Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední naděje 11

Poslední naděje 11„Co se stane, až zhasne poslední plamínek naděje, který vidí plápolat v dáli jako maličký bod?“
Příjemné počtení přeje Myfate.
Pro jistotu 15+

„Vážně to chceš vědět?“ zeptal se namísto odpovědi.

„Ptala bych se, kdybych nechtěla?“ oplatila mu a chystala se zvednout, protože se najednou cítila svěže. Hlava byla v pořádku, ani ztráta krve se v nejmenším neprojevila.

„Asi ne. Ale pamatuj, že sis o to řekla... Byl to upíří jed.“ Poslední slova téměř vyplivl, jako by mu popálila ústa. Isabella jen zalapala po dechu.

„Ale co když... Sám jsi nechtěl... A proč ty...?“ Mluvila zmateně, ale on ji pochopil. Stejně jako tomu bývalo dříve.

„Takhle malé množství tě vyléčí, ale nic víc. Tedy kromě toho, že z tebe ještě nějakou dobu bude cítit ten specifický, odporně sladký pach,“ odpověděl a nevěnoval jí pozornost, protože krev už na okrajích zasychala a on měl problém s jejím odstraněním.

„Takže jsi měl stejně v plánu mi to dát,“ konstatovala suše a blýskla po něm pohledem, který jasně říkal, že co opravdu nesnáší, je to, když ji někdo nezasvětí do plánu, v němž má hrát hlavní roli. Počkala si, až vzhlédne, aby její pohled zachytil. Krátce nato se zazdálo, jako by se Jake o trochu zmenšil a dlaždice na podlaze začal drhnout o něco intenzivněji.

„Zřejmě bych ti měl říct o svém plánu,“ řekl tiše a přemýšlel, jestli ji bude moci ještě políbit, než se jejich cesty rozejdou.

Isabella se k němu otočila zády a šla se znovu posadit na pohovku. Snažila se nechat své myšlenky volně plynout... Navzdory snaze ale pokaždé skončila s hlavou plnou Jakea. Než to zkusila naposledy, raději si na to lehla. Znovu začala být unavená.

Po chvíli se její hlava skutečně zaplnila vzpomínkami staršími i novými, které měly jedno stejné – všechny se týkaly Jakea.

Když nad tím tak přemýšlela, musela uznat, že se změnil. Dříve věděla, že dobrá nálada, optimismus a bohémský způsob života k němu patří stejně jako prostořekost, upřímnost a havraní vlasy, nikdy kratší než pod ramena. Nyní z něho ale cítila jakousi vnitřní prázdnotu, která vyzařovala zpod jeho masky bohéma a plnila jí mysl obavami o jeho osobu. Jeho dřívější životní styl se stal zástěrkou pro všechny, kdo ji jsou ochotni akceptovat a nechtějí vidět, co se skutečně skrývá v jeho nitru. Oheň, jež živí duši každého příslušníka kmene Quileutů, a z něhož čerpají energii ve vlčí podobě, ustoupil a udělal tak místo temné prázdnotě a chladu, jež mrazil až do morku kostí.

Viděla tu všeobjímající temnotu v jeho duši, která se rozrůstala o malý kousek každý den, kdy nebyl ve svém domově, a postupně ho tak stravovala. Co se stane, až zhasne poslední plamínek naděje, který vidí plápolat v dáli jako maličký bod?

Ten plamínek není jeden. Jsou dva a přibližují se. S každým úderem jejího srdce byly blíž a už rozeznávala i tvar. Nebyly to oranžové plamínky, jak si původně myslela, ale dvě oči. Chladné, kruté a v barvě krve, jež byla uzmuta násilím i darována dobrovolně – tolik nenaplněných osudů, zmařených i dobrovolně ukončených životů, výčitek i díků se zračilo v těch dvou bodech, které nyní představovaly to jediné „něco“ uprostřed „ničeho“.

Po chvíli zazářily, jakoby osvětlené zezadu z temnoty a skrz karmínovou červeň začaly probleskovat žluté, hnědé a zlaté odstíny, až ji to na okamžik oslepilo. Netrvalo dlouho a krev se vytratila úplně a namísto ní na Isabellu pobaveně zíraly oči, které znala. Vzápětí se kolem nich začala rýsovat i tvář a ještě než byla dokončena, poznala ji...

Dívala se na Edwarda Cullena, který jí oplácel stejně pobaveným pohledem, jako když si prohlížela fotografii na jeho řidičském průkazu.

„Iss? Iss, vzbuď se!“ promluvil na ni Jakeovým hlasem. Po tak dlouhé době ticha ji z toho zvuku zabolely uši, přesto se ale cítila podivně nezúčastněná a měla pocit, že ten hlas volá právě ji. Po chvilce se obraz před jejíma očima, který na ni mluvil stále naléhavěji, otřásl. Když to udělal podruhé, začala být zvědavá, co se to děje. Proč jsou ti dva jeden?

„Edwarde?“ pokusila se nejdřív zašeptat v domnění, že obraz před jejíma očima je skutečný. Nenastala však žádná změna – obraz se nepohnul a hlas neutichl.

„Jakeu?“ zašeptala druhé jméno, které jí přišlo na mysl.

„No konečně, Iss. Jsi vzhůru,“ odpověděl s úlevou Jake a Isabella viděla, jak se ostře řezané bledé rysy mění na jiné, právě dost pobledlé a jí důvěrné známé, a zlaté oči tmavly tak dlouho, až měly barvu nejtemnější noci v její domovině.

„Už jsem se bál, že se neprobereš. Spala jsi tak dlouho,“ drmolil Jake a starostlivě si ji prohlížel, zatímco seděl na pohovce proti ní.

„Jakeu?“ Její tvář byla téměř stejně bílá jako stěna za ní a srdce jí uhánělo jen o malinko pomaleji, než když se nacházela ve stavu snění.

„Ano, Iss?“ odpověděl a přestože vynaložil veškeré úsilí, jeho hlas nezněl právě klidně.

„Mám strach. Bojím se o tebe... o nás,“ vydechla, stále mrtvolně bledá. Jakea sice potěšilo, že mluvila o nich dvou v množném čísle, ale vzhledem k situaci, kontextu a blízké budoucnosti se to zase tak pozitivně nejevilo. Jejich společná budoucnost totiž neexistovala.

Jako by vytušila, že to mohou být poslední chvíle, které spolu tráví. Po tvářích jí začaly stékat slzy a aby to Jake neviděl, rychle se k němu vrhla a pověsila se mu kolem krku. On si toho ale stejně všiml a i kdyby ne předtím, než jí objetí opětoval, určitě by zaregistroval její chladnoucí slzy na svém oblečení.

„Issinko,“ konejšil šeptem její mysl a přitom ve své náruči pevně svíral její drobné tělo, „ať už se stane cokoliv, oba budeme v pořádku a určitě se někdy setkáme. Jen musíme věřit v naši společnou budoucnost...“ Mokrá skvrna na jeho tričku se přestala zvětšovat.

„Jak to můžeš vědět?“ zeptala se ještě trochu štkavě a s nedůvěrou v hlase.

„Je to můj plán a ty víš, že moje plány neselhávají,“ utnul ji rázně ale tiše a Isabella se potichu, smutně zasmála.

„Jakeu, určitě víš, jak mě rozptýlit. Potřebovala bych to.“ Její hlas zněl naléhavě.

To víš, že vím, Issinko moje, jako bys mě neznala... pomyslel si, ale nahlas nic neřekl. Namísto toho se od ní odtáhl, vzal ji za ruce a zadíval se jí do tváře. Hledal známky pochybností nebo váhání. Ona mu však opětovala upřený pohled a jedinkrát nezamrkala. Naopak on musel uhnout před jejím důvěřivým a plně oddaným pohledem. Povzdechl si a ještě jednou se na ni podíval.

Povzbudivě se na něj usmála a kývla na souhlas, protože jí bylo jasné, co se chystá udělat. Potom zavřela oči a vyčkávala.

Chvilku si ji prohlížel a musel uznat, že je stále stejně krásná, možná ještě o něco krásnější, než si ji pamatoval. Věděl, že když nebude spěchat, tak jen vystupňuje touhu, která se rozhořela v nich obou a vytvářela mezi nimi atmosféru příjemného očekávání.

Nejdříve zvedl ruku a pohladil ji po tváři, hezky pomalu, nikam přece nespěchají. Potom jí přejel prsty přes čelist a po krku pod vlasy. Pamatoval si, na jakých místech svého těla měla ráda jeho doteky, a tak se jí nyní vzrušením zkrátil dech a hlavu naklonila tak, aby si mohla vychutnat jeho blízkost. Nenechala se dlouho pobízet a sama se přiblížila, aby si vzala všechno, co jí tak vstřícně nabízel.

Jednal s rozvahou a nezaslepenou myslí – alespoň prozatím –, takže ji nejdříve políbil ze strany na krk. Vzdychla, čímž mu dala jasně najevo, že si přeje, aby nepřestával. Pokračoval tedy přes čelist až ke rtům.

K těm sladkým, neodolatelným...

„Jakeu,“ vydechla v téměř nepostřehnutelném náznaku odporu. Tušil, že právě posbírala poslední zbytky své racionality a snaží se ho zastavit, dokud je toho ještě schopná. Ale taky si byl víc než jistý, že až skončí s jejich polibkem, až ho ona opět ochutná a vzpomene si, už se od ní žádných námitek nedočká.

A měl pravdu. Sotva se od sebe po chvíli na okamžik vzdálili, ona toho využila a pohotově ho zbavila trička.

Potom se čas zpomalil a zatímco ona prsty obkreslovala kontury svalů na jeho pažích a hrudi, on ji při tom pozoroval. Zálibně si ji prohlížel. Záplava jejích mahagonových vlasů ho naprosto fascinovala.

Prsty obou rukou vpletl do toho tekutého hedvábí a ji si přitáhl do polibku.

Aniž by ji nechal vydechnout, přesunul si ji na klín, aby mezi nimi nezůstalo ani trochu volného místa a rukama začal prozkoumávat její tělo nejdřív pouze přes oblečení a když se dostatečně nabažil, konečně zajel rukama i pod její blůzku. Ona mu zatím rozpustila vlasy a rukama sjela po jeho zádech až k pásku džín. Tam je musela přehodit přes jeho ruce, aby se dostala tam, kam potřebovala.

Jakmile sáhla do jedné z jeho kapes na riflích, nahmatala přesně to, co očekávala – nízkou, čtvercovou krabičku. Věděla, že to najde a myslela si, že je na to dostatečně připravená, přesto ale netušila, co to s ní udělá. V okamžení jakoby vystřízlivěla z toho příjemného opojení a i když pro ni bylo téměř nemožné vzepřít se jeho laskání, udělala to.

Jake se podíval, co ji tak rozrušilo a byl překvapen, že je to jen taková drobná maličkost, která je vlastně samozřejmostí při takové míře sbližování.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední naděje 11:

 1
3. martty555
14.06.2012 [18:45]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.05.2012 [11:51]

KikketkaTý jo, Bella se z Edwarda v totálním háji. Háječku zeleném... atd. To jak to mezi nimi vře je k zbláznění! škoda jen jen konec. Jacke a Bella to oba potřebujou. Ona už dlouho s nikým nebyla, vlastně nebyla vůbec s nikým naposledy od Jacka a on byl až s příliš ženami, přesto... wow! JJ, on prostě ví, jak ji rozptýlit, ale podle mě to bude později vědět i Edward a já už se toho později prostě nemůžu dočkat!!!! Myfí, přidej novou kapitolku!!! Prosím!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Nádhera, nádhera, nádhera!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. marcela
25.04.2012 [9:39]

Bože,roztékam se jako zmrzlina v parném dni.Nádhera. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!