Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový vládce? Ne, konec utlačování! 10. kapitola

přívěšek


Nový vládce? Ne, konec utlačování! 10. kapitolaJacoba velmi mrzí, co řekl Nessie, a tak se jí chce omluvit.


10. kapitola – Omluva

Přál jsem si vrátit čas

 


 

Jakob Black

Rychle jsem se blížil k našemu domu, kde už určitě bude. Když jsem ho spatřil, proměnil jsem se a oblékl do oblečení, které jsem měl celou dobu přivázané u nohy. Ve vteřině jsem tam stál připravený se omluvit. Jen co jsem chtěl udělat první krok k domu, zasekl jsem se a v hlavě měl úplně vygumováno. Nevěděl jsem, co jí mám říct. Ano, musím se jí omluvit, ale jak? Co přesně říct? A odpustí mi vůbec? Můj mozek začal fungovat naplno, ale nic nevymyslel.

Ještě pár minut jsem tam stál a uvažoval, než jsem se odvážil udělat pár kroků dopředu. Nakonec jsem usoudil, že to udělám jako vždy. Budu improvizovat. Už jsem byl u dveří a pomalu je otevíral. Vstoupil jsem a rozhlédl se kolem. Nikde nikdo. Jen z kuchyně se ozýval rozhovor. Došel jsem tam a opět se rozhlédl. Nebyla tam. Na mém obličeji byl zřejmě vidět zmatený výraz, protože se ke mně otočila Bella.

„Děje se něco, Jaku?“ zeptala se mě.

„Ne, nic… Jen… Nevíš, kde je Nessie?“ zeptal jsem se jí na oplátku.

„Ne, přece šla s tebou, ne?“

„Šla, jenže pak jsme se rozdělili,“ řekl jsem trochu nervózně. Okamžitě se na mě podíval i Edward a tázavě zvedl obočí. „Nech to být,“ řekl jsem v myšlenkách a dával si dobrý pozor, abych mu nedal žádnou šanci něco zjistit z mých myšlenek. Ještě mi věnoval varovný pohled a dál se věnoval probíhajícímu rozhovoru. Jak jsem za tu chvíli zjistil, stále se bavili o útoku na Wraithy.

„Kolem páté odpoledne bychom se měli stavit za smečkou a vše jim vysvětlit. Sam sice souhlasil, že se připojí, ale ještě si musí promluvit se zbytkem smečky. I oni do toho mají co mluvit. A chce vědět všechny podrobnosti, které víte,“ oznámil jsem jim.

„Dobře,“ souhlasil Carlisle, „půjdu já a vše jim vysvětlím. Půjdeš se mnou?“ položil otázku a pohlédl na mě.

„Jo, asi jo…“ odpověděl jsem. „A co denalijší, připojí se?“ I s nimi jsem měl tu čest se seznámit. Jednou za pár let jsme jeli my k nim, nebo oni k nám. Jsou celkem fajn. Teda až na chvíle, kdy si ze mě utahují…

„Eleazar souhlasil, ale je to stejné jako u smečky. Musí se domluvit s ostatními,“ odpověděla mi Alice, která s nimi zřejmě telefonovala.

„OK,“ řekl jsem a zamířil zase pryč. Vyšel jsem před dům a uvažoval, kam asi Renesmé šla. K útesům? Na pláž? Na louku či do lesa? Vůbec jsem nevěděl, kam mám jít jako první a tak jsem obešel zahradu – tam nebyla. U lesa jsem se svlékl a proměnil. Zamířil jsem k místu, kde jsme se rozešli a začal nasávat její vůni. Šel jsem lehkým klusem po její stopě už několik desítek minut. Její stopa vedla k útesům, pak ale zatáčela dolů, k moři. Tam jsem ji také našel. Smutně tam seděla a dívala se do nekonečně rozprostírajícího se moře, které svými vlnami naráželo do skal. Při nárazu se voda rozprskla do všech stran a vydávala dunivé rány, které šlo slyšet na míle daleko.

Pomalu jsem se k ní přibližoval, ale tak, aby mě zpozorovala. Určitě se mě už všimla, jen mě ignorovala. Lehl jsem si do písku vedle ní a začal smutně kňučet. Bylo mi opravdu líto, co jsem jí řekl. Kdybych teď byl člověk, klekl bych si před ni a prosil za odpuštění. Pošťuchl jsem ji čumákem, aby mě brala na vědomí. Otočila hlavu mým směrem a smutně se usmála. Pak zvedla ruku a pohladila mě po čenichu. Zvedl jsem hlavu a oblízl jí pusu. Zasmála se a znovu mě pohladila.

„Promiň, jak jsem se chovala. Neuvědomila jsem si, jaké nám vlastně hrozí nebezpečí. Jsem blbá…“ Při posledním slově jsem zavrčel.

„Nevrč! Je to tak… Měla jsem si to uvědomit hned,“ znovu mě pohladila. Zakňučel jsem a svou velkou vlčí hlavou se otřel o tu její droboučkou. Následně na to jsem zavrněl a chtěl jsem se také omluvit, ale namísto slov z mé pusy vycházel štěkot. Sakra, zaklel jsem v duchu a přitom zavrčel. Ona se tomu jen zasmála a znovu mě pohladila. Připomnělo mi to, jak už si od malička přála psa, ale Edward s Bellou jí ho nechtěli pořídit. Nejprve se vymlouvali na to, že je moc malá, pak zase, že by se o něj neuměla postarat a nakonec na to, že je poloupírka a ty psa nemívají. Pokaždé z toho byla moc smutná a tak jsem se proměnil a dělal jí pejska já. Sice si pak ze mě Rosalie a Emmett dělali srandu, ale já to ignoroval. Nessie mi za to byla vděčná, tak co… Já jsem byl její pes, její nejlepší přítel a později i partner…

Z mého uvažování mě vytrhla Ness, která na mě mluvila a pak to ukončila pusou na čumák.

„Ještě jednou promiň, Jaku. Odpustíš mi to?“ zeptala se mě se slzami v očích. Přál jsem si být teď člověkem a ty slzy jí setřít… Ale bohužel jsem byl vlk a tak jsem jen mohl zakňučet a dát jí vlčí „pusu“, aneb oblíznout ji. Usmála se, utřela si slzy z očí a začala mě drbat za ušima. Chvíli mě drbala, pak mě hladila a dávala mi pusy na čumák i do kožichu, které jsem ji vracel, a nakonec jsme dováděli, jako by jí bylo pět let. Honili jsme se, hráli na schovávanou nebo jsem ji vozil na zádech. To odpoledne jsme si opravdu užili. Nessie byla zase šťastná a já mohl být také. Domů jsme se vrátili až večer, kde nás čekalo nemilé přivítání…

+ Bonus - básnička - Odpusť mi, prosím.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nový vládce? Ne, konec utlačování! 10. kapitola:

 1
5. dilina didi
20.02.2013 [16:28]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. dilina didi
20.02.2013 [16:21]

ta sem vipadala 18,2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. dilina didi
20.02.2013 [16:18]

no jo to musi bejt [ Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. dilina didi
20.02.2013 [16:18]

no jo to musi bejt [ Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. dilina didi
20.02.2013 [16:18]

no jo to musi bejt [ Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!