Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nerozluční! - 29. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nerozluční! - 29. kapitolaPo delší době další kapitola. Tentokrát je celá z pohledu Alice. Doopravdy měla rande s Edwardem, nebo nebo nakonec dělali něco jiného? Koho Alice potká?

23.10.2011 (18:30) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2283×

29. kapitola – výlet

(Pohled Alice)

Věděla jsem, co si Bella o mně a Edwardovi myslí, ale pletla se. Pro její dobro jsem ji však nechala při tom. Raději jsem jí neříkala, že jdeme navštívit místo údajné bitvy, abych zjistila, jestli se náhodou nedostaví nějaké vidění, nebo se mnou nepromluví někdo mrtvý. Vždy lépe komunikují na místech své smrti, protože se se mnou mohou snáze spojit, když jsem blíž. Nové informace jsem potřebovala, ale než je sdělím Belle, dvakrát si to rozmyslím. Jenom jsem vroucně doufala, že Bella sama nepodnikne nějakou hloupost. Bylo by jí to podobné.

„Bojíš se o ni?“ ptal se Edward po pár minutách mlčení, které panovalo v autě.

„Ano, je pro mě jako sestra. Bojím se, aby jí ten, co to udělal, neublížil ještě víc.“

„Nemůže to mít lehké… doufám, že se to brzy vyjasní a vše dopadne dobře.“

„Co znamená dobře? Specifikuj to.“

Mlčel, asi věděl, jak to myslím. Já se místo toho dál soustředila, a čím jsme byli blíž, cítila jsem to napětí z toho místa, co tu panuje. Vždy, když někde umře spousta osob, ať už lidí, nebo upírů, tak to místo pak dostane zlovolnou auru a do konce věčnosti se jí nezbaví.

Bylo mi jasné, jakmile jsme vystoupili, že je to opravdu to místo. Tady se to muselo stát, byla tu hrozná atmosféra, skoro jako na hřbitově. Mimochodem, nesnáším hřbitovy. Tam mě mrtví bombardují vzkazy, ani pro ně totiž není nejjednodušší mě kontaktovat. Proto se raději takovýmto místům vyhýbám.

Doufala jsem, věřila, že tady se na mě napojí Jasper, že není jako duch tak silný, aby mě kontaktoval, ale tímto se to ulehčí. Edwarda jsem seznámila se svým plánem a on souhlasil, že mě doprovodí, kdyby toho náhodou na mě bylo moc, že mě odsud co nejrychleji odveze. Byla jsem mu za to vděčná.

Podívala jsem se po rozlehlé louce. Po pravé straně byl les, po levé zurčel potůček a tak půl kilometru přede mnou se rozprostíralo vysoké křoví. Byla to uzavřená cesta, mohli se tu dobře skrýt a počkat si na moji rodinu, aby ji zmasakrovali do jednoho, aniž by něco postřehli dřív, než měli. Nedej bože, jestli měli rumunští na své straně nějaký dar.

Smutně jsem přelétla louku očima. Myšlenky, prosby, žádosti o vyřízení vzkazů jako „Miluji ji, vzkaž jí to.“ na mě začaly pomalu doléhat. Zavrávorala jsem. Tolik známých hlasů, ale ten co bych chtěla, aby se ozval, tak nic. Dokonce ani otec se neozval. Proč? Copak i po smrti nepřekonal svoji nenávist ke mně? Smutek na mě dolehl jako tíživé závaží a já měla stále větší potíže udržet se na nohou, ale musím to zvládnout. Pro Bellu.

Najednou jsem ucítila dvě studené paže okolo mého pasu. Vděčně jsem se usmála na Edwarda, který mě podpíral, a dál se soustředila. Mluvila jsem s bratránkem sice jen jednou, ale teď, když jsem na něj tak vyladěná, musela bych ho poznat. Zkusila jsem se na něj sama napojit, ale nic. Buď mě neslyšel, nebo neodpovídal. To je ta jeho láska k Belle?!

Jo, byla tu ještě jedna alternativa, ale to se mi nezdálo zrovna možné. Kdyby byl naživu, tak by se přeci vrátil s Arem, Santiagem a Demetrim na hrad, ne? Nebo si chtěl pár let užít bez vladařských povinností? Ale vždyť jeho otec žije! Já už to prostě nechápu…

Edward mě nechával soustředit se, ale už na něm bylo vidět, jak se sotva drží, aby mě nevyrušil. Po chvilce jsem sama povolila vypětí a nechala se zahrnovat vzkazy. Málem jsem se pod tou tíhou myšlenek zhroutila. Edward mě vzal raději do náruče, v očích zděšení.

„Alice! Proboha Alice, není ti nic?!“ strachoval se o mě.

„Odnes mě odsud…“ zašeptala jsem a snažila se udržet při vědomí, bylo toho tolik…

„Hned! Alice, vydrž prosím!“ Najednou jsem ucítila poryv větru, byl vážně rychlý. Po pár minutách prosby, výhružky, žádosti, to vše začalo odeznívat. Konečně už jsem byla schopná vztyčit hlavu. Chytila jsem se ho rukou kolem krku. Ještě jsem ho nechala uběhnout pár kilometrů.

„Zastav, už je to dobré.“

„Jsi v pořádku?“ ptal se ustaraně.

„Jo, jen toho bylo moc… děkuju.“

„Není zač,“ pokřiveně se usmál a opatrně mě postavil na zem. Porozhlédl se kolem.

„Musím zpátky pro auto, jsem tu do deseti minut, ale vydržíš to?“

„Jasně, tohle se mi občas stává a navíc u toho nikdo není, aby mi pomohl, a stejně jsem se z toho vždy dostala,“ pousmála jsem se a pokynula mu, že může jít. Ještě si mě změřil pohledem a odešel. Spíš odběhl, bez závaží jako já běžel mnohem rychleji.

Mezitím, než se vrátí, jsem se opřela zády o kmen stromu, sesula se po něm dolů a dala si hlavu do dlaní. Proč já? Proč Bella? Co jsme komu udělaly, že pořád musíme něco takového řešit? Ale Bella měla od mala výhodu – nebyla sama. To já ano. Jenže teď je i ona sama a já, ať se snažím, jak se snažím, Jaspera jí sotva vynahradím. Já jsem ji získala, s ní je to jednodušší, ale na druhou stranu, za jakou cenu pro ni?

Bože, už mi to leze na mozek. Jaspera jsem ani neznala a už mě štve, to se nemůže ozvat, proč ji proboha trápí? Kdyby alespoň věděla, že je v pořádku – někde – mohla by klidněji spát. S bolestí, ale věděla by, že jemu už je líp.

Najednou jsem nad sebou uslyšela šramot. V domnění, že je to Edward, jsem rychle zvedla hlavu, ale nebyl to on, koho jsem spatřila. Možná sto metrů ode mě stál nějaký kluk. Mohlo mu být tak devatenáct? To nanejvýš. Měl vlasy černé, jako půlnoc a stejně černý pohled. Byl bledý, bledší než člověk. V očích měl ostražitost. Těkal pohledem mezi mnou a lesem za mnou.

Pomalu jsem vstala. Škubnul sebou – rychleji než člověk.

„Kdo jsi?“ zeptala jsem se potichu a věděla, že mě uslyší. Je přeci upír, ne?

„Přišel jsem tě varovat, už sem nikdy nechoď. Mohlo by tě to stát život.“ Řekl to taktéž velmi potichu.

„Já se tě nebojím.“

„Já neříkal, že jsem to já, koho se musíš bát. Dávej si pozor. I na svoji přítelkyni,“ zašeptal a vyskočil do koruny stromu. Napodobila jsem ho a po větvích utíkala za ním. Na upíra nebyl tak rychlý… ale měl výhodu, znal to tu. Během pár minut se mi ztratil v hustějším lese. Pitomý poloupíří zrak!

No, teď už vůbec nevím, co to mělo znamenat. Naposledy jsem se opatrně rozhlédla kolem a vyrazila zpátky, aby mě Edward nehledal. Jak jsem si myslela, už tam byl a hledal mě.

„Alice! Kdy jsi byla?!“

„Někdo tu byl. Nějaký kluk. Nebyl to člověk, ale upír. Vyhrožoval mně a Belle, prý ať už sem nikdy nevkročíme, mohlo by se nám něco stát.“

„Jeden upír? Nás je sedm,“ řekl, ale v očích měl ostražitý výraz a jakoby prohledával les.

„Jenže on neříkal, že nám hrozí nebezpečí od něj.“ Střelil po mně pohledem.

„Asi bude vážně lepší jet. Nechci, aby se ti něco stalo, jsi poněkud křehčí než já. Upírovi by ses neubránila.“ Vztekle jsem na něj zasyčela, ale přesto jsem věděla, že má pravdu.

Nasedli jsme do auta, pro které se právě vracel, a celou cestu domů jsme už nepromluvili. Každý z nás měl hodně námětů k přemýšlení…

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nerozluční! - 29. kapitola:

 1
7. Yriss
12.01.2012 [16:47]

YrissAlice sa nezdá . Bella sa opíja s Joshom a tuto slečna zatiaľ pátra s Edwardom po duchovi . A príde tajomný cudzinec s ešte tajomnejším varovaním . Hmm , hm ... Čo si mám o tom myslieť ? Asi len toľko že to geniálne motáš . Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Peabody
25.10.2011 [18:51]

skvelé Emoticon Emoticon

5. Lucka
23.10.2011 [20:58]

tedy je to čím dál tím zajímavější. A ta nová postava kdo ví kdo to byl? To jsem zvědavá, jak to celé potom rozmotáš. Moc se těším na další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. mokasina
23.10.2011 [19:46]

mokasinahustýýý honem další sem zvědavá kdo to byl. prosim honem další

3. Elis
23.10.2011 [19:45]

pěkné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. MRL
23.10.2011 [19:31]

To je nějaké zamotané, pořád nové postavy. Emoticon Jsem teda zvědavá, jak to s tím Jasprem nakonec dopadlo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. kollart
23.10.2011 [18:44]

kollartKdo to byl? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře