Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vládce 6. kapitola

26.11.2012 (19:30) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1538×

VI. Povinnost

Poslední dobou se děje něco divného, Alice se mi poslední dobou pořád vyhýbá. Začalo to měsíc po naší napravené svatební noci, z ničeho nic se mi začala vyhýbat. Byla celá nervózní, když jsem byl v blízkosti. Nechtěla, abych se jí dotýkal, nechápal jsem to.

Seděl jsem u sebe v pokoji a prohlížel si své staré fotografie, když mi zazvonil mobil. Volal mi Lucas.

„Ahoj Lucasi,“ pozdravil jsem ho.

„Jazzi, potřebuji s tebou mluvit, jsou Leah a Seth vzhůru?“ řekl mi naléhavě.

„Ne, spí,“ zavrtěl jsem hlavou.

„Prosím tě přenes se za mnou na naše místo,“ poprosil mě a zavěsil. Nechápal jsem ho, ale poslechl ho. Přemístil jsem se vedle něj, vypadal velice rozrušeně.

„Co se děje?“ zeptal jsem se ho.

„Máme velký problém,“ řekl, „objevil se Vyvrženec.“

„To si děláš srandu,“ dostal jsem ze sebe. Pevně stiskl rty a zavrtěl hlavou.

„Je to ten, co způsobil tolik povyku s tou mocí vyvolávat pocity, které neměly nikdy vzniknout. Kvůli němu tě Rosalie pořád nenávidí, to on vyvolal ten pocit,“ řekl.

„Musíme ho zničit,“ zašeptal jsem, „ví to někdo jiný krom tebe?“

„Ne, ani Lily,“ zavrtěl hlavou.

„Tak to také zůstane, já jediný mám šanci ho dostat,“ přikývl jsem.

„Tvůj předchůdce přitom zemřel,“ podotkl.

„Ale vzal toho neřáda s sebou,“ připomněl jsem mu.

„A co Alice?“ zeptal se mě.

„Vyhýbá se mi, nebude ani vědět, že jsem pryč. Navíc dokážu vytvořit ochranu před poutem s Leah a Sethem, takže mě nenajdou,“ řekl jsem mu.

„Řekl jsem Lily, že potřebuji na týden odjet,“ řekl mi.

„Já si zabalím a sejdeme se tady za pět minut,“ přikývl jsem a přemístil se. Rychle jsem si zabalil nejdůležitější věci do batohu, zakryl pouto s Leah a Sethem a přešel do ložnice. Alice spala, posadil jsem se na chvilku k ní. Věděl jsem, že je to možná poslední chvíle, kdy ji vidím. Políbil jsem ji na čelo a zašeptal: „Miluju tě, andílku.“

Přemístil jsem se zpátky na místo, kde čekal Lucas.

„Kde začneme?“ zeptal se.

„Někde blízko Cullenů, protože musí být blízko, aby dokázal ovlivňovat Rosalii,“ řekl jsem mu.

*****

Pátrali jsme po tom Vyvrženci už skoro týden, Lucasovi se krátil čas. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Prohledali jsme celou Severní Ameriku.

„Lily je pěkně na nervy,“ řekl mi Lucas, když jsme byli po lovu.

„Hledají mě?“ zeptal jsem se.

„Vyslali několik týmů, Alice se úplně zhroutila,“ přikývl, bodlo mě u mého mrtvého srdce.

„Budu se muset vrátit,“ řekl smutně, přikývl jsem.

„Hodně štěstí, bratře,“ řekl mi a plácl si se mnou.

„Budu ho potřebovat,“ pousmál jsem se.

„Neříkám ti sbohem, ale zlom vaz,“ rozloučil se mnou a přemístil se. Já se vydal do Jižní Ameriky, nevrátím se, dokud ho nezničím.

*****

Prohledal jsem celou Asii, Austrálii, Afriku a Ameriku, nikde jsem ho nenašel, takže musí být někde v Evropě. Pátral jsem teď v Itálii, byl jsem blízko Volterry.

Zrovna jsem dopil krev medvěda, když jsem za sebou uslyšel zlověstný smích. Otočil jsem se a tam uviděl muže okolo pětadvaceti let. Jeho rudé oči mě pozorovaly, na tváři měl pomstychtivý úsměv.

„Ale, ale, sám Princ osobně,“ zasmál se nepříjemně. Ucítil jsem, jak se mě snaží získat. Naštěstí jsem měl na sobě svou mentální ochranu. Najednou jsem se ocitl v ohni, cítil jsem, jak mi začíná bušit srdce. Vyvolal ohnivý souboj, ve kterém jsem zatím nebyl poražen. Začal jsem myslet na svou oblíbenou zbraň, dvoučepelový meč, který se dal rozdělit na dva normální meče. Vrhnul se na mě s obouručním mečem, odrazil jsem jeho útok a sám zaútočil. Vykryl můj útok a sekl mě do obličeje. Ucítil jsem, jak mi teče po tváři krev. Setřel jsem si ji a pustil se do něj. Udělal jsem mu několik šrámů, ale sám jsem měl zraněnou ruku, kde jsem měl snad dvaceticentimetrový šrám.

Najednou mě seknul znovu do obličeje, přímo do očí. Přestal jsem vidět, začal se smát. Zaútočil na mě, ale já se jeho ráně vyhnul. Trénoval jsem i boj bez zraku a teď se mi to výborně hodilo. Soustředil jsem se na své ostatní smysly. Bojovali jsme dlouho, už jsme byli oba unavení, ale ani jeden se nechtěl vzdát.

Skoro jsem vítězil, když mi vyrazil meč z ruky a probodnul mě. Byla to neskutečná bolest, začal se smát. Cítil jsem, jak mě opouští síly. Oheň se kolem nás začal stahovat.

„Asi bych ti to měl říct, ale už se těším, až zničím tvou rodinku, zvláště pak tvou miloučkou ženušku,“ řekl mi s krutým smíchem, „víš, já jsem ji donutil, aby se ti vyhýbala. Pohrozil jsem jí totiž, že tě zabiju, jestli tě neopustí. A teď mi tu umíráš a já ji stejně zabiju.“

Ve mně se vzbudila taková zuřivost, sice jsem měl málo sil a měl v sobě zabodnutý jeho meč, ale přivolal jsem svůj a sekl s ním. Oheň, který se kolem nás začal točit, mi prozradil, že jsem mu useknul hlavu. Byl jsem rád, když už umřu, aspoň jsem toho prevíta vzal s sebou. Oheň mě pohltil a já ztratil vědomí.

*****

Uslyšel jsem něčí hlas, šeptal, ale já ho neslyšel. Celé tělo mě bolelo, srdce mi bilo. Byl jsem člověk a asi jsem nezemřel. Ucítil jsem na svém čele něčí dotek, byla to teplá ruka, ale ne horká jako vlkodlačí.

„Kdy se probudí?“ poznal jsem Alicin hlas.

„Nevím, měl strašná zranění,“ odpověděl jí hlas mého otce.

„Co se mu mohlo stát?“ uslyšel jsem hlas své sestry.

„Vypadá to, jako by podstoupil ohnivý souboj,“ řekl táta.

„Je mimo už tři týdny, myslíte, že se vůbec probudí?“ zeptala se Lily.

„Musí,“ zašeptala zoufale Alice, tolik jsem jí chtěl říct, že já ji neopustím, ale nemohl jsem se ani hnout. Byl jsem strašně slabý, znovu jsem přestal vnímat.

Probudil jsem se za tmy, otevřel jsem těžká víčka. Byl jsem ve svém pokoji ve Volteře. Cítil jsem, jak mě někdo drží za ruku. Trochu jsem sklonil hlavu, přičemž se to neobešlo bez bolesti, a uviděl Alici, jak spí na židli s hlavou opřenou o své ruce na posteli. Jednou rukou mě držela.

„Konečně jsi vzhůru, nahnal jsi nám strach,“ uslyšel jsem šepot, zvednul jsem hlavu a uviděl Lucase.

„Dostal jsi ho?“ zeptal se, jemně jsem přikývnul a sundal svou mentální ochranu. Byl to jediný dar, který jsem mohl plně ovládat i jako člověk. Pouta se svými strážci jsem měl také zakrytá, což jsem se divil. Lucas se na mě napojil a já mu ukázal své vzpomínky.

„Myslíš, že byl jediný Vyvrženec?“

Ne, řekl jsem v mysli.

„Možná máš pravdu, některé náznaky ukazují, že jich je víc,“ přikývl.

Ale tenhle byl nejnebezpečnější, připomněl jsem mu a znovu usnul. Zdál se mi sen.

Viděl jsem toho Vyvržence, držel Alici pod krkem, chtěl jsem na něj skočit, ale nemohl jsem, něco mě drželo. Začal se nebezpečně přibližovat k jejímu krku a zakousl se do něj. Začal hltavě pít její krev, chutnala mu. Na chvilku se odtáhnul a zašeptal: „Miluju krev poloupírů.“

V hlavě mi zněl jeho hlas, zničím tvou rodinku, zvláště pak tvou miloučkou ženušku. Alice umírala, cukal jsem sebou, ale nemohl jsem se z toho dostat. Pak mu zůstala bezvládně ležet na rukou, zasmál se a hodil mi její bezvládné tělo k nohám.

„Ne!“ zakřičel jsem a probudil se. Vystřelil jsem do sedu, zrychleně jsem oddechoval a slzy mi tekly proudem po tvářích. Pomalu jsem se položil a nechal slzy, aby mi stékaly po obličeji. Byl jsem strašně unavený, ale bál jsem se usnout. Pak mě ale přemohla únava a já usnul.

Stál jsem před Sídlem, bylo v plamenech. Rychle jsem do něj vběhnul, hledal jsem nějaké přeživší. Všude byl jen popel, někteří zaživa hořeli. Cítil jsem jejich bolest, chtěl jsem jim pomoc svou mocí, ale neposlouchala mě. Z ohně vyběhla Lily s Alicí, byly obě zahalené v plamenech.

Někdo mě chytil, když jsem se chtěl za nimi rozběhnout, cukal jsem sebou, ale nemohl jsem se ani hnout. Obě křičely, jejich bolest mě ničila a nářek řezal v uších. Nemohl jsem nic dělat, nikdy jsem se necítil tak bezmocný. Ten někdo mě pustil, až když obě zemřely. Přiklekl jsem k popelu, který z nich zbyl.

S trhnutím jsem se probudil, znovu mi tekly slzy. Byla už tma, ucítil jsem něčí pohyb. Rychle jsem zavřel oči, ale slzy mi tekly pořád.

*****

Po dvou týdnech jsem byl už relativně v pořádku, ale stále jsem byl slabý na to, abych se mohl zase stát upírem. Balil jsem si, vydupal jsem si totiž, že chci jet do Sídla. Nikdo se mě na nic neptal, což jsem se divil. Noční můry mě pronásledovaly pořád, kvůli nim jsem se nemohl přeměnit, protože jsem kvůli nim nespal.

„Jaspere, jsi si jistý?“ zeptal se mě táta už snad po sté.

„Ano, chci jet domů,“ přikývl jsem.

„Nejsi ještě úplně v pořádku,“ namítl.

„Ale jsem už dost silný na let letadlem,“ odpověděl jsem mu a odešel. Venku na mě čekal Lucas s Lily, se kterými jsem měl jet. Alice se mi začala už zase vyhýbat, proto jela v autě s vlkodlaky. Posadil jsem se na zadní sedačku a připoutal se.

„Jazzi, máš zase kruhy pod očima, spal jsi vůbec?“ řekla mi Lily.

„Moc ne,“ přiznal jsem.

„Něco tě trápí?“ zeptala se mě.

„Nic, co bych neuměl vyřešit sám,“ odpověděl jsem jí a sledoval ubíhající krajinu. Během chvíle jsme dojeli na letiště, měli jsme ještě hodinu do odletu. Zašli jsme do restaurace, objednal jsem si jídlo, ale pak se jen v něm hnípal. Neměl jsem chuť, pořád jsem musel myslet na ty noční můry, které mi nedaly spát.

„Jaspere,“ vylekal mě Lucas.

„Co?“ zeptal jsem se zmateně.

„Poslouchal jsi nás posledních pět minut?“ zeptal se mě, zavrtěl jsem hlavou a začal se znovu hnípat v jídle.

„Tak dobrý jídlo a ty se v něm jenom hnípeš,“ řekl Seth.

„Klidně si ho vem, nemám hlad,“ řekl jsem mu, s radostí si se mnou vyměnil talíř.

„Poslední dobou moc nejíš,“ řekla mi Lily.

„Nemám poslední dobou na nic chuť,“ odpověděl jsem jí a složil si obličej do dlaní.

„Od té doby, co ses probudil, jsi jak vyměněný,“ podotkla Leah.

„Kdybys zažila co já, také bys byla jako vyměněná,“ řekl jsem a odešel. Přešel jsem do letištní haly a posadil se na sedačku. Po chvilce si někdo ke mně přisednul. Nemluvil, ale cítil jsem, že je to Lucas, protože každému jinému bije srdce.

„Poslali tě za mnou, co?“ zeptal jsem se ho.

„Ano, máme o tebe strach,“ přikývl, „co tě trápí?“

„Noční můry, pořád ve snech vidím umírat ty, co nejvíce miluju,“ zašeptal jsem s bolestí v hlase, „pořád slyším jeho poslední slova.“

„Proč jsi něco neřekl? Celé dva týdny jsi chodil jako tělo bez duše, aniž by ses nám svěřil,“ řekl mi.

„Musím se s tím vypořádat sám,“ řekl jsem mu.

„Ale nejsi na to sám, máš mě, Lily, Leah, Setha a Alici,“ namítl.

„Alici, která se mi vyhýbá,“ řekl jsem hořce.

„Tak jí řekni, že jsi ho zabil.“

„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou.

„Ty jsi strašně paličatý,“ povzdechl si.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vládce 6. kapitola: