Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Potížista - 2. kapitola

07.09.2011 (19:45) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2338×

Nasedly jsme do jejího auta a vydaly se shánět věci, které jsme na přípravu plesu potřebovaly.

Alice měla krásné žluté Porsche. Neřídila úplně pomalu, ale nepřeháněla to, takže jsem se nemusela bát, že havarujeme. Po chvíli mlčení jsme se odhodlala a začala se jí ptát.

„Takže vy jste se přestěhovali z Kanady?“ zeptala jsem se jí.

„Jo, nějaký čas jsme tam bydleli, ale mamce se tam nelíbilo, tak teď bydlíme tady,“ řekla Alice a soustředila se na jízdu.

Nebylo mi úplně jasné proč, když chtěli změnu, přestěhovali se zrovna sem. Tohle je Forks. Počet obyvatel je kolem tří tisíc. Rozhodla jsme se, že se na to vyptávat nebudu. Možná nemají rádi velkoměsta.

„Takže máš čtyři nevlastní sourozence?“ zeptala jsem se.

„Jo, ale jeden z nich je můj přítel Jasper, ne sourozenec. Pak Rosalie a Emmett, ti spolu taky chodí. No a nakonec Edward. Ten často dělá různé průšvihy, ale naši o tom neví,“ řekla Alice.

Takže jsem se nemýlila. Edward opravdu patří k těm klukům, co pořád dělají jenom problémy. Bylo to poznat.

„Edward ale vždycky takový nebyl. A i když se chová tak, jak se chová, pořád je to můj bratr, kterého mám moc ráda,“ řekla na Edwardovu obranu Alice a usmála se.

Chápavě jsem přikývla a začala si pročítat, co všechno budeme potřebovat.  Asi po deseti minutách jsme dojely k menšímu nákupnímu středisku, kde se dalo sehnat vše potřebné. Vystoupily jsme z auta a vydaly se nakupovat.

Prvně jsme šly do papírnictví, kde bylo potřeba koupit hodně věcí na výzdobu. Barevné papíry, nalepovací papíry a tak dále. Poté jsme šly zarezervovat služby jedné cateringové společnosti, která měla sídlo firmy v nákupním středisku. Alice všechno rychle vyjednala.

„Myslím, že už jsme byly všude, kde bylo potřeba,“ řekla jsem a chystala se odejít.

„Tak to v žádném případě, musíme si ještě koupit šaty. Nebo alespoň já, v tom případě bych potřebovala radu,“ řekla Alice a zatáhla mě do jednoho obchodu.

Šaty jsem také ještě neměla, a tak jsem se rozhlédla kolem. Výběr tu měly opravdu velký a ceny byly přiměřené. Začala jsem si prohlížet různé šaty a pak jsem objevila jedny, které se mi opravdu líbily. Měly jednoduchý střih. Byly světle modré. A byly naprosto dokonalé.

„Dobrá volba,“ řekla Alice a sama měla v rukou asi patery šaty.

„Díky, ale měla bych si je prvně vyzkoušet,“ řekla jsem a vzal si je s sebou do jedné z kabinek.

Opatrně jsme je sundala z ramínka a rozepnula je. Pomalu jsem si je oblékala. Opravdu se mi líbily.

„Alice, mohla bys mi, prosím, pomoct?“ zeptala jsem se přes dveře kabinky.

„Jasně,“ řekla Alice, když dveře kabinky pootevřela a šaty mi zezadu zapnula.

„Díky,“ řekla jsem a zadívala se na sebe do zrcadla.

Šaty mi opravdu sedly, jako by byly stvořené jenom pro mě. Usmála jsem se na sebe do zrcadla.

„Moc ti sluší, měla by sis je koupit,“ řekla Alice a zavřela dveře kabinky.

Když už jsme všechno nakoupily, dostala jsem hlad. Společně s Alice jsem šla do restaurace, která byla kousek od nákupního střediska. Objednala jsem si řecký salát a Alice jenom vodu. Ta holka snad vůbec nejí. Nechtěla jsem se do toho ale plést, tak jsem nic neřekla.

„Jsi si jistá, že máme úplně všechno?“ zeptala se mě Alice.

Podívala jsem se na papír a zaklela. Pitomá izolepa. Jak jsem mohla zapomenout na izolepu?

„Ne, promiň, zapomněla jsme na izolepu,“ řekla jsem provinile.

„To je v pohodě, tobě za chvíli přinesou salát, takže tady počkej, já tam skočím a vrátím se zpátky,“ řekla Alice a než jsme stačila něco namítnout, už byla u dveří.

Donesli mi salát, a tak jsem začala jíst. Hned jak jsem si dala první sousto, uslyšela jsme nad sebou známý nepříjemný hlas.

„Nazdar, Swanová. Jsi sama v restauraci? To je mi líto,“ řekla Jessica Stanleyová a zasmála se.

Kdysi jsme s Jessicou byly kamarádky a trochu spolu soutěžily, pak jsem ale já začala chodit s jejím bývalým a ona měla dojem, že jsme jí ho přebrala. Začala jsme spolu soutěžit doopravdy. Jenomže většinou jsem to vyhrála já, takže mě Jessica nenáviděla čím dál víc. Teď každý věděl, že jsme největší rivalky na škole a každý začal volit strany.

„Nejsem sama. Jsem tady s Alice Cullenovou, byly jsme nakoupit potřebné věci na výzdobu vánočního plesu, který, jak jistě víš, organizuji. Na rozdíl od tebe,“ řekla jsem s předstíranou milostí.

„Vážně a kde je?“ zeptala se Jessica posměšně.

„Tady,“ řekla Alice, která zrovna přišla a mrkla na mě.

„No, tím pádem vás nebudu rušit,“ řekla Jessica naštvaně a odkráčela k jinému stolu, u kterého na ni čekaly její kamarádky.

Alice se posadila zpět ke stolu a napila se vody.

„Tak co je mezi tebou a tou holkou?“ zeptala se mě Alice zvědavě.

„Jsme rivalky. Začalo to tím, že mě kluk, se kterým chodila, pozval na rande a já přijala. Byly to už dva měsíce po jejich rozchodu, tak se mi zdálo, že je to v pohodě. Nebylo a od té doby mě nenávidí,“ řekla jsem a pokrčila rameny.

Napadlo mě, že bych možná neměla vyprávět tolik věcí člověku, kterého sotva znám, ale rivalita mezi mnou a Jessicou nebyla žádným tajemstvím. Jessica se postarala o to, aby každý na škole věděl o tom, jaká jsme mrcha. Pro její smůlu ale většina lidí souhlasila spíš se mnou než s ní, a tak si tím vlastně jenom uškodila.

„Aha, to hodně vysvětluje,“ řekla Alice a znovu se napila vody.

Než jsem snědla svůj salát, stačila jsem si s Alice skvěle popovídat. Připadalo mi, že Alice je hodně inteligentní. Na každou otázku měla hned odpověď. Zjistila jsem, že má ráda hodně knížek, které mám ráda i já. Taky preferovala knížky před televizí. Milovala nakupování. Opravdu jsem si s ní rozuměla.

Když jsem dojedla, zaplatila jsem účet i přesto, že Alice namítala, že ho zaplatí ona. Nasedly jsme do jejího auta a vydaly se ke mně. Bylo už půl osmé, a tak jsme se dohodly, že s prací budeme pokračovat zítra.

Když jsem vešla do domu, nikdo tam nebyl. To mě překvapilo, pak jsem ale spatřila papírek na stole a přečetla si ho.

Ahoj, Bells. Tvůj otec si udělal čas a vzal mě do divadla v Seattlu. Nečekej na nás, vrátíme se až pozdě v noci.

Pac a pusu Máma

Měla jsem radost, že si rodiče udělali čas na sebe. Poslední dobou ho moc neměli. Táta jako šerif musel neustále něco řešit a moc času na mamku mu nezbývalo. Pravděpodobně dostal dovolenou, a tak se jí to snaží vynahradit.

Šla jsem s taškami do svého pokoje a položila je na zem. Vytáhla jsem jenom šaty a pověsila je na ramínko ve skříni. Nemohla jsme se dočkat, až si je obleču na vánoční ples a vyrazím tak Alexovy dech. Když jsem pověsila šaty, šla jsem se vysprchovat. Oblékla jsem si pyžamo a opět si četla, dokud jsem neusnula.

Zdál se mi sen.

Šla jsem po louce plné rozkvetlých květina a smála se. Pak jsem spatřila Edwarda, jak sedí uprostřed louky. Rozeběhla jsme se k němu. Měla jsme na sobě letní šaty, které kolem mě vlály. Edward se zvedl a chytil mě do náruče.

„Miluju tě,“ řekla jsem mu.

V tu chvíli jsem se probudila. Co to sakra bylo? Já na louce s Edwardem?  Zamilovaná do něj? Pitomej sen. Mám přece kluka. Nemůže se mi zdát o tom, jak miluju jiného. Byl to jenom sen, ujistila jsem sama sebe a opět si lehla. Doufala jsem, že budu mít bezesnou noc.

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Potížista - 2. kapitola: