Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vládce 4. kapitola

28.09.2012 (19:15) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1696×

IV.  La Push

Po hodně dlouhé době jsem se od ní odtáhl, ale pořád jsem měl její obličej v dlaních.

„Miluji tě,“ zašeptal jsem, pousmála se a odpověděla mi:

„Já tebe také, strašně moc tě miluju.“

Pevně jsem ji k sobě přitisknul, ona zabořila obličej do mé hrudi, já zas do jejích vlasů. Ucítil jsem, jak se začala klepat zimou. Trochu jsem se od ní odtáhnul a vzal ji do náruče. Odnesl jsem ji na postel a zavřel dveře od balkonu. Přešel jsem k posteli, sundal si boty a lehnul si vedle ní. Ležela na boku a dívala se na mě. Po chvilce se váhavě přemístila na mou hruď, začal jsem ji jemně hladit po zádech. Druhou ruku mi chytila a propletla naše prsty. Po chvilce už jemně oddechovala, celou noc jsem ležel ve stejné poloze a hlídal její spánek. Nikdy jsem nechápal, jak Lucas může celou noc pozorovat Lily, jak spí, ale teď jsem to pochopil. Alice se začala pomalu probouzet, na chvilku jsem z ní ucítil zmatení, které jsem nechápal, ale pak ho nahradila obrovská radost a láska. Pohladil jsem ji po vlasech a zašeptal:

„Dobré ráno.“

Usmála se a nazdvedla se na loktu.

„Myslela jsem, že to byl jen sen,“ žašeptala.

„Vypadám jako sen?“ zeptal jsem se s mírným úsměvem a pohladil po tváři. Vzala mou dlaň a vdechla mi do ní polibek. Jemně jsem přemístil svou ruku a přitáhl si ji k sobě. Něžně jsem ji políbil, s radostí mi polibek opětovala.

Najednou však někdo vtrhnul do pokoje, neochotně jsem se od Alice odtáhnul a otočil se na narušitele. Byla to Leah se Sethem, koukali na nás jako na svatý obrázek.

„Už jste se dokochali?“ zeptal jsem se trochu naštvaně.

„Promiň, nechtěli jsme vás rušit,“ zašeptala Leah se sklopenou hlavou.

„Tak co se děje?“

„Volal Sam, chtěl by, abychom zas přijeli do La Push, prý se mu po nás stýská,“ odpověděla mi.

„A ví, že jsem...?“ nedokončil jsem otázku.

„Ano, řekla jsem mu to, jeho názor se nezměnil,“ přikývla.

„Chceš jet?“ podíval jsem se na svou lásku. „Mohla bys za svou rodinou.“

Její obličej se rozzářil a radostně přikývla.

„Tak zabukuj letenky,“ řekl jsem Leah, „ale musíš ještě na Alicino staré jméno.“

„Nemusím, nechala jsem ty doklady už udělat, když vy jste se po týdnu k tomu nedokopali,“ řekla mi a vytáhla obálku. Nastavil jsem ruku, aby mi ji hodila.

„Co za to?“ zeptala se mě s pozvednutým obočím.

„Udělám ti snídani?“ řekl jsem zkusmo.

„Dobře,“ přikývla a hodila mi obálku.

„Alice, omlouvám se, ale vlezla jsem ti do věcí, abych ti ty doklady mohla udělat,“ řekla trochu provinile Leah, Alice jen nad tím mávla rukou a já jí podal obálku s jejími doklady.

„Půjdu udělat tu snídani,“ řekl jsem, „a neboj, na tebe nezapomenu.“

Usmála se a vtiskla mi jemný polibek na rty. Vstal jsem a odešel do kuchyně. Začal jsem dělat Leahino oblíbené jídlo, což byly lívance, Alice už je také ochutnala, jen se po nich zaprášilo, když jsem jí je udělal poprvé.

Akorát jsem je dokončil, když všichni přišli. Posadili se ke stolu a začali si brát, jen jsem se díval, jak to do Leah a Setha padá. Alice se jim smála a sama jedla pomalu.

„Poletíme už za hodinu,“ řekla mi Leah, když dojedla.

„Super, aspoň mi nestihneš zase vybílit kreditku,“ řekl jsem a už zdrhal, protože se za mnou hnala. Zašil jsem se k sobě do pokoje a začal si se smíchem balit.

„Ty ji musíš prostě provokovat, co?“ ozvala se po chvíli od dveří Alice.

„Já jsem ji neprovokoval, pouze jsem se zaradoval,“ pokrčil jsem rameny.

„Leah říká, že bychom měli už jet,“ řekla Alice, přikývl jsem a hodil si batoh přes rameno. Alice měla s sebou obrovský kufr.

„Ty se tam stěhuješ?“ podivil jsem se.

„Ne,“ zavrtěla hlavou, vzal jsem kufr a sešli jsme dolů, kde čekala Leah s ještě větším kufrem, než měla Alice. Naskládali jsme všechno do auta a vyjeli. Cestou se Alice bavila s Leah a Sethem, kteří ji vyprávěli, co jsme všechno spolu vyváděli ve Volteře za vtípky. Alice se smála a vzala mě za ruku, kterou jsem měl položenou na řadící páce. Podívala se na mě, jestli mi to nevadí, usmál jsem se a stiskl jí ruku. Přijeli jsme na parkoviště a vystoupili. Seth sehnal vozík na kufry a skočil uložit klíčky od auta. Šli jsme se odbavit a prošli pasovou kontrolou. Měli jsme to přesně na čas, prošli jsme tunelem do letadla. Samozřejmě jsme letěli první třídou, zase jsem měl místo u okna. Nabídl jsem ho Alici, ale odmítla to, posadili jsme se vedle sebe. Alice odstranila opěrku mezi námi a opřela se mi o hruď. Objal jsem ji kolem ramen, aby se jí sedělo lépe.

„Jazzi?“ zeptala se po chvilce a tím přitáhla mou pozornost na sebe. Podíval jsem se na ni.

„Nejel bys se mnou za mou rodinou?“ zeptala se mě.

„Alice, já nevím, jestli je to dobrý nápad,“ snažil jsem se vymluvit.

„Jazzi, prosím,“ prosila, přemlouvala mě ještě celé dvě hodiny, než jsem konečně svolil. Zbytek letu prospala, držel jsem ji celou dobu u sebe. Probudil jsem ji, až když jsme přistávali v New Yorku, kde jsme měli přestoupit na letadlo do Seattlu. Měli jsme půlhodiny volno, takže jsme se spolu sami procházeli po letišti. Jednou rukou mě držela kolem pasu a druhou měla propletenou s mou, kterou jsem měl okolo jejího ramene.

„Chceš jet za rodinou už dnes nebo to necháme až na později?“ zeptal jsem se jí.

„Asi dnes, jestli ti to nevadí,“ odpověděla mi. Aspoň to už budu mít za sebou, pomyslel jsem si. Procházeli jsme kolem obchodu, kde byl Seth a díval se na nějakou elektroniku, ucítil jsem na sobě jeho pohled v reakci na mé myšlenky. Pomalu jsme se vydali do letadla, pohodlně jsme se usadili. Alice zase byla opřená o mě, tentokrát nespala. Tiše si hrála s mými prsty ruky, kterou jsem měl položenou okolo jejích ramen. Vystoupili jsme z letadla a vyzvedli si zavazadla.

„Jazzi, nebude ti vadit, když nepojedeme s vámi?“ zeptala se mě Leah.

„Ne, co chcete dělat?“ řekl jsem.

„Chtěli bychom se proběhnout,“ odpověděl mi Seth.

„Tak běžte, sejdeme se v La Push,“ přikývl jsem, „my můžeme jet rovnou k tvé rodině, pokud si tedy nebudeš chtít vybalit.“

„Ne, pojedeme rovnou,“ přikývla natěšeně Alice.

Hodně štěstí a trpělivosti, brácho, ozval se mi v hlavě Sethův hlas. Podíval jsem se na něj, jen se trochu povzbudivě pousmál a odešel i se svou sestrou. Nasedli jsme s Alicí do auta a vyjeli. Celou cestu mě držela za ruku, ve Forks mě navigovala k domu její rodiny. Zaparkovali jsme, zhluboka jsem se nadechl a vystoupil. Oběhl jsem auto a otevřel Alici dveře. Povzbudivě se na mě usmála.

Hlavní dveře se otevřely a z nich vyběhla Alicina matka. Hned byla u Alice a objímala ji.

„Alice, holčičko, co tu děláš?“ zeptala se jí radostně.

„Leah, Seth a Jazz byli pozváni do La Push a Jazze napadlo, že bych vás mohla navšívit, když budeme od sebe kousek,“ odpověděla jí Alice.

„Navštívit s kontrolou,“ řekla její sestra, která se také objevila s celou rodinou.

„Ne, on tu není jako kontrola,“ řekl ten zrzek, „Alice ho musela přemlouvat dvě hodiny, aby jel s ní.“

Zřejmě si to přečetl z Aliciných myšlenek, neboť já je měl zakryté.

„To sis přečetl od něj?“ zeptala se blondýnka.

„Ne, od Alice, Jasperovy myšlenky neslyším,“ odpověděl jí.

„Nechte si tuto debatu dovnitř,“ řekla Alicina matka a vyzvala nás, abychom šli dovnitř. Prošli jsme hlavními dveřmi a vyšli schody do obývacího pokoje. Hodně mi to tu připomínalo domy naší rodiny všude po světě. Alice se vesele bavila s rodinou na pohovce, já jsem se opřel o stěnu u dveří a stál tam. Nikdo si mě nevšímal, takže to bylo dobré.

Je to lepší, než aby ses zas s někým hádal, co? ozval se v mé hlavě hlas Leah.

To stoprocentně, přitakal jsem, opřel jsem si hlavu o stěnu a zavřel oči.

Zaskočili jsme si na lov a potkali medvědy, řekl mi Seth, škoda, že jsi s námi nebyl.

Někdy si to vynahradíme, slíbil jsem mu.

„Jazzi?“ vytrhl mě z naší konverzace hlas Alice.

„Ano?“ podíval jsem se na ni.

„Tys mě nevnímal, co?“ povzdechla si. „Pojď si sednout.“

Poslechnul jsem ji a posadil se na opěrku pohovky vedle ní.

Potkali jste aspoň nějakého velkého? zeptal jsem se.

Jo, byla sranda ho provokovat, zasmála se Leah, trochu jsem se pousmál, když mi ukázala vzpomínku.

„Už zase nevnímá,“ uslyšel jsem hlas blondýnky.

„Ani se mu nedivím, když ho neustále urážíš,“ řekla jí Alice a chytila mě za ruku. Ta blondýnka mě začala pomalu zase vytáčet.

Štěstí, žes to neslyšel, aspoň jsi nebouchnul, řekla Leah. Dal jsem jí za pravdu. Alice cítila, že se začínám dostávat zas do varu, a poslala mě na chvíli ven. Rád jsem z toho domu vypadnul, ta nepřátelská atmosféra mě ubíjela. Posadil jsem se na kámen a uklidňoval se. Přitáhl jsem si kolena k sobě a položil si na ně bradu.

Připojíme se zas ke smečce, řekla mi Leah a navázala kontakt se smečkou. Nechala své myšlenky plynout tak, abych slyšel i myšlenky ostatních vlků.

Ahoj, ozvalo se několikanásobně.

Nazdar, řekli Leah se Sethem.

Kde máte Jaspera? zeptal se Jared.

Je u Cullenů, odpověděla mu Leah.

Co tam dělá? Podivil se Sam.

Vždyť jsem ti říkala, že se oženil s Alicí Cullenovou, povzdechla si Leah a já se v duchu uchechl. Ihned si mě všimli.

Jazzi, pozdravili mě.

Rád vás opět slyším, řekl jsem. Najednou někdo do mě drcnul, rychle jsem reagoval, chytil jsem ho pod krkem a nebezpečně zavrčel. Uviděl jsem manžela té blondýnky, pustil jsem ho a zase se vrátil do původní polohy.

„Co chceš?“ zeptal jsem se ho.

„Alice tě prosí, abys šel dovnitř,“ oznámil mi a odešel. Povzdechnul jsem si a seskočil z kamene. Pomalu jsem šel dovnitř, už z dálky jsem slyšel křik blondýnky:

„Vidíte, já vám říkala, že je nebezpečný.“

Začala mě urážet, nad tím jsem trochu skřípal zuby, ale pak se pustila do mé rodiny, a to jsem už po ní málem skočil, kdyby mě Alice nezadržela. Stál jsem proti blondýnce a Alice měla ruce na mé hrudi. Ruce jsem měl až po lokty v plamenech, pod jejím dotykem jsem se začínal pomalu uklidňovat.

„Já na tohle nemám nervy,“ řekl jsem tiše Alici, „nechám ti tu auto a půjdu do La Push.“

Smutně přikývla.

„Jen si běž žalovat té své bezvýznamné rodince,“ řekla mi povýšeně blodýnka. V ruce se mi zformulovala ohnivá koule a já ji po ní hodil. Minula ji jen o pár milimetrů.

„Ještě něco řekneš o mé rodině a ta koule ti skončí v ksichtě,“ zavrčel jsem na ni nebezpečně a odešel. Přeskočil jsem řeku a rozeběhl se domů. Cestou jsem potkal Jareda a Sama, kývnul jsem na ně a běžel dál. Dům byl na útesu dál od lidí, abychom měli klid. Ani jsem nešel do domu, šel jsem na kraj útesu a posadil se tam. Přitáhnul jsem si nohy k sobě a položil hlavu na kolena. Bylo mi to tak líto, má rodina Alici přijala úplně s klidem, ale její rodina mě nenáviděla jen proto, že nosím jméno Volturi. Cítil jsem, jak mi slzy stékají po obličeji.

Leah? oslovil jsem svou strážkyni.

Ano? zeptala se mě.

Běž, prosím tě, Alici naproti k hranici, poprosil jsem ji.

Neměj strach, půjdu za ní, přikývla a já z jejích myšlenek cítil, jak rychle běží k hlavní silnici. Lehla si a vyhlížela mé auto, které se během chvilky vyřítilo ze zatáčky. Leah se postavila a hlasitě štěkla. Alice zastavila, Leah se přeměnila a šla k autu.

„Co tu děláš?“ podivila se Alice.

„Jasper mě poslal, abych ti šla naproti, protože nevíš, kde je náš dům,“ vysvětlila jí, Alice si sedla na sedadlo spolujezdce a nechala Leah řídit.

„Řekl ti už, co se stalo?“ zeptala se Alice.

„Ne, my to slyšeli,“ odpověděla jí Leah.

„S rodinou jsem se pohádala a dala jim ultimátum,“ řekla Alice rozzlobeně.

„Jaké ultimátum?“ podivila se Leah.

„Buď přijmou Jaspera mezi sebe, nebo mě už nikdy neuvidí,“ odpověděla jí.

To dělat neměla, řekl jsem.

„Ty ho máš v hlavě, co?“ zeptala se Alice.

„Ano,“ přikývla, „ale já mu to musím dovolit.“

„A jak na to reagoval?“

„Prý jsi to neměla dělat,“ přetlumočila mě.

„Proč?“ podivila se Alice. Nedokázal jsem zformulovat myšlenky dohromady, ale Leah to pochopila.

„Nechce tě odtrhávat od rodiny,“ řekla jí. Měl jsem na sebe zlost, Alice se hádá se svou rodinou jen kvůli mně. Neměl jsem tam s ní jezdit, Alice by se teď bavila normálně se svou rodinou. Leah tiše zavrčela v reakci na mé myšlenky, Alice se na ni nechápavě podívala.

„Vyčítá si, že jel s tebou,“ tlumočila mé pocity, „prý ses kvůli němu bezdůvodně pohádala se svou rodinou.“

„To není bezdůvodně, Rosalie uráží muže, kterého miluju. To je snad dostatečný důvod,“ řekla Alice.

„Mně to neříkej, já tě chápu,“ přikývla Leah a zaparkovala u domu.

„Kde je?“ zeptala se Alice.

„Za domem na útesu,“ odpověděla jí Leah a já opustil její mysl. Uslyšel jsem Alicino srdce a kroky přilbižující se ke mně. Podíval jsem se na ni, Alice přisedla ke mně a setřela mi slzu, která mi stékala po tváři.

„Já budu stát na tvé straně, i kdybych musela jít proti své vlastní rodině,“ zašeptala, v jejích očích jsem viděl bezmeznou lásku a odhodlání mě bránit.

„Nechci, aby ses há -“ položila mi prst na rty.

„Oni si musí také uvědomit, že když jsem se stala tvou manželkou, stala jsem se také Volturiovou. Oni nenávidí Volturiovy, takže nenávidí i mě,“ řekla.

„To neříkej,“ zašeptal jsem.

„Nemysli už na to, je to věc mezi mnou a mou rodinou,“ řekla mi.

„Nechci, abys byla pak nešťastná,“ podíval jsem se jí do očí.

„Teď jsem šťastná s tebou, miluju tě,“ zašeptala, byla tak blízko u mých rtů. Překonal jsem tu mezeru mezi námi a políbil ji. Objala mě kolem krku a já ji přesunul k sobě na klín. Objímal jsem ji kolem pasu a držel pevně u sebe.

„Ty!“ uslyšel jsem zavrčení, rychle jsem se odtáhnul od Alice a uviděl její sestru s rodinou. Všichni na nás šokovaně koukali, její sestra neměla moc daleko k tomu, aby po mně skočila.

„Nedotýkej se mé sestry,“ zavrčela. Postavil jsem se a položil ji na zem.

„Budu se jí dotýkat, jak chci, je to má žena,“ odpověděl jsem jí. Rosalie po mně skočila, přede mnou se objevilo šest vlků.

„Tak vy chráníte toho špinavého Volturiho?“ zeptala se. Alice zavrčela a vrhla se na ni. Chytil jsem ji kolem pasu a přitáhnul k sobě.

„Správně, Alice, vždyť víš, že bys mě nepřeprala. Nechápu, jak toho bezcenného upíra můžeš milovat,“ řekla Rosalie.

Alice ji nemůže zabít, ale já ano, zavrčela Leah a skočila po Rosalii. Vlci se kolem nich postavili a výhružně vrčeli na ostatní Cullenovy. Chtěl jsem na Leah zavolat, ale Alice mě vyrušila:

„Rosalie, ještě jednou řekneš něco hnusného o mém manželovi a nechám Leah, aby tě zabila.“

„To neuděláš,“ řekla Rosalie zoufale, Leahiny zuby byly blízko jejího krku.

„Vážně?“ Alice povzedla obočí. „Leah.“

Leah ji poslechla a zuby sevřela její krk.

„Alice, prosím tě,“ zašeptala zoufale její matka.

„Leah,“ řekla Alice a Leah se trochu od Rosalie odtáhla.

„Leah, pojď sem,“ rozkázal jsem, Leah slezla z Rosalie a postavila se vedle mě.

„Měl jsi ji nechat ještě chvilku podusit,“ zašeptala Alice. Vlci se postavili vedle nás. Rosalie se postavila a nenávistně si mě měřila.

„Mám chuť ji podusit po vlastním způsobu,“ řekl jsem tiše. Rosalie už ani necekla, cítil jsem z Leah, jak na sebe byla pyšná.

„Alice, proč?“ zeptala se její matka.

„Mami, musíte si uvědomit, že Jaspera miluju a že jsem také už Volturiová,“ odpověděla jí.

„Ne, jsi pořád Cullenová,“ řekl manžel Rosalie.

„Ne, Emmette, já teď nosím Jasperovo příjmení, jsem Whitlock-Volturiová,“ zavrtěla hlavou.

„Řekni mi jednu věc, kterou s ním máš a s námi ne,“ řekla Rosalie.

„Můžu s ním mít dítě,“ odpověděla jí, Rosaliin obličej se zkřivil obrovskou bolestí, Alice tnula do živého.

„Pamatuješ, co jsi ještě před třemi týdny říkala?“ zeptal se zrzek.

„To jsem ho ještě neznala, Jasper není jako ostatní Volturiovi, nesmíte je házet do jednoho pytle,“ řekla.

„Alice, holčičko, prosím,“ zašeptala zoufale její matka.

„Ne, mami, nebudu vás navštěvovat, dokud se k Jasperovi nezačnete chovat aspoň trochu uctivě,“ zavrtěla hlavou, „jediný, kdo k němu chová úctu, je táta.“

„Jak to můžeš vědět?“ zeptal se Emmett.

„Kdo mu kromě táty také popřál?“ podotkla. „Nikdo. A teď opusťte La Push.“

Všichni zklamaně kromě Carlislea odešli.

„Tati, já svůj názor nezměním,“ řekla mu Alice.

„Já tě chápu, holčičko, ale chtěl bych si promluvit s Jasperem,“ řekl, „o samotě.“

Přikývl jsem, pustil Alici a společně jsme šli kousek dál z doslechu Alice a vlků. Leah a Seth se napnuli a byli připraveni mi běžet na pomoc.

„Jaspere, řekněte mi popravdě, co k mé dceři cítíte,“ řekl mi.

„Miluji ji více než svůj vlastní život,“ odpověděl jsem mu popravdě.

„Má dcera vás miluje tak, že pro vás dokáže zapudit vlastní rodinu,“ řekl.

„Proč mě tolik Rosalie nenávidí?“ zeptal jsem se.

„Předtím, než jsem přeměnil Emmetta, milovala jednoho upíra, který ale se neživil jako my. Zabíjel lidi na potkání, Rosalie do něj byla zamilovaná, že neviděla zrůdnosti, které dělal,“ vyprávěl mi, „byl to ale jednostranný cit. On ji jen využíval, jednoho dne přišli Volturiovi, protože hrozilo naše odhalení. Rosalie je začala tak nenávidět, že chtěla pomstu. A teď, když je jeden z Volturiů v naší rodině, vylívá si vztek na něm.“

„Ten incident si pamatuji, ten upír dokázal ovládat mysli ostatních a vyvolat v nich pocity, které nikdy neměli vzniknout,“ přikývl jsem.

„Vy jste u toho byl?“ zeptal se.

„Ne, ale můj bratr ano,“ přikývl jsem, „ale zničil ho Felix.“

„Víte, kolik je poloupírů?“ změnil téma.

„Vím o sedmi,“ řekl jsem, „ale je možné, že jich je mnohem více.“

„Sedm?“ podivil se.

„Alice, vaše vnučka, má sestra a v Amazonii žije jeden poloupír a jeho sestry,“ řekl jsem mu.

„Jak o nich víte?“

„Otec pátral po nějakých poloupírech, když se narodila má sestra, a našel Nahuela s jeho tetou, kterou sám stvořil,“ vyprávěl jsem, „setkal se i s jeho otcem a sestrami.“

„Děkuji, že jste mi odpověděl na mé otázky, Jaspere,“ řekl Carlisle a podal mi ruku. Potřásl jsem si s ním a on odešel. Vrátil jsem se na útes, Alice seděla opřená o Leah, která byla ve vlčí podobě. Leah se na mě podívala a zívla. Alice se také zvedla a nechala ji, aby se přeměnila a odešla do domu. Přešel jsem k ní a zezadu ji objal kolem pasu.

„Víš, že se mi zdá, že jsou ty naše polibky nějaké smolné?“ zeptala se mě.

„Proč myslíš?“ podivil jsem se.

„Políbili jsme se třikrát a z toho nás dvakrát někdo vyrušil,“ řekla mi a já se zasmál. Otočila se na mě a pohladila mě po paži.

„Co zkusit dnes do třetice všeho dobrého?“ zeptala se, usmál jsem se a políbil ji.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vládce 4. kapitola: