Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Omlouvám se - 26. kapitola Sundej to

Omlouvám se - 26. kapitola Sundej toDneska nás čeká magické posunutí v čase a Alicino připravování na večírek. Přeji pěkné čtení. AAC

O tři týdny později

 

Aliciny víkendy se staly samozřejmostí, a tak jsem začala pracovní týden ještě více nesnášet, protože jedině ten mi bránil, abych byla u Cullenových.

V pátek ráno mě probudil otravný zvuk budíku, a když jsem ho típnula, cítila jsem se ještě unavenější.

Rozhodla jsem se. Nikam dneska nejdu a zavolám Edwardovi, že mě bolí noha a jestli by mi nepřijel pomoct.

Připadám si jako rozmazlená fiflena, ale když on má vždycky takovou radost, když mi se vším pomáhá, tak proč mu nevyjít vstříc?

Jakmile jsem se ale zachumlala do peřiny, ozval se ten proklatý vynález, který měl zjednodušit život.

Naštvaně jsem odhodila peřinu a šmátrala po stolku, abych našla svůj mobil.

Alice.

Hm, ta taky ví, kdy zavolat.

„Ahoj, Alice,“ pozdravila jsem ji naštvaně.

„Ahoj, Bello,“ ignorovala můj tón, „doufám, že jsi nezapomněla, že je dneska ten večírek!“

„Co?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Neříkej, že jsi na to zapomněla, vždyť jsem ti to několikrát připomínala i ve škole,“ vyčetla mi Alice.

„Promiň,“ omlouvala jsem se. Poslední dobou jsem nemyslela na nic jiného než na mého dokonalého přítele.

„Bello?“ ozvalo se z telefonu a já se vrátila zpět na zem.

„Ano?“ odpověděla jsem okamžitě.

„Prosím, už se konečně soustřeď. Pamatuješ si vůbec, že se dnes nejde do školy?“ Co?

„No, jasně.“

„No, to je jedno. Prostě jsem ti chtěla jen připomenout, že se pro tebe Edward staví ve dvě. Mám pro tebe nádherný oblečení. Uvidíš, bude se ti líbit,“ zašvitořila do telefonu, ale já opět myslela jen na Edwarda.

„Hm,“ zabručela jsem do telefonu a jenom tak naštvala Alice.

„Fajn, ahoj ve dvě,“ vrátila mi.

„Ahoj,“ zamrmlala jsem a položila to.

Vstala jsem, teď bych už stejně asi neusnula a navíc se musím připravit na ten Alicin „neočekávaný“ večírek.

Osprchovala jsem se, ale s oblékáním a malováním jsem se nijak moc nezabývala. Stejně bych se u Alice musela převlékat a odličovat, tak proč si přidělávat práci?

Jen jsem si přetřela řasy řasenkou, vzala si džíny a tričko a už jsem slyšela svůj mobil, jak vyhrává píseň, kterou mi složil a nahrál Edward.

Na obrazovce zářilo Edwardovo jméno a já hovor s úsměvem přijala.

„Ahoj, lásko,“ pozdravil mě hned.

„Ahoj,“ zašeptala jsem nazpátek štěstím bez sebe.

„Stojím před domem. Doufám, že ti Alice volala, že je dneska u nás ten večírek?“

„Ano, ráno mě vytáhla z postele.“ Došla jsem k oknu ve svém pokoji, odhrnula záclonu a podívala se skrz okno dolů na Edwarda.

Edward si všiml mého pohledu, usmál se, típl telefon a já jsem otevřela okno.

„Hned jsem dole!“ zakřičela jsem na něho.

„O tom značně pochybuju,“ odpověděl mi s úsměvem. Musím přiznat, že jsou chvíle, kdy mě Edward dohání do stavu šílenství.

„Fajn, tak můžeš jít!“ vrátila jsem mu tvrdě a přibouchla okno, až se v něm roztřásla okenní tabulka.

Za chvíli jsem však uslyšela kroky mířící k mému pokoji.

„Promiň, lásko,“ uslyšela jsem Edwarda a za chvíli zpoza dveří vykoukla i jeho rozcuchaná hlava. Zvedla jsem obočí a podívala se na jeho omluvný výraz. On mezitím otevřel dveře dokořán a přišel až ke mně na postel, kde si přisedl.

„Štveš mě, víš to?“ zeptala jsem se, ale už těžko hrála uraženou.

„Promiň, ale víš… Ty jsi tak roztomilá, když se urážíš,“ přiznal a hodil po mně jeden ze sbírky oblbujících úsměvů. Díky tomu jsem za chvíli ani nevěděla, jak se jmenuju, natož co právě řešíme, takže jsem raději celý rozhovor zahrála do autu.

„Fajn, tak už to raději nebudeme řešit a půjdeme, ne? Ať to máme za sebou.“

S povzdechem jsem vstala.

„Jestli nechceš, nemusíme tam chodit.“

„Jo a Alice mě rozcupuje zaživa,“ zasmála jsem se sarkasticky.

„To by si nedovolila. Já bych tě před svou šílenou sestřičkou bránil do posledního dechu.“

To mi přivodilo další úsměv na tváři a já automaticky vyhledala Edwardovy rty.

„Radši půjdeme. Nemusíme být hlavní aktéři, stačí, když se zúčastníme a potom si můžeme někam zalézt.“

„To je skvělej nápad, zlato,“ pochválil mě Edward a znovu políbil.

Sebrali jsme se a vyjeli ke Cullenovým.

Když jsme přijeli, už ve dveřích na mě skákala usměvavá Alice.

„Čau, Bello!“ zakřičela a silně mě objala, až jsem stěží popadala dech.

„Ahoj, Alice,“ zasípala jsem.

„Alice, pusť ji, vždyť ji uškrtíš,“ zasmál se od schodů Jasper.

Alice mě neochotně pustila, ale já jsem stejně pořád nevěřícně sledovala Jaspera. Za tu dobu, co ho znám, jsem ho takového nikdy neviděla. Vždycky mluvil co nejméně a nejstručněji a už vůbec se nikdy nesmál, obzvlášť takhle. Spíše vždycky vypadal, jako by ho upalovali zaživa.

„Nazdar, Bello,“ probudili mě Rosalie s Emmettem, kteří scházeli ze schodů.

„Čau,“ pozdravila jsem je.

„Ahoj, holčičko,“ pozdravila mě Esmé, která se objevila ve dveřích kuchyně, a hned se mě jala objímat. Objetí jsem jí opětovala a také zašeptala pozdrav.

„Bello, nemáš hlad?“ zeptala se mě Alice okamžitě, jakmile mě Esmé pustila a opět si mě k sobě přivinul Edward. Chvíli nato mi jako odpověď zakručelo v břiše.

„Hm, asi jo, nestačila jsem se ani nasnídat a na oběd jsem zapomněla.“

„Tak já ti něco udělám, stejně nám to odlétá až za čtyři hodiny,“ řekla Esmé a ztratila se v kuchyni.

„Pěkné odpoledne, Bello,“ zjevil se zpoza rohu Carlisle, až jsem se vylekala, že je doma.

„Tobě taky,“ pozdravila jsem ho. Dneska se něco s Cullenovými děje.

„Mám pro tebe překvapení,“ zašeptal mi Edward zezadu do krku.

„Jaký?“ ptala jsem se hned a otočila se k němu čelem. Mezitím se zbytek rodiny rozprchl po svých starostech, ostatně jako vždycky, když někdo potřeboval soukromí.

„Nechceš se toho už zbavit?“ zeptal se mě Edward a pohladil mě po noze v ortéze.

„Ani nevíš, jak moc,“ přiznala jsem.

„Tak už to můžeš sundat,“ řekl a já na něj vyvalila oči.

„Co?“

„No, už by to koleno mělo být v pořádku,“ řekl.

„Vážně?“ zeptala jsem se nadšeně.

Souhlasně přikývl a já jsem mu šťastně skočila kolem krku a políbila ho. On mi samozřejmě polibek vracel, ale odtrhl se a ukázal hlavou ke schodišti, kde právě scházel Carlisle.

„Tak co, Bello? Sundáme tu ortézu?“ zeptal se a já málem vyletěla metr do vzduchu.

„Jasně!“

Carlisle se otcovsky usmál.

„Tak pojďte nahoru,“ mávl na nás s Edwardem rukou a sám se otočil a pokračoval zpátky do prvního patra. Mně se v momentě podtrhly nohy a Edward už mě vynášel za Carlislem do jeho pracovny.

 

„Tak, Bello, teď musíš hlavně opatrně. Nezapomeň, že jsi s tou nohou pět týdnů nehýbala, takže budeš asi trochu nemotorná,“ říkal Carlisle a prohmatával mi koleno.

„To je normální,“ zamumlal Edward se smíchem. Obyčejně bych to asi neslyšela, ale teď jsem se o něj opírala zády, takže jsem to slyšela více než dobře a abych řekla pravdu, docela mě to urazilo, takže jsem se otočila a praštila ho do ramene. Samozřejmě jsem ho tím jenom víc rozesmála.

Po chvíli jsem to nevydržela a taky se k Edwardovi přidala.

Carlisle nad námi jen s úsměvem zakroutil hlavou a pak se přesunul ke stolu a něco začal zapisovat do papírů.

„Bello!“ ozval se z chodby Alicin hlas.

V tu chvíli veškerý náš smích ustal.

Alice otevřela dveře a nakoukla dovnitř.

„Co potřebuješ, Alice?“ zeptal se Edward a podíval se na svou sestru.

„Potřebuju Bellu. Musíme se připravit. Párty co nevidět začíná,“ vyšilovala Alice a tahala mě od Edwarda.

„Alice, začíná za tři hodiny,“ připomněla jsem jí.

„No právě. Máme strašně málo času, ani mi to nepřipomínej!“ strachovala se.

„Panebože, radši jdu,“ zašeptala jsem k Edwardovi a políbila ho na tvář.

„Nedělejte ze mě mučitele,“ zasmála se Alice, ale už mě táhla z Carlisleovy pracovny a pořád vyprávěla, co všechno má pro mě připravené. Vtom se ale za námi objevila Esmé a můj žaludek jako na povel zakručel.

„Alice, myslím, že by se Bella nejdříve měla najíst.“

Alice si povzdechla a podívala se po mně.

„Dobře,“ povolila mi a já se nadšeně vrhla za Esmé do kuchyně. Když pak po půlhodině přišla Alice s už velmi rozhořčeným výrazem, raději jsem poslechla a následovala ji do pokoje. Jakmile viděla, že ji odevzdaně následuji, znova byla plná nadšení a opět mi začala vyprávět o všech postupech, co na mně chce provádět.

Když mě dovlekla k sobě do pokoje, posadila mě do koupelny před obrovské zrcadlo, které se táhlo po celé zdi nad umyvadlem. Okamžitě na mě začala patlat nějaké šminky. Jediné, co jsem poznávala, byla řasenka a stíny, ale jinak jsem vůbec netušila, co to dělá. Dlouho se zabývala mým obličejem a už mě začínal bolet zadek.

„Alice, kdy už bude konec?“ zeptala jsem se netrpělivě.

„Ještě chvíli, už mám skoro hotové líčení, teď se ještě vrhneme na vlasy,“ informovala mě.

Když dokončila líčení, začala mi česat vlasy a různě je proplétat.

Po další dlouhé době mě konečně propustila a odkryla zrcadlo, které stačila předtím ještě přikrýt dekou.

„Páni, Alice.“

Nemohla jsem uvěřit svým očím. Sice to zní pyšně, ale byla jsem překrásná.

Měla jsem jemné bílomodré stíny s černými linkami. Dále mi řasenkou zvýrazněla řasy, a tak vypadaly strašně dlouhé.

Vlasy mi stáhla předními prameny, ale jinak zůstaly rozpuštěné.

„Tak co?“ zeptala se.

„Je to nádhera.“

„No vidíš, a ty jsi protestovala.“

 


Za chvíli by měl přijít osudový zvrat, takže se konečně trochu pobavíme, ale zatím času dost. Užívejte si idylky, dokud můžete...

P.S.: Možná se trochu zpomalí přidávání kapitol, jelikož nějak poslední dobou nestíhám.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Omlouvám se - 26. kapitola Sundej to:

 1
5. martty555
22.04.2012 [11:01]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. marcela
22.04.2012 [10:18]

Nene,žádný zvraty,hezky klídek,pohodička. Emoticon Emoticon Krásná kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon

3. van
21.04.2012 [22:24]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.04.2012 [21:13]

parádní Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jana
21.04.2012 [20:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!