Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední naděje 12

Poslední naděje 12„Zkusil si ji představit v roli jedné z bezejmenných – svázanou, s páskou přes oči, vydanou jemu napospas...“
Příjemné počtení přeje Myfate.
Pro jistotu 15+

„Nezapomněla jsi, co to je?“ zeptal se pobaveně, když viděl její zdvižené obočí. Namísto odpovědi ho jen plácla do ramene.

„To víš, vždy připraven,“ řekl a uchechtl se.

„Jsi snad u skautů?“ Znělo to nedůvěřivě a trochu naštvaně.

„Ne, jen se mi líbilo jejich heslo,“ odpověděl a navzdory – dle jeho názoru – dobrému vtipu se přestal smát. Netušil, co by měl dělat, protože kdyby si s sebou nevzal ochranu, nebylo by nic. Když ji vzal, je zle. Podrbal se na hlavě. Vážně tomu přestával rozumět. Tušil, že je celá atmosféra nenávratně pryč, ale aspoň si měli o čem povídat. Naštěstí to za něho vyřešila Isabella, která se během jeho přemýšlení přesunula na vzdálenější konec pohovky, takže mu teď seděla za zády.

„Jak to děláš s nimi?“ zeptala se potichu s pohledem upřeným do země. Otočil se, aby ji viděl. Nepotřeboval přemýšlet, o kom mluví – bylo mu to naprosto jasné.

„Obvykle jsou trochu připité, takže nálada je uvolněná a ony přístupné čemukoliv,“ odpověděl co neojbecněji, ale nepředpokládal, že by jí to stačilo.

„A co kdybych byla jednou z nich?“ zeptala se naprosto vážně probodla ho odhodlaným pohledem.

„Taková nikdy nebudeš a ty to víš!“ rozohnil se. „Ony nemají identitu, jsou to prostě hračky,“ odpověděl jí po menším zaváhání smutně. Bolelo ho vidět ji takhle zničenou. O to víc, když věděl, že to způsobil on. A velmi ho zajímalo, na co myslí. Zkusil si ji představit v roli jedné z bezejmenných – svázanou, s páskou přes oči, vydanou jemu napospas, zatímco on by si s ní hrál, laskal její tělo a představoval si namísto ní jinou... Nikdy!

 

„Iss, ty taková prostě nejsi. Vím, na co narážíš a věř mi, že se k tobě tak rozhodně chovat nebudu,“ promluvil po chvíli ticha.

„Potřebuju se napít,“ vyhrkla a ignorovala tak jeho poznámku. Vyskočila z pohovky a kvapně přešla do kuchyně, kde začala hledat nějaký alkohol.

Jakea mezitím napadla spásná myšlenka – kdyby ji zkusil rozptýlit od pití ve správnou chvíli, mohl by alkohol být k užitku... K tomuto zjištění mu dopomohla jedna stará vzpomínka.

Po chvíli se vrátila s lahví skotské.

„Myslela jsem si, že by sis dal taky,“ poukázala na dvě skleničky, které přinesla taktéž.

„Ale ne ze sklenice,“ řekl a čekal, co mu odpoví. V okamžiku jí svitlo. Znala tuhle situaci – nad lahví alkoholu, který se podává v panácích, a on ho nepije ze sklenice, natož ze samotné lahve.

„Po třetím panáku,“ odtušila a nalila si první.

„Budu ti to počítat.“

 

„Třetí!“ zahlásil Jake rozjařeně zhruba po půl hodině, kdy si s ní jen povídal a ona pila. Hraně si povzdechla – nechtěla mu dát hned najevo, že se jí tahle jeho oblíbená hra líbí –, svlékla si blůzku i kalhoty a lehla si zády na pohovku, ruce složené za hlavou, nohy mírně pokrčené.

On mezitím ve sklenici na konferenčním stolku, který stál kousek stranou, odměřil správnou dávku a s jiskřičkami v očích se otočil k Isabelle. Ta se zasmála a potom vyjekla, ale nepohnula se.

Nejdřív se chvilku kochal pohledem na tu zlatavou tekutinu v jejím pupíku a téměř mu bylo líto ji jen tak vypít, ale nakonec se sklonil, až se jeho vlasy rozprostřely po jejích stehnech, kalhotkách i bříšku, a pomalu, aby ani kapička nepřišla nazmar, začal opatrně upíjet.

Bez pohnutí ho pozorovala, jak se ústy i jazykem postupně propracovává až dovnitř a začal se jí – dnes už podruhé – zmocňovat ten ještě včera téměř zapomenutý pocit, který jí rozechvíval celé tělo a přiměl ji přemýšlet nad tím, jaké by to s ním bylo. Racionální část její mysli kladla doplňující a ošemetné otázky, ale na ty právě teď nebyl prostor. Chtěla ho...

Když jí po dopití opětoval pohled, pochopil. Na nic nečekal a hbitě ze sebe svlékl zbytek oblečení a potom zbavil posledních kousků i ji. Čekala na něho, protože věděla, že to má rád.

Předpokládal, že bude mít nějaké dotazy nebo poznámky, ale nic takového nenastalo. Namísto slov ho ve žhavém polibku přiměla, aby si na pohovku pro změnu lehl on a sama převzala iniciativu.

Tuhle polohu vždy miloval, protože se mohl bezostyšně dívat na svou nespoutanou krásku a užívat si její doteky a pohledy, zatímco ona sama určovala tempo. Díky ní také zjistil, co má ráda.

Už více neotálela a přijala od něho vše, co jí nabízel. Na oplátku se mu naskytl pohled na to nejkrásnější, co kdy viděl...

 

„Chyběl jsi mi,“ zašeptala o dvě hodiny později, když leželi stále ještě nazí na pohovce a ona se tulila k jeho boku, zatímco ji hladil po zádech.

Jeho pokožka byla příjemně teplá a ona věděla, že je to naposledy, kdy s ním něco tak úžasného mohla prožít. I když netušila proč, byla si tím jistá. Přesto se ale v její mysli při přemýšlení o budoucnosti zjevila fotografie toho upíra s bronzovými vlasy a nejkrásnějším úsměvem, jaký kdy měla možnost vidět. Nejraději by si za to nafackovala, protože od toho snu to rozhodně nebylo poprvé, kdy ho viděla ve své mysli a vždy se to stalo v tu nejnevhodnější chvíli. Při milování s Jakem nešlo nikdy myslet na cokoliv jiného, protože ji zaměstnával natolik, že občas zapomněla i své jméno... Tak proč teď? A proč někdo, koho nezná, ani ho nikdy neviděla?

„Budeš mi chybět, princezno,“ řekl chraplavým hlasem a s odmlkami. Nastal čas loučení a on chtěl, aby s ním zůstala a nikam neodjela, protože věděl, že už ji nejspíš nikdy nepotká. Na druhou stranu si připadal jako sobec, že si přeje právě toto, protože ona má důležitější věci na práci...

„Věděla jsem to. Celou dobu jsi mi dával sbohem... svými polibky, doteky, i to, jak jsi mě hladil, když jsi zpomalil a já přitom prosila, abys mě už netrápil... Věděl jsi, co na mě platí, a využil jsi všeho. Buď nechceš, abych odešla, nebo nesneseš pomyšlení, že bych na tebe zapomněla...“ Slzy jí smáčely tvář a jeho bolelo dívat se do těch smutných, ublížených studánek...

Otočil se na bok, přivinul ji k sobě, svou tvář schoval do jejích vlasů a hlazením se ji snažil uklidnit. Trpělivě čekal, až ji to přejde a ona vzhlédne, aby v jeho pohledu našla důkaz, že ji nikdy nepřestal milovat a ani po dnešku to nebude jinak. Vždy pro ni chtěl jen to nejlepší.

 

„Jsme na místě, madam,“ oznámil taxikář Isabelle, zatímco parkoval své jasně žluté auto s černobílými kostkovanými pruhy na bocích před letištěm. Mlčky mu podala bankovky a vystoupila. Drobný mužík vyskočil z auta a chtěl jí pomoci se zavazadlem, ale ona odmítla. Sama vytáhla střední kufr černé barvy ze zavazadlového prostoru taxíku, potom ho zavřela a než se auto rozjelo, vstoupila do odletové haly.

Došla k odbavovací přepážce a ženě za pultem podala své doklady a letenku.

„Máte rezervaci na šestou večerní do Seattlu, je to tak správně, paní Whiteová?“ zeptala se žena.

„Ano,“ odpověděla pohotově a doufala, že si už brzy bude moci zdřímnout v sedladle první třídy.

„Brána sedmnáct, právě ji otevřeli,“ informovala ji a s přáním příjemného letu jí vrátila doklady a přidala ještě palubní lístek.

Isabella se vypravila po hale. Netrvalo jí dlouho a našla příslušné číslo nad jednou z mnoha bran v dlouhé řadě.

Další ženě ve stejném oblečení, jako měla ta za pultem obavovací přepážky, podala palubní lístek a doklady. Po chvilce dostala zpět pouze doklady a s dalším popřáním příjemného letu se šla nechat posadit do letadla.

První třída byla již plně obsazená, takže ji letuška usadila na poslední volné místo vedle jedné postarší dámy v kostýmku.

„Dobrý den, jsem Marlene,“ představila se a podávala Isabelle ruku posetou prsteny tak vehementně, až náramky na zápěstí zacinkaly, sotva se posadila.

„Janice,“ odpověděla a stiskla jí ruku.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední naděje 12:

 1
2. Kikketka
20.08.2012 [13:01]

Joooooooo, Jackob!!! Ten kluk (tvůj Jackob) ví, jak na ni! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Nádhera!

1. marcela
04.07.2012 [12:58]

Dočkala jsem se Emoticon EmoticonJo,jo dočkala. Emoticon Krásná kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!