Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » „Neřeknu ti sbohem…“ 9

12.11.2013 (07:00) • dcvstwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1997×

„Prosím,“ zkusila jsem naposledy zabojovat, ale něco mi říkalo, že je to už vážně prohrané. Ovšem to, co udělal, mě naprosto překvapilo.

„Stejně…“ zašeptal a podíval se mi do očí. Rukou mi zastrčil pár neposedných vlásků, které mi utekly z culíku za ucho. Jeho další slova se mi vypálila do paměti lépe, než cokoliv jiného za celý můj život.

„Neřeknu ti sbohem,“ řekl, a pak mě velmi jemně, ale zároveň náruživě políbil…

Byli jsme natisknutí na sebe, rukama jsem bloudila po jeho zádech a po břiše. Začala jsem mu vyhrnovat tričko a prsty jsem přejížděla po jeho svalech. Myšlenky mi lítaly všude možně, byla jsem nervózní jako ještě nikdy v životě, nedokázala jsem reálně přemýšlet.

Snažila jsem se na nic moc nemyslet, věděla jsem, že to všechno mám v sobě a půjde to samo, jen to musím nechat volně plynout, ale na to se jen lehce pomyslí, než lehce vykoná. Jacob nevypadal nervózní ani trochu, sám mi řečí svého těla dával najevo, co a jak. Velmi jemně mě hladil po holých zádech, neboť tričko jsem měla vyhrnuté. Hráli jsme si jazyky a pomalu jsme začali couvat směrem ke dveřím, které nás měli zavést k němu do ložnice. Šli jsme pomalu, občas jsme se od sebe odlepili, ale vždy jen na pár setin sekundy, abychom se mohli nadechnout. Když jsem nohama narazila na okraj jeho dřevěné postele, zastavili jsme se.

Odtrhli jsme od sebe své rty a jen jsme se jeden druhému dívali do očí. Viděla jsem na něm ty pochybnosti a váhání, tu nejistotu z toho, k čemu se uchylovalo, ale já jsem to nechtěla skončit, ne, na to jsem to všechno až moc jasně a živě viděla ve své mysli. Věděla jsem, že se jen tak nerozhoupe, a tak jsem se rozhodla to vzít do vlastních rukou.

Dlaněmi jsem se snažila vyhrnout mu triko tak, abych mu ho mohla sundat. Snažila jsem se u toho ho zároveň hladit prsty a byla jsem nadšená z toho, když se mi to dařilo a jemu naskakovala husí kůže. Byl snad ještě víc rozpálený než normálně. Tričko jsem mu stáhla přes hlavu a nechala ho spadnout někam na zem, neohlížela jsem se po něm. Byla jsem zaměstnaná pozorováním jeho dokonalého těla a vrýváním si do paměti každé drobnosti. Očima jsem přejížděla po jeho vypracované hrudi a myslela, že odpadnu. V tu chvíli jsem věděla, že je nemožné mě zastavit. Po tomhle věci nabraly spád.

Líbali jsme se, hladili a laskali jeden druhého. Po Jacobově tričku jsem přišla i já o to svoje. Jake mě začal líbat na krku, což pro mě bylo dost velkým znamením, jak moc po tom touží, jak moc mě chce. Mé domněnky mi potvrdila i boule na jeho kalhotách, kterou jsem cítila, když mě k sobě opět přitiskl.

Povedlo se mi ho svalit na postel a nalehnout na něj. Cítila jsem se jako smyslů zbavená, nemyslela jsem na nic jiného, než na něj a na mě, na to, že jsme tu teď spolu jen my dva. Líbala jsem ho na ústech a zcela si je přivlastňovala. Políbila jsem každou část jeho tváře a postupně jsem se dostávala ke krku, přes jeho dokonalou hruď až k pupíku. Tam jsem se zarazila, vyděsilo mě to. Usoudila jsem, že je na řadě ho zbavit i kalhot, měla jsem dojem, že mi překáží.

Slyšela jsem tlukot mého zběsilého srdce, narážel mi do hrudníku. Byla to nervozita a strach, které mě sužovaly, ale zároveň i štěstí a láska, které naprosto vyrovnávaly váhy. Jacob zrychleně dýchal a nešlo si nevšimnout, že pokaždé, když zavadí pohledem o mě, o mé tělo, jeho oči se rozšíří a ztmavnou.

Jacob zřejmě pochopil, k čemu jsem se chystala, a rozhodl se, že mi to nedovolí. Rychlostí blesku si mě přetočil pod sebe a uvěznil mě pod svým těžkým tělem. Byl to pro mě šok, byl tak těžký, zprvu jsem si myslela, že to nevydržím. Ne každý den na vás leží někdo, kdo má takovou váhu.

Když mě ale začal líbat po celém těle, mé myšlenky se přesunuly jinam. Jeho rty jsem cítila naprosto všude, jeho ruce a doteky mě pálily. Ani jsem si nevšimla, kdy se mu podařilo mi rozepnout kalhoty. Ihned, jakmile mi to došlo, jsem si uvědomila, že ho nesmím nechat je jen tak odhodit, protože jsem si do kapsy u kalhot schovala tu malinkou věc, kterou rozhodně budeme potřebovat. Rychlým pohybem ruky, ani jsem nevěděla, jestli si toho všiml, jsem si to z kapsy vyndala a svírala to v ruce. Zastrčila jsem to pod okraj polštáře a dál na to nemyslela.

Cítila jsem, jak mi látka a jeho horké dlaně sjíždí po stehnech a po lýtkách a pak slyšela jen to, jak těžká riflovina skončila někde na zemi před postelí. Pohledem jsem vyhledala jeho tvář. Byl rozpálený, snažil se nad sebou udržet kontrolu, ale hlavně… byl vzrušený.

Teprve teď mi došlo, že před ním ležím jen v titěrném spodním prádle. Kalhotky skoro průhledné a podprsenka zakrývala jen to nejnutnější. Jacobův pohled byl tmavý a dravý. Přišlo mi nefér, že jen on má to potěšení, i když mi dělalo radost mu to potěšené dodávat, ale přesto se mi nelíbilo, že to mezi námi není vyrovnané, a tak jsem mu dala najevo, že teď jsem na řadě zase já. Zvedla jsem se a snažila se dostat na něj, položit ho na postel a nechat ho v pasti pod sebou. I když to bylo komické, protože on je mnohonásobně větší a silnější.

Jake to pochopil a já tím dostala možnost se stát pánem situace, čehož jsem využila a Jacob byl během pár minut bez kalhot. Byla jsem zvyklá na jeho nahé tělo, ale v tuhle chvíli mi to přišlo, jako bych ho doteď neviděla. Ty svaly, to rozpálení, to vzrušení, něco naprosto nového.

Líbali jsme se, hladili a laskali, naše jazyky hrály smyslnou hru o vítězství. Byl to boj, který mě přiváděl k šílenství. Měla jsem pocit, že ve mně vybuchují malé mini ohňostroje. Cítila jsem šimrání v podbřišku, měla jsem motýlky rozlétané po celém břiše. Naskakovala mi husí kůže a srdce snad už nemohlo bít rychleji. Neustále jsme se od sebe museli odtrhávat, protože jsme popadali dech.

Seděli jsme, měla jsem své nohy obmotané kolem Jacobova pasu a on se mi jednou rukou proplétal ve vlasech a druhou mě hladil po zádech. Líbal mě na krku a stále se blížil níž a níž. Byla jsem celá nedočkavá a rozpálená a to obzvlášť, když se rukama přiblížil k rozepínání mé podprsenky. Hravě se mu povedlo ji rozepnout a v tu ránu byla pryč, odletěla někam do prostoru.

Ucítila jsem lehkou vlnu studu a tváře se mi začervenaly, čehož si i Jake všiml. Opatrně mě položil na záda a svými rty mě začal líbat od krku dolů, až se dostal k mým prsům. Z úst mi vyšlo kníknutí, měla jsem trochu strach, protože tohle jsem neznala, všechno to bylo nové.

„Nemáš se za co stydět,“ zašeptal a začal se věnovat mým prsům. Měla jsem pocit, že umřu, bylo to tak krásné, nové, nepoznané. Ohňostroje se ve mně stupňovaly, naprosto mě to ohromilo. Cítila jsem jen slast, veškeré pocity, o kterých jsem doteď neměla ani tušení. Líbilo se mi to.

Lehce jsem zasténala a musela si skousnout spodní ret. Jake se mezitím přesouval stále níž a níž, od mých prsou mě líbal na břiše a dál šel po stehnech. Byla jsem nedočkavá a lehce nervózní z toho, že jsem vůbec nemohla čekat, co bude dělat. Otálel a to mou nervozitu zvětšovalo.

Svými rty a rukama se vracel po druhé noze zpátky, až se dostal opět zpátky k mým rtům a díval se mi do očí. Rty se přiblížil k těm mým a začal mi opět plenit ústa, jeho jazyk byl hbitý. Ztuhla jsem, když jsem si uvědomila, že jedna jeho ruka se přibližuje ke zbytku mého spodního prádla. Pomalu mi začal stahovat kalhotky a já cítila nával nové vlny těch nových krásných pocitů.

Než jsem se nadála, byli jsme oba zcela nazí, nalepení na sobě, líbající se a zkoušející, co chce ten druhý. Laskání, mazlení a polibky mě přiváděly do varu, ve mně se uchylovalo k naprostému výbuchu štěstí. Ten poslední pohled do jeho očí mě ujistil, že vše je tak, jak to má být. Znova jsme se políbili, něžně, lehce, oba dva jsme věděli, že během chvilky budeme jako jeden.

Zatímco jsem se věnovala Jacobovým ústům, má ruka nahmatala tu malou věc, kterou jsem schovala pod polštář. Poslepu jsem vyhledala Jacobovu dlaň a tu maličkost mu do ní vtiskla. Jacob se zadrhl, možná na jedinou sekundu zkoprněl, když si uvědomil, co jsem mu vnutila do ruky.

Jake se odtáhl od mých úst a jen se mi díval do mých černých očí. Byli jsme zadýchaní a zpocení, ale byla jsem šťastná.

„Jsi si tím jistá?“ zeptal se mě polohlasem. Vpíjela jsem se do jeho pohledu, který na mě křičel jednu otázku za druhou. Rukou jsem ho pohladila po líci a jen přikývla.

Ten večer pro mě byl ten nejlepší, co jsem doposud zažila. Vždy jsem si to malovala, snila o tom, nechtěla jsem uvěřit všem těm kecům, které se kolem prvního milování nesou. Že prý to není nic extra ani super. Pro mě to tedy super a extra bylo, víc, než si kdokoliv jakkoliv může představit. Bylo to úžasné, nové, nepoznané a naprosto úžasné. Cítit takovou blízkost osoby, kterou člověk miluje, je nepopsatelné.

Otřásala jsem se pod návaly toho úžasného pocitu a nemohla uvěřit, že něco tak skvělého a slastného existuje. Byla jsem naprosto dokonale šťastná, skoro v extázi. Když jsem se přitom podívala Jacobovi do obličeje, byl naprosto mimo. Poznala jsem, že prožívá to stejné, jako já, a to mě těšilo. Z úst mi unikaly steny, v jednu chvíli jsem se musela kousnout do jazyka, abych nevykřikla. Dokonce se mi to v jednu chvíli málem povedlo, nebýt toho, že mě Jacob umlčel svými rty. Oba jsme byli v sedmém nebi. Spokojení, šťastní a opití láskou…

…

Jeho horké prsty mě hladily po paži, po zádech. Od boků si tvořil cestičku zpátky a mně naskakovala husí kůže. Měla jsem zavřené oči, ještě jsem vydýchávala tu slast a štěstí, kterým jsem měla zaplavené tělo ještě před pár minutami. Přímo jsem se v tom topila. Cítila jsem jeho horké ruce na svém těle a byla dokonale šťastná.

„Mhm,“ zapředla jsem, když mě začal lechtat na bocích. Nelíbilo se mi to, chtěla jsem, aby pokračoval v tom, co doteď. Vedle mě se ozval dušený smích, na který jsem prostě musela reagovat.

Otevřela jsem své oči, o kterých jsem stále byla přesvědčená, že jsou černé jako uhel, a podívala se do jeho rozzářené tváře. Vypadal unaveně, vlasy měl díky mé práci rozcuchané, zorničky rozšířené a oči stejné barvy, jako jeho vlasy.

„Ani si neumíš představit, jak jsi teď krásná. Takhle bych se na tebe mohl dívat až do nekonečna,“ zašeptal a u toho se na mě usmál. Společně s úsměvem se mu kolem očí vytvořily vějířky vrásek od častého smíchu. Miluju to na něm. Nemohla jsem odolat a společně s mrknutím mých očních víček jsem mu úsměv oplatila.

„Taky nevypadáš špatně,“ odpověděla jsem mu a můj úsměv se u toho rozšířil, když jsem viděla jeho reakci. Pozvedl jedno obočí a šibalsky se na mě usmál. S pohledem upřeným do mých očí se začal přibližovat, až byl úplně blízko mě. Odhrnul mi vlasy z obličeje a jen se mi zahleděl do očí.

„Provokování ti vždycky šlo. Máš jen jediné štěstí, že na tobě vidím, jak jsi unavená. Pojď sem,“ řekl mi a přitáhl si mě do náruče. Nejdřív se ještě natáhl k nočnímu stolku, aby zhasl lampičku. Následně si lehl a přitáhl si mě k sobě. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a zaposlouchala se do tlukotu jeho srdce, uklidňovalo mě to, bylo to jako ukolébavka. Natiskla jsem se na něj a užívala si jeho blízkosti. Jacob přese mě přehodil deku a objal mě. Druhou rukou mě stále nepřestával hladit po ruce. Ještě chvilku jsem vnímala, že na mě mluvil, vyprávěl mi spoustu krásných věcí, ale po pár minutách jsem se už jen propadala do tmy, do hloubky smyšleného světa, kde je možné i to, co se zdá nemožné.

Ta hrozná věc na tomto večeru, na této noci, byla ta, že jsem se musela hlídat, abych doopravdy neusnula. Nesměla jsem podlehnout těm lákavým nabídkám, musela jsem se držet zuby nehty, protože jen co Jacob usne velmi tvrdým spánkem, já se budu muset vymanit z jeho objetí, posbírat si své oblečení a co nejtišeji se vyplížit pryč. Nechat vše, co miluji, za sebou.

Zkusila jsem se nenápadně vymotat z jeho sevření, doufala jsem, že si bude myslet, že se prostě převaluju ve spánku. Po chvilce snažení se mi doopravdy povedlo vykutálet se na druhou půlku postele, avšak v jednu chvíli to doopravdy vypadalo, že se Jake vzbudí a můj pokus o osvobození se z jeho hřejivého objetí selže.

Nyní jsem ležela obličejem k němu. Sledovala jsem ho ve spánku a snažila se zapamatovat si vše, co jsem viděla. Jeho úsměv, který se mu usadil na tváři. On. Celá jeho osoba. Při myšlence na to, co jsem musela udělat, mě to šíleně rvalo a tížilo, možná přece jenom byla tahle společná noc chyba, ale i kdyby ano, co mi to je platné, když mi to došlo až teď?

Ohlédla jsem se po hodinách a šokovaně zjistila, že je půl druhé ráno. Rozhodovala jsem se mezi možností počkat tady trochu déle a vychutnávat si ten pohled na jeho spokojený úsměv, když spí, anebo odejít hned. Náhoda je blbec, co když začnou výt vlci a svolávat se a on se probudí a můj útěk bude opět zhašen? Nebo se může stát cokoliv jiného. Náhodou se probudí?

Zavřela jsem oči, do kterých se mi začaly hrnout slzy. Nemohla jsem se na to dívat, dalších dobrých pět minut jsem jen nasávala jeho vůni a poslouchala tlukot jeho srdce. Nemohla jsem ty oči opět otevřít, protože bych se přilepila pohledem na jeho osobu a už doopravdy neodešla. Vsadím se, že celá má rodina už je v tuhle chvíli doma, možná už táta ví, kde jsem a co jsem tady dělala, ale teď to je jedno. Dostala jsem, co jsem chtěla, udělala jsem vše, proč jsem sem přišla. Teď už mi zbývá jen poslední věc. Odejít, nechat to za sebou a odnést si s sebou jen ty nejlepší vzpomínky a zážitky.

Se zavřenýma očima jsem se donutila vstát z postele. V té tmě jsem potichounku našlapovala na dřevěnou podlahu a bála se každého zavrzání těch starých prken. Slepě jsem sbírala své věci, musela jsem nahmatat chodidly, kde co je. Možná to bylo hloupé, ale po chvilkovém váhání jsem sebrala i Jacobovo triko a oblékla si ho místo toho svého.  Alespoň něco…

Nesnažila jsem se to oblékání a shánění svých věcí nijak prodlužovat, ale ani jsem nepospíchala. Neprodlužovala jsem to, protože jsem se nechtěla dožít toho, že se doopravdy z nějakého důvodu vzbudí a tím mi to zhatí, ale ani jsem nepospíchala, protože jsem nechtěla odsud odejít a opustit ho. A tohle všechno, co tak miluji.

Dovolila jsem si poslední pohled na jeho osobu. Poslední prozkoumání jeho klidné, nic netušící tváře. Tlukot jeho srdce a ta vůně, která v celé místnosti byla. Přímo na každého křičela, co se v této místnosti dělo, ale mě to bylo příjemné. Naprosto dokonale mi to připomínala. Tento okamžik jsem si vryla do paměti a vycouvala pryč, ven z místnosti. Stále jsem na něj upírala svůj pohled a až mezi dveřmi se otočila.

Stála jsem v malém obýváku. Sedačka, televize, ty skříňky. Se vším se mi něco vybavilo. Na té sedačce jsme seděli, když jsme se poprvé chytili za ruku. Dívali jsme se přitom na strašidelný film a já se v tu chvíli hrozně lekla, a to až tak, že jsem v tu ránu svírala jeho ruku v té své. Podívali jsme se na sebe tím zvláštním pohledem a už jsme se nepustili. To byl zlomový okamžik v našem vztahu.

Na úplně tom samém místě jsme se také poprvé políbili. Jakože doopravdy políbili – také jeden z těch okamžiků, který se vám vryje do paměti a bude tam, i kdybyste políbili dalších tisíc osob.

Ohlédla jsem se a na stolku uviděla naši společnou fotku, fotila ji Alice. Byla jsem na ní já s Jakem, který mě objímal. Vyfotila to zrovna uprostřed jednoho z našich výbuchů smíchu a pošťuchování. Nikdy se mi ta fotka nelíbila, ale Jacob z ní byl úplně unešený, takže Alice prostě šla a vytiskla ji.

Rázem mě něco napadlo. Šla jsem k té skříňce a vzala do ruky tenký hnědý rámeček. Zezadu jsem vyndala naši společnou fotku a otočila ji obrázkem dolů. Ze šuplíku jsem vyndala propisku a tenkým úhledným písmem jsem na zadní bílou stranu fotky začala psát jedinou větu, pod kterou jsem se podepsala.

Vždycky tě budu milovat. S láskou v srdci… Renesmé

Napsala jsem jen a doufala, že to bude stačit, a že si spojí vše, co jsem mu řekla, když jsem sem večer přišla. Doufala jsem, že si ten můj útěk nevyloží špatně.

Fotku i s propiskou a rámečkem jsem nechala ležet na stolku a věnovala jí už jen jediný pohled. Došla jsem ke dveřím a otevřela. Když mě ovál venkovní studený vzduch, otřásla jsem se, ale vyšla jsem ven. Už jsem se neohlížela a jen se zavřenýma očima šla vstříc tmě, která mě táhla pryč od všeho milovaného, co jsem nechávala za sebou…

Ehm,

jen bych Vám chtěla říct, že scénu podobnou té, kterou jsme měli v této kapitole, jsem psala úplně poprvé, takže jsem si jistá, že to nebude nic světoborného. :) Ale i přes to doufám, že se Vám to líbí a že jste s kapitolkou spokojeni úplně stejně, jako jste byli s těmi prozatimními. :)

Autor: dcvstwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek „Neřeknu ti sbohem…“ 9: