Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčená - 7. kapitola

Předurčená - 7. kapitolaCo se na konci minulé kapitoly stalo? Co donutilo Alici vykřiknout?

7. kapitola

Isabella

Vysedla jsem z auta, zamkla jsem ho a chystala jsem se vydat k budově školy, když jsem si všimla, že po parkovišti jde mým směrem Edward… Tedy, aspoň to vypadalo, že jde mým směrem. Byl tak otočený a rozhodně nestál u svého auta. Stál přibližně v polovině cesty ke mně a každý nepozorný řidič by ho snadno mohl srazit.

Usmála jsem se na něj. To společné doučování bylo kupodivu fajn. Edward mluvil španělsky natolik dobře, že bych si ho snadno spletla s rodilým Španělem. Neměl problém mi vysvětlit mnohé poučky a opravovat mou výslovnost, kdykoliv se mi jazyk zkroutil jinak, než by ve skutečnosti měl. Docela jsem se těšila na naši dnešní hodinu, kdy měl donést film. Netušila jsem, co bych od toho měla očekávat, ale cítila jsem v břiše takový zvláštní pocit... Takový, jaký jsem tam už víc jak dva roky neměla.

Můj úsměv však zůstal neopětovaný. Edward stál jako přikovaný uprostřed parkoviště a vypadal značně konsternovaně.

Nechápala jsem to.

Chystala jsem se dojít k němu, ale v tom mě předběhla Alice, která celou dobu postávala u jejich Volva. Popadla Edwarda za ruku a táhla ho z parkoviště. Společně jenom okamžik na to zmizeli za budovou školy a s takovou podivnou jistotou jsem mohla říct, že se určitě nezastavili.

Edwardovo chování mě znepokojilo.

Rozhlédla jsem se po parkovišti, jestli si ještě někdo všiml toho, co se tu stalo – ačkoliv jsem vůbec netušila, co to vlastně bylo – a všimla jsem si, že jediný, kdo se dívá mým směrem je Justin. Na tváři mu pohrával takový spokojený úsměv a u mě to vyvolalo jenom nepříjemný pocit a husí kůži, jakkoliv jsem byla pěkně teple oblečená.

Přestože nestáli vůbec blízko sebe, mohla jsem s jistotou prohlásit, že Justin Edwardovi něco udělal a já teď byla rozpolcena mezi tím mít dochvilnou docházku a tím, jít se podívat po Alici a Edwardovi. S Justinem jsem se bavit nehodlala, ale rozhodně mě velmi zajímalo, čeho jsem to tu byla svědkem.

„Bello!“ Z rozmýšlení na tím, co bych měla udělat, mě vytrhla až Jessica. Mířila si to ke mně a v těsném závěsu měla i Angelu s Lauren. Jelikož byly Lauren s Jess sousedky, nebylo zase tak divné, že jsem je viděla tak brzy ráno společně, ale u Angely jsem zaváhala. Ta to do školy neměla moc daleko, a tak chodila obvykle pěšky. Navíc – Angela se od Jess a Lauren dost lišila a možná právě proto mi byla o dost sympatičtější. Jakkoliv jsem se snesla se spoustou dalších lidí. Výměnné pobyty vás naučí, ačkoliv jsem nemohla říct, že bych byla zrovna splachovací.

„Na co tak koukáš?“ zeptala se Lauren, když ke mně došly a já se teprve teď pořádně vzpamatovala.

„Ale, jenom jsem se trochu zamyslela,“ zamumlala jsem neurčitě a pokoušela se soustředit na holky přede mnou. „Jdeme dovnitř? Je tu docela zima,“ navrhla jsem vzápětí. Zima ve Forks se nedala srovnat s tou v Moskvě, ale i tak jsem si na chlad pronikající pod všechny vrstvy oblečení nikdy pořádně nezvykla.

„Jasně,“ souhlasila Jess a vydala se k budově. „Kde máš vlastně Alici? Na okamžik jsem ji zahlédla samotnou na parkovišti a myslela jsem, že na tebe čeká, aby udělala radost Norrisové… Teď tu ale nikde není,“ podivovala se.

„Musela si ještě něco zařídit,“ odvětila jsem neurčitě.

Jess mou odpověď naštěstí nijak víc nerozpitvávala a opět se vrátila k rozhovoru, který vedla s holkami ještě předtím, než jsem se k nim přidala. Hlavním tématem byla ta Valentýnská zábava. Holky se ujaly role hlavních organizátorek a vzaly si na starost jak výzdobu, tak občerstvení a kapelu. Teď však řešily své šatníky.

„… Neříkala náhodou Alice, abychom se s ní vydaly v pátek na nákupy?“ obrátila se ke mně najednou Lauren.

„Jo, něco takového zmínila,“ přitakala jsem.

„Měly bychom se na tom s ní domluvit. To jejich Volvo vypadá dost prostorně a rozhodně pohodlněji, než auto kteréhokoliv z nás,“ začala plánovat Jess a já se nad tím musela pousmát.

„Nikdy jsem si nevšimla, že by to auto řídil někdo jiný než Edward,“ zaváhala Angela.

„Já mu přece nehodlám zakazovat, aby vyrazil s námi. Mužské oko by se nám mohlo hodit,“ namítla nevinně Jess a můj úsměv se ještě rozšiř. Ta holka byla průhledná až to bolelo. „Myslím, že s Alicí byste se dozadu vměstnaly…“

„Nemyslíš si, že čtyři osoby na zadním sedadle jsou už víc než dost?“ zabrblala Lauren.

„Ach, no… Máš pravdu, to mi trochu nedošlo,“ zarazila se Jess a ohlédla se po nás třech. Vypadalo to, jako by zvažovala, koho by mohla z nákupů vyloučit, aniž by to budilo nějaký rozruch. I přesto, že příchod Justina u ní vyvolal velkou vlnu nadšení, stále si myslela spíš na Edwarda. A já ji to neměla za zlé. Edward byl milý a dobře se s ním bavilo i přesto, že jsem se ze začátku snažila udržet si od celé jeho rodiny odstup.

„Měla bys to jeho svádění nechat až na ples, Jess,“ radila jí Lauren. „Tohle si užijeme jako dámskou jízdu a potom se uvidí, co a jak… Nemyslím si totiž, že bys u Edward měla nějakou šanci. Á propos – nemyslíte si, že nás Alice bude chtít vytáhnout do těch všech značkových obchodů, v jakých jsou Cullenovi zvyklí nakupovat, že ne? Naši mi dali k dispozici jenom omezené množství peněz a myslím si, že v žádném z těch jejich butiků bych si nekoupila ani spodní prádlo natož plesové šaty,“ začala se zabývat praktickou stránkou věci.

„Mám dojem, že omezené rozpočty máme všechny, Alice se bude muset nějak přizpůsobit,“ namítla jsem. Samozřejmě jsem si všimla, jak ten týden chodila oblékaná a věděla jsem, na co to Lauren naráží, ale nemohla jsem se Alice zrovna zastat. Od Monique a Denise jsem se v módě vcelku vyznala – strávit půl roku v Paříži a neorientovat se v základních módních značkách by byla naprostá společenská sebevražda – ale holky naštěstí věděly, kde se různé kousky daly pořídit za vcelku přijatelnou cenu. Navíc Pařížanky měly svůj velmi osobitý módní vkus, který se ne vždy shledal s nadšením u mnohých cizinců, a hlavně u žen středního věku, které byly nadmíru konzervativní.  

 

 Alice

Odtáhnout Edwarda z parkoviště byl pro mě docela nadlidský úkol. Měla jsem dojem, jako by Edwardovi nohy přímo vrostly do země v okamžiku, kdy se kolem nás prohnal ten nepatrný zimní vánek, kterého si lidé obvykle vůbec nevšimnou. Já ho však zaregistrovala s bolestivou přesností právě v okamžiku, kdy mi na dvě sekundy mysl zastřela vize.  Ten samý vánek rovněž přinutil Edwarda k nečinnosti a Justina ke spokojenému a škodolibému výrazu, který se mu usadil na tváři.

„Měl by ses vrátit do školy a pokračovat, jako by se nic nestalo,“ snažila jsem se přemluvit Edwarda poté, co jsem ho odtáhla z parkoviště, a nakonec ještě dál rovnou k lesu. Byli jsme dostatečně daleko, aby nikdo nemohl zaslechnout, o čem se to vůbec bavíme.

„Nemůžu,“ zaúpěl Edward, jehož pohled konečně opět zhnědl. Už nebyl tak jasně nazlátlý jako před pár okamžiky, ale mohla jsem s jistotou prohlásit, že se opanoval a dokázal svou žízeň ovládnout.

„Opravdu chceš dopřát tomu kreténovi pocit vítězství?“ obořila jsem se na bratra.

„Nechci jí ublížit… Tys to necítila…“

„Věř mi, že jsem to cítila,“ ujistila jsem ho a skočila mu tak do řeči. Jasně jsem vnímala tu dokonalou vůni i ostrou až palčivou bolest v mém hrdle. Podle vize, kterou jsem však měla, to nebylo nic proti tomu, co cítil Edward. Stačil by jenom okamžik a…. Raději ani nedomyslet.

„Tak vidíš, nemůžu jít na hodinu a tvářit se, jako by se nic nestalo,“ trval si na svém. „Jak bych si po něčem podobném mohl sednout za Bellou do lavice? Justin se může kdykoliv rozhodnout, že z ní sejme ten štít, kterým ji obklopuje…“

„Pochop, že to z jeho strany bylo jenom varování. Říkal přece, že ji chrání. Nemá důvod zbytečně riskovat její život tím, že ji nechá bez štítu!“

Justin nehorázně riskoval vzhledem k tomu, že věděl, jakým pokušením pro nás bude Bellina vůně. Jenom při myšlence na ni se mi doslova sbíhal jed v puse a musely mi tmavnou oči. Tím jsem samozřejmě moc nepomohla Edwardovi, ale ono to nešlo jinak. Snažila jsem se tedy zaplašit myšlenku na Bellinu dokonalou krev s tím, že jsme měli neuvěřitelné štěstí, že jsem Jaspera poslala do budovy pro mé věci. Jestli byl Edward v tak velkém pokušení, Jasper by jistě neodolal – a to jsem měla o svém manželovi velmi vysoké mínění. Věřila jsem v jeho sebeovládání, jakkoliv bylo ještě dost křehké.

„Možná…“

„Ať tě ani nenapadne podobná kravina!“ okřikla jsem Edwarda v okamžiku, kdy se mu na mysli vynořil ten brilantní nápad. „Bella nás tu potřebuje, ať už o tom ví nebo ne. Nemá nejmenší představu, proti komu to stojí. Pro ni je Justin jenom velmi vytrvalý kluk, kterého se nemůže zbavit. Netušíme, co jí v minulosti udělal, ale ať to bylo cokoliv, hodně ji to zranilo a ty přece nechceš, aby byla znovu zraněná, nebo se mýlím? Necháš ji Justinovi napospas? Za ten týden a něco jsem nedošla k závěru, že by ji Justin zrovna kdoví jak miloval – jak tedy on tvrdí. Za jeho vytrvalostí je něco jiného. Něco, co přes ten jeho zatracený štít nevidím, ale co mě nutí být neustále ve střehu. Tím poodkrytím svého štítu nás možná chtěl jenom odstrašit, aby měl volné pole působnosti, protože si všiml, jak k nám Bella začíná lnout…“

„Alice, dost,“ požádal mě najednou Edward, když jsem se chystala nadechnout. Obvykle moc vzduchu nepotřebujeme, ale mluvit se bez něj nedá. To přece vzduch rozkmitává naše hlasivky, které následkem toho vydávají zvuk a jednotlivá slova. Takže jsem se znovu nadechla a pokračovala.

„Přestanu jenom za předpokladu, že mi teď tady řekneš, že to tomu hajzlíkovi nedaruješ a rozhodně nenecháš Bellu, aby mu čelila sama,“ trvala jsem si na svém a viděla přitom, jak bratrovi poklesla ramena. Vypadal zničeně a já jsem se bála, jaký to na něj může mít dopad, ale nehodlala jsem se jenom tak vzdát. Edward měl Bellu rád a jenom ten strach, že by jí mohl ublížit, ho nesměl odradit od toho, aby byl šťastný. Znala jsem ho dost dlouho na to, abych se mohla spolehnout na jeho pevnou vůli.

„Tobě se to snadno řekne, ale já si vůbec nevěřím,“ namítl sklíčeně.

„Ale já ti věřím. Navíc – teď už víš, co se za štítem skrývá a příště, pokud nějaké bude, to budeš očekávat a tolik tě to nepřekvapí.“

Nevěděla jsem, jak jinak bych měla Edwarda přesvědčit o pravdivosti a naléhavosti mých slov, ale doufala jsem, že jsem mu mozek zahltila dostatečným množství argumentů pro to, aby tady zůstal a nesnažil se utéct.

 

Isabella

Edward byl jiný. Přišel v polovině hodiny a Berta se na něho nedíval zrovna nadšeně, přestože musel jasně vidět pokrok, který jsem s Edwardovou pomocí učinila, když jsem poprvé skutečně promluvila španělsky. To však teď bylo vedlejší. Edward jenom zamumlal nějakou omluvu a vydal se na místo. Zvědavě jsem se na něj dívala a čekala jsem aspoň pozdrav – jenže jsem se ho nedočkala.

Mlčky vedle mě seděl zbývajících dvacet dva minut a potom se stejně mlčky zvedl k odchodu.

„Edwarde?!“ zavolala jsem za ním, když mi to nedalo. Myslela jsem, že se z nás stávají přátelé, ale tohle jeho chování tomu zrovna nenasvědčovalo.

Edward se zastavil a obrátil se ke mně. V tu chvíli jsem cítila, jak mi něco sevřelo hrudník bolestivým tlakem a měla jsem dojem, jako bych se nemohla nadechnout. Jeden pohled do jeho sklíčené tváře byl opravdu víc, než jsem dokázala v ten moment snést. Nikdy jsem neviděla někoho natolik zarmouceného, aby to mělo vliv i na mě samotnou.

„Edwarde? Co se stalo?“ Můj hlas zněl pouze jako šepot. Ten pocit, že se nemůžu nadechnout byl opravdu nepříjemný a nedovoloval mi ani mluvit nahlas. Navíc – ten pohled, který na mě Edward upíral, měla jsem dojem, jako bych hlasitým projevem mohla roztříštit ten náznak klidu, ve kterém se právě nacházel.

„Nic se nestalo,“ zamumlal a chtěl odejít, ale já ho zarazila. Popadla jsem ho za paži a donutila ho mi věnovat další pozornost. Znatelně však při mém doteku zamrzl. V ten samý okamžik jsem si tedy rozmyslela svou původní otázku, která se mi prve drala na jazyk a tedy – Co se stalo mezi tebou a Justinem? – a místo toho položila jinou.

„Můžu s tebou odpoledne počítat na doučování španělštiny? Berta byl nadšený, že dělám takové pokroky,“ informovala jsem ho a snažila se dokonce nepatrně usmát. Edward vypadal jako někdo, kdo právě potřebuje pořádné objetí a povzbuzení, ale náš vzájemný vztah nebyl na takové úrovni, abych ho naprosto bezdůvodně objala jenom proto, že jsem měla takový neodbytný pocit, že to potřebuje.

Edward se zhluboka nadechl a vypadalo to, jako by se mě chystal odmítnout, potom však sotva patrně pohnul hlavou a jeho výraz se o malinko změnil. Toho všeho jsem si všimla jenom proto, že jsem ho velmi upřeně pozorovala. Stačilo, abych jenom mrkla a ničeho z toho bych si nevšimla.

„Jo, doučování odpoledne platí,“ přitakal a jelikož jsem viděla, že nemá nejmenší náladu se se mnou dál bavit, spustila jsem svou ruku z jeho paže a nechala jsem ho odejít. Následně jsem si jenom posbírala své věci a vydala jsem se na další hodinou. Myšlenky na to, že za Edwardovým podivným chováním je Justin, jsem se však nevzdávala. Byla jsem odhodlána zjistit pravdu ať už kvůli tomu budu muset promluvit s Justinem nebo udeřit na Alici – ta totiž určitě věděla, co se ráno stalo, jinak by svého bratra neodváděla tak rychle z parkoviště.

 

Alice

Edward byl neskutečný paličák a měla jsem chuť mu udělit jeden výchovný pohlavek. Když se ho Bella ptala na odpolední doučování, už-už jsem viděla, jak ji chce odmítnout. Pouze mé netrpělivé zavrčení, které jsem nedokázala skrýt ani na chodbě plné spolužáků, ho zarazilo a nakonec souhlasil.

U oběda jsem pak byla v pokušení sednout si za rodinou, abychom probrali všechno potřebné ohledně nové skutečnosti s Bellou a Justinem, ale upřený pohled výchovné poradkyně Norrisové mě donutil zamířit ke stolu, u kterého byla Bella a ostatní její lidští přátelé. Pár okamžiků na to mě ke stolu následoval i Jasper.

„Ty páteční nákupy platí?“ zeptala jsem se, když jsem zaznamenala téma jejich rozhovoru.

„Jasně,“ přitakala okamžitě Jessica. „Jenom – říkaly jsme si, jestli by ti nevadilo vzít auto… Přece jenom to moje nebo Bellino…“ Jessica Stanleyová byla vypočítavá ale rozhodně ne potvora. Viděla jsem, jak plánuje nákupy za přítomnosti Edwarda. Nejednou jsem viděla její plány, které se jí v hlavě střádaly do pěkné hromádky. Měla na Edwarda spadeno, ale nikdy neměla ani tu nejmenší šanci. Přesto si to nenechala vymluvit a dál si stavěla snové zámky o tom, jak s Edwardem chodí a jak jim celá škola závidí jejich štěstí.

„To nebude problém, stejně jsem to chtěla navrhnout,“ přitakala jsem. „Po škole vyzvednu Bellu a potom se zastavím pro vás ostatní.“

„Nebude Edwardovi vadit, že mu jenom tak zabavíš auto?“ zeptala se Bella s decentní obavou, kterou ve svém hlase nedokázala skrýt. Současně přitom pohlédla i ke stolu, který klasicky obsazovala má rodina a kde tentokrát opět seděl jenom Edward, Emmett a Rose. Paní Norrisová musela být neskutečně šťastná, že jsme se tak snadno spřátelili. Docela by mě zajímalo, co si o tom všem asi myslí. Pohlédla jsem tedy na Edwarda a v myšlenkách ho požádala o laskavost.

„Neboj se, pokud bude potřebovat někam vyrazit, bude mít k dispozici to mé,“ ujistila jsem ji, když jsem opět zaměřila pohled na Bellu. Nepatrně jsem se na ni usmála, ale ona mi úsměv neoplatila. Vypadala trochu nesvá a neustále pokukovala po Edwardovi, který pouze upřeně pozoroval stůl před sebou a nemínil od něj odtrhnout zrak. Tolik k té mé ranní přednášce o tom, že by neměl dělat Justinovi radost.

A když už jsme byli u Justina, zvědavě jsem se rozhlédla po jídelně. Nějak jsem si nemohla v jeho společnosti zvyknout na to, že o něm vím až v okamžiku, kdy mi stojí za zády a proto jsem byla na pozoru. Teď jsem ho však nikde neviděla. A to mě mátlo.

„Taky jsem si všimla, že tu není,“ šeptla mým směrem Bella. „Ale ať už udělal cokoliv, neprojde mu to. O to se sama postarám,“ ujistila mě a já si nemohla nevšimnout, jak Edwardovi vystřelila hlava, když se podíval směrem k našemu stolu a to konkrétně k Belle.

„O čem to mluvíš?“ podivila jsem se naoko zmateně.

„O Edwardovi a o tobě. Dneska se s vámi něco děje a mám takový dojem, že to má co dělat s Justinem a dnešním ránem. Netuším, co konkrétně se ráno na parkovišti stalo, ale zjistím to,“ odvětila odhodlaně a to mě znepokojilo ještě trochu víc. Jakkoliv jsem neměla zrovna chuť toho parchanta, který mému bratrovi ničil šanci na štěstí, obhajovat, musela jsem se ho zastat. Aspoň pro tentokrát, než vymyslíme adekvátní lež nebo Bellu seznámí s existencí upírů.

„Ráno se s Justinem nic nestalo. Jenom… ráno… No, dozvěděli jsme se dost znepokojující informaci, ale tím tě nechci nějak zatěžovat, je to rodinný problém,“ zamumlala jsem a zvažovala, co bych měla odpovědět, kdyby se Bella rozhodla víc vyzvídat.

Ta však jenom pokývala na souhlas hlavou a obrátila se na Angelu, která seděla po její druhé ruce. „Ang? Nepotřebujete pomoct ohledně té organizace Valentýnského večírku?“

Svou otázkou vytrhla Angelu z diskuse, kterou dívka vedla s Jessicou a Lauren. Ještě před okamžikem rozhazovala rukama a sem tam si napsala nějakou poznámku do bloku, který nosila stále při sobě.

„Zrovna to tady s holkami domlouváme. Každá pomocná ruka navíc by se nám hodila,“ odvětila.

„Tak si mě poznač a jenom mi dej za včas vědět, co se ode mě očekává,“ ujistila ji Bella a já jsem se nakonec přihlásila jako pomocnice taky. Pokud jsme se měli Valentýnského večírku zúčastnit – a já jsem stále pevně věřila v to, že ano – nemohla jsem dopustit, aby se výzdoba a celá organizace nějak zvrtla. Mé srdce organizátora by nesneslo tu míru nevkusu, kterou jsou z Angeliných poznámek zaznamenala.

„V tom případě, když se do naší komise přidala i Alice s Bellou, můžeme po nákupech šatů zajít někam na jídlo a domluvit ten zbytek. Navíc – máma říkala, že můj bratranec má vcelku ucházející kapelu v Sheltonu. Zkusím od ní získat nějakou nahrávku, mohli bychom to mít se slevou…“

Tak a s každým dalším slovem, které Angela vypustila z pusy, jsem se ujišťovala o tom, že to všechno bude jedna velká katastrofa pokud se nezapojím.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Předurčená - 7. kapitola:

 1
6. Petronela admin
30.09.2018 [17:12]

PetronelaAhoj děvčata, líbí se mi jaké rozdílné názory máte na Justina. Jeho roli v tom všem odhalíme postupně v následujících kapitolách. Samozřejmě ne úplně otevřeně, na to si budete muset počkat, ale po kousíčkách budete spolu s Alicí odhalovat, do čeho je Bella nevědomky zapletená.

5. Seb
30.09.2018 [8:22]

Po přečtení téhle kapitoly mě čím dál víc vrtá v hlavě, k čemu je Bella předurčená Emoticon Emoticon Emoticon
Hodně se mi líbí role Alice Emoticon Emoticon Emoticon
Děkuju Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. betuška
29.09.2018 [19:51]

a ja si veru myslím, že špatný je dosť...justin teda...podla mna stráži bellu aby ju mohli naverbovať volturiovci...tak a terazky som fakt zvedavá, ako daleko som sa sekla Emoticon

3. BabčaS.
29.09.2018 [15:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.09.2018 [20:27]

marketasakyNo, jsem zvědavá, jak to s Bellou bude, nemyslím si, že Justin, je až tak špatný... Emoticon Emoticon

1. Alice
28.09.2018 [9:25]

Opět super kapitola, moc se těším jak to bude pokračovat! :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!