Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové štěstí - 6. kapitola

08.07.2011 (08:00) • klarusha • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2347×

Všichni jsme ztuhli. Co je to za blbost?  To přece není možné! Chvíli jsme na Ann všichni zírali. Ta nám očividně dávala čas to zpracovat, ale bylo vidět, že nám to chce pořádně vysvětlit. Uvědomila jsem si, že jsem v tom šoku stáhla štít, ale už byl zbytečný. Znali jsme Annin dar.

 „A co to má společného s naší Renesmé?“ prolomila jsem jako první ticho. Všichni se probrali z transu a začali poslouchat.

„No, dítě by mělo být poloupír. Takže těhotenství bude probíhat jako u tebe, Bello,“ řekla Ann.

„Můžeš nám to, prosím, důkladně vysvětlit?“ zeptala se Alice. „Nevím, jak ostatní, ale já to moc nechápu.“

„Jasně. Takže, začátek je, myslím, nejhorší a pro většinu trochu nepříjemný. Musím totiž sledovat pár, který chce dítě, při pohlavním styku a těsně před vyvrcholením musím přiložit ruku na jejich srdce.“

„To si děláš srandu, ne?“ přerušil ji Emmett.

„Ne, nedělám,“ odpověděla naprosto vážně. „Klidně se zeptejte Eleazara a Carmen, ta už je těhotná. Byli jsme tam před dvěma týdny.“

„A proč nám nezavolali?“ zeptala se Esmé.

„Protože jsem je o to prosila. Byli byste v ještě větším šoku než teď.“

„To už snad ani víc nejde,“ řekl Jasper, kterému šok, který na něj ze všud doléhal, nesvědčil.

„No nechte mě to dokončit. Takže, když se dotknu jejich srdcí, srdce ženy-upírky by mělo začít bít. Jako bych ji přeměnila zpátky na člověka. Ztratí schopnosti i potřebu pít krev. Samozřejmě se to nemusí povést hned na poprvé, protože pár musí být poměrně v klidu a musí myslet na dítě. Pokud by se to nepovedlo, klidně bychom to mohli hned zkusit znova. A když se to povede a partnerčino srdce začne bít, nastoupí těhotenství, které bude vypadat jako to Bellino. To znamená tři měsíce, krev pro dítě, atd.

„A jak bude vypadat porod?“ zeptal se Carlisle.

„Protože Bella při porodu málem zemřela…“ dodal Edward a silněji mě objal.

„Porod bude podobný do toho Bellina, s tím rozdílem, že jakmile se dítě dostane na svět, matka na chvíli upadne do bezvědomí a během hodiny se promění zpátky na upíra a bude stejná jako před těhotenstvím.“

„Takže je třeba rodit císařským řezem?“ zadal další otázku Carlisle.

„Ano, samozřejmě, že to ale bude třeba udělat zuby kvůli struktury dělohy. A bylo by lepší, aby před porodem nedošlo k tomu, k čemu došlo u Belly, přesněji, že se placenta oddělila od těla matky a dítě se začalo dusit a polámalo matce kosti. Zbytečně by to všem přidělalo starosti.“

Byla jsem v šoku, když to byli všichni. Konečně budou moct ostatní upírky dostat to, po čem tolik toužily. Podívala jsem se na Rose. Až teď jsem si všimla, že se celou dobu nepohnula, nepromluvila a oči měla plné, kdysi ztracené naděje.

„Dobře. My vás teď necháme si to v klidu promyslet. Klidně můžete zavolat Denalijským. My si zajdeme na lov a vrátíme se za pár hodin. Vy nám pak řeknete, jestli byste měli zájem,“ řekla Charlotta.

„Díky. A snažte se jít co nejdál a neupoutat na sebe moc pozornosti…“ Peter, Charlotta i Ann přikývli na Edwardova slova a vytratili se.

„Tak pojďte zavolat Denalijským…“ řekla Esmé a sáhla po mobilu. Po dvou zazvonění to zvedla Tanya.

„Ahoj. Kdo je tam?“

„Ahoj Tanyo, tady Esmé. Můžu mluvit s Carmen?“ začala Esmé.

„Jasně, vydrž chviličku.“

„Ahoj Esmé, co potřebuješ?“ uslyšeli jsme Carmen.

„Ahoj Carmen. Chtěla jsem se zeptat jestli u vás byli před dvěma týdny Peter, Charlotta a Ann.“

„Ano byli tady. Takže u vás už taky byli? Ani nevíš jak jsem šťastná! Konečně budu mít dítě! S Eleazarem! A rozhodl se pro něj taky někdo z vás?“ Z Carmenina hlasu byla znět veliká radost. Takže to byla pravda…

„Přišli k nám dneska. Myslím, že do toho někdo z nás taky půjde, ale ještě jsme se nerozhodli…“ vysvětlila Esmé. „A jak se cítíš?“

„Mám se skvěle. Akorát jsem trochu slabší… No a tlustší…“ zasmála se Carmen.

„Takže myslíš, že to je bezpečné? Že bychom do toho taky měli jít?“

„No bezpečné to prozatím je. A jestli někdo z vás chce dítě tak určitě!“

„Dobře. Tak se měj fajn. Zase někdy zavolám,“ rozloučila se Esmé a po krátkém „Ahoj!“ zavěsila. Všichni jsme se po sobě podívali. Carmen opravdu čekala dítě. A už byla přibližně v šestém týdnu.

„Co na to říkáte?“ zeptal se Carlisle.

„Je to moc zajímavé. Dává nám to nové, kdysi nemožné možnosti,“ začal Edward.

„Nebylo by vůbec špatné mít další dítě, ale myslím, že bychom na to mohli jít nějak postupně. Někdo teď , někdo za 50 let, někdo za 100...“ řekl Edward. Podívala jsem se na něj.

„Já bych do toho klidně šla, ale my teď máme Renesmé. Ostatní mají přednost.“ Edward mě políbil do vlasů a byl očividně rád za mé rozhodnutí. Dokonale jsme se shodli. „Možná za 50 let...“

„Moc ráda bych měla své vlastní dítě,“ řekla Esmé. „Ale záleží na tobě, Carlisle.“

„Já myslím, že bychom do toho mohli jít, kdyby nechtěli ostatní,“ podíval se po nás všech.

„A co my, Jaspere?“ zeptala se Alice.

„No, nemyslíš, že máme ještě čas? Třeba za 50 let...Ale jestli chceš dítě hned teď, tak do toho můžeme jít.“

„Prosím, můžu mít dítě první já? Tolik bych ho chtěla...“ začala tiše Rosalie.

„Lásko, není to pro tebe moc nebezpečné?“ přerušil ji Emmett. „A navíc je to trochu divné to, že se na nás musí dívat...“

„Emmette, prosím!“ zaskučela Rose. „Nebezpečí není zas tak vysoké. A navíc, já jsem rozhodnutá mít dítě. Jestli ne s tebou, tak s někým jiným!“ dodala vzdorovitě.

„Dobře, dobře... Jestli budou ostatní souhlasit, půjdeme do toho,“ souhlasil rychle Emmett. Ne, že by ho Rosalie chtěla podvést, ale chtěla dítě a takhle ho k tomu v podstatě donutila.

„Řekl bych, že se všichni shodneme, že Rosalie s Emmettem si to dítě zaslouží nejvíce,“ shrnul Carlisle.

„A na ostatní se s časem taky dostane,“ usmál se na trochu smutnou Esmé.

„A navíc se o dítě budeme moct starat všichni tak, jako o Renesmé, ne Rosalie?“ dodala jsem.

„Jasně!“ přikývla rychle a všichni souhlasili.

„Dobře. Je dohodnuto,“ řekl Edward. „Myslíte, že už můžeme zavolat Jacobovi?“

„Jo, já myslím, že nebezpečí už nehrozí,“ zamyslela se Alice a ostatní přikývli.

Promiňte, že mi to tak trvá, ale jsou prázdniny a já budu ráda, jestli se mi povede vydat jeden dílek co dva týdny... Snad se nebudete moc zlobit... A komentujte, ať vím, jestli má vůbec cenu tuhle povídku psát.

Autor: klarusha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové štěstí - 6. kapitola: