Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčená - 6. kapitola

25.09.2018 (12:00) • Petronela • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1123×

6. kapitola

Isabella

Další den jsem druhou hodinu měla španělštinu. Stejně jako včera, i dneska jsem seděla vedle Edwarda. A když jsem tak vcházela do učebny, došlo mi, že jsem mu v pátek nepoděkovala za odvoz do Port Angeles. Jasně – říkal, že to má stejně po cestě, ale slušnost je slušnost. Takže jsem se zhluboka nadechla a došla k němu.

Zvědavě se na mě podíval.

Copak bylo tak moc poznat, že s ním chci mluvit? Navíc jsem ještě pochybovala o tom, že je to jediné téma, které chci nadhodit. Chtěla jsem se totiž zeptat i na Justina. Bylo to lehce nepříjemné téma, ale rozhodně bylo jistější se zeptat Edwarda než se pokoušet o nějaký smysluplný rozhovor právě s Justinem.

„Hmm… Edwarde? Chtěla bych ti poděkovat ještě za ten pátek, za odvoz do a z Port Angeles. Nemusel jsi to dělat takže – bylo to milé,“ zamumlala jsem a pokusila se o úsměv. Hned na to jsem se zhroutila na židličku vedle něj.

„Udělal jsem to rád,“ prohlásil a já se k němu s lehce vykulenýma očima otočila.

„On ten večer nakonec vůbec nedopadl dobře,“ povzdechla jsem si, když jsem si vzpomněla na tu začínající hádku mezi Justinem a Alicí. „Alice ti o tom určitě musela něco říct.“

„Něco zmínila. Ale rozhodně si nemyslela, že to byl špatný večer. Je ráda, že tě může pokládat za přítelkyni. Přestože lehce vynucenou,“ namítl a tím mě šokoval ještě o něco víc. Jak může Alice na tom večeru vidět něco dobrého?

„Možná se to změní,“ pohodila jsem neurčitě rameny a tentokrát se na mě Edward podíval s otázkou v očích. „No co, tvoje sestra je milá – snaží se. Nemůže za to, jak jsem se k ní na začátku chovala. Vlastně k vám všem. Prostě jste mi jenom připomněli něco, na co jsem se snažila už dlouhou dobu zapomenout,“ začala jsem mu osvětlovat.

„Podle Alice to má co dočinění s Justinem,“ prohodil a já přikývla. „Nevím, co ti udělal, ale nás se kvůli tomu bát nemusíš. Jsme jiní,“ dodal.

„Všimla jsem si,“ zamumlala jsem a usmála se. Nebýt paní Norrisové, seděli by sourozenci Cullenové jenom u svého stolu a bavili se pouze mezi sebou. Na rozdíl od Justina nevyhledávali žádnou jinou sociální interakci, než tu mezi členy rodiny. Líbilo se mi, že si mezi sebou mají neustále o čem povídat. Jakkoliv byly v některých situacích ty sourozenecké vztahy podivně intimní, bylo to milé.

„Vysvětlíš mi to?“ zeptal se a já pokrčila rameny. Nevěděla jsem, jak bych mu to vysvětlila.

A naštěstí mě v tu chvíli zachránil příchod profesora Berta, jehož specializací na této škole byly jazyky. Včera mě jeho výklad na hodině opravdu zaujal, ale už po prvních dvaceti minutách jsem pochopila, že v tomhle předmětu budu trochu plavat. Kvůli tomu jsem taky včerejší večer strávila nad slovíčky. Potřebovala jsem dohnat výuku za poslední dva týdny, a že toho nebylo málo.

„Señorita Swan, veo que su última hora asusta. Qué aprendió vocabulario?“ spustil na mě španělsky a já vykulila oči. Kromě toho úvodu a snad té poslední otázky jsem mu toho moc nerozuměla.

Jak mu mám asi odpovědět, že na tom pracuju? To mám zvednout palec a jenom se debilně usmát? Třeba by pochopil, že po mě nemůže očekávat nějaké výsledky po první hodině. Pár slovíček jsem uměla, ale – jak je mám, kruci, zformulovat do věty? Já se je ještě neučila tvořit.

„Bella está trabajando en ello,“ ozval se místo mého hlasu ten Edwardův a já se na něj obrátila a on se na mě usmál.

„Výborně, pane Cullene. Jsem rád, že jste se slečny Swanové ujal. Slyšel jsem, že je na jazyky mimořádně talentovaná, takže si myslím, že s ní nebudete mít žádný problém,“ prohlásil spokojeně učitel a k mé velké spokojenosti použil angličtinu. Hned na to se otočil na zbytek třídy, který nás po celou dobu toho vystoupení nedočkavě sledoval.

„Ty mě učíš španělsky?“ zašeptala jsem směrem k Edwardovi překvapeně.

„Pokud budeš souhlasit, tak klidně. Bertovi by to udělalo jistě radost,“ prohlásil a nepřestával se usmívat. No, co mu na tohle mám asi tak říct? Očividně tenhle jazyk ovládá. Což ale vyvolávalo otázku, co dělá v téhle hodině. Je pravda, že já bych asi neměla problém zůstat ve francouzštině, kdyby tam nebyl Justin, ale i tak.

„Asi mi nezbývá nic jiného, než souhlasit. Potřebuju ty dva týdny dohnat a šikovný učitel se jistě hodí,“ zamumlala jsem, ale už se na něj nepodívala. Při vyslovení toho, že s myslím, že je šikovný učitel, jsem cítila, jak mi začínají hořet tváře. Najednou mě napadlo, že to bylo nepokryté flirtování a tohle jsem já nikdy nedělala.

Alice

„To se ti povedlo,“ pochválila jsem Edwarda cestou na oběd. Ten se na mě jenom zmateně podíval a tak jsem na něj hodila významný pohled. Všichni na škole si už povídali o tom, jak se nabídl Belle jakožto učitel španělštiny.

„Udělal by to každý,“ namítl a já jenom zavrtěla hlavou.

„Možná každý, ale u tebe mě to speciálně těší,“ prohlásila jsem a prošla dveřmi do jídelny. Rychle jsem zhodnotila situaci a hledala Bellu. Našla jsem ji sedět vedle Angely u zatím prázdného stolu. Došla jsem si tedy pro tác a nějaké to jídlo a vydala se k nim. „Měl by ses přidat a domluvit se s ní na odpoledne na to doučování,“ prohodila jsem ještě směrem k Edwardovi, když se vydal zpět k našemu rodinnému stolu.

„Alice, přisedni si!“ pronesla vesele Bella, jen co mě uviděla přicházet.

„Měla jsem to v plánu,“ prohodila jsem spokojeně. „Ahoj, Angelo. O čem se bavíte?“

„Právě jsem Belle říkala o tom, že se Jefferson rozhodl v rámci politických věd oslavit Den prezidentů a všichni si máme připravit něco o jednotlivých prezidentech počínaje Washingtonem,“ povzdechla si Angela.

„Ještě že tohle pololetí mě ten předmět minul,“ oddychla si teatrálně Bella a rozesmála mě tak.

„Copak našim prezidentům nefandíš?“ zazubila jsem se a Bella jenom protočila oči.

„Na politické debaty je moc brzy a navíc bych si k nim musela dát aspoň pivo,“ prohlásila. „Nic proti prezidentům, ale politika je dost nudná záležitost. Pojďme radši změnit téma… V pátek by se mělo opět něco podniknout, abychom tě mohli spolu s Jasperem začlenit do naší malé sociální skupiny, aby měla paní Norrisová radost.“

„Myslím, že ta má radost už jenom z toho, že sedím u tohohle stolu,“ namítla jsem.

„To máš asi pravdu,“ souhlasila se mnou. „Takže pokud nechceš, nemusíme nic podnikat. Záleží to jen na tobě.“

„Zvažovala jsem takové menší nákupy, nechcete se přidat?“ navrhla jsem, když mi tedy dala na výběr. Byla to možnost, jak se trochu blíž poznat a nemuset u toho jíst.

„Chtěly jsme s Jess vyrazit do Port Angeles na nějaké šaty. Za dva týdny je ten Valentýnský večírek,“ začala vyprávět Angela a já se podívala na Bellu. „Jestli chcete, můžete jít s námy.“

„Tanec a já zní jako námět na katastrofický scénář. Navíc nemám, s kým bych tam šla,“ namítla Bella a já střelila pohledem k našemu rodinnému stolu. Slyšel jsi to, Edwarde?

„To přece vůbec nevadí. Jdeme tam jako parta a během večera se to nějak vyvrbí. Letos jsme se to rozhodly pojmout trochu neformálně, aby nikoho nestresovalo sháněním partnerů. Každá holka dostane při příchodu růži a kluk něco… hmm, teď mi to vypadlo. Jess?!“ zavolala Angela na přicházející kamarádku.

Neformální valentýnský večírek? Na co ještě čekáme? Edwarde, tohle je jasná příležitost! – hulákala jsem na svého bratra v myšlenkách a po očku špehovala jeho reakce. Lehce se usmíval a vrtěl přitom hlavou. Ať tě ani nenapadne, že bys tam nešel!

„Bell? Rezervuju si s tebou tanec,“ ozval se najednou vedle mě ten otravný melodický hlas. Bella se zamračeně podívala na jeho vlastníka. Jak je možné, že si Justina nikdy nevšimnu v předstihu?

„Jak tě vůbec nepadlo, že bych souhlasila?“ namítla.

„Společně nám tanec moc jde,“ prohlásil a já měla chuť na něj zavrčet. Vegetarián-nevegetarián, ten týpek mě štve. Edwarde! Už jenom kvůli němu musíš jít. Nemůžeš nechat Bellu na holičkách!!!

Doufala jsem, že v mé mysli vidí tu kupu vykřičníků, které za větou následovaly. Na Justinově přítomnosti v Bellině blízkosti už nebylo vůbec nic úsměvného. Měla bych z té holky dostat, co se mezi nimi stalo. Možná bych mohla nadhodit rozhovor během vybírání šatů. Budeme tam přece jenom samé holky a to by byla opravdu vhodná příležitost.

„Takže v pátek vyrážíme vybrat šaty?“ prohodila jsem a doufala, že si Justin dá pokoj.

„Když jinak nedáte, tak jo,“ zamumlala Bella a zapíchla pohled do svého oběda.

Někdy během toho našeho rozhovoru o výletu do Port Angeles se začal stůl obsazovat a teď jsem už seděla mezi celou tou partou. Zamyšleně jsem si prohlédla tu skupinku. Nikdy jsem je takhle zblízka nepozorovala. Jenom díky Belle jsem to byla nucena udělat, ale nikdo mě mezi nimi nezaujal. Všichni najednou řešili Valentýn. Postupně se blížil, už to nebyly ani tři týdny do večírku, takže to bylo hlavní téma.

„Tohle bude legen- počkej si – dární!“

„Mikeu, nezdá se ti tahle hláška už trochu ohraná? Vždyť ji znají už i v Rusku a tam než něco amerického dojde!“ okřikla ho najednou Bella s veselým úsměvem na rtech.

Isabella

Doma jsem na laptopu našla zprávu od Petra. O víkendu jsem se před ním zmínila o možnosti změnit si předmět z francouzštiny na španělštinu. Jeho to samozřejmě nadchlo, a kdyby nás nedělilo několik časových pásem, jistě by se stal mým soukromým učitelem. V Česku studoval střední se zaměřením na jazyky. Tam jsem si podruhé v životě mohla zahrát na učitelku – tehdy už jsem to měla trochu zažité, největší trapas to bylo poprvé v Moskvě, kdy po mě chtěli v rámci výuky, abych mluvila anglicky a něco tak studenty naučila.

U tohohle se ti bude španělština dostávat přímo do krve.

Hned za tou zprávou byl odkaz dlouhý několik řádků, a když jsem jej rozklikla objevil se playlist. Polovina písniček měla v názvu ženské jméno, takže jsem se připravovala na nějaké slaďáky, což se naštěstí nepotvrdilo.

Škoda, že nemám jméno se španělskými kořeny, třeba bych si mohla o sobě zazpívat.

Odepsala jsem Petrovi a koukla na hodiny. Charlie měl z práce dorazit až večer, takže jsem měla možnost využít Petrův způsob výuky. Zapnula jsem playlist od začátku a na laptopu navolila nejvyšší hlasitost. S učebnicí španělštiny jsem se pak posadila na postel a začala šprtat slovíčka.

O necelou hodinu později, kdy už se i playlist pustil od začátku, jsem učebnici zaklapla a soustředila se jenom na hudbu. Některá slovíčka už jsem chytala a jak se to v jednotlivých refrénech opakovalo, mohla jsem si začít prozpěvovat spolu s interpretem.

Zrovna jsem byla uprostřed velmi rytmického songu, když se pokojem ozval hlas, který k hudbě nepatřil a ještě byl až jasně anglický.

„Zajímavý způsob, jak se španělštinu naučit, já dávám ale přednost filmům.“ V tu chvíli jsem vykřikla – a to opravdu nahlas.

Natáhla jsem se po tlačítku ovládajícím zvuk a mou hudební kulisu stáhla na minimum. Šok jsem se snažila rozdýchat, ale cítila jsem, jak mi splašeně bije srdce a ne a ne se uklidnit. „Do prdele,“ zamumlala jsem jenom tak sama pro sebe.

„Skvělý hlasový rozsah,“ poznamenal Edward s lehkým úsměvem na rtech a pořád se opíral o rám dveří.

„Jo, spolu s pepřákem je to moje nejsilnější zbraň,“ prohodila jsem trochu kysele. „Kde ses tu vzal?“ zeptala jsem se a doufala, že se moje vylekané srdce co nevidět dá do pořádku. Vždyť to není nikdo cizí, kdo by se mě pokusil zamordovat ve vlastním domě. Je to jenom Edward. Toho znám a nemusím se ho bát.

„Klepal jsem. Potom i zvonil. Ale když jsi neotvírala, zkusil jsem kliku a pak se vydal jenom po stopě hudby,“ informoval mě a já se trochu zamračila. To ta hudba byla opravdu tak hlasitá, že jsem neslyšela zvonek?

„To se omlouvám, příště si ji musím zapínat tišeji,“ odvětila jsem.

„Nebo se zamykat. Forks je sice bezpečné a ty jsi dcerou policejního náčelníka, ale znáš to – náhoda je prevít… Můžu dál?“ zeptal se a já se konečně vzpamatovala natolik, abych ho pozvala do pokoje a ukázala na židli u mého pracovního stolu.

„Co tu vlastně děláš?“ zeptala jsem se trochu zmateně.

„Slíbil jsem ti pomoc se španělštinou. Ve škole jsme se nestačili dohodnout a tak jsem si říkal, že se stavím. Berta bude jedině rád, pokud zítra na hodině něco předvedeš,“ odpověděl melodickým hlasem a já automaticky přikývla a hned na to ukázala na učebnici španělštiny.

„Učila jsem se… Než jsem se tedy zaposlouchala do hudby,“ prohodila jsem a potom i trochu zčervenala. Cítila jsem, jak mi začínají rozpaky hořet tváře. Věděla jsem, že zpívat neumím a on mě musel slyšet pěknou chvíli, než se dostal po schodech do pokoje. A kdo ví, jak dlouho tam stál, aniž bych si ho všimla?

„Já tvůj způsob výuky nekritizuju. Jenom si myslím, že pro začátek by pro tebe bylo jednodušší začít s filmem než s hudbou. V něm je mluvená španělština výraznější a pomalejší,“ namítl.

„Nic ti nebrání v tom, donést na příští doučování nějaký dobrý film. Můžeme ho zkouknout spolu,“ navrhla jsem a až když jsem to řekla nahlas, došlo mi, co že jsem to vlastně řekla. Pozvala jsem Edwarda na rande? Může si má slova takhle vyložit? Souhlasil by, kdyby to skutečně bylo pozvání?

„Dobře. Příště bude doučování s filmem,“ usmál se na mě a já se na malý okamžik utopila v tom roztaveném zlatu jeho očí.

Alice

Nepřestávalo mě štvát, že nevidím Bellinu budoucnost, ale kvůli Edwardovi jsem se zařekla a trpně to snášela. Pokud to mezi mým bratrem a Bellou klapne, budu stejně o jejich plánech náležitě informována.

„Jaké bylo doučování?“ zeptala jsem se Edwarda jen, co jsem ho ráno zastihla u auta. S Jasperem jsme si vyrazili na menší lov hned po škole a tak jsem se svými dotazy musela počkat až na teď. Avšak podle spokojeného výrazu, který panoval na Edwardově tváři, jsem odpověď nepotřebovala.

„Bavil jsem se,“ připustil a já v otázce nadzvedla jedno obočí. Co tohle má znamenat? „Neřeš to.“

Společně jsme tedy počkali na ostatní a mohli vyrazit do školy. Jasně jsem vnímala, že dneska jedeme o něco rychleji než obvykle a usmála se. Edward po mě šlehl pohledem, ale nijak nekomentoval mé myšlenky. Taky se na ni těším – zazubila jsem se a Edward potichu zavrčel a tím mi potvrdil, že jsem se trefila.

Díky tomu zběsilému tempu, které nasadil, jsme do školy dorazili ještě před Belliným příjezdem. Vysedla jsem spolu s Jasperem, Rose a Emmettem z auta, ale Edward trochu zaváhal. Nechtěl jít do budovy a minout se tak s Bellou.

„Jaspere? Skočil bys mi prosím do skřínky pro učebnice? Musím ještě něco probrat s Edwardem,“ požádala jsem tedy svého manžela, který rovnou přikývl a spolu s Rose a Emmettem vyrazil do budovy. Edward vysedl z auta a zvědavě po mě koukl.

„O čem chceš mluvit?“ zajímal se.

„O ničem. Dělám ti tu jenom společnost, než dorazí Bella. Bylo by divné, kdybys tu na ni jenom tak čekal, nemyslíš?“ usmála jsem se na něj a Edward jenom zavrtěl hlavou. Bella mu naprosto učarovala a on v tom prostě kompletně lítal. Bylo tak skvělé, že i on konečně poznává kouzlo té pravé lásky. Hřálo mě z toho u srdce.

Tedy jenom do okamžiku, než jsem uslyšela to zavrčení, které se mu prodralo skrz semknutá ústa.

Zmateně jsem se ohlédla za sebe, abych odhalila důvod jeho podrážděnosti a spatřila jsem tak Justina, jak se opírá o své auto a očividně rovněž čeká na Bellu. Ten jeho provokativní úsměv, který nasadil, bych mu nejraději rovnou smázla z obličeje a to třeba podrážkou své boty. Ten jehlový podpatek by se pěkně vyjímal uprostřed jeho čela.

„Nevšímej si ho. Bella o něj nestojí a tebe se jenom snaží vyprovokovat,“ mírnila jsem jeho reakci.

„Chodila s ním,“ zavrčel podrážděně Edward. „Co když k němu pořád něco cítí a teď mu jenom oplácí něco z minulosti, než ho opět vezme k sobě?“ Byl nejistý. Trápilo ho, že by Bella mohla dát přednostu Justinovi, ale já v to moc nevěřila. Justin mi přišel takový úlisný a trochu moc na Bellu tlačil. A čím víc tlačil, tím větší odstup si od něj držela. Tím jsem si byla jistá. U Belly se rozhodně nejednalo o nějakou pauzu, která nakonec skončí její proměnou a láskou až navěky.

Edward znovu zavrčel. Tentokrát však v reakci na mé myšlenky.

„Fajn, uklidni se,“ nabádala jsem ho a doufala, že mě poslechne. Stáli jsme sice bokem od ostatních studentů, ale jeden nikdy neví, kdy si někdo všimne, jak nelidsky Edward vrčí. „Podívej, Bella už jede,“ pokusila jsem se jenom o dvě sekundy později odvést jeho pozornost a ukázala k vjezdu na školní parkoviště, kam právě přijížděl červený Hyundai. Nešlo si ho splést s žádným jiným autem. Všechny ostatní na parkovišti patřily na smeťák… Ten Bellin sice taky, ale mohla bych ho s přivřením obou očí korunovat jako krále smeťáku.

Mé odvedení pozornosti fungovalo víc než skvěle. Edward se uklidnil a věnoval pozornost Bella a její snaze zaparkovat své auto bez toho, aby někoho přejela. Byla u toho docela roztomilá. Pořád se ohlížela za sebe a nebyla schopná si poradit se zpětnými zrcátky. Páni – kdo v dnešní době neumí parkovat s těmi zrcátky po bocích? Vždyť je to to nejjednodušší. Výrobci aut už nevědí, jak by nám naše řízení usnadnili a Bella stejně stále vyhlíží z auta a kontroluje to na vlastní oči a bez odrazu.

Když vysedla, Edward se vydal jejím směrem. Sledovala jsem jeho počínání se spokojeným úsměvem. Bella právě zamkla auto a otočila se k němu zády. Drobný vánek si pohrál s jejími rozpuštěnými vlasy a já na setinu sekundy zahlédla budoucnost.

„Edwarde!“ vykřikla jsem, ale to už ta vidina zmizela a já zaslechla Justinovo uchechtnutí.

„Říkal jsem, že nebudete chtít vědět, co se pod štítem schovává,“ zamumlal na vysvětlenou a já k němu obrátila vyděšený obličej. Edward, který se zastavil v půli kroku, se na něj rovněž šokovaně obrátil a já si všimla těch tmavých zorniček, které můj bratr měl. Jeho pohled byl tak hladový.

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčená - 6. kapitola: