Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Omlouvám se - 19. kapitola Srážka s královnou

25.02.2012 (17:15) • AfroditaAliceCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1243×

Týden utekl jako voda a já měla jít do školy. Samozřejmě, že mě musel Edward odvést, protože jakýkoli odpor nepřipadal v úvahu. Ortézu i berle už jsem ovládala mnohem lépe, a proto už jsem ani nebyla tolik pomalá, ale samozřejmě by mě předběhl i šnek.

Ráno Edward zazvonil a já už připravená mu otevírala vchodové dveře. Jako správný gentleman mi odnesl batoh a pomohl mi do auta.

Jakmile jsme ale přijeli před školu, jakékoliv nadšení mě opustilo. Znovu jsem se začala bát Carolinina hněvu, který tentokrát padne na moji hlavu. Edward, jako by moje obavy vycítil, mě políbil na spánek.

„Neboj, bude to dobrý. Kdyby se cokoliv stalo, napiš esemesku, já okamžitě přijdu a kdyžtak se vymluvíme, že tě bolí noha a vezmu tě domů.“

„Díky,“ usmála jsem se na něj. S ním se všechno vyřeší samo.

„Pro tebe všechno,“ řekl a políbil mě na rty.

Jakmile jsem opatrně vylezla z auta, všechny zraky z okolí se stočily ke mně. Když mě pak Edward utěšujíc objal, všem už kompletně docvaklo, co se bude dít dál.

Asi jsem si chybně myslela, že se alespoň ráno Caroline vyhnu. Jen pár vteřin po výstupu z auta si to k nám mířila. Ostatní Cullenovi tu ještě ani nebyli, což mi celou záležitost pouze komplikovalo, a já nemohla nikam Edwarda poslat, aby Caroline neslyšel, jak se mnou bude mluvit.

Ale to by nebyla má dokonalá Lexie se Stevem, aby si nevšimli mých nešťastných pohledů, a ihned jak zhlédli dění na scéně, nepřispěchali mi na pomoc.

Nevím, jestli si Edward uvědomil, co se tady za těch pár okamžiků stalo, každopádně na to nevypadal, ale také se nezdálo, že by přímo nechápal.

Caroline od nás byla asi na deset kroků, to by ale nebyl Steve, aby nějak neexceloval. Rozběhl se a asi chtěl plnou parou vrazit do Edwarda, ten ale omylem uhnul blíž ke mně, a protože už to Steve nestačil ubrzdit, tak se rozmázl o naši královnu.

Většina lidí na parkovišti se smála a ti, co ne, se marně snažili zamaskovat smích.

„Ty debile! Víš, kolik mě stály ty šaty?!“

„No, doufám, že ne moc, protože moc draze nevypadají. Spíš, že jsi je vytáhla z popelnice.“

„Ty idiote! To je přece Gucci! Ty teplouši barbarskej!“ řvala jako pomatená Caroline.

Za tohle gesto jsem si Steva cenila ještě víc. No, řekněte, který kamarád by si nechal kvůli vám nadávat. A to díky němu Caroline přešla potřeba se seznámit s Edwardem a radši odkráčela, teda spíš prchla na záchody si očistit Gucciho.

Steve k nám došel s úsměvem na rtech a z druhé strany se k nám připojila Lexie.

„Ahoj, Bello! Čau, Edwarde! Tak copak jsi to zase prováděla?“ ptala se Lexie okamžitě.

„Nic vážnýho. Je to jenom vykloubený.“

„No, u tebe člověk neví,“ rýpnul se Steve.

„Nech toho, nebo se urazím! Nechtěj vědět, co dokáže můj Gucci!“ odpověděla jsem mu Carolininým přízvukem.

Edward mě nenápadně objal, ale asi to moc nenápadné nebylo, protože to okamžitě nastartovalo Steva.

„Ahoj! Já jsem Stefan Johanes Charleson Smith. Ne, dělám si srandu, jen Stefan Smith, ale říkej mi Steve,“ podal Edwardovi ruku.

„Já jsem Edward Cullen.“

„Žádná přezdívka?“

„Ne, když nepočítáš jízlivý výmysly mojí rodiny.“

„No, já jsem ti vymyslela nádhernou,“ pochlubila jsem se. Edward se na mě otočil a usmál se.

„A jakou?“

„No přece Tony,“ zasmála jsem se.

„O tom jsme už spolu mluvili, Bethy.“

„Počkej, počkej, počkej. Proč Tony?“ ptal se hned Steve. Edward si povzdychl.

„Protože jsem Belle řekl svoje celé jméno,“ přiznal.

„Které zní?“ zajímala se teď už i Lexie. Další povzdech z Edwardovy strany.

„Mám vůbec na výběr?“ zeptal se po chvíli.

„Nemáš!“ vykřikli Steve s Lexie najednou a přímo hořeli nedočkavostí.

„Příšerně mi připomínáte moji rodinu,“ postěžoval si Edward.

„Edward Anthony Masen Cullen!“ řekla jsem místo Edwarda.

„Bethy!“ vykřikl na mě Edward.

„Tony!“ snažila jsem se napodobit Edwardův hlas, ale nikdo ho nemá tak perfektní.

„Tak to je gól. Počkej, proč máš dvě příjmení?“ ptal se Steve.

„Protože jsem adoptovaný.“

„Ou… Sorry… To jsem nechtěl… Nechtěl jsem nějak zabíhat do soukromí,“ obhajoval se Steve.

„Ne, to je v pohodě. Vážně mi docela dost připomínáte Emmetta a Alice. Teda aspoň charakterově,“ zasmál se Edward.

„To jo, máš pravdu,“ odsouhlasila jsem mu, „hele, my o vlku a vlk za dveřmi,“ ukázala jsem na přijíždějící kabriolet nebo co to bylo, kde seděl zbytek rodiny Cullenových. Jakmile vyskákali z auta a všimli si nás, tak k nám zamířili.

„Ahoj, Bello! Tak co, kolik máš zlomenin!“ zařval Emmett přes celé parkoviště a vyšvihl si mě do náručí.

„Naštěstí ani jednu,“ zašeptala jsem v jeho dusivém objetí.

„Emmette, pusť ji. Vždyť ji udusíš!“ křičela na svého přítele Rose.

„Ahoj, všichni,“ pozdravila jsem Cullenovy, hned jak mě Emm pustil. Edward se ke mně znovu přesunul a opět mě objal.

„Chtěla bych vás představit. To je Alexandra Davisnová a Stefan Smith,“ ukázala jsem na Lexie a Steva, „a to jsou Jasper, Alice, Rosalie a Emmett Cullenovi.“

„Já jsem sice Alexandra, jak mě tady Isabella představila,“ hodila po mně zlý pohled, „ale říkejte mi Lexie,“ řekla ihned Lexie.

„A mně Steve.“

„Jo, jasně. Hele, Lexie, nechtěla bys někdy jet se mnou a Rose na nákupy. Vzhledem k Bellině indispozici s ní nikam nemůžu.“

„Jo! Jasně! Strašně ráda! Já miluju nákupy! Je to to nejlepší, co může být,“ začala nadšeně poskakovat Lexie.

„Ale dej si na ni bacha, dokáže se z ní stát maniak,“ upozornila jsem obě.

„Bello, já tě nechápu. Co máš proti nákupům?“ zeptaly se mě Al a Lexie unisono.

„Pane Bože! Je to nakažlivý!“ zařval Steve.

„Zdrhej, kámo!“ odpověděl mu vážně Emmett a začali utíkat směr škola.

„Ty jsou nemožný,“ odfrkla si Alice.

„To teda jo,“ potvrdila Lexie. Ale také se vydaly ke škole a spolu s nimi i Jasper a Rose, která snad po scénce svého přítele chtěla být neviditelná.

„Zvládneš to?“ zeptal se mě po chvíli Edward, když jsem se stále k cestě do školy neměla.

„Jo, vždyť je to jenom škola,“ řekla jsem se špatně hraným úsměvem.

„Ty víš, co myslím. Viděl jsem, jak ses rozklepala, když se tu objevila Caroline. Nemusíš se jí bát. Už jednou jsem ti to říkal.“

„Ale ty ji neznáš. Ona dokáže být podlá a zákeřná.“

„Dokážu být horší.“

„Víš co? Nebudeme se o ní bavit,“ rozhodla jsem a vykročila o berlích ke škole.

„To bude nejlepší,“ odsouhlasil Edward. Chvíli šel poklidně vedle mě, ale pak si mě vyšvihnul do náručí a nedělalo mu to vůbec žádný problém, jako kdybych nevážila ani gram.

„Co to děláš?“

„Nemůžu tě vidět takhle se plácat a navíc, takhle to bude mnohem rychlejší.“

„Dobře.“ Raději jsem neprotestovala, už vím, jak přesvědčivý dokáže být.

Edward mě odnesl až do lavice a shodou náhod měl zrovna taky biologii jako já, takže ani nikam neodcházel. Plus k mému velkému štěstí s námi na hodině vůbec nebyla Caroline. Vlastně dneska bych s ní měla mít jen tělocvik, který díky mému najednou tak užitečnému handicapu odpadá.

Celý den byl až moc krásný. Na každou hodinu jsem seděla buď s Cullenovými, nebo s Lexie či Stevem.

Když pak přišel čas tělocviku, čirou náhodou dneska spojeného, ukázala se moje smůla. Edward šel za trenérem Clampem a ten ho odmítl pustit, aby mě odvezl domů. Tak jsem alespoň dostala dovoleno zůstat celou hodinu v tělocvičně a pozorovat Edwarda.

Pět minut před zvoněním si ke mně přišla sednout Caroline.

„Co máš s Cullenem?“ zeptala se mě rovnou zostra. Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co jí říct.

„To jsi mu řekla ty, aby se tady s nikým neseznamoval? Aby byl jen se svou rodinou?“ Jen jsem na ni němě zírala. To že Edward dělal? „Zapomněla jsi základní pravidla?“ zeptala se mě teď už výhružně Caroline. Zakroutila jsem hlavou. „No, já jen, abych ti je nemusela znova připomínat.“ Teď už nenávistně vrčela a já se jí doopravdy začínala bát.

„Mohla bys, prosím, přestat napadat moji přítelkyni?“ řekl tvrdým hlasem Edward. Byla jsem tak vyšokovaná, že jsem ani nevěděla, odkud se tady vzal.

„Přítelkyni?!“ vyjekla Carol, jako by ji na nože brali.

„Ano,“ řekl jednoduše Edward. Přisedl si ke mně, objal mě kolem ramen a políbil na spánek.

„Jak dlouho jste spolu?“ zavrčela opět naštvaná Carol.

„Co tě to zajímá?“ odpověděl jí stejně výhružně Edward.

„Brownová, Swanová, Cullen! Co se to tam děje! Ještě neskončila hodina!“ zařval trenér Clamp a odvrátil tak Carolininu pozornost.

„Ještě si tě podám,“ zavrčela Carol a úplně ignorovala vražedný pohled Edwarda, kterého bych se bála i já, kdybych nevěděla, že mě jím brání. Pak odešla.

„Asi jsem to nestihl včas, co?“ zeptal se posmutněle Edward.

„Ne, aspoň že teď už mě nechce jenom zabít, ale i mučit.“

„Neboj se jí. Bojí se tě víc než ty jí, věř mi,“ řekl mi ještě Edward, než za námi přišel už dopálený trenér.

„Cullene, tak dělejte! Nebudu na vás čekat!“

A s tím se Edward sebral a odešel. Ještě mi stačil za zády trenéra poslat polibek, ale ten mi jedovatým pohledem zničila místní královna školy.

Strašně jste mě potěšily, že jste tak rychle zareagovali svými komentáři. Nechci si moc fandit, ale začínám si myslet, že se vám má povídka opravdu líbí. Zároveň jste mě taky potěšili, že jste se mnou shodli na stejné košilce, což mi udělalo radost a děkuji všem za jejich názory. Díky.

Doufám, že se vám kapitola líbila a zase po sobě necháte nějakou památku v podobě komentáře. Dlouho už jsem neděkovala, takže bych opět chtěla poděkovat MyFate za to, že mi ochotně pomáhá s opravováním povídek a samozřejmě i adminkám, bez kterých bychom tady nebyli.

Autor: AfroditaAliceCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Omlouvám se - 19. kapitola Srážka s královnou: