Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Počkej si, ona přijde! - 18. kapitola

22.11.2012 (07:45) • AnnieS • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1472×

18. kapitola - Jak to vidí Edward...

Edward

Byl jsem s Tanyou šťastný, protože mě nezatěžovaly žádné starosti, nemusel jsem poslouchat hloupé myšlenky rodiny, ani trpět v jedné místnosti se zapáchajícím vlkodlakem. Jednoho dne se však Tanya rozhodla, že by taky chtěla mít dítě, ať dojdu za Bellou a požádám ji o to, abych se mohl o Renesmé starat i já s Tanyou. Co bych pro ni neudělal, že?

„Brzy se vrať!“ volala za mnou Tanya. Rozběhl jsem se lesem ke svému starému domovu. Nevěděl jsem, co řeknu, jak se mám chovat, ale věděl jsem, že už k nim nepatřím a že mě nepřivítají s otevřenou náručí. Ale opravdu mají na mě moc závazků a starostí. Sto let jsem trpěl, chodil do školy a poslouchal Carlislea, pak jsem potkal Bellu a myslel si, že když mě její krev tak přitahuje, je to ta pravá láska, ale ve skutečnosti mi stačilo ji přeměnit v upíra a všechna láska zmizela. Nic mě tam nedrželo, tak jsem si šel užívat života s Tanyou, proč taky ne? Doběhl jsem k palouku, na kterém stál náš, vlastně jejich, dům. Moje dcera asi právě odněkud přijela a se všemi se vítala. Povídala Belle, co všechno dělala, ale mně už její brebentění nepřišlo tak krásné, chtěl jsem jenom udělat radost Tanye a nechat ji se starat o dítě, abych pak měl šťastnou Tanyu jen pro sebe.

Ale přesto jsem pořád chtěl, aby i Ness měla ráda mě, protože jinak se mnou nikdy nepůjde, takže když zakřičela: „Tati!“ a vrhla se kolem krku Jasperovi, nevydržel jsem to. Stoupnul jsem si těsně za Bellu a zhluboka se nadechl.

„Tati? Ona ti říká tati?!“ promluvil jsem a viděl, jak sebou Bella jemně škubla. Všichni se otočili a němě zírali.

„Esmé, prosím, vezmi Renesmé dovnitř a zavolej Jacobovi,“ rozkázala Bella Esmé a ta poslechla. Bella se na mě otočila a dívala se mi zpříma do očí. V nich jsem viděl jen čistou nenávist, ale nijak mi na tom nezáleželo.

„Ty lháři prolhaný, jak se opovažuješ vůbec přijít?!“ začala po mně řvát. Jen jsem se pousmál, nebude mě tady přece urážet!

„Chci svoji dceru!“ řekl jsem tvrdě, ale ji to nezastrašilo. ¨

„Nikdy ji nedostaneš! Zradil jsi ji, když jsi odešel a ani ses s ní nerozloučil! Má nového a lepšího otce, než jsi ty, zapomeň na ni a už se tady nikdy neukazuj!“ křičela dál a vrčela na mě. Zbytek rodiny se shromáždil za ní, jen Carlisle odešel za Esmé, i když si myslím, že jen nedokáže bojovat s někým, kdo s ním žil tak dlouho.

„Musel jsem, ale teď jsem tady a chci ji zpět! Nemůže mít žádného nového otce, je moje!“ vrčel jsem nazpět. Už bych na sobě měl Jazze, ale Emmett ho držel zpátky. Co to s nimi je? Chci jen to dítě!

„Nikdy ji nedostaneš!“ zavrčela na mě Bella. Dostal jsem ale skvělý nápad, a tak jsem se přestal hrbit a vrčet na ni a napřímil se. Všichni na mě hleděli s nechápavým výrazem, ale já se jen škodolibě zasmál. „Ale bude, myslím, že Volturiovi se o to postarají.“ Pak jsem se rozběhl zpět.

Pro Tanyu všechno.

„Co to bylo?“ zeptala se Rose a dávala důraz na každé slovo, těsně po mém odchodu.

Měl jsem chuť na ni zakřičet: Největší chyba jakou jste udělali.

Když jsem vše zařídil s Volturiovými, tak jsem si zase spokojeně užíval s Tanyou. Nastal den, kdy jsem měl dostat zpět svou dceru, aby byla Tanya šťastná. Sešli jsme se na smluveném místě a pomalu šli k domu Cullenů. S Volturiovými přišla i Alice, nevím, čeho tím chtěla dosáhnout, protože už se dávno naučila hlídat si své myšlenky a nepovedlo se jí to jenom jednou. Došli jsme na louku, kde už čekala má bývalá rodina. Když Alice zahlédla ruce Belly a Jazze, vypadala, že se zhroutí. Alec, její nová opora, stál vedle ní a v myšlenkách ji litoval, ale nevěděl, jak své nové kamarádce pomoci.

„Ale no tak, přece nebudou všechna naše setkání tak zlá!“ promluvil po chvíli ticha Aro a postoupil o několik kroků dopředu. Za ním se posunovala Alice a drobná dívenka, která se vyděšeně dívala všude kolem. Bella mu vyšla vstříc.

„Proč jste přišli?“ zeptala se.

„Chceme vyřešit spor mezi tebou a Edwardem, i když se nám to zdá poněkud zvláštní, když jste ještě nedávno bojovali na stejné straně a byli ochotni zemřít pro sebe. Mám výpověď jedné strany a to Edwarda. Tvrdí, že mu nechceš vydat jeho dceru Renesmé, je to tak?“ ptal se Aro.

„Ano, je. Nedám mu ji, protože si myslím, že ji doopravdy nechce, jen mě chce rozčílit a taky, že Renesmé se má mnohem líp tady, než by se měla v Denali, kde by ji vychovávaly tři puberťačky!“ odpovídala Bella Arovi, ale poslední větu směřovala hlavně Tanye, která se vedle mě napjala. Nevím, co vyvádí, vždyť je puberťačka, ale zaprvé to je to, co se mi na ní líbí, a za druhé Bella je stejně stará.

„Velmi působivé. Osobně zastávám názor, že byste se měli střídat v péči o vaše společné dítě, ale když myslíš, Bello, že by to nebylo dobré, budu potřebovat ruku někoho velmi blízkého a tím by měla být Renesmé a taky ruku Edwarda, abych se přesvědčil, že mluvíte pravdu.“ Aro je vážně nepředvídatelný. Kdo má teď vědět, jestli chce Renesmé jenom vzít a dát mi ji, nebo ho to opravdu tak zajímá, jako si představuje v myšlenkách.

„Proč to musí být Renesmé?!“ křičela na něj Bella.

„Je to nejvěrohodnější svědek pravdy,“ odpověděl s klidem Aro a dál se usmíval.

„Neublížím jí, chci se jen podívat na konkrétní věci, máš ještě chvíli čas, než si prohlédnu mysl Edwarda, pak si pro ni dojdu sám a rovnou ji Edwardovi předám.“ Otočil se a došel za mnou a chytil mě za ruku. „Jazzi, nemáme asi moc možností, že?“ zaslechl jsem Bellu.

„Asi ne, snad jí neublíží. Rose, dojdi, prosím, pro Ness!“ Mezitím si Aro prohlédl všechny mé myšlenky.

Pak mi v mysli řekl: „Nemáš moc šancí, chceš Renesmé jenom kvůli Tanye a Bella ji opravdu miluje.“ Vrátil se na původní místo i s Alice, Alecem a tou dívenkou jménem Anna. Dorazila i Rose s Esmé a Nessie. Smečka výhružně vrčela, až je musel Emmett napomenout. Rose předala Nessie, která se Belly držela jako klíště. Jazz jednou rukou objal Bellu kolem pasu a druhou pohladil Ness po vlasech.

„Já se bojím, tati!“ zašeptala Ness tak, že to všichni slyšeli.

„Neboj se, holčičko, jsme tady, neublíží ti,“ chlácholil ji Jasper. Došli až k Arovi.

„Ta nám ale vyrostla!“ zaskřehotal Aro a natáhl ruce po Nessie.

„Pojď ke mně na chvíli, Renesmé! Podívám se, jak moc máš maminku ráda, a pak tě zase vrátím,“ promlouval k ní a čekal, až mu ji Bella dá. Jazz se postavil za Bellu a objal ji kolem pasu. Alice je provrtávala nenávistným pohledem a Nessie se rozplakala.

„To je teda společnost!“ pomyslel jsem si.

„Neboj se, zlatíčko, bude to dobrý!“ tišila ji Bella.

„Pro tebe a tatínka k němu půjdu, mami!“ rozhodla se najednou Nessie. Něco Nessie pošeptala a předala ji do natáhnutých rukou Ara. V první chvíli se usmíval, pak se jeho výraz změnil na překvapený a začal si prohlížet Nessie ještě důkladněji.

„Renesmé, ukaž mi něco tvým darem, kde jsi i s maminkou!“ přikázal jí jemným hlasem. Ness se bezradně otočila na rodinu. Všichni kývli, tak se otočila zpět, položila svoji drobnou ručku na Arovu tvář a začala se soustředit na vzpomínky. Aro překvapeně zíral do jejích očí, které ale nevnímaly realitu.

„Je tvoje, Bello!“ vykřikl najednou.

Cože?!

„Děkuji, Renesmé, někdy se stav u nás na hradě, budeš vždy vítána. Až budeš starší a budeš chtít studovat, máme knihy staré několik století i tisíciletí v obrovské knihovně, nebo sál, ve kterém máme snad všechny hudební nástroje, určitě se přijď někdy podívat i s rodinou!“ prohlásil. Postavil Nessie na zem a ta se okamžitě rozběhla k Belle. Aro, který se díval ještě víc obdivně na objímající se Bellu a Jazze, než na Renesmé, se po chvíli otočil a odešel i se svými poskoky. Jen Alice zůstala.

„Tentokrát jsi vyhrála, ale to se ti příště nepovede!“ zařval jsem na svoji bývalou ženu, ale teď mi to bylo jedno.

Stál jsem tam a nešťastně hleděl na svoji oblíbenou a teď už vlastně jedinou sestru, která se smutně dívala na Jazze. Stála naproti naší bývalé rodině a ani se nehnula. Její oči zářily rudě a krutě, ale ve skutečnosti musel i normální člověk cítit tu bezmoc.

„Sbohem,“ zašeptala a pak najednou vzplála. Vedle ní dopadl zapalovač, který předtím držela v ruce, ale nikdo si ho nevšiml. Esmé a Rose odnesly Nessie, ale všichni ostatní jen hleděli, jak Alice umírá. Carlisle ji zkoušel pokropit vodou, ale nepomohlo to.

„Ne!“ křičel jsem za Alice, když jsem pochopil, že jí už nic nepomůže. Rozběhl se k plamenům a skočil do nich za Alice.

V mysli mi proběhla vzpomínka na to, že kdybych si uvědomil, že k Belle nic necítím hned, nemusela by se Alice přimlouvat u Ara, aby nás nezabíjel a nebral nám Nessie.

Dohodla se s ním, že mu bude deset let sloužit a on na oplátku nikomu z rodiny neublíží, ale nesměla to nikomu říct, když se pro to párkrát rozhodla, ve svých vizích viděla, že by Aro všechny pozabíjel a rychle o tom přestala uvažovat. Ale jednou se neudržela a na všechno myslela v mé blízkosti, takže jsem to všechno věděl, ale nic jsem nedělal, myslel jsem, že na ni Jazz počká, že ji opravdu miluje, ale on se začal tahat s mojí ženou. A skončilo to takhle.

Ještě jsem ji stihl obejmout a říct jí, že ji mám rád.

Pak nás pohltily modré plameny a já cítil, jak Alicino tělo padá k zemi a já za ním.

Po dlouhé době další kapitola. Doufám, že zanecháte komentář, abych věděla, jestli se tady najdou nějací šílenci, co na tuto povídku stále čekají. Díky!

AnnieS

Autor: AnnieS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Počkej si, ona přijde! - 18. kapitola: