Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlí andělé nepláčou - 20. kapitola - Spory a rozpory

Cullens-Tapetka


Padlí andělé nepláčou - 20. kapitola - Spory a rozporyBella s Jacobem se od Edwarda dozvěděli, že u Cullenů je novorozený upír. Jak se s tím ale vyrovnají? A co mají Cullenovi s tím nováčkem v plánu?

Kapitola 20. – Spory a rozpory

„Cože?“ vyjekla Bella. „A kdys‘ mi to chtěl jako říct?“

Jake na Edwarda jen nechápavě valil oči.

„Tak jo, dobrý vtip,“ pronesl. „V čem je pointa?“

„Já si nedělám legraci, Jakeu,“ opatrně prohlásil Edward a s obavou sledoval, kdy to Jacobovi dojde. „On je opravdu u nás. Ale ne na dlouho. Denalijští ho ještě dnes vezmou sebou na Aljašku. Tam není tolik lidí a bude snazší ho uhlídat.“

Jake vrtěl hlavou a jeho tvář nabírala nachovou barvu. Zase se začínal třást a jak mu docházel význam Edwardových slov, vztek jím probublával jako ve vřícím kotli. Další, kdo se ocitl v nefalšovaném šoku, byla Bella. A do překvapení a údivu se v ní začal přimíchávat pocit zklamání. Proč jí o tom Edward neřekl? Ani v noci, ani teď ráno po cestě do školy? Zvedla se v ní vlna uražené zlosti, ale zároveň viděla, k čemu se schyluje mezi těmi dvěma, a svůj problém na chvíli odsunula stranou. Nemůže je nechat, aby se do sebe pustili, ne tady ani teď. Nadechla se, aby je přerušila, ale Jake už mezitím pokračoval.

„Co jste to provedli?“ snažil se mluvit klidně, ale bylo slyšet, jak se mu hlas třese hněvem. „Vzali jste vraha, predátora, který se neumí ovládat a podléhá jen svým nejhorším pudům, a přivedli jste ho sem? Sem, k nám? K nám, kteří se kvůli takovým, jako jste vy, každou chvíli mění na chlupatou čtyřnohou obludu? Kluci se Samem v čele i naše rada ještě nestrávili tvůj vztah s Bellou, a ty uděláš tohle?“ Zavrtěl znovu nevěřícně hlavou a zvyšujícím se hlasem dodal: „Copak chcete, aby bylo po smlouvě i po příměří?“

„Ne, to ne,“ namítl Edward sklesle. „Ale co bys dělal ty na našem místě? On nevěděl, co dělá. Byl tam sám a to, co dělal, bylo pro něj přirozené.“

„Přirozené,“ pohrdavě si odfrkl Jake. „ Řeknu ti, co je přirozené. Když potkám vzteklého psa, zabiju ho, to je přirozené.“

Ze školní budovy se ozvalo zvonění. Bella, která sice z celé duše souhlasila s Jakem, potlačila vlastní otázky a námitky a vmísila se mezi ně: „Kluci, teď to nevyřešíme a budeme mít ještě malér ve škole. Už zvoní. O tomhle si musíme promluvit v klidu,“ dodala ještě, ale na Edwarda se nepodívala.

Oba chlapci na ni pohlédli a uvědomili si, že má pravdu.

„Dobře,“ souhlasil Jacob. „Sejdeme se po škole a můžeš mi to vysvětlit. Klukům o tom zatím říkat nebudu, ti by tě roztrhali na místě. A radím ti, abys měl připravené opravdu dobré důvody.“

Edward jen mlčky kývl a otočil se k odchodu. Chtěl vzít Bellu za ruku, ta mu ale uhnula a rychlým krokem pospíchala do školy napřed. Na Edwarda se ani neohlédla. Nešťastně se vydal za ní.

„Potíže v ráji? Myslím, že máš co vysvětlovat i někomu jinému!“ dolehl k němu ještě Jakeův škodolibý hlas.

Celý den se Bella Edwardovi vyhýbala. Jindy se scházeli mezi jednotlivými hodinami a Edward ji doprovázel vždy do další učebny, ale dnes se jí vždycky podařilo nějak proklouznout v chumlu jiných studentů a až do oběda Edward neměl šanci si s ní promluvit. Když ji zpozoroval v jídelně, jak se i pohledem vyhnula jejich stolu a s tácem s obědem míří na opačný konec jídelny, měl toho právě dost. Doběhl ji a zastoupil jí cestu.

„No tak, Bello, budeš se mi vyhýbat po zbytek života? Prosím, sedni si ke mně, musíme si promluvit. Moc tě prosím, vyslechni mě, ano?“

Bella se na něj naštvaně podívala, pak zahnula k prázdnému stolu, tác položila  trochu zprudka, sedla si a ucedila: „ Poslouchám.“

„Podívej, Bell, omlouvám se,“ řekl Edward a sedl si naproti ní.

„Omlouváš se,“ ironicky povytáhla jedno obočí. „Jo, omlouvat se fakt umíš. Ale už mě to nebaví. Proč jsi mi o tom sakra neřekl? Myslíš si, že jsem pitomá, že bych to nepochopila, nebo tak nervově labilní, že by mě to vyděsilo?“

„Ale já ti to chtěl říct,“ přesvědčoval ji Edward. „Ale v noci… myslel jsem na něco úplně jiného. A pak jsem tě nechal při tom, že jsme ho… zabili. Vážně je mi to líto. Chtěl jsem ti to vysvětlit teď ráno, ale nebyl čas, Jake mi nedal šanci.“

Bella se při pomyšlení na to, co se asi v noci Edwardovi honilo hlavou, trochu začervenala a malinko zjihla. Ale ještě mu neodpustila všecko.

„Proč jste ho přivedli sem? Jak vás to napadlo? Vždyť má na svědomí lidské životy.“

„To já taky,“ odpověděl tvrdě. „A zatím ti to nevadilo.“

„Ale to je přece něco jiného. Ty sis vybíral násilníky a vrahy, a on zabíjel bez rozdílu, i nevinné lidi.“

„Byl tam sám. Ten, kdo ho proměnil, se někam vypařil. Nevěděl vůbec, co se s ním děje, jen pudy ho hnaly za krví. Novorozený upír se neumí ovládat, a když nemá nikoho, kdo by ho vedl, dopadá to takhle. A my ho můžeme všechno naučit, zdá se, že bude ochotný se přidat k vegetariánům.“ Edward se na ni zadíval a naléhavě řekl:

„Snaž se to prosím pochopit, Bells. Já sám bych to ani změnit nemohl, nebylo to jen moje rozhodnutí. Carlisle s Eleazarem se rozhodli, že mu pomůžou, a oni to fakt umějí. Vždyť se podívej na nás, to jací jsme, na tom má největší zásluhu právě Carlisle. Je to nejsoucitnější  duše, jakou znám. On by nedokázal někoho zlikvidovat, někoho zabít, pokud si myslí, že mu může pomoci nějak jinak. A ještě něco,“ dodal pak tiše, „ před nedávnem jsi mluvila o přeměně. Kdybych ti vyhověl, byla bys teď jako ten nový.“

Bella zaraženě mlčela a pomalu jí docházelo, že má Edward pravdu. Zlost ji přešla a uvědomila si, že byla vlastně převážně jen uražená, že jí Edward o tom neřekl hned. Trochu se za sebe zastyděla a podívala se na něj malinko provinile.

„Taky se omlouvám, neměla jsem se urážet a vyhýbat se ti.“ Váhavě se na něho usmála a natáhla k němu přes stůl ruku. „Můžem‘ to smazat?“

„Samozřejmě,“ usmál se s úlevou Edward, propletl si s ní prsty a pohladil ji palcem. „A pusť se do jídla. Za chvíli bude zase zvonit.“

Když skončilo vyučování a vyšli na parkoviště, Jake už na ně čekal.

„Tak vysvětluj,“ vyzval Edwarda, vyčkávavě se opřel zády o auto a založil si ruce na prsou.

„Tady to není zrovna nejvhodnější,“ vložila se do toho Bella. „Pojeďte k nám, Charlie přijde z práce až večer. Tam budeme mít klid.“

„Dobře,“ souhlasil Jake, pak se podíval na jejich spojené ruce a dodal pohrdavě: „Nějak rychle odpouštíš Bell. Neřekl bych, že budeš tak nedůsledná.“

Otočil se na Edwarda a jedovatě přidal: „ A nemysli si, že mě oblbneš stejně snadno jako Bells. Já do tebe zamilovaný nejsem.“

Nasedl na motorku a vyjel z parkoviště směrem ke Swanovic domu.

Edward si povzdechl. To bude ještě těžké, proběhlo mu hlavou. Bella si všimla jeho povzdechu a povzbudivě mu stiskla ruku:

„Neboj, dopadne to dobře. Jake se sice umí vztekat, ale na rozumné argumenty přistoupí, uvidíš.“

„No, jen doufám, že má Bella pravdu,“ pomyslel si Edward, otevřel jí dvířka, počkal, až nastoupí a pak usedl za volant. Rozjeli se za Jakem.

xxxx

Samiel zíral na to, co se děje mezi Edwardem, Bellou a Jakem a už to ani nepobíral. Kde se tam vzal ten upír? Poslalo ho tam peklo? Nebo neposlalo?  A jestli se naruší spojenectví mezi vlkodlaky a Cullenovi klanem, bude to dobře, nebo špatně? A jak to ovlivní jejich plány? V duchu zanadával na nefungující spojení s Luciferem a Belialem a škaredě se zadíval na Petra, který spokojeně cípem roucha čistil sklíčka kukátka. To kukátko, to musí získat! Sice na zem viděli i bez něj, čerti takové věci umějí, ale zdálo se, že Petr vidí nějak víc. Alespoň vždycky věděl, jak to dopadne, a nemýlil se, naproti tomu jim tedy jejich předpovědi nevycházely. To bude určitě tím kukátkem, dumal Samiel a zatoužilo něm tak, až mu zajiskřily špičaté uši.

„Co myslíš, Petře, jak to dopadne?“  hryzal si přemítavě zažloutlými zuby ret.

Petr se podíval do kukátka, aby zkontroloval, jestli už je dost čisté, spokojeně pokýval hlavou a schoval ho do kapsy. Pohlédl na Samiela a zeptal se:

„A co, ten rozhovor s Jacobem nebo celý příběh Edwarda a Belly?“

„Ty víš i tohle?“ vykulil oči Samiel.

Petr zavrtěl hlavou. Ten Samiel je ale naivka!

„Nevím, já ne.“ Pousmál se a lišácky přimhouřil oči. „Já jen doufám… a věřím.“

Samiel si odfrkl. Víra! No jo, co jiného taky mohl čekat, tady v nebi!

„To ti určitě pomůže. A jim, co teprve jim!“ posmíval se.

Petr jen pokýval hlavou a už neodpověděl. „Věřím v jejich pravou lásku. Věřím, že se s rozmyslem dá vyřešit každý problém. Věřím, že Jacob je dost rozumný, aby přijal Edwardovo vysvětlení. Věřím ve šťastné konce. Je toho dost, čemu věřím, ale tobě tedy nevěřím ani trochu,“ pomyslel si a poplácal si kapsu s kukátkem.

V pekle Lucifer seděl zmoženě na pekelném trůnu a držel si hlavu, Bolela ho tak strašně, jako by mu měly růst nové rohy. Sirná koupel mu ani trochu nepomohla a ti dva neumětelové, Samiel s Belialem, už mu šli pořádně na nervy. Najednou měl pocit, že těmi svými akcemi shodili ze svahu kamínek, ten se kutálí dál a dál a strhává s sebou celou lavinu kamení. A celá ta hromada mu dopadá na hlavu, podle toho, jak ho bolí. Nejradši by to úplně odpískal, ale vzdát se padlého anděla? Nikdy!

„Vyhlašuju pauzu,“ zasténal skřípavě. „Mám toho dost. Potřebuju odpočinek. Nic se nám nedaří, ani jedna akce nám zatím nevyšla tak, jak jsme plánovali. Necháme ty nebeské strážce usnout na vavřínech, ať si myslí, že jsme to vzdali. A až to nebudou čekat, udeříme s novou silou.“

Belial se jen mlčky uklonil a otočil se k odchodu ze síně.

„Počkej,“ zastavil ho Lucifer, „ ty odpočívat nebudeš. Ty koukej zatím vymyslet novou akci, a dej si záležet, aby to tentokrát vyšlo. A spoj se se Samielem, aby teď nic nepodnikal, dokud mu neřekneme.“

„Zajisté, vaše temnosti,“ přikývl Belial a tentokrát ho už Lucifer na odchodu nezastavil.

xxxx

Bella odemkla dveře a pustila Edwarda s Jacobem dovnitř. Usadili se v obývacím pokoji A ona si nervózně skousla ret. Připadalo jí, že tam něco chybí, Má jim nabídnout něco k jídlu? No, tím nic nezkazí, rozhodla se.

„Dáte si někdo něco?“ Jakeu?“ zeptala se.

Edward jen s úsměvem zavrtěl hlavou a Jake udělal totéž bez úsměvu.

„Čekám,“ řekl.

„No ta, Jakeu, nebuď protiva,“ pokárala ho Bella. „Tváříš se jako bůh pomsty.“

„Jen ho nech,“ zavrtěl hlavou Edward, „já bych se na jeho místě taky zlobil. Ale čím mám začít?“

„Začni tím, jak jsi tady u nás na to přišel. Taky jsem zvědavá, jak to probíhalo,“ požádala ho Bella a pohodlně se uvelebila v křesle.

„No, takže… Když jsem včera viděl v Charlieho myšlenkách ty oběti, uvědomil jsem si, že to musí být práce upíra.  Když jsem to doma řekl ostatním, souhlasili se mnou a dohodli jsme se, že to vyřídíme sami. Rozhodně nemůžeme potřebovat, aby se nám sem do toho začali míchat Volturiovi – to je naše královská rodina,“ vysvětlil, když viděl Jakeúv nechápavý výraz, „ dohlíží na pořádek a dodržování utajení. Takový rozruch, jako nevyjasněné vraždy, by je určitě přiměl k akci.

Takže jsme se vypravili do Port Angeles a rozdělili se, abychom prohledali město. Brzy jsme zachytili jeho pach – byl všude po městě. Nakonec jsme ho našli v jedné odlehlé čtvrti, kde se schovával ve starém doku. Zrovna se chystal zase nalov, zastavili jsme ho v poslední chvíli. Když uviděl všech nás dvanáct, stáhl se do obranné pozice, ale nesnažil se ani bojovat – vypadal spíš, jako že se mu ulevilo. Konečně potkal někoho, kdo mu to všechno vysvětlí. Nevěděl, kdo ho proměnil – jediné, co si pamatoval bylo, že na něj jednou v noci někdo skočil a kousl ho do krku. Pak ztratil vědomí. Po třech dnech bolestí přeměny se probudil v tom starém doku už jako upír. Nechápal, co se s ním děje, cítil oheň v hrdle a byl strašně dezorientovaný. Pak se tam objevil nějaký bezdomovec, a…“ Edward nedopověděl. Jake jen chmurně kývnul. Věděl, co se stalo.

„Vyrážel pak na lov každý den, ale bylo mu z toho hrozně,“ pokračoval Edward. „Nenáviděl se, ale nedokázal to zastavit. Když jsme mu vysvětlili, kdo jsme a kým by se mohl stát, že nemusí zabíjet lidi, že se může naučit lovit jen zvířata jako my, byl nadšený. Ochotně souhlasil se vším, co jsme mu řekli. Opravdu, Jakeu,“ podíval se Edward na něj prosebně, „vás to nijak neohrozí. S Denalijskými odjede ještě dnes a sem se nevrátí. Zvládneme to, ručím za to.“

Chvíli bylo ticho. Jake přemýšlel o tom, co právě vyslechl, až ticho váhavě přerušila Bella.

„Ale Cullenovi přece smlouvu neporušili, ne? Oni nikoho nezabili, ani toho nového nepřeměnili.“

„A kdo to teda mohl být? Myslíš, že rada tomu uvěří?“ povytáhl Jake obočí.

„No, myslíme si, že víme, kdo to má  na svědomí,“ odpověděl Edward. „Pamatuješ se na tu upíří stopu, kterou jste sledovali do Seattlu? Nejspíš to byl on, jiný upír tady v okolí nikde nebyl a není. Asi potřeboval lovit a něco ho vyrušilo, než ho stačil zabít, a tak mohlo dojít k přeměně.“

„Jo, tak to mohlo být,“ zaváhal Jake, „ale stejně se mi to nelíbí. Ale já nerozhoduju. Musím s tím stejně seznámit ostatní a radu. Dám vám vědět. Mimochodem, kdo to je? Není to někdo, koho bychom znali?“

„Myslím, že ne. Jmenuje se Riley, Tom Riley. Bylo mu třiadvacet a pracoval na rybářské lodi.“

„Neznám,“ zavrtěl hlavou Jake. „Tak já pojedu. Ještě se ozvu.“

„Dobře,“ souhlasil Edward. „Já taky půjdu. Musím se rozloučit s Denalijskými.“
“Můžu jet s tebou?“ prosebně se na něj podívala Bella a oba dva se zděšeně zarazili.

„Zešílelas‘?“ vyjekl Jake, zatímco Edward jen zhrozeně vyhrkl: „Absolutně ne!“

„Nikdy, nikdy bych tě nepřivedl do blízkosti novorozeného upíra,“ pokračoval zděšeně. „To, že ho zvládneme, ještě neznamená, že se nemůže stát něco nepředvídaného. To bych…“ odmlčel se a stále se snažil rozdýchat šok.

„Ty se nehneš z baráku, dokud ten Riley nebude za horama!“ zaburácel Jake. „Slib mi to, nebo tě zamknu v kumbálu a zahodím klíč!“

Bella se podívala tázavě na Edwarda, ale když viděla, že se od něj pomoci nedočká, váhavě přikývla.

„No tak jo, dobře. Už se nerozčilujte. Já byla jen zvědavá. Chtěla bych ho vidět,“ povzdechla si. „Ale jestli je to fakt tak nebezpečné, slavnostně přísahám, že zůstanu doma,“ slíbila vážně.

Edward s Jacobem se na sebe podívali s porozuměním. Společný strach o Bellu je zase sblížil a zboural část té zdi, která mezi nimi ten den vyrostla.

„Tě lituju, kámo,“ prohlásil soucitně Jake. „Taková ona je pořád.“


Předchozí *   Shrnutí *   Další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Padlí andělé nepláčou - 20. kapitola - Spory a rozpory:

 1
4. ChantalleBooker
15.12.2017 [19:57]

Tak přece jen Riley, i když jiný :D.

16.09.2013 [12:03]

DopeStarsTo by ani nebola Bella, keby tam nechcela ísť :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.09.2011 [18:04]

LuLuu Emoticon Emoticon

11.08.2011 [22:31]

TerisekkParádní kapitola! Emoticon Jacob to na konci zabil. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!