Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vládce 5. kapitola

19.11.2012 (08:15) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1782×

V. Oslava

Když si vezmu, jak uplynul celý minulý měsíc, musím říct, že jsem nikdy nebyl šťastnější. Alice rozzářila můj život, byl jsem s ní každou volnou chvíli. S její rodinou jsme se od té hádky na útesu neviděli, Alici to nijak nevadilo a mně také ne.

Zrovna jsem kartáčoval svou klisnu Star, byla tak úžasně klidná, takže jsem mohl vzpomínat.

„Jazzi?“ ozval se u dveří hlas Dannyho.

„Ano?“ podíval jsem se na něj.

„Chtěl jsem se zeptat, jestli mě tento týden budeš potřebovat, protože chceme s Alison někam odjet na líbánky,“ řekl mi.

„Ne, klidně si jeďte a užijte si to tam,“ usmál jsem se na něj.

„Měl jsi vlastně s Alicí svatební noc?“ zeptal se.

„Ne, jednou jsme se o tom bavili, slíbil jsem jí tu noc, ale až bude připravená,“ odpověděl jsem mu.

„Dnes má Alice narozeniny, co?“ usmál se na mě.

„Chci jí dát Star, aby mohla jezdit se mnou, a ne pořád na Bleskovi,“ přikývl jsem a udělal poslední tah kartáčem.

„Alison chce kvůli tomu odjet až zítra, strašně si Alici oblíbila,“ řekl mi.

„Alice ji má také moc ráda,“ přikývl jsem, „jsem rád, že se tu s někým spřátelila.“

„Tak já půjdu a dík,“ řekl mi a odešel. Uklidil jsem kartáč a šel do kuchyně. Začal jsem Alici dělat dort, nebál jsem se, že zbyde, protože vlkodlaci se o něj postarají s velikou radostí. Trochu jsem si s dortem vyhrál, ale musel jsem uznat, že se mi povedl, tedy aspoň po vzhledové stránce.

Udělal jsem Alici ještě palačinky a napsal jí na ně Krásné narozeniny, lásko. Vzal jsem ještě džus, položil vše na tác a šel k nám do ložnice. Alice ještě spala, byla tak roztomilá. Jako by mě ucítila a probudila se. Položil jsem tác na noční stolek a přisedl k ní na postel.

„Dobré ráno, lásko,“ pohladil jsem ji po tváři. Usmála se a otevřela oči.

„Dobré,“ zašeptala a posadila se. Položil jsem jí tác s její snídaní na peřinu před ni. Alice si přečetla nápis, její oči se zaplnily slzami radosti. Přitáhla si mě k sobě a políbila mě. Líbali jsme se něžně, byla v tom láska, opravdová a nikdy nekončící láska. Po nekonečně dlouhé době jsme se od sebe odtáhli, Alici bilo srdce jako na poplach.

„Tak takhle si představuji dokonalé probuzení.“ Pohladila mě po tváři, usmál jsem se. Alice se pustila do jídla, po palačinkách se jen zaprášilo. Najednou někdo zaklepal, Alice vyzvala dotyčného, ať vstoupí.

„Ahoj Alice,“ usmála se Leah, „chtěla jsem se zeptat, jestli bys se mnou nejela do Londýna se podívat s Bree na jedny šaty.“

„Jasně, kdy?“ přikývla.

„Za chvíli,“ odpověděla jí Leah a odešla. Popravdě ty šaty byly jen záminka, jak dostat Alici ze Sídla, abychom mohli uspořádat oslavu. Alice se převlékla a šla za Leah. Měli jsme tak pět hodin, abychom to připravili. Vyskočil jsem z balkonu a rozběhl se do stáje. Star už na mě čekala, věděla, že dnes bude mít novou jezdkyni. Rozčesal jsem jí hřívu a dal do ní mašli.

„Teď jsi dokonalá,“ řekl jsem a pohladil ji po nose. Spokojeně zaržála a pokývala hlavou.

Pak jsem zaběhl za ostatními a začal jim pomáhat s přípravou. Trvalo nám to déle, než jsme čekali. Ale to nevadilo, Alice přemluvila Leah a Bree k nákupům, takže jsme měli ještě čas.

Bylo už osm hodin, když jsme dokončovali poslední detaily. V půl deváté přijely holky, čekal jsem s Diegem v garáži. Přijelo k nám mé modré porsche, Alice vystoupila a hned se hnala ke mně. Políbil jsem ji na přivítanou.

„Jak jste si to užily?“ zeptal jsem se.

„Úžasně,“ usmála se na mě.

„Mluv za sebe, Alice,“ řekla Bree z náruče Diega, „Jazzi, ty dvě už nepouštěj společně na nákupy, protože to nejsou už nákupní maniaci, ale tornáda, která vybílí celý krám.“

„Nepřeháněj,“ řekla Leah, já jsem se jen zasmál.

„Jedla jsi?“ podíval jsem se na Alici.

„Byly jsme na pizze, měl jsi vidět, jak se Bree tvářila, když před ni postavili pizzu,“ zasmála se Alice.

„To je dobře, protože mám pro tebe překvapení,“ usmál jsem se na ni. Ihned se jí rozzářily oči, vzal jsem ji za ruku a vedl do levého křídla. Před vstupem jsem jí zakryl oči, aby nic neviděla. Trochu protestovala, ale nebylo jí to k ničemu platné. Opatrně jsem ji dovedl do sálu, kde už všichni čekali. Sundal jsem jí ruce z očí a všichni najednou zavolali: „Všechno nejlepší, Alice.“

Alice koukala na všechny s otevřenou pusou, do očí se jí nahrnuly slzy.

„Děkuju,“ zašeptala, kývl jsem na Dannyho a ten přivezl dort se svíčkami. Alice se na mě nevěřícně podívala: „To jsi dělal ty?“

„Trochu jsem si s tím pohrál,“ přikývl jsem, „tak zfoukni svíčky a něco si přej.“

Poslechla mě, přešla k dortu a začala pomalu zfoukávat všechny svíčky. Pak jsem jí nandal kousek dortu na talíř, kývnul jsem na Setha a Leah, aby si také vzali. S radostí se do něj pustili. Alice ochutnala, vypadalo to, že jí chutná.

„Něco tak výborného jsem ještě v životě neměla,“ zašeptala.

„Teď jsou na řadě dárky,“ řekla vzrušeně Leah a podala Alici malý balíček. Alice ho otevřela a já uviděl stříbrný náramek, který se dokonale hodil k řetízku, který jsem jí koupil na letišti. Od všech dostala nějakou drobnost, Alice si připadala, jako by byla ve snu.

„Můj dárek čeká venku,“ zašeptal jsem jí nakonec, společně jsme vyšli ven, kde čekala Star.

„Ta je pro mě?“ zeptala se překvapeně Alice, Star k ní přešla a zakývala hlavou.

„Ty jsi krasavice,“ zašeptala Alice a pohladila ji po nose.

„Jmenuje se Star,“ řekl jsem, Alicin úsměv se rozšířil.

„Ahoj Star,“ řekla jí, Star tlumeně zaržála.

„Projedeš se na ní?“ zeptal jsem se, nadšeně přikývla. Zapískal jsem a během chvilky byl u mě Blesk. Naskočil jsem na něj a společně jsme se jeli projet. Jeli jsme jen ke stájím, Alice vypadala trochu nervózně, ale snažila se, abych to neviděl, proto jsem se jí na to neptal. Ustájili jsme koně a společně se vydali zpátky.

„Musíme se vracet?“ zeptala se Alice, zavrtěl jsem hlavou. Vydali jsme se do ložnice, Alice šla na balkon.

„Řekneš mi, co sis přála?“ zeptal jsem se jí tiše.

„Budu muset, protože jinak by se mi to přání nevyplnilo,“ odpověděla mi a otočila se ke mně. Držel jsem ji kolem pasu a ona mě hladila po pažích.

„Slíbil jsi mi, že si vynahradíme svatební noc, a já bych si ji chtěla vynahradit dnes,“ zašeptala.

„Jsi si jistá?“ ujišťoval jsem se.

„Snad jako nikdy v životě,“ přikývla. Sklonil jsem se k ní a políbil ji. Rukama mi zajela pod košili na ramena a pomalu mi ji stahovala dolů. Na chvilku jsem svěsil ruce, aby mi ji mohla sundat úplně. Zajel jsem jí pod tričko a začal hladit po bocích. Pomalu jsem jí začal vyhrnovat tričko, na chvilku jsme se od sebe odtáhli, abych jí ho mohl sundat úplně. Při té příležitosti mi také sundala tričko, pomalu jsme se začali přesouvat do ložnice.

Posadil jsem se na postel a ona si mi sedla na klín. Nikam jsme nespěchali, měli jsme pro sebe celou věčnost. Rozepnula mi pásek od kalhot a také kalhoty. Na chvilku jsme se postavili, aby mi mohla sundat kalhoty. Já jsem udělal to samé, pak jsem si ji vyhoupnul do náruče a ona mi obmotala nohy kolem pasu. Znovu jsem se posadil na postel, odtáhl jsem se od Aliciných rtů, což se jí moc nelíbilo.

Začal jsem ji líbat na krku, nedokázala potlačit sten. Byla celá uvolněná a vychutnávala si mé polibky, kterými jsem obdarovával její krk a ramena. Rukama jsem zabloudil k zapínání její podprsenky, rozepnul jsem ji jí a odhodil pryč. Políbil jsem ji na dekolt a pokračoval k jejím prsům. Její bradavky pod mým dotykem ztuhly, uchopila mě za tvář a přitáhla si můj obličej zase k tomu svému. Políbili jsme se a já ji začal pokládat do peřin. Sundal jsem jí kalhotky a ona mně mé poslední oblečení, které mi zbývalo. Opatrně jsem se na ni položil a připravil nás na splynutí.

„Vážně to chceš?“ zeptal jsem se tiše.

„Už jsme došli tak daleko, byla by chyba couvnout,“ odpověděla mi šeptem, přikývl jsem a políbil ji. Opatrně jsem do ní začal pronikat, narazil jsem na panenskou blánu. Byla tak nevinná, na chvilku jsem se zastavil a jen ji líbal. Pak jsem zatlačil, cítil jsem, jak se blána trhá. Alice s tichým vzlykem opustila mé rty a zabořila hlavu mezi můj krk a rameno. Cítil jsem z ní bolest, zastavil jsem se, aby si na mne přivykla.

Po chvilce se začala uvolňovat a bolest, kterou jsem cítil, pomalu ustupovala. Položila hlavu na polštář a dívala se mi do očí. Viděl jsem v nich bezmeznou lásku, na tvářích se jí třpytily slzy. Jemně jsem jí je polibky setřel, ucítil jsem, jak se něžně usmála a pohladila mě po vlasech. Opatrně jsem se v ní pohnul, tiše vzdychla, ne bolestí, ale vzrušením. Přitáhla si mě k sobě a políbila mě.

Začal jsem se v ní něžně pohybovat. Dusili jsme steny v polibku, cítil jsem z ní obrovskou lásku, kterou mi dokazovala každým svým dotykem. Já jsem se cítil jako v sedmém nebi, tohle jsem s nikým nikdy nezažil.

Alice se pode mnou prohnula jako luk, v tu chvíli to ve mně také vybouchlo. Tolik emocí v jedné chvíli, ale nevadilo mi to, byly to krásné emoce prosycené láskou. Alice se ode mě trochu odtáhla a podívala se mi do očí. Zrychleně dýchala a její srdce bilo jako o závod. Já sám jsem také zrychleně dýchal, i když to nebylo vůbec potřeba. Pohladila mě po tváři a zašeptala: „Děkuju.“

Políbil jsem ji, s radostí mi polibek opětovala. Odtáhl jsem se na chvilku od ní a odkulil se vedle ní. Položila si hlavu na mé rameno a přitiskla se ke mně, jak to jen šlo. Přikryl jsem nás a pevně objal Alici. Hladil jsem ji po zádech a poslouchal její srdce, jak se začíná pomalu uklidňovat.

„Tohle byl ten nejkrásnější dárek, co jsem mohla dostat,“ zašeptala.

„Sama sis ho vybrala,“ odpověděl jsem jí, tiše se zasmála a pohladila mě po hrudi.

„Víš, že jsem si tohle před svatbou ani nedokázala představit?“ zeptala se mě.

„Co?“ nechápal jsem.

„Že do tebe budu zamilovaná, že mě budeš milovat a ctít. Před svatbou jsem se tě bála,“ přiznala tiše.

„To jsou o mně pověsti tak špatné?“ podivil jsem se.

„Skoro nikdo tě nezná, takže moc věcí se o tobě neví,“ řekla.

„A co se o mně tedy povídá?“ vyzvídal jsem.

„Věděla jsem jen o tobě, že jsi jeden z nejlepších bojovníků, že chodíš na důležité akce po boku rodiny. Máš dva strážce měniče a jsi velice vlivný a mocný,“ odpověděla mi.

„No, tak to je všechno pravda,“ řekl jsem.

„Ale nevěděla jsem o tobě, že jsi milý, obětavý a něžný,“ zašeptala, „tam ty věci trochu zaváněly necitelností. Všichni říkají, že máš vždy ledovou masku a neprojevuješ city.“

„Ano, mám ledovou masku, protože jinak bych se tvářil zmučeně, ty emoce ve Volteře hlavně ve vězení mě mučí,“ vysvětlil jsem jí, „navíc nejsem rád středem pozornosti.“

„Doma mi pořád říkali, že Volturiovi jsou neupřímní a lžou, ale ty jsi byl od začátku ke mně upřímný a nic jsi mi netajil,“ řekla.

„Nechtěl jsem mít před tebou žádné tajnosti, při svatbě jsem viděl, jak jsi plachá. Přemýšlel jsem hodně, jak se k tobě chovat,“ přiznal jsem, „chtěl jsem, abys mě aspoň považovala za přítele, kdybychom se do sebe nezamilovali, abychom nebyli nepřátelé a tohle manželství nebylo jedno velké peklo. Cítil jsem z tebe strach a nervozitu, proto jsem byl na tebe jemný a nechtěl jsem tě zbytečně strašit. I když jsem tě asi vystrašil, když jsem bouchnul.“

„To myslíš Rumuny nebo mou sestru?“ zeptala se.

„Obojí,“ odpověděl jsem.

„Musím přiznat, že jsem ti ze začátku moc nedůvěřovala, ale tou upřímností sis mou důvěru získal prakticky ihned.“ Podívala se mi do očí. Pohladil jsem ji po tváři a naposledy políbil předtím, než usnula.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vládce 5. kapitola: