Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové štěstí - 5. kapitola

27.06.2011 (18:45) • klarusha • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2310×

Nadešel den D. Nemohla jsem se dočkat rána, a když přišlo a Nessie vstala, silně jsem ji objala.

„Mami, prosím tě. Buď v klidu. Co by se mohlo stát?“ usmála se, ale já tak nějak cítila, že není tak klidná, jak vypadá, a jen se mě snaží uklidnit.

„Vím, že se nejspíš nikomu nic nestane, ale stejně se o všechny bojím,“ řekla jsem a podívala se na Edwarda.

„Jsi horší než Esmé. Ta se alespoň snaží být v klidu.“ Do kuchyně se se smíchem přiřítil Emmett.

„To teda nejsem!“ začala jsem se s ním hádat.

„Ale jsi!“ vykřikl a začal utíkat.

Začala jsem za ním běhat se smíchem a slovy: „Za tu drzost ti utrhnu hlavu!“ I když přiznávám, že jsem to dělala trochu i proto, abych uklidnila sebe i ostatní. Doopravdy by mě jeho poznámky tolik nevytočily a Esmé taky není přehnaně starostlivá.

Mezitím, co jsem honila Emmetta, se už v kuchyni shromáždila celá rodina, a tak jsem se uklidnila a mohli jsme vyrazit na malý lov. I když jsme ho vůbec nepotřebovali…

Po příchodu domů se všichni s Renesmé rozloučili, jako by jela jen na nějaký výlet  a já se zase zamyslela nad tím, jestli to opravdu trochu nepřeháním. Vždyť přijdou jen tři upíři a nás je osm… Přestala jsem nad tím přemýšlet, protože byl čas jet do La Push. Ale byla jsem trochu klidnější.

Spolu s Edwardem a Nessie jsme nasedli do auta a vyrazili směrem La Push. Edward dnes nejel moc rychle, ale mě to ani nepřekvapilo. Po pár minutách jsme dorazili na místo a hned, když jsme vystoupili z auta, k nám přiběhl Jacob.

„Ahoj, tak co? Jak se máte?“ usmál se.

„Už bylo líp…“ odpověděla jsem trochu sklesle.

„Jacobe, takže pro Nessie si přijedeme večer. A kdyby se něco změnilo, tak zavolám,“ řekl Edward a obtočil kolem mě své ruce. Já se ale z jeho objetí vymotala a sklonila se k Renesmé.

„Ness, dávej na sebe pozor. Večer tu budeme…“ řekla jsem a objala ji.

„Jasně, mami. A ukažte těm upírům, že na nás nemají,“ usmála se na mě.

„Tak si to tu užij.“ Edward Renesmé taky objal a pak jsme oba nasedli do auta.

„Měj se, Jaku!“ řekl ještě Edward.

„A dávej na Nessie pozor,“ dodala jsem.

„Jasně, nebojte. Mějte se a taky si to užijte,“ odpověděl s úsměvem Jakob a my odjeli domů.

Cestou už jsem byla o trochu klidnější, protože jsem věděla, že alespoň Renesmé je v bezpečí.

„Vy už jste doma?“ přivítala nás Alice. „Klidně jste tam mohli zůstat déle…“

„Možná příště, Alice. Za jak dlouho přijdou Peter a Charlotta?“ zeptala jsem se.

„Přibližně za tři hodiny. Takže máme všichni spoustu času,“ usmála se na nás a odběhla někam do pokoje, aby s Rosalií probraly nejnovější módní trendy. Jasper s Emmettem hráli šachy v garáži, což jsem moc nechápala, Carlisle byl ve své pracovně a Esmé pracovala na nějakém projektu, takže jsme s Edwardem zůstali sami.

„Tak co budeme dělat?“ zeptal se mě Edward a sedl si na gauč.

„Nic. Budeme tu jen tak sedět a čekat, až přijdou…“ Neměla jsem náladu něco dělat.

„Vážně? Taková škoda času…“ Edward zněl trochu smutně. Podívala jsem se do jeho zlatých očí.

„No dobře. Tak co chceš dělat?“ Přistoupila jsem k němu a chtěla ho zvednout z pohovky. Ale opak byl pravdou. Edward mě chytil a stáhl k sobě na gauč.

„Tohle mi úplně stačí,“ začal se smát.

„Tys na mě ten smutek hrál?“

„Promiň.“ Snažil se tvářit zkroušeně, ale já mu to nesežrala.

„Tak tohle znamená válku.“ Popadla jsem nejbližší polštář a začala s ním Edwarda mlátit. Ten mi to začal oplácet druhým polštářem, a tak jsme se tam po sobě váleli. Pak mě začal lechtat a já jen stěží odrážela aspoň některé útoky.

„Pořád chceš válku?“ smál se.

„Ne, prosím… Nelechtej mě…“ dusila jsem se smíchy. Nic to ale nepomohlo a Edward mě lechtal dál.

Nevím, jakým zázrakem jsme spadli z pohovky, ale konečně jsem byla nad Edwardem. Už jsem vymýšlela, co mu provedu, bohužel jsem se ale hned octla pod ním. Připravila jsem se na další útok, ale k mému překvapení mě Edward nezačal zase lechtat, nýbrž líbat.

Okamžitě jsem se k jeho sladkým rtům přilepila a odpoutávala se jen k nádechům. Líbali jsme se s láskou a něhou, ale i s vášní. Nijak jsme však neměli potřebu dostat se dál. Naše jazyky tančily v dokonalé souhře a mě by nedělalo problém takhle zůstat i hodinu. Bohužel po chvilce sešly dolů Rosalie a Alice a my museli přestat.

„Tak to je bomba!“ přiřítil se k nám se smíchem Emmett. „Takové krásné polštáře to byly… Kdybyste je aspoň zničili tak jako normálně… ale takhle s nimi plýtvat… Klasika už vás omrzela?“ řehtal se, že to bylo slyšet snad na celý les. A po chvilce se k němu přidal i Jasper. Škoda, že jsem si těch roztrhaných polštářů nevšimla dřív a nevyhodila je. Možná by to bylo lepší.

Carlisle, který už s Esmé k nám taky přišel, nás poprosil, abychom to rychle uklidili, protože za chvíli už přijde návštěva a my se ještě musíme domluvit na pár věcech.

Když bylo uklizeno, všichni jsme si sedli na gauč a Carlisle začal.

„Takže, všichni víme, že k nám dnes přijdou na návštěvu tři upíři. Bohužel nevíme za jakým účelem. My se k nim ale budeme chovat mile a budeme se nažit s nimi nebojovat.“ řekl. „Jestli ale bude boj nutný, budeme se řídit taktikou. Jaspere?“

„Ano, takže… Myslím, že po boji proti novorozeným vám nemusím vysvětlovat pravidla. Je nás osm, takže si to rozdělíme. Navrhuju, aby si Emmett a Rosalie vzali na starost Petera, Carlisle a Esmé Charlottu, já a Alice se postaráme o tu neznámou upírku a Edward se přidá k těm, kteří to budou nejvíc potřebovat. Zaleží na tom, jestli bude umět ta upírka bojovat. Nejspíš ale pomůžeš Emmovi a Rose. Souhlasíte všichni? Víte, radši nechci bojovat proti Peterovi. Je to můj přítel…“ Jasper konečně dokončil svou dlouhou řeč a všichni přikývli. Jedna věc mi tu ale neseděla.

„A co budu dělat já?“ zeptala jsem se.

„Pro tebe mám speciální úkol, Bello. Bohužel nevíme, jestli má ta upírka nějaký dar, takže nad námi budeš pro jistotu od počátku do doby, než ti řeknu držet ochranný štít. Zvládneš to?“ vysvětlil mi Jazz a já jen přikývla.

„Skvělé. A Edwarde, ty se prosím snaž z jejích myšlenek vyčíst její dar,“ dodal ještě.

„Jasně,“ souhlasil Edward a najednou s Alice oba zpozorněli.

„Přicházejí,“ řekla jen Alice.

„Ať to není moc podezřelé…“ snažil se atmosféru uvolnit Emmett a i s Rosalie se přesunuli do kuchyně, zatímco Alice a Jasper zůstali sedět na gauči. My s Edwardem jsme se postavili pod schody a Carlisle a Esmé se chystali přivítat hosty.

Zazvonil zvonek…

Edward mě silněji objal a Carlisle otevřel dveře… Všichni naši se shromáždili do podivné formace a já rozprostřela štít.

„Vítejte,“ přivítal je Carlisle. „Co vás k nám přivádí?“

„Dobrý den. Přišli jsme jen na návštěvu,“ řekl Peter a usmál se na Jaspera, který se uklidnil, protože poznal v jejich pocitech přátelskost. Já ale svůj štít pro jistotu nestáhla.

„A taky bychom vám chtěli představit Ann. Její dar by vás mohl zajímat,“ dodala Charlotta.

„Chrání si myšlenky. Proč?“ zeptal se Edward, který Ann pozorně sledoval.

„Protože vás můj dar může mírně šokovat a já vám ho chci nejdřív vysvětlit. Pak své myšlenky ukážu,“ řekla.

„Dobře. Těší nás. Pojďte se posadit a říct nám, co máte na srdci,“ řekla Esmé.

„Díky. A jak se má Renesmé? Kde vlastně je?“ zeptala se už na gauči Charlotta.

„Má se skvěle. Díky. Je u kamarádů,“ vysvětlila jsem. Přestože se atmosféra trochu uklidnila, štít jsem pořád držela.

„Dobře, takže… Můj dar má něco společného s vaší dcerou Renesmé,“ začala Ann. „Je hodně zajímavý. A prosím, neodsuzujte mě hned. Já… Můžu zařídit, aby kterákoliv upírka měla dítě…“

Autor: klarusha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové štěstí - 5. kapitola: