! Dúfam, že spolu budú kecať často a to nielen na tému Jess.ň
A Edward? To jeho správanie je normálne že wááá. Ja milujem Edwarda hajzla. Podľa môjho názoru je zaujímavejší, ako originál a hlavne je neskutočne sexy. EmoticonTakže tá zmena jeho správania sa mi páči.
Akurát som bola zaskočená tým, ako to, že je Bella u Cullenovcoch prijali oni sami. Myslela som si, že budú vyvádzať, alebo budú viacej zaskočení, prípadne sa správať odmerane, alebo naopak pchať sa jej do zadku. Ale nie... A nevadí mi to tam. Emoticon
A nakoniec ti musím pochváliť, ako si si rozdelila kapitolu. Hneď si začala tým, ako sa Jess stratila a chvalabohu si nevypisovala ako na to prišli atd atd atd... Emoticon Emoticon
No, čo na záver? Snáď len to, že túto poviedku milujem čím ďalej tým viac a ty teraz rozhodne nemôžeš skončiť. Emoticon Viem aké to je, keď komentáre nie sú a ty nevieš, čo alebo kto ťa má nakopnúť EmoticonVlastne preto mám jednu poviedku pozastavenú.... Ale bola by škoda, keby si ju stopla. Stále tu máš ár verných čitateliek. Emoticon
P.S. Ďakujem ti za komentáre pri Ch. Nielen, že sa im teším, ale ešte sa pri nich aj super pobavím. Sim moja energia, zlato! Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. Rena16
03.06.2012 [14:59]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!