Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vládce 3. kapitola

04.09.2012 (11:45) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1585×

Po chvilce se uklidnila a šla do pokoje. Rozhlížela se po pokoji a něco hledala.

„Své věci máš v šatně, to jsou ty dveře vlevo,“ řekl jsem jí.

„Ukážeš mi to tu?“ zeptala se.

„Převlékni se a počkej na mě v hale,“ přikývl jsem a šel se sám převléknout a osprchovat. Vlezl jsem do sprchy a pustil na sebe teplou vodu. Chvilku jsem si užíval kapky teplé vody, které mi dopadaly na tělo. Vylezl jsem a osušil se. Přešel jsem do šatny a vzal si na sebe čisté spodní prádlo, džíny, tričko s krátkým rukávem a přes to jsem přehodil košili, kterou jsem si nechal rozepnutou s ohrnutými rukávy. Vyšel jsem z pokoje do haly, kde už čekala převlečená Alice. Přišel jsem k ní, otočila se na mě a okouzleně si mě prohlížela.

„Prošel jsem tvou prohlídkou?“ zeptal jsem se po chvilce s mírným úsměvem, do tváří se jí nahrnula krev a ona zrudla. „Tak půjdeme?“ zeptal jsem se a tím takticky zachránil situaci. Společně jsme sešli do přízemí, ukázal jsem jí kuchyň, kde zrovna byli mí dva strážci. Jen jsem tam nakoukl a už jsem couval pryč. Alice se začala zase smát, ale šla se mnou. Vyšli jsme do druhého nádvoří, všude tam pobíhali mí lidé a něco nosili.

„Co se tu děje?“ podivila se Alice.

„Dnes je pátek a to znamená, že je diskotéka,“ odpověděl jsem jí.

„Půjdeme tam?“ zeptala se nadšeně.

„Já tam jsem vždycky,“ řekl jsem.

„Nechceš pomoct?“ křikl jsem na Diega, který nesl dva stoly nad hlavou.

„Dobrý,“ usmál se na mě, „doufám, že večer přijdete.“

„Jasně,“ přikývl jsem a pobídl Alici, abychom šli dál. Přešli jsme celé nádvoří a prošli do zahrad. Tam jsem to měl nejraději, prošli jsme až dozadu.

Najednou se na mě něco černého vyřítilo, Alice se lekla, ale pak to zastavilo. Až teď jsem si všimnul, že to je můj kůň. Usmál jsem se a pohladil ho po nose. Bylo to zvláštní, ale nás se zvířata nebála jako normálních upírů. Tlumeně zažral, Alice na nás jen koukala.

„Ten je tvůj?“ zeptala se.

„Ano, jmenuje se Blesk,“ přikývl jsem.

„Ahoj, Blesku,“ řekla Alice a váhavě ho pohladila po hlavě. Blesk vzal její ruku opatrně mezi pysky a potřásl hlavou. Alice se na mě udiveně podívala, zasmál jsem se. Blesk pustil Alici ruku a otočil se zas na mě. Položil se na zem, naznačil mi tím, abych si na něj vylezl. Sednul jsem si na něj a on se zvednul.

„Pojď taky,“ pobídl jsem Alici a podal jí ruku. Chytila se mě a vylezla za mě. Pevně mě objala kolem pasu, pobídl jsem Bleska do kroku. Pomalu jsme se rozjeli, Alice už nebyla tak vystrašená a uvolnila se.

„Můžu jet rychleji?“ zeptal jsem se.

„Ano,“ přikývla, pobídl jsem Bleska ke klusu. Dostali jsme se až na mou oblíbenou louku. Tam jsem seskočil z Bleska a pomohl Alici dolů. Poplácal jsem Bleska po krku a nechal ho, aby se poklidně pásl.

„To bylo úžasné,“ řekla mi Alice, „kde ses naučil jezdit.“

„Táta mě to od malička učil,“ řekl jsem, „jestli chceš, naučím tě jezdit.“

Alice vykulila oči a zatvářila se nevěřícně.

„Blesku,“ zavolal jsem na svého koně, okamžitě se přestal pást a přeběhl ke mně. Pohnul jsem rukou dolů, okamžitě se snížil.

„Tak běž,“ pobídl jsem ji.

„Jaspere, já nevím,“ řekla nejistě.

„Neboj se, nic to není,“ přesvědčoval jsem ji, nakonec si na Bleska sedla. Blesk se opatrně postavil a čekal na mé další příkazy.

„Chyť se jeho hřívy, ale nevytrhej mu ji, asi by ti moc nepoděkoval,“ řekl jsem jí. Váhavě se chytila, pobídl jsem Bleska ke kroku.

„Přizpůsob se jeho tělu, teď je i tvým tělem,“ radil jsem jí. Zavřela oči a začala se pohupovat v rytmu Bleskových kroků.

„Výborně,“ přikývl jsem, „teď otevři oči a zkus, aby zatočil. Je to jednoduché, ty se natočíš tím směrem, kterým chceš, musíš hlavně nohami.“

Jemně se otočila doprava, Blesk ji poslechl a otočil se vpravo. Chvilku jezdila ještě s mými radami a já chodil vedle nich.

„Zkus to teď sama,“ řekl jsem jí a odstoupil. Váhavě pobídla Bleska ke kroku, jezdila v kruhu po obvodu louky. S každým kolečkem získávala větší a větší jistotu. Po chvilce zastavila vedle mě a seskočila. Usmívala se jako měsíček na hnoji, projel jsem Bleskovi hřívou.

„Budeš už potřebovat ostříhat,“ řekl jsem mu. Zafrkal a zakýval hlavou. Uslyšel jsem, jak Alici začalo kručet v břiše, podíval jsem se na mobil a vykulil oči. Byli jsme tu čtyři hodiny, vyšvihnul jsem se na Bleska a pomohl zase Alici nasednout. Přiměl jsem Bleska k cvalu, takže jsme během pěti minut byli u Sídla.

„Pak tě přijdu vyhřebelcovat, kamaráde,“ řekl jsem Bleskovi a pustil ho.

„Co budeme dělat odpoledne?“ zeptala se mě Alice.

„No, včera jsme se domlouvali, že půjdeme za tím padělatelem,“ řekl jsem jí.

„A nenecháme to na zítřek?“ podívala se na mě.

„Mně je to jedno, jak chceš ty,“ přikývl jsem, společně jsme došli do kuchyně.

„Chceš si něco uvařit nebo ti mám udělat jídlo já?“ zeptal jsem se.

„Myslím, že bych ty suroviny spíš snědla, než bych z toho stačila uvařit,“ přiznala.

„Tak co by sis dala?“ Pokrčila rameny, chvilku přemýšlela a pak ji něco napadlo.

„Včera jsem měla pravou italskou pizzu a moc mi chutnala,“ řekla trochu stydlivě. Zasmál jsem se a vyndal všechny ingredience. Udělal jsem těsto a rozválel ho. Pak jsem ho vzal do ruky a vyhodil ho do vzduchu. Chytil jsem ho zas dal na podložku, začal jsem tam dávat další suroviny na těsto. Dal jsem pizzu do vyhřáté trouby a nechal ji tam péct.

„Měla jsi už někdy pravé tiramisu?“ zeptal jsem se.

„Mamka se ho snažila jednou udělat, ale moc se jí nepovedlo,“ odpověděla mi.

„A chceš to udělat?“ ptal jsem se dál, vykulila oči a pak přikývla. Začal jsem ho dělat, během chvíle jsem ho měl udělané, dal jsem ho na chvíli do ledničky. Během toho se udělala pizzy, akorát jsem ji vyndal. Rozříznul jsem ji na několik kousků a dal pizzu před Alici.

„Doufám, že ti to bude chutnat,“ řekl jsem.

„No když jsi to vařil ty, tak to bude určitě výborné,“ usmála se na mě a s chutí se pustila do pizzy.

„Tahle je lepší než včera,“ řekla po chvilce, usmál jsem se. Během chvíle měla pizzu v sobě.

„Chceš něco k pití?“ zeptal jsem se.

„Mám žízeň,“ odpověděla mi, zvednul jsem se a šel k ledničce.

„Býložravce nebo masožravce?“ podíval jsem se na ni, udiveně se na mě dívala.

„Býložravce,“ řekla po chvilce, vzal jsem lahev s krví a podal ji jí.

„Je něco, co v té ledničce nemáte?“ zeptala se mě.

„Když tu žije přes dvě stě upírů, tak se ta krev do zásoby vždy hodí,“ řekl jsem jí.

„Dáš si to tiramisu teď nebo až pak?“ zeptal jsem se jí.

„Až pak,“ odpověděla mi, „půjdeme zase za Bleskem?“

„Slíbil jsem mu, že ho vyhřebelcuju,“ přikývl jsem. Společně jsme se vydali do stájí, kde už Blesk čekal. Vzal jsem kartáč a začal mu jemně přejíždět s ním po směru růstu srsti. Alice si sedla na balík sena a pozorovala mě.

„Chceš si to zkusit?“ zeptal jsem se jí po chvilce, vstala a přešla ke mně. Podal jsem jí kartáč, vzala ho do ruky a položila ho Bleskovi na srst. Položil jsem ruku na její a začal pomalu jezdit po Bleskově srsti. Chvilku jsme ho hřebelcovali společně, pak jsem pustil její ruku a nechal ji, aby ho hřebelcovala sama. Zatím jsem mu začal rozčesávat hřívu, pak jsem vzal nůžky a trochu mu ji přistřihl. Vyčistil jsem mu kopyta a byl zase jako nový.

„Projedeme se?“ podíval jsem se na Alici, přikývla, vyšli jsme ze stáje a nasedli na Bleska. Opět jsme jeli na mou oblíbenou louku. Seskočil jsem z Bleska a nechal Alici, ať si na něm jezdí. Byla tak šťastná a odpoledne nám strašně rychle uběhlo.

„Měli bychom už jít, aby ses stihla najíst a připravit na diskotéku,“ řekl jsem Alici, která zrovna zkoušela klus. Zatvářila se trochu zklamaně, ale pak přikývla a přijela ke mně. Vylezl jsem na Bleska, ale tentokrát za ni. Udiveně se na mě podívala.

„Teď budeš Bleska řídit ty, já tě budu navigovat,“ řekl jsem, Alice pobídla Bleska ke kroku, pomalu jsme jeli lesem. Během chvíle jsme byli u stájí, nechal jsem tam Bleska a společně jsme šli do kuchyně. Tentokrát si Alice dala jen toust a kousek tiramisu, které vychvalovala až do nebe. Pak jsme se šli převléknout, znovu jsem se vysprchoval a převléknul. Vyšel jsem z pokoje a čekal na Alici, po chvilce vyšla z pokoje, vypadala nádherně. Měla na sobě modré tílko, upnuté džíny a oči měla zvýrazněné modrými stíny. Společně jsme došli do vedlejšího křídla Sídla, kde se konala diskotéka, už se to tam rozjíždělo.

„Ale kdopak se nám to ukázal?“ ozval se za mnou Diego, „že by naši novomanželé.“

„Zalez, Diego,“ řekl jsem mu s úsměvem.

„Už se zas do někoho navážíš?“ objevila se vedle něj Bree.

„Ne, jen jsem se ptal na něco,“ řekl jí s úsměvem typu „já nic, já muzikant“.

„Ahoj, Jazzi,“ usmála se na mě Bree a otočila se na Alici: „Jsem Bree, jedna z Jasperových lidí, ale to už jsi asi poznala.“

„Jsem Alice,“ usmála se na ni, Diego vypadal, že by si rád se mnou promluvil.

„Alice, nebude ti vadit, když tě tu nechám chvíli s Bree?“ zeptal jsem se své ženy, jen zavrtěla hlavou. Odešel jsem s Diegem do klidnější části sálu, Diego vytáhnul krabičku a podal mi ji.

„Myslíš, že se jí bude líbit?“ zeptal se mě, když jsem ji otevřel.

„Určitě, kdy to chceš udělat?“

„To právě nevím,“ pokrčil rameny.

„Co třeba dnes o půlnoci,“ řekl jsem.

„To není špatný nápad, je to za dvě hodiny,“ přikývl, „mám ještě čas vymyslet něco, co bych jí měl říct.“

Poplácal jsem ho po rameni a vrátil se na plac. Alice tančila s Bree a Alison na parketu a užívala si to. Tančila hodně dlouho, než přišla ke mně si sednout.

„Byl jsi vůbec na parketu?“ zeptala se mě, zavrtěl jsem hlavou. Zrovna začali hrát ploužák.

„Tak pojď teď,“ udělala na mě psí oči, usmál jsem se a nechal se odvést na parket. Alice spojila ruce za mým krkem a já ji objal kolem pasu. Začali jsme pomalu tančit v rytmu písničky.

„Jde mi to líp než včera,“ řekla tiše, jen jsem se zasmál. Brzy začala odbíjet půlnoc, Diego na mě kývnul.

„Lidi,“ ozval jsem se, všechno najednou ztichlo.

„Chtěl bych vás jen požádat o chvilku pozornosti, protože Diego chce udělat něco, co mu změní život,“ řekl jsem. Diego si kleknul před Bree a chytil ji za ruku.

„Bree, vím, že naše začátky nebyli nejlepší, ale já jsem si je přesto užil a miloval každou chvíli s tebou, chtěl bych tě požádat, jestli by ses stala mou ženou?“ řekl Diego a podal jí krabičku s prstýnkem. Bree nebyla schopna slova, ale pak tiše promluvila: „Moc ráda se stanu tvou ženou.“

Diego vstal a s láskou ji políbil, pak se od sebe odtáhli a Diego Bree nasadil prsten. Všichni začali tleskat.

„Tys o tom věděl?“ zeptala se mě Alice.

„Řekl mi to před dvěma hodinami,“ odpověděl jsem jí tiše.

„Přeju jim to, Bree je úžasná dívka,“ řekla s úsměvem na tváři.

*****

Uběhly dva týdny od mé svatby, můj vztah s Alicí se tolik změnil, už nebyla vůbec nesmělá. Cítil jsem z ní radost, kdykoliv jsme byli spolu. Mezi námi se začal rodit zárodek něčeho velkého, všichni mi to říkali. Nyní sedím na balkoně a vzpomínám na naše společné zážitky. Ze vzpomínání mě probudil výkřik. Rychle jsem se rozběhnul do Alicina pokoje, Alice seděla na posteli, celá zpocená a z očí jí tekly slzy.

„Jazzi?“ zavolala mě, přisedl jsem k ní a objal ji.

„Jsem tu,“ zašeptal jsem, přitiskla se ke mně a začala plakat.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se.

„M-měla jsem noční můru,“ zašeptala, její slzy mi smáčely tričko.

„Už je to pryč,“ řekl jsem jí a jemně ji hladil po vlasech. Chvíli ještě plakala, ale pak se uklidnila. Stále byla na mě tiskla.

„Půjdeš se mnou na balkon?“ zeptala se mě, vzal jsem ji do náruče a vyšel na balkon. Pustil jsem ji na zem a ona začala uvolněněji dýchat. Pozorovala oblohu, viděl jsem, jak padá hvězda.

„Podívej,“ ukázal jsem jí to, jen se trochu pousmála, ale i to bylo dobré znamení.

„Přála sis něco?“ zeptal jsem se jí.

„Ano,“ přikývla a otočila se ke mně. „Chtěla bych, abys mě políbil,“ zašeptala a dívala se mi s láskou do očí. Uchopil jsem její obličej do dlaní a začal se k ní pomalu sklánět. Nejprve jsem se o její rty otřel, než jsem ji úplně políbil. Líbal jsem ji něžně, v tom polibku byla něha a láska, velká láska.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vládce 3. kapitola: