Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy 2 - 5. kapitola

Our Academy 2 - 5. kapitolaRachel a ranní kocovina. Jasper a jeho problémy. Bella se poznává s Nathanem.

Jasper

„Emmette, sakra, pospěš si,“ zařval jsem na toho blbce, který nebyl schopen vyjít z pokoje.

„Už jdu,“ řekl nakrknutě a otevřel dveře od svého pokoje.

Uslyšel jsem otvírání vchodových dveří a podíval jsem se na příchozího. Rachel. Ne, oprava, Rachel s kocovinou.

„Rachel, ehm, tohle není tvůj pokoj,“ řekl Emmett trochu vykuleně.

„Nepamatuju si číslo, ve kterém bydlím, kde je ložnice?“ zeptala se.

„Ty dveře nalevo,“ řekl Emmett a já ho málem zmlátil.

„Super, uvidíme se po obědě,“ řekla a zabouchla za sebou dveře od mého pokoje. No skvělý, Rachel skončila v mém pokoji.

„Kámo, to je můj pokoj,“ řekl jsem Emmettovi naštvaně.

„Kámo, já jsem tady ten, kdo má přítelkyni, svůj pokoj potřebuju,“ řekl, a tím mi uštědřil nepříjemnou ránu.

No jistě, já jsem teď ten bez holky. Už vidím, jak si ze mě bude Emmett utahovat ještě další měsíc. Já přece nemůžu za to, že se se mnou rozešla. No dobře, asi jo. Přiznávám, moje ego bylo poněkud poraněno. Dostal jsem kopačky, to se mi ještě nestalo. No dobře, s Alice, ale tam to bylo jiné. Všechno s Alice bylo jiné, když na to tak vzpomínám.

„Sorry, škoda, že jste se s Amber rozešli,“ řekl Emmett.

„Jo, v poho,“ řekl jsem a vydal se ke dveřím. Nebylo to v poho, ale nebudu si tady hrát na nějakou citlivku.

Opět někdo otevřel dveře mně přímo před nosem. Tentokrát moje dokonalá sestřička s Bellou a jo, i s Alice - nejvyšší čas opustit místnost. Nemusí to být ještě divnější. Nabídnout jí přátelství asi nebyl jeden z mých nejbystřejších nápadů. Jo, asi vážně půjdu. Rozmyslel jsem si to ve chvíli, když jsem si Alice prohlédl. Vypadala skvěle. Asi tady ještě chvíli zůstanu.

„Neviděli jste Rachel?“ zeptala se nás trochu ustaraně Bella. Odkdy je tahle holka ustaraná? Posledních pár měsíců sotva projevila jakoukoliv emoci, jak se zdálo, byl jsem asi jediný, kdo si toho z naší party všiml. Masen byl vážně trochu debil.

„Zkus Jasperův pokoj,“ řekl Emmett se smíchem, než si stačil uvědomit, co vlastně teď naznačil. No jistě, ještě přilij olej do ohně. Teď si budou myslet, že já a Rachel jsme se spolu vyspali.

Všechny tři se na mě otočily. K mému překvapení jediná Alice nevypadala naštvaně. Možná bych měl o ní přestat přemýšlet, napadlo mě a uznal, že to půjde trochu těžko, když je přímo přede mnou. Raději jsem se pokusil zvládnout situaci.

„Nespal jsem s ní, přišla tak před minutou,“ řekl jsem na vysvětlenou a mohl si všimnout Bellina úplného oddechnutí. Lhal bych, kdybych řekl, že to neurazilo mou mužskou ješitnost. Přece by to pro Rachel nebyl špatný zážitek.

„Jasper má přítelkyni, jak vás to vůbec napadlo?“ zeptala se Alice holek. Ups, tak teď to bude ještě divnější.

„Včera se rozešli,“ řekl Emmett, který si tuhle trapnou situaci asi vyloženě užíval, protože mu neustále cukaly koutky.

„Aha, no, to je mi líto,“ řekla Alice. Já nechci, aby ti to bylo líto, křičel jsem na ni v duchu. Napadlo mě, jestli se přese mě tak rychle dostala díky svému zázračnému barmanovi. Určitě jí do drinků míchá nějaký oblbováky.

Došlo mi, že je nejvyšší čas opravdu zmizet. Ať si jdou na snídani, kdy chtějí, já jdu hned teď.

„Rachel řekla, že nemá hlad, zůstane tu spát až do odpoledne,“ zaslechl jsem ještě Bellu a poté zavřel dveře. No, to se dalo čekat.

Bella

Ani jsem neměla čas přemýšlet nad tím, co se včera stalo, protože jsem musela najít Rachel. Ta naštěstí nakonec byla u Emmetta s Jasperem, takže jsem mohla být v klidu. Vlastně asi nemohla, musela jsem teď přemýšlet nad událostmi včerejšího večera. Ať ty pilulky byly cokoliv, měla jsem úplný okno. Co bylo dobré znamení, byl fakt, že jsem se probudila ve vlastní posteli. To ovšem vůbec nemusí znamenat, že jsem s Nathanem něco neměla. Nesnáším, když si něco nepamatuju. Jediná věc, která byla na včerejšku dobrá, byla ta, že už částečně zase něco cítím. Alespoň dneska ráno jsem měla strach o Rachel. Možná to ani není těmi pilulkami, třeba jsem se už přes všechno dostala.

V modrých dvoudílných plavkách jsem se vydala k bazénům. Ručník jsem si položila na jedno z lehátek a vydala jsem se k baru objednat si něco studeného k pití.

„Bello,“ zaslechla jsem za sebou. Nebyla jsem úplně schopná si ho zařadit. Otočila jsem se, abych se podívala, kdo na mě volal.

Nathan. Sexy svalnatý hnědovlasý kluk a Alicin bratranec. A sakra. Ani jsem moc nestála o to ho vidět znovu. Nešlo o to, že bych zanevřela na kluky nebo tak něco. Prostě jsem neměla ve zvyku potkávat kluky, se kterými jsem něco měla.

Zamávala jsem mu a došla k baru. Tak dobrý, teď už mi dá pokoj. Nedal, doběhl mě.

„Jak se máš?“ zeptal se mě. Před chvílí ještě skvěle, ale to mu říkat nebudu. 

„V pohodě,“ řekla jsem nezaujatě.

„Včerejšek byla sranda,“ řekl Nathan a usmál se. Jo, to si dokážu představit. Co se včera sakra stalo?

„Jo, o tom. Ty a já, stalo se něco, o čem bych měla vědět?“ zeptala jsem se ho s nadějí, že ne.

„Ne, doprovodil jsem tě k pokoji, o kterém jsi tvrdila, že je určitě tvůj, a odešel jsem. Byl to tvůj pokoj, že jo?“

Oddychla jsem si. Nic se nestalo, to byla jedna z dobrých zpráv tohoto dne.

„Super,“ řekla jsem veselým tónem.

Nathan se zatvářil naoko ublíženě. Asi bych se měla nějak omluvit, ale neviděla jsem v tom důvod. Pravděpodobně dneska objeví nějakou novou holku, se kterou se pobaví, a pravděpodobně se s ní dostane dál než se mnou.

„Dám si, co si dá ona,“ řekl Nathan barmanovi.

Barman mu podal skleničku s čirou tekutinou a on se napil. Zatvářil se trochu nechápavě.

„Voda?“ zeptal se.

„Cos čekal?“ odpověděla jsem mu otázkou.

„Já nevím, vodku?“

„Je deset ráno,“ řekla jsem mu vyrovnaným hlasem.

„A?“

„A nic, prostě nepiju v deset ráno,“ řekla jsem mu se smíchem, když se na mě pořád nechápavě díval.

Ten asi vážně paří od rána do večera, musím na něj zjistit víc od Alice. Zastavila jsem svůj tok myšlenek. Proč se o něj najednou zajímám? Pořádně jsem se napila vody, abych si pročistila hlavu. Co zase blbnu?

„Tak se zatím měj,“ řekla jsem Nathanovi s úsměvem, ani nevím, jestli jsem to předstírala, nebo to myslela vážně.

„Počkej,“ řekl a já se s mírným povzdechem, který neslyšel, otočila.

„Ano?“ zeptala jsem se ho.

„Co kdybychom dneska něco podnikli?“ zeptal se mě.

Tohle se až moc blížilo pozvánce na rande. Nějak jsem neměla náladu. Jak se z toho mám vymluvit?

„Víš, já na to moc nejsem,“ začala jsem Nathanovi vysvětlovat.

„Jako přátelé, přísahám,“ řekl s úsměvem.

Neměla jsem na dnešek žádný plán a věděla jsem, že on mě zabaví. Není to rande, podnikneme něco jako přátelé. Proč ne?

„Tak dobře,“ řekl jsem a Nathan mi pokynul, abych šla za ním.

(…)

„Tobogány, vážně?“ zeptala jsem se nechápavě, když jsme stáli před všemi těmi skluzavkami.

„Je to zábava,“ zaprotestoval Nathan.

„Jo, možná pro desetiletý,“ řekla jsem mu sarkasticky. No dobře, jezdili na tom samí teenageři, ale to neznamená, že to budu dělat taky.

„Jsou na tom všichni. To jsi vážně taková ledová královna?“

Tím mě trochu urazil. Možná to byla pravda. Přece jenom mi poslední dobou nebylo zrovna do zpěvu.

„Tím chceš říct, že se neumím bavit?“ zeptala jsem se ho vyzývavým tónem.

„Bez drog nebo alkoholu asi ne,“ řekl Nathan, a tím mě vyhecoval k tomu, abych udělala opravdovou blbost.

„Fajn, tak uvidíš,“ řekla jsem mu a začala stoupat po schůdcích nahoru.

Chtěla jsem se předvést, a tak jsem vyšla až na úplný vrchol jedné z věží, ze které šli ze všech stran tobogány. Došla jsem až ke kraji a podívala se dolů. Trochu se mi zamotala hlava, což u poloupíra nebývá moc časté. Přede mnou byl snad ten nejprudší tobogán, který jsem kdy viděla.

„Tenhle se zdá nudnej, půjdu na nějakej zábavnější,“ řekla jsem Nathanovi mírně vykolejeným tónem.

„Je to ten nejprudší v celém areálu, nudný rozhodně není. Ty se bojíš, že ano?“ zeptal se mě a přitom mu cukaly koutky.

„Né,“ protáhla jsem a doufala, že mi uvěří.

„Jo, bojíš se,“ řekl Nathan.

„Nebojím,“ odsekla jsem mu na oko naštvaně.

„Tak to sjeď,“ řekl.

Chvíli jsem váhala. Koneckonců, nic by se mi stát nemělo.

„No tak, Bello, musíš se postavit svému strachu,“ řekl Nathan.

„To má být metafora?“

„Jestli chceš,“ odvětil a vyčkával.

Jako metaforu jsem to v té chvíli brala. Je potřeba se postavit svému strachu, ať už je z čehokoliv. Edward se se mnou rozešel před třemi měsíci, opustil mě se svou manželkou. Asi mám nejvyšší čas se z toho konečně dostat. Přestat se schovávat za tou tlustou stěnou, která zabraňovala jakýmkoliv emocím, aby prošly skrz. Částečně už byla zbořená kvůli Nathanovi, což byla asi ta poslední věc, kterou bych čekala, ale stalo se tak. On mi konečně pomohl pochopit, že schovávat se nemá cenu. Bylo to trochu zvláštní vzhledem k tomu, že ho znám ani ne dvacet čtyři hodin. Možná ale přesně o to jde. Potřebovala jsem cizince k tomu, abych se mohla postavit na nohy. Zbožňuju svoje přátele, ale pokaždé, když jsem se jim podívala do očí, viděla jsem v nich tu lítost.

Zhluboka jsem se nadechla a spustila se dolů, někde uprostřed jsem zbořila poslední kousky zdi, která držela všechny moje emoce venku.

Jasper

Táborák na pláži. Stejně jako každý rok. Tentokrát ale vedle mě neseděla Alice daleko od ostatních. Byla to taková naše tradice už od prvního ročníku. Sedli jsme si do písku a mluvili o blbostech. Asi mi to chybí. Spíš mi chybí Alice tak nějak celkově. No, to je fakt skvělý.

„Ahoj,“ ozvala se nade mnou a já vzhlédl, nechápajíc, proč je tady. Dala mi dost jasně najevo, že moje kamarádka být nechce. No, já už taky nechci být její kamarád. Já chci totiž ji. A zvlášť když má na sobě jenom krátké kraťásky a tričko se zavazováním za krkem.

„Ahoj,“ řekl jsem překvapeně.

„Nesu marshmallows tak, jak je oba máme rádi. Neopečené na ohni,“ řekla a položila mi do rukou velký sáček.

„Super,“ konstatoval jsem a Alice si sedla vedle mě.

„Je to taková nabídka přátelství,“ oznámila mi.

Znáte takový ten pocit, kdy byste si nejraději pořádně zařvali?

„Víš, teď když mám Jareda, všechno je mnohem lepší a já nevidím důvod, proč bychom se neměli přátelit. Byli jsme kamarádi předtím, není důvod, abychom jimi nemohli být i teď,“ řekla Alice a věnovala mi jeden ze svých nejlepších úsměvů.

„Zní to dobře,“ řekl jsem nakonec. Jo, jsem pěkně v háji.

Mlčky jsme spolu pojídali marshmallows a já přemýšlel nad tím, kdy se všechno tak podělalo. Věděl jsem, že Alice už by toho znovu nešla. Ne po tom, co s ní náš vztah udělal. Zdá se, že s Jaredem problémy se žárlivostí nemá. Možná nám to prostě nebylo souzeno.

„Co to tam dělají?“ zeptala se mě z ničeho nic.

Zahleděl jsem se na všechny, co byli teď ve vodě, a smáli se.

„Asi se rozhodli vyzkoušet moře,“ řekl jsem.

„Tak na co čekáme? Jdeme taky,“ řekla Alice a začala si sundávat tričko. Nahou jsem ji už viděl, ale zrovna teď by to ale asi bylo divný. K mému štěstí, nebo smůle pod oblečením měla plavky.

„Tak pojď, Jaspere,“ řekla Alice se smíchem a už běžela do vody.

Přistihl jsem se, že ji normálně očumuju. No, tos to fakt vyhrál, Jaspere. Chceš svoji bývalou holku, se kterou ses právě stal znovu kamarádem. 


Moc se omlouvám, že jsem dlouho nepřidala novou kapitolu. Bohužel moji spolužáci objevili tuto stránku a moje povídky. Nebylo to moc příjemné. Pokaždé, když jsem se pustila do psaní, musela jsem myslet na to, že si to možná přečtou, aby si ze mě zase dělali srandu. Nakonec mi ale došlo, že se nemám za co stydět, a tak jsem se dala do psaní. Vím, že dnešní kapitola je trochu kratší než obvykle a příště se vám to pokusím vynahradit. Děkuji všem, kdo to ještě čtou. Kajushqa1


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy 2 - 5. kapitola:

 1
13.05.2012 [20:52]

Onnyinkasouhlasím s tebou. To co udělali naši spolužáci byla ubohost. díky, že jsi kvůli tomu nepřestala psát. příště si kluky klidně podám(ty to víš), stačí jen říct. jinak nádherná kapitola Emoticon

12. Leník
28.04.2012 [13:22]

jen piš, na spolužáky se vykašli, opravdu píšeš moc pěkně. Moc se těším, jak do budoucna bude probíhat příběh Alice a Jaspera, mám je nejraději. těším na pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. Kačka
27.04.2012 [8:41]

Tvý spolužáci jsou idioti!!
Píšeš pěkně a fakt se nemáš za co stydět!
Těším se na další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. misacek
26.04.2012 [17:16]

Hustý! Emoticon Emoticon

9. karol
26.04.2012 [16:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.04.2012 [15:43]

kollart Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Míša
26.04.2012 [15:23]

Bude někdy nějaká kapitola, abych u ní neskončila s otevřenou pusou??? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Zase je to všechno úžasně zamotaný... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Skvělá kapitola, vtipná, napínavá a i smutná...Jaspera je mi opravdu líto, i když si za to může asi aji trochu sám. Doufám, že si s Alice k sobě cestu zase najdou. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon (...jo a ta scéna s Rachel byla suprová... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon )


P.S: Na ostatní kašli. Opravdu se za nic nemáš stydět...píšeš úžasně. Tahle kapitola je tomu svědkem Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.04.2012 [14:33]

jesikataKrasny Emoticon Emoticon Emoticon a z tech debilu ve skole si nic nedelej neco podobneho jsem taky zazila Emoticon Emoticon Emoticon

5. Mia
26.04.2012 [14:28]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Skvělý Emoticon ať je Alice pěkně s Jazzem Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon nemůžu je vidět od sebe oni dva jsou dokonalý pár Emoticon rychle další prosím a doufám že budou spolu jinak mě povezou rovnou do nemocnice Emoticon

26.04.2012 [13:54]

delenacullensi jedna znej spisovatelek co tu na stránkách jsou a super dílek honem další ps tvoji spolužáci jsou idioti a nevšímej si jich. ZBOŽNUJU TUHLE POVÍDKUEmoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Veronika
26.04.2012 [10:51]

jen bych se chtela zeptat zda se vrati Edward ? Emoticon jinak pěkné a kašli na polužáky Emoticon

2. lelus
26.04.2012 [7:54]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.04.2012 [22:37]

eMCullenAhoj, článek jsem ti opravila, ale příště si dávej pozor na:

+ čárky (!)
+ mě/mně - ve 2. a 4. pádu krátce, ve 3. a 6. dlouze
+ S/Z
+ I/Y
+ ji/jí - krátce ve 4. pádu
+ přímá řeč
+ překlepy

Díky.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!