Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlí andělé nepláčou - 21. kapitola - Kamarád


Padlí andělé nepláčou - 21. kapitola - KamarádTak co myslíte, dodrží Bella slovo a zůstane doma? Nebo uteče a půjde se kouknout na Rileyho? A jak to dopadne?

Kapitola 21 - Kamarád

V žádném z oken  domu Swanových se nesvítilo. Dům vypadal opuštěný a prázdný. Najednou se však otevřelo okno v horním patře a přes parapet se přehoupla tmavá postava. Chvíli visela přes římsu a nohama šmátrala po opoře, až nahmátla příčku mřížky pro popínavý břečťan, tam se zachytila a hbitě se po ní soukala dolů. Z posledního metru seskočila, srovnala si bundu a oprášila ruce. Vtom se ozvalo odkašlání a postava sebou trhla.

„Dobrý pokus, Bello,“ ozvalo se ze stínu stromů vedle domu. O mohutný kmen dubu opodál se opíral Jake, ruce založené na prsou, a s posměšným výrazem si ji měřil.

„Fuj, Jakeu, to jsem se lekla!“ vyjekla Bella. „Co tady děláš? Neříkal jsi, že jdeš za radou?“

„Za tou nepotřebuju chodit. Stačí se přeměnit a ve vlčí podobě mohu zprávy předávat komukoliv ze smečky i na dálku. Máme společné vědomí, víš? A co bys řekla, že tu asi dělám? No, řekněme, že tě znám trochu líp než Edward. Kam si myslíš, že jdeš?“

„Na nákup?“ zkusila to Bella a upřela na něj doširoka otevřené bezelstné oči. Jake se na ni nevěřícně podíval. To si vážně myslela, že jí to zbaští? Pohrdavě si odfrkl.

„Na nákup. Oknem. No jasně, zlomila jsi v zámku klíč a nemůžeš dveřmi, že jo?“

Zčervenala a chvíli přemýšlela. Jake nevěděl, že před chvílí volala Alici. Měla o Edwarda strach a potřebovala si s někým promluvit, s někým, kdo by jí řekl pravdu. Věděla, že Edward by jí o tom, že nebezpečí hrozí třeba i jemu, neřekl. Nechtěl by ji děsit. A Alice jí připadala z celé Cullenovic rodiny nejvstřícnější. Udělala dobře, že s ní mluvila. Alice byla tak plná optimismu, tak nadšená – říkala, jak je Riley odhodlaný a že vidí jeho budoucnost jako bezproblémovou. Prý se mu určitě podaří stát se vegetariánem, a o Edwarda rozhodně nemusí mít strach. Jednoho novorozeného prý určitě dvanáct upírů lehce zvládne. Alice to popisovala tak… lehce a bezstarostně, až ji přesvědčila o tom, že Jake i Edward nebezpečí úmyslně přeháněli ze strachu o ni. A ona se nebála, ne o sebe. Ale tohle Jacobovi vysvětlovat nechtěla.Tak to zkusila jinak.

„No tak, Jakeu, neříkej, že nejsi taky zvědavý. Tak tam pojeď se mnou. Jen k té lesní cestě a zbytek dojdeme lesem. Nikdo o nás nemusí vědět – přece umíš v lese chodit potichu, ne?“

Jake si ji s despektem přeměřil. „A neslibila jsi náhodou, že tam nepojedeš? Měla by ses stydět, takhle porušovat dané slovo. Co tě to napadlo? Přece jsme ti oba říkali, jak je to nebezpečné!“

Bela zrudla ještě víc. Oni dva to nebezpečí určitě přeháněli schválně, a teď jí tu Jake bude číst levity? I když měla zpočátku mírný pocit viny, teď ho přehlušilo podráždění a vzrůstající zlost.

„Vy jste taky nebyli zrovna upřímní! Přiznej to, žádné opravdové nebezpečí mi nehrozilo. Ne s ostatním Cullenovými. V pohodě by mě ubránili, že je to tak? Jen se o mě oba dva s Edwardem zbytečně bojíte!“ Odfrkla si a nasupeně nakrčila nos.

Jacob šokovaně zamrkal a pak zvedl ruku, aby ji přerušil.

„Počkej, uklidni se, Bello. Nikdo z nás ti nelhal. Jak jsi na to přišla? Vždyť ty o novorozených vůbec nic nevíš. Sakra,“ zavrtěl nešťastně hlavou, „tohle by ti měl asi vysvětlit Edward. Ale nebyl na to čas. Já toho o novorozených tolik nevím, ale vím jedno – mohla by to být tvoje smrt, a to myslím vážně. Pojď se posadit, zkusím ti říct aspoň to, co vím, ano?“ Ukázal rukou k verandě, kde stála stará zahradní houpačka.

Bella ještě chvíli stála jako sloup, ale její rozhořčení se pomalu vytrácelo. Nakonec kývla.

„Dobře. Sedneme si. Ale ne tady, na to je teď v prosinci trochu moc velká zima,“ prohlásila a nevěřícně si prohlédla jeho postavu jen v lehké mikině. Sama měla zimní bundu a už cítila, jak se jí pod ni dobývá svými prstíčky mráz. Obešla dům a zamířila ke vchodu. Jake šel pomalu za ní a sledoval, jak z kapsy džín vydolovala klíč a odemkla dveře. Pak se na něj ohlédla:

„Pojď dál. Jestli mi chceš něco vysvětlovat, nemusím u toho zmrznout. Ale buď zticha, Charlie přišel z práce tak utahaný, že usnul.“ Pak oba vešli dovnitř.

Bella položila opatrně klíče na stolek u dveří, sundala bundu, pověsila ji a bez ohlédnutí vyšla do patra. Potichu otevřela dveře do svého pokoje, Jakea pustila dovnitř, tiše zavřela a pak si sedla na postel, shodila boty a nohy křížem zastrčila pro sebe. Jake vešel za ní a posadil se do houpacího křesla naproti. Všiml si, že se sice snaží mračit, ale zvědavost jí to skoro nedovolí.

„Tak povídej,“ vyzvala ho a vyčkávavě se na něj zadívala.

„No, jak bych začal…“ Jake se odmlčel a chvíli přemýšlel. „Podívej, to, co vím, je součástí toho, co o upírech my v kmeni víme všichni, ano? Je to součást našich legend i tradice, že se o tom dozvědí dospívající. Já ve skutečnosti ještě žádného novorozeného neviděl, ale vím, že to, co jsem se o nich dozvěděl, je pravda. My musíme být připravení na svého nepřítele, a vědět o něm co nejvíc.“

„A to je?“

„No, novorozený upír je v první řadě strašně silný a rychlý. Upíři jsou silní a rychlí všichni, to už víš, ale na novorozeného nikdo nemá, ne sám. Pak taky snadno podléhají svým pudům, neumějí se ovládat. A nejsilnější pud je touha po krvi, žízeň. Mají velmi vyvinuté smysly, hlavně čich, a na něm hlavně závisí schopnost lovit. Když ucítí  potravu – v tomhle případě tebe – skoro nic je nezastaví. Převládne v nich lovecký pud a přestanou rozumně uvažovat. Jejich priorita je jen a jen nakrmit se. A nejsem si jistý, jestli by ho dokázali od tebe udržet dál. Hlavně, kdybys tam přišla nečekaně.“

„Ale já bych se jim přece neukázala…“

„Ty mě neposloucháš, viď? Mají silně vyvinutý čich. Edward tě cítí na kilometr daleko, a ten novorozený by tě ucítil z ještě větší dálky. A kdyby se jim vytrhl, nedohoní ho. Byl by u tebe dřív, než bys mrkla.“

„Jakeu, nepřeháněj. Určitě by tam nestáli a nekoukali, jak mě zabíjí. Odtrhli by ho včas, to se vsadím,“ řekla Bella přesvědčeně.

„Včas? Jak to myslíš, včas? Stačilo by, aby tě zuby jen škrábl…“ Jake náhle vyvalil na Bellu oči. Sledoval její provinilý výraz a náhle mu to došlo. Šokovaně zalapal po dechu a pak vyjekl:

„Tak o tohle ti šlo? To jsi chtěla? Být jako on?“

Bella provinile sklonila hlavu. Vážně ji to na okamžik napadlo, ale hlavně se chtěla přesvědčit, jaké to je. Co by ji po přeměně čekalo. Teď si ale uvědomila nebezpečí, jaké jí hrozilo, a došlo jí, že na to ani zdaleka není připravená. Zastyděla se a rozhodla se pro upřímnost.

„No, napadlo mě to,“ přiznala se. „Stejně k tomu jednou dojde, nevidím jinou cestu. Bez Edwarda si svůj život už nedokážu představit, přestože se známe krátce, a jsem si jistá, že on to cítí stejně. Když nejsem s ním, jako by mě půlka chyběla. Neumím to popsat, Jacobe, ale vím, že kdyby se mu něco stalo, byl by to můj konec. Nejdřív jsem tam chtěla jet, abych se ujistila, že nic nehrozí jemu. Vím, že to zní hloupě,“ podívala se na Jakea, který zatím nenašel řeč a jen na ni nevěřícně hleděl, „vím, že je skoro nezranitelný, ale stejně mám o něj strach. Jenže protože jsem slíbila, že tam nepojedu, zavolala jsem Alici. Byla tak nadšená, jak se to Rileymu snadno podaří, jak rychle se přizpůsobí, jak to bude bez problémů… Napadlo mě, že možná není tak nebezpečný, jak tvrdíte, a že jste to řekli jen proto, že o mě máte strach. Zvlášť Edward. Když si vzpomenu, jak se o něj bojím já, co teprve on, jak se asi musí bát on o mě? Nedivila bych se, kdyby v zájmu mého bezpečí všechna ochranná opatření přeháněl. Tak jsem si řekla, že jestli přeháněl, taky nemusím svůj slib myslet tak vážně. Byla jsem hloupá, viď?“ Podívala se na něj teď s upřímnou lítostí v očích.

Jake se mezitím stačil dát trochu dohromady a uvědomil si, že teď jí musí být oporou. Byla zmatená a sama se ve svých pocitech nevyznala, jak by jí to on mohl vyčítat? Sám ještě zamilovaný nebyl, ne takhle osudově. Jistě, Bellu měl rád a kdysi si myslel, že ji i miluje, ale tenhle cit, to bezvýhradné odevzdání, které mu tady popisovala, to zatím neznal. Odkašlal si.

„Hm, Bells, nebudu ti lhát. Vážně to bylo hloupé, měla ses nás zeptat. Ale nemůžu uvěřit… ty bys vážně chtěla… být jako on? Vzdát se života, táty, mámy, kamarádů?“ zeptal se nešťastně, ale už věděl, jak bude znít odpověď. Teď teprve začal chápat, proč byla rada tak proti tomu vztahu. Proč Bellu varovali. Do téhle chvíle si to neuvědomil a teď ho to zasáhlo jako ostrý šíp.

„Já vím, Jakeu, že to bude těžké. Ale nemám jinou možnost. Edward je nesmrtelný, nestárne, a já budu za pár let vypadat jako jeho matka, pak babička… pak umřu. A já nechci nic jiného, než zůstat s ním, navždycky. Tak mi řekni, jak jinak to může skončit?“

„A mluvilas‘ o tom s Edwardem? Vidí to taky tak?“

Nešťastně zavrtěla hlavou. „Přišla na to řeč. Ale myslím, že mě změnit nechce,“ špitla nešťastně a v očích se jí zaleskly slzy. „Říká, že mě miluje, ale já se na to teď bojím znovu zeptat. Proč mě nechce navěky, tak jako já jeho.“

Jake se na ni díval a když viděl její slzy a lítostivý výraz, srdce se mu sevřelo. Zapomněl na upíry a vlkodlaky i na křehkou stabilitu jejich smlouvy a nepřál si nic jiného, než utěšit svou nešťastnou kamarádku. Vstal, přešel místnost a posadil se vedle ní. Objal ji kolem ramen.

„Nebuď smutná, Bells. Nemůžu mluvit za něj, ale jsem si skoro jistý, že jeho nechuť k tvé přeměně bude mít podobný důvod jako ta moje. Edward tě má určitě rád, stačí vidět, jak se na tebe dívá. Jen tě nechce připravit o to lidské. Myslím, že bys měla sebrat odvahu a promluvit si s ním o tom. Vysvětlit mu, jak to cítíš, říct mu svoje důvody. Ono to nějak dopadne, uvidíš,“ konejšil ji, ale v duchu si pomyslel, že by moc rád věděl, jak.

„Myslíš?“ podíval se na něj Bella a popotáhla.

„Určitě.“ potvrdil. „Musíte mít mezi sebou jasno. A tys‘ nikdy nebyla zbabělá, vždycky jsi s každým jednala na rovinu. Tak to teď udělej taky.“

„Dobře,“ souhlasila váhavě, „tak já si s ním promluvím. Ale Jakeu, prosím tě, ty mu nic neříkej, ano? Chci mu to říct sama, i to, že jsem chtěla utéct.“

„Za co mě máš?“ pobouřeně se ohradil. „Pamatuj si, že já jsem vždycky na tvé straně, pokud neděláš vyslovenou blbost. A ani pak bych to na tebe nepráskl.“

„Já vím, nezlob se.“ Bella si utřela nos a vyskočila. „Nedáš si večeři, když už jsi tady? Za tu strážní službu si kus žvance zasloužíš. A vzbudíme Charlieho, taky bude mít určitě hlad.“

„Tak jo, souhlasil Jake a následoval ji do kuchyně.

xxxx

Nahoře u nebeské brány seděl Samiel a mračil se jako sedm čertů. Právě se z plamínku dozvěděl, že Lucifer si dává pauzu na neurčito tak se naděje na jeho brzký návrat do pekla rozplynula v neurčitu. Vůbec nevěděl, jak dlouho tu ještě bude muset trčet, a aby pravdu řekl, už měl z toho zírání z oblak dolů pořádnou závrať. Z pekla nebyl na výšky zvyklý a hlava se mu točila jako řetízák na Matějské pouti. Zasténal a rukou si přikryl oči.

„Copak, copak, bolí tě hlava?“ optal se účastně svatý Petr, ale v duchu tajil smích. Dovedl si představit, jak asi Samielovi v nebeských výšinách musí být. Sám si na výhled od nebeské brány zvykal snad sto let, a to nebyl čert, jen obyčejný rybář. Pro čerta, který je zvyklý na podzemí, to musí být ještě horší.

„Jo, kdyby jen hlava,“ postěžoval si Samiel. Pak se ale zvědavě zadíval na Petra.

„Co budeme dělat s těmi dvěma? Bella s Edwardem si pořád nějak nerozumí. Asi láska není všechno, co?“

„Nic nebudeme dělat,“ odpověděl lakonicky Petr. Posadil se na židli u nebeské brány a pátravě se podíval na Samiela. Opravdu ho to zajímá, nebo chce zase škodit?

„Jak to, že nic? To to necháme jen tak?“

„A proč bychom se do toho měli plést?“ otázal se Petr. „Žádný vztah, žádná láska není úplně bez zádrhelů. Oni se do sebe zamilovali, to je pravda, a cit, který k sobě cítí, je výjimečný. Ale musí se taky poznat. Vědět, co ten druhý cítí, jaký je, jak jedná, co prožívá, jaké má zájmy a priority, a respektovat ho  –  to se nikdo nenaučí ze dne na den. K tomu je potřeba čas. A klid. Zatím ho moc neměli – pořád museli řešit nějaké nečekané události.  A jestli nedostanou trochu času, aby se navzájem lépe poznali, bude to mezi nimi skřípat dál. Nakonec se rozejdou, a to bychom nechtěli, že?“ podíval se významně na Samiela. Naznačil prsty lusknutí a pak mu před nosem zašermoval ukazováčkem v zamítavém gestu.

„No, to je pravda,“ zabručel váhavě Samiel, ale v duchu zoufale přemýšlel, co by vlastně Lucifer teď chtěl. Aby se měli ještě radši, nebo ne? Co by vlastně teď Edwarda mohlo ještě strhnout k tomu, aby začal brát životy a přišel o spásu? Začal mít nejasný, ale o to víc znepokojující pocit, že někde fatálně sešli z cesty. Ale pak to hodil za hlavu. Lucifer určitě ví, co dělá, spolehl se na jeho úsudek vždycky, udělá to zas. Co by si zbytečně lámal hlavu? Ještě by ho rozbolela mnohem víc.

xxxx

Bella seděla v kuchyni a sledovala Charlieho při večeři. Jake se hned po jídle odporoučel domů. Už o té dnešní události dál nemluvili, jen při loučení na ni mrkl a pošeptal jí: „Pamatuj, cos‘ mi slíbila!“

Jen přikývla, zdánlivě klidně, ale vědomí, že s Edwardem si brzy musí promluvit, jí moc v klidu nenechávalo. Jake si byl sice jistý, že se bojí zbytečně, ale ona byla stejně nervózní.

Charlie dojedl, ona vstala, umyla nádobí, uklidila kuchyň a pak mu dala dobrou noc. Rychle se vysprchovala a zalezla do postele. Okno nechala otevřené. Doufala, že za ní Edward přijde, a zároveň se toho bála. Naději a nedočkavost, že ho zase uvidí, tentokrát přehlušovala nervozita a strach. Jednak z toho, co Edward řekne na to, že chtěla porušit slib, jednak z toho, na co se chystala zeptat. Proč ji Edward nechce navždy.

 

Předchozí *   Shrnutí *   Další

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Padlí andělé nepláčou - 21. kapitola - Kamarád:

 1
4. ChantalleBooker
15.12.2017 [20:10]

Blbá. Emoticon Emoticon
Proč nešla dveřmi? Emoticon Emoticon Emoticon

16.09.2013 [12:17]

DopeStars Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.09.2011 [18:27]

LuLuu Emoticon Emoticon

11.08.2011 [22:39]

TerisekkTak Bellin útěk neměl chybu! Emoticon Ještě že tam Jake byl, aby v tom Belle zabránil. To si myslela, že tam přiběhne okoukne novorozeného a zase odkráčí?
No jdu na další, jsem totiž zvědavá, jak jí Edward vysvětlí to, že jí nechce přeměnit. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!