Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Počkej si, ona přijde! - 17. kapitola

the-host


Počkej si, ona přijde! - 17. kapitolaDalší díl... Kapitola se jmenuje Aro, Alice a Edward... Fakt skvělý, protože tyto postavy jsou zde velmi důležité, i když vystupují jen minimálně, a „fakt skvělý" proto, že to není setkání za nějakých dobrých okolností a nikdo si ho neužije. Kritiku taky přijmu... Příjemné čtení, AnnieS.

17. kapitola - Aro, Alice a Edward... Fakt skvělý!!!

Uběhl týden a nic se nedělo. Po dvou dnech dorazila celá smečka a střídali se na hlídkách. Pravidelně jsme chodili na lov a střídali se v hlídání Renesmé. Poprvé jsme byli bez daru vidět budoucnost, takže jsme mohli akorát tak trénovat, jíst a hlídkovat. Renesmé byla celá nesvá a vypadala neklidně. Ležela jsem v posteli a hleděla na strop.

„Lásko, odpočiň si trochu, jsi vystresovaná a to ti neprospívá!“ Jazz se mě snažil uklidnit už celý týden, ale moc se mu to nedařilo.

„Já vím, ale bojím se. Volturiovi nás nesnáší a neušetří nás už jen proto, že už nemáme žádný dar do jejich sbírky.“ Po chvíli ticha, které mi jen potvrdilo, že se mnou vlastně všichni souhlasí, jsem se zvedla.

„Půjdu se podívat na Renesmé.“ Vstala jsem a odešla do vedlejšího pokoje. Moje princezna seděla v postýlce a napjatě poslouchala pohádku, kterou dneska vyprávěla Esmé, protože Emm byl na lovu.

„Tak a teď už spát!“ rozkázala Esmé, ještě se na mě usmála a odešla.

„Babička má pravdu, spát!“ zopakovala jsem pokyn a přikryla jsem to malé stvoření, které už zase o kousíček povyrostlo.

„Maminko?“ zašeptala Ness, když už jsem se zvedala k odchodu.

„Copak je, zlatíčko?“

„Co chtěl tatínek, když tady přišel? Proč ses na něj zlobila? Přijde ještě? Proč chodíte pořád na lov? Proč se perete i s tatínkem? Proč je tu celá smečka?“ Očka jí jen zářila a prahla po odpovědi na všechny položené otázky.

„Dobře, odpovím ti. Tatínek si přišel pro tebe, ale nechci mu tě dát, protože on by se o tebe nemusel starat tak dobře a už by mi tě nevrátil a navíc, nemohla by ses vídat s Jacobem, proto jsem se na něj zlobila. Pravděpodobně přijde, ale ne sám. Přijde asi s armádou Volturiových, kteří tento spor budou chtít vyřešit jednoduše, čili bojem proti nám, proto chodíme často na lov, abychom byli silní, a cvičíme si umění bojovat i třeba s tatínkem Jazzem, ale my bychom si nikdy neublížili, nikdo, neboj se! A smečka by nám mohla pomoct, proto je tady.“ Pohladila jsem svou dcerku, políbila na čelo a odešla. Moc dobře jsem věděla, že to všechno pochopí, byla na svůj věk neuvěřitelně chytrá, ale bála jsem se jejího názoru. Rozhodla jsem se nechat to zatím být a počkat do rána.

„Všechno v pořádku, lásko?“ zeptal se Jazz, jen co jsem vešla do pokoje.

„Asi, já nevím.“ Svalila jsem se do peřin a marně čekala na bezstarostný spánek.

„Vyřeší se to, uvidíš,“ chlácholil mě, ale jak jsem si to mohla myslet? Moje jediná dcerka může nakonec skončit u otce, kterého ve skutečnosti vůbec nezajímá, nebo hůř u Volturiů na hradě, kde by s ní dělali různé pokusy, protože je jiná. Na zádech jsem cítila ledové ruce, které mě hladily, ale já nebyla schopná se uklidnit ani tímto. Takto jsme přečkali do rána, kdy se vrátili z lovu Carlisle, Emmett a Rose. Ani ti teď nebyli v dobré náladě, jako tomu bývalo vždycky. Všichni se báli o Renesmé.

Jako každé ráno jsem šla trénovat svůj dar a obalila jsem celý dům do ochranné bubliny, kterou jsem taky dlouhou dobu držela a snažila se ji ještě roztáhnout. Pak jsem vyčerpaná chytila medvěda, který se nebezpečně přiblížil k domu. Došla jsem do kuchyně, kde seděla Rose a krmila Nessie, která ještě byla v pyžamku a mžourala očkama, takže nejspíš teprve teď vstala. Sesunula jsem se na židli a pozorovala je, když do kuchyně vběhl nahý Jacob.

„Už jdou, máte ještě dost času, jdou pomalu!“ zařval a pak zase vyběhl ven. Rose se chvíli vzpamatovávala z toho, že viděla Jacoba nahého, ale pak popadla Ness a běžela nahoru.

„Esmé! Postarej se o Ness! Emmette, běž ven! Carlisle, Jazzi, vy taky!“ volala po cestě po schodech Rose. Okamžitě jsem se běžela nadlidskou rychlostí obléct do sportovního oblečení.

oblečení

Po cestě jsem potkala Carlislea, který se jen nevesele usmál a vyběhl ven. Ještě než jsem ven šla i já, jsem se zastavila v obýváku, kde byla nachystaná Esmé a Renesmé.

„Miluji tě!“ pošeptala jsem dcerušce do ucha a políbila ji na čelíčko. Objala jsem Esmé a vyběhla ven, kde stál zbytek rodiny a velká část smečky, kterou už jsem celou poznala, všichni byli neklidní, ale nikdo nevypadal, že by uvažoval o útěku. Po chvíli přiběhl Jacob a Sam, kteří měli hlídku, a kývli na nás, což znamenalo jediné. Přicházejí. Zařadili se tam, kde měli, a pak už jsme mohli jen počkat.

Když jsem ucítila první upíry, okamžitě jsme nás obalila do ochranné bubliny a nehodlala ji povolit. Jazz mě ještě stihl krátce a vášnivě políbit, když se začalo řadit několik Volturiů do řady. Za ně se postavili ochránci, kterých bylo ale velmi málo, což jsem opravdu nečekala, a teprve potom vyšli z lesa i Edward s Tanyou a jejími sestrami, až na Carmen a Elezara tedy všichni z Denali. Postupně jsem si prohlédla všechny ochránce, které jsem částečně znala, ale v první řadě mě pár lidí překvapilo, byla tam jako obvykle Jane, dále pak Demetri a Felix, ale i všichni tři vládci a Alice, která stála po boku Aleca.

Okamžitě jsem se otočila na Jazze, který stál vedle mě. Byl jako socha, ani se nehnul a ani nedýchal. Pomalu, abych nenarušila ochrannou bublinu, jsem se k němu přesunula a chytila ho za ruku, což ostatně udělala i Rose, a Carlisle se jen ohlédl na dům, ve kterém ve sklepení seděla i Renesmé. Jazz se okamžitě uklidnil a stisk mi opětoval.

„Ale no tak, přece nebudou všechna naše setkání tak zlá!“ promluvil po chvíli ticha Aro a postoupil o několik kroků dopředu. Za ním se posunovala Alice a drobná dívenka, která se vyděšeně dívala všude kolem. Carlisle se chtěl pohnout, ale Jazz mu to nedovolil, toho jsem využila, pustila se Jazze a vyšla vstříc Arovi. Slyšela jsem vrčení, které zaručeně patřilo Jazzovi, ale musela jsem se Arovi postavit, ať už chce cokoliv.

„Proč jste přišli?“ zeptala jsem se překvapivě pro mě klidným hlasem.

„Chceme vyřešit spor mezi tebou a Edwardem, i když se nám to zdá poněkud zvláštní, když jste ještě nedávno bojovali na stejné straně a byli ochotni zemřít pro sebe.“

Podivně se ušklíbl, pak si prohlédl smečku a pokračoval: „Mám výpověď jedné strany, a to Edwarda. Tvrdí, že mu nechceš vydat jeho dceru Renesmé, je to tak?“

„Ano, je. Nedám mu ji, protože si myslím, že ji doopravdy nechce, jen mě chce rozčílit, a taky že Renesmé se má mnohem líp tady, než by se měla v Denali, kde by ji vychovávaly tři puberťačky!“ Mluvila jsem k Arovi, ale poslední věta patřila hlavně Tanye. Sledovala jsem průsvitnou tvář Ara, na které se rýsoval jemný úsměv, a čekala na jeho názor.

„Velmi působivé. Osobně zastávám názor, že byste se měli střídat v péči o vaše společné dítě, ale když myslíš, Bello, že by to nebylo dobré, budu potřebovat ruku někoho velmi blízkého, a tím by měla být Renesmé, a taky ruku Edwarda, abych se přesvědčil, že mluvíte pravdu.“ Stále se mírně usmíval, ale ve mně vřel vztek, copak si myslí, že mu dám do rukou můj poklad? Moji malou holčičku?

„Proč to musí být Renesmé?!“ křikla jsem na něj a začínala jsem vidět rudě.

„Je to nejvěrohodnější svědek pravdy,“ odpověděl s klidem Aro a dál se usmíval.

„Neublížím jí, chci se jen podívat na konkrétní věci, máš ještě chvíli čas, než si prohlédnu mysl Edwarda, pak si pro ni dojdu sám a rovnou ji Edwardovi předám.“ Otočil se a došel na okraj louky, kde stál Edward s napřaženou rukou.

„Jazzi, nemáme asi moc možností, že?“ otočila jsem se na Jazze a cítila tu bezradnost.

„Asi ne, snad jí neublíží. Rose, dojdi, prosím, pro Ness!“ Objal mě a políbil do vlasů. Po chvilce se Aro vrátil na původní místo i s Alice, Alecem a tou dívenkou jménem Anna, kterou okřikl, protože šla moc pomalu. Dorazila i Rose s Esmé a Nessie. Smečka výhružně vrčela, až je musel Emmett napomenout jedním z jeho hrozivých výrazů. Rose mi předala Nessie, která se mě chytila jako klíště a nehodlala se pustit, a zařadila se společně s Esmé vedle svých drahých poloviček. Jazz mě jednou rukou objal kolem pasu a druhou pohladil Ness po vlasech.

„Já se bojím, tati!“ zašeptala, když se nad ní skláněl.

„Neboj se, holčičko, jsme tady, neublíží ti,“ chlácholil ji, ale sám si tím nebyl moc jistý. Pomalu jsme došly až k Arovi a já si všimla, jak mě Alice provrtává nenávistným pohledem.

„Ta nám ale vyrostla!“ zaskřehotal Aro a natáhl ruce po Nessie.

„Pojď ke mně na chvíli, Renesmé! Podívám se, jak moc máš maminku ráda, a pak tě zase vrátím,“ promlouval k ní a čekal, až mu ji předám. Ochrannou bublinu jsem nechala za sebou, Jazz se postavil za mě a objal mě kolem pasu už oběma rukama a Nessie mi ukazovala krásné okamžiky strávené se mnou a Jazzem.

„Neboj se, zlatíčko, bude to dobrý!“ tišila jsem ji.

„Pro tebe a tatínka k němu půjdu, mami!“ rozhodla se najednou Nessie.

„Dobře, jsme tady, neboj!“ zašeptala jsem ještě a předala ji do natáhnutých rukou Ara. V první chvíli se usmívala, pak se jeho výraz změnil na překvapený a začal si prohlížet Nessie ještě důkladněji.

„Renesmé, ukaž mi něco tvým darem, kde jsi i s maminkou!“ přikázal jí jemným hlasem. Ness se bezradně otočila na nás. Všichni kývli, tak se otočila zpět, položila svoji drobnou ručku na Arovu tvář a začala se soustředit na vzpomínky. Aro překvapeně zíral do jejích očí, které ale nevnímaly realitu.

„Je tvoje, Bello!“ vykřikl najednou.

„Děkuji, Renesmé, někdy se stav u nás na hradě, budeš vždy vítána. Až budeš starší a budeš chtít studovat, máme knihy staré několik století i tisíciletí v obrovské knihovně, nebo sál, ve kterém máme snad všechny hudební nástroje, určitě se přijď někdy podívat!“ prohlásil. Postavil Nessie na zem a ta se okamžitě rozběhla k nám. Skočila mi do náruče. Musela jsem se smát. Báli jsme se a nakonec to skončí tak, že máme pozvání do Volterry a Renesmé tam i nabídli studium. Podala jsem Nessie Jazzovi, který taky zářil štěstím. Dala mu pusu a objala ho kolem krku.

Jazz si mě přitáhl do náruče za Ness a šťastně se usmál na Ara, který se díval ještě víc obdivně na nás, než na Renesmé. Pak se taky usmál, kývl na pozdrav a zmizel v lese. Všichni zmizeli za ním, až na Alice a Edwarda s Tanyou.

„Tentokrát si vyhrála, ale to se ti příště nepovede!“ zařval, ale teď mi to bylo jedno. Stáli tam a vypadalo to, že čekají na Alice. Ta stála naproti nám a ani se nehnula. Její oči zářily rudě a krutě, ale její pohled byl nešťastný.

„Sbohem,“ zašeptala a pak najednou vzplála. Vedle ní dopadl zapalovač, který předtím držela v ruce, ale nikdo si ho nevšiml. Naštěstí Nessie nic neviděla, byla totiž otočená, ale musela jsem ji dostat pryč. Esmé a Rose se o to postaraly, okamžitě ji vzaly do domu. Chytila jsem Jazze a společně s celou rodinou jsme přihlíželi, jak naše sestra, dcera, kamarádka umírá. Carlisle ji zkoušel pokropit vodou, ale nepomohlo nic.

„Néé!“ zařval najednou Edward, když viděl, že Alice už nic nepomůže. Rozběhl se k plamenům a skočil do nich za Alice. Ještě chvilku bylo vidět, jak ji objal a ona se s velkou námahou usmála, ale pak oba pohltily modré plameny a tmavý černý kouř. Stála jsem jako opařená. Sice jsem k němu nic necítila a Alice nenáviděla za to, co udělala Jazzovi, ale to bylo trochu moc. Sesunula jsem se k zemi a ani Jazz mi nepomohl, protože to s ním seklo taky.

 


Děkuji za komentáře u minulého dílu, moc si jich vážím. Doufám, že se vám i tento díl líbil, nakonec jsem se rozhodla, že dílů už moc nebude. Budu dodělávat ještě povídku S nimi rodina? Nikdy! a začnu povídku Petra a Bella - den a noc.

AnnieS


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Počkej si, ona přijde! - 17. kapitola:

 1
9. daria
02.01.2014 [14:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Bonnie:)
02.09.2012 [16:34]

Ta povídka je úžasná, ale je škoda že už jsi hodně dlouho nepřidala kapitoly. Podle mě je to skvělá povídka a měla bys pokračovat. Emoticon Emoticon

7. nadenka
24.06.2012 [20:24]

Souhlasím s Luckou - bylo by lepší to upřesnit. Třeba dej do další kapitola edrawdův pohled na tuto událost. Myslím, že by to bylo lepší pro všechny. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jinak skvělá kapitolka!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
P.S.: Mám otázku: Lucko, nejsi to ty, ty naše Lúco??? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Lucka
24.06.2012 [10:43]

je to skvělé. Akorát bych chtělo trochu vysvětlit, jak se na to všechno díval Edward s Alice. Co se s nimi stalo? Proč chtěl Ness k sobě?
Jak jsem z toho pochopila tak Edward a Alice byli spolu. Moc se těším na další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Ceola
23.06.2012 [22:03]

Pěkné :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Jana
23.06.2012 [21:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. lucka2010
23.06.2012 [20:59]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. lelus
23.06.2012 [20:47]

toto presne si Edward zaslúžil Emoticon Emoticon

23.06.2012 [19:41]

NeyimissAhoj, článek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na níže uvedené chyby. Děkuji. Emoticon
* Píše se buď jeden vykřičník, nebo tři. Dva ne.
* Počáteční uvozovky musí být vždy dole, nikoliv nahoře. Platí to i pro ty v perexu.
* Neměň styl a velikost písma, vždy nechávej základní nastavení.

* Čárky;
* jsi se => ses;
* by jste => byste;
* chybějící
- písmena;
- interpunkční znaménka;
* přímá řeč;
* ji/jí;
* vsuvky;
* slovesné třídy;
* oddělování oslovení.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!