Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Omlouvám se - 8. kapitola Božské tělo

17.11.2011 (07:15) • AfroditaAliceCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2659×

V životě jsem nic takového neviděla. Měl perfektní tělo. Svalnaté, ale ne takové to přehnané. Prostě tak akorát, aby působil dokonale. Možná jsem v nebi a vidím polonahého anděla. Několikrát jsem musela zamrkat, abych si uvědomila, že jsem pořád na zemi. Byla jsem jako u vytržení, ale můj obraz dokonalosti promluvil a podíval se na Alici s prosícím výrazem, kterému by každý musel podlehnout. Každý kromě Alice.

„Alice, prosím, nemůžeš mě dneska přeskočit? Máš tady ostaní. Navíc, chci pomoct Rose vybrat tu sukni pro Emmetta.‟

„Dobře, dneska to omezíme, ale jen kvůli tomu, že tady mám Bellu. Dvacet.‟

„Deset.‟

„Patnáct? Na míň mě nepřemluvíš a nemusíš kalhoty a košile, to máme z minula hotové.‟

Počkat! Co jiného zbývá, když nemusí kalhoty a košile? A na co budou Emmettovi vybírat sukni?

„Díky,‟ usmál se na ni. Vypadalo to, jako když ho osvobodila z vězení. A když se k jeho úsměvu připojilo ještě to, že tady stál skoro nahý, měla jsem pocit, že se zblázním. On, mezitímco jsem přemýšlela, zapadl zpátky do kabinky.

„Proč sháníte Emmettovi sukni?‟ zeptala jsem se zvědavě. Edward se rozesmál a vyšel zase jenom v boxerkách, tentokrát černých – dokonalých.

„To byla jedna taková sázka,‟ řekla jakoby nic Alice, kývla souhlasně na Edwarda a zabořila nos do nějakého módního časopisu. Pokračoval Edward, který se převlíkal v kabince:

„Víš, Emmett se strašně rád vsází, ale někdy mu to nevyjde.‟ Usmála jsem se na něj a on mi to oplatil svým vlastním a dech-beroucím úsměvem. Kdybych neseděla, asi by se mi už podlomila kolena.

„O co se vsázeli? Kdo si na sebe oblíkne sukni?‟

„To uvidíš zítra,‟ upozornila na svou přítomnost Alice.

„Co?‟ zeptala jsem se a otočila se na vycházejícího Edwarda. Jeho tělo mi vyráželo dech.

„Zítra musí Emmett nastoupit do školy oblečený tak, jak se normálně oblíká Rose a vydržet v tom celý den.‟ Smála jsem se s Edwardem. Jestli vypadal božsky, když se na mě podíval, neumím popsat, jak vypadal, když byl nahý – teda aspoň myslím – a ještě se smál.

„Chudák.‟ Trochu jsem ho litovala. „Ale těším se na zítra,‟ přiznala jsem.

„To všichni,‟ smála se s námi Alice. „Ale není snadné vybrat něco v jeho velikosti,‟ povzdychla si. Já se opět musela smát.

„Tak to ti věřím.‟ Ani jsem si nevšimla jak, ale Edward vyzkoušel oblečení, které mu vybrala. Spolu jsme se potom vydali najít Rose, zatímco Alice odnesla oblečení k pokladně.

„Tak co jsi mu vybrala?‟ ptal se nedočkavě Edward. V jeho pohledu byla dětská radost, pobavení a jízlivost. Bylo to tak roztomilé.

„Buď růžovou sukni ke kolenům s černým topem a bolérkem nebo džínovou minisukni a korzetové tílko.‟ Oboje vypadalo dokonale a bylo to obří, přesně Emmettova velikost. Docela jsem se divila, že takovou velikost vůbec mají.

„A co boty?‟ zeptala jsem se a na tváři Rose se objevil výraz, jako kdyby si oddychla.

„V Emmettově velikosti neměli ty, které by se k tomu hodily. Co myslíš, Edwarde, mini nebo růžová?‟ Očividně přemýšlel, co ho více ztrapní. Já hlasovala pro mini. Byla by sranda vidět Emmettovo svalnaté, namakané tělo v těsném tílečku se šněrováním na zádech a nohy vykukující zpod skromné sukýnky.

„Co myslíš, Bello?‟ zeptal se mě Edward. „Co je více… kompromitující?‟ Určitě chtěl použít jiné slovo, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. V jednom kuse se culil, takže byl i pořád roztomilý.

„Rozhodně mini.‟ Rosalie prosila pohledem, ale nikdo ji nevyslyšel. Edward se usmál tomu, že s ním táhnu za jeden provaz. Snad byl dokonce i potěšený, což se nedalo říct o Rose.

„Škoda, že jsi k tomu nenašla boty, Rose. Asi mu budu muset přilepit k teniskám podpatky,‟ říkal Edward, když jsme platili Emmettův komplet. Já jsem v tu chvíli spatřila obrovské rudé lodičky v barvě tílka.

„Edwarde?‟ zeptala jsem se a on se na mě otočil a usmál se. Koukala jsem pořád na ty boty. On sledoval můj pohled a na botách se zaseknul.

„Perfektní,‟ zašeptal. „Díky, Bells.‟ Rosalie byla nešťastná, když viděla, čeho jsem si všimla.

„Jakou má Emmett velikost?‟ zeptala jsem se, ale nečekala jsem, že mi odpoví Edward.

„Čtyřicet sedm.‟ Hm, co jsem čekala. Je obrovský, tak nemůže mít moje čtyřicítky. Naštěstí to číslo tady měli. Já jsem je popadla a podala Edwardovi, on otevřel krabici a natěšeně se usmál. Vyskočila jsem na nohy a natiskla se na něj, abych viděla, jestli jsou to ony. Byly. Edward se na mě ještě více přitiskl a dal boty níž, abych na ně viděla. Skoro to vypadalo, že už mu ani na botách moc nezáleží, protože jsem si všimla, jak na mě obdivně kouká.

„Ty jo, takové lodě jsem v životě neviděla. Už se těším na zítřek,‟ zasmála jsem se.

„To já taky.‟

„Ne! Vy jste je našli!?‟ povzdechla si za námi smutně Rose. My jsme se na ni naráz otočili a usmáli se.

„Ty jsi nám je zatajila,‟ obvinil ji Edward a já se usmála.

„Kdo je našel? Pochybuji, že ty.‟

„Bella.‟

„Proč?‟ obrátila se na mě Rosalie.

„Bude sranda ho takhle vidět. Navíc, vždyť sám miluje vtipy. No tak, Rosie. Necháš se od něj ustavičně jenom provokovat? To po něm budeš celý život uklízet, co natropil? Ať si taky užije. Neříkej, že tě ještě nikdy nenamočil do nějaké jeho ujeté sázky a ty by ses mu teď nechtěla pomstít. Chop se šance a využij ji! Ať taky ví, jak chutná porážka. No tak, Rosie.‟ Zjistila jsem, že to oslovení nesnáší, a že ji tak oslovuje jenom Emmett. Je to pro ni asi takové jako pro mě Bellouši, takže ji chápu.

„Máš pravdu, ať si taky někdy užije. Už mám dost jeho sázek,‟ přiznala Rose, vzala ty boty, otočila se a odhodlaně je odešla zaplatit.

„Máš skvělé hledací a přesvědčovací schopnosti,‟ informoval mě Edward.

„Díky.‟

„Mimochodem, předtím před tou kabinkou ti to hodně slušelo.‟ Na slovo „hodně“ dal důraz a já jsem okamžitě zčervenala.

„Díky, tobě to taky moc slušelo.‟

„Díky,‟ usmál se na mě a společně jsme se vydali ke kase. Už tam na nás čekaly Rose a Alice, která se spokojeně usmívala. Jakmile jsme přišli, tak spustila:

„Kdo to vybíral?‟

„Oblečení Rose,‟ oznámil Edward.

„To je super jako vždy, ale já myslím ty obrovské patnácticentimetrové jehly,‟ smála se už z plna hrdla.

„Ty objevila Bella.‟

„Tak to spolu budeme muset nakupovat častěji, protože máš skvělý vkus.‟

„To já nevím, může se stát, že to nepřežiju ve zdraví.‟ Alice se na můj pokus o obranu zašklebila.

„Já tě sem stejně nějak dotáhnu,‟ prohlásila Alice, když jsme odcházeli.

„To se teda těším,‟ zašeptala jsem směrem k Alici a doufala, že to neuslyší. Edward, který šel vedle mě, se naklonil a začal šeptat tak, abych to slyšela jenom já:

„Asi jsem tě měl upozornit, že na ni zdraví neplatí. Na prvním místě má nákupy, a když jí slíbíš, že s ní půjdeš, dotáhne tě tam, i kdybys měla čtyřicítky horečky.‟

„Tak to jsem v háji.‟

„Proč?‟

„Neumím říct ne.‟ Zasmál se.

„Tak to jsi v háji.‟

Zbytek dne jsme nakupovali, smáli se a povídali. Rose není tak špatná, jak jsem si úplně na začátku myslela. Docela jsme se sblížily. Alice je ještě horší shopaholik, než jsem odhadovala, ale jinak jsme si to parádně užili. V jedenáct mě u nás vyložili s hromadou tašek a tak utahanou, že sotva jsem vylezla ze sprchy, padla jsem na postel a usnula.

Tak nevím jak vy, ale já se hrozně těším na Emmetta! Taková ta škodolibá radost. Prosím, napište, jak se vám to líbilo. Díky AAC

Jo a ještě u minulé kapitolky jste se ptali jestli nebude Edwardův pohled na Bellu, ale já chci říct, že nemám ráda střídání pohledů, takže pokud bude nějaký jiný pohled, tak maximálně, jako bonus. Proto se ptám: Chcete bonusově Edwardův pohled na Bellu?

Autor: AfroditaAliceCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Omlouvám se - 8. kapitola Božské tělo: