Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžeš nám bránit, Rose! - 1. kapitola

somač


Nemůžeš nám bránit, Rose! - 1. kapitolaNo a je tady má další kapitolovka, která se zaměří na vztah mezi Jasperem a Alicí, a také na vztah mezi Edwardem a Bellou. Samozřejmě tady uvidíte i to, jak na vztahy mezi nimi budou reagovat Emmett s Rose. Tato kapitolka jen popisuje, jak to všechno začalo.

1. kapitola – Láska je všemocná!

 

(pohled Esme)

 

Je to asi dva týdny zpátky, co si jeden z mých adoptivních synů - které beru všechny jako vlastní – přivedl, asi po 20 letech osamění, dívku.

Mám tři syny. Jmenují se Edward, Jasper a Emmett a všichni jsou upíři, jako já a můj muž – Dr. Carlisle Cullen. Všichni ale žijeme jen na zvířecí krvi, nechtěli jsme zabíjet lidi jen proto, abychom ukojili svou žízeň.

Mému muži nikdy nijak extra nevadila lidská krev, a tak se rozhodl pomáhat lidem, jako doktor. Tato práce ho velmi těší, a tak ho v ní asi už přes 50 let podporuji.

Ale teď tady nepopisuji příběh svého manžela, nýbrž mého syna Emmetta. Tak tedy…

Před dvěma týdny si přivedl dívku a byla velmi krásná, že ani upírka by se za její krásu nemusela nijak stydět. Je to blondýnka a má prvotřídní míry, takové, že by klidně mohla dělat modelku. Teď jí však něco její krásu už přes 14 dnů ubírá.

Jmenuje se Rosalie. Bála jsem se, že když zjistí, kdo jsme, uteče a Emmett se zhroutí, ale neutekla, a dokonce to jejich vztah ještě prohloubilo. Byla smířená s tím, že se z ní stane jedna z nás, jen ji mrzelo, že pak nebude moci mít děti. Její obavy však byly zbytečné.

Emmett neměl nikdy problémy s ovládáním a přežíváním pouze na zvířecí krvi, ale Rose mu voněla o hodně lépe, než ostatní. Dost jsem se obávala toho, že se jednou neudrží, mé obavy však byly také zbytečné. I přesto, že pro něj být s ní, znamenalo, že bude trpět žízní, dokázal s ní strávit společnou noc. Nevím, jak se dokázal ovládnout, ale byla jsem na něj za to pyšná. Jak často říkám: Láska je všemocná!

Ale ani tak to Rose neodnesla bez následků. Prvních pár dnů byla samá modřina, že nemohla pomalu ani vyjít na ulici, a pak se jí začalo dělat zle. Hodně zle. Začínala po ránu zvracet a odmítat jídlo. Nakonec vyšlo najevo, že je těhotná.

Emmett ji nechtěl nechat toto těhotenství, které se už na začátku jevilo stokrát horší než lidské, protrpět, ale nedala si říct. Když odmítala lidské jídlo, muselo to dítě chtít jedině krev. Ale bylo nám jasné, že nebude chtít zvířecí. Tu lidskou mu tedy zařídil Carlisle. Domluvili se na tom, že jakmile porodí, Emmett ji kousne a ona se přemění na upíra, protože kdyby to neudělal, tak by to nepřežila a tu ztrátu by Emmett nesnesl. A nikdo z nás nechtěl, aby to dítě ztratilo oba rodiče, jakmile se narodí.

Souhlasila, a tak jsem posledních čtrnáct dní sledovala její zrychlené těhotenství. Carlisle se jí snažil pomáhat, jak to šlo, ale přesto trpěla v hrozných bolestech, když miminko koplo.

Když ale koplo o pár dnů později, zlomilo jí dokonce žebra a nakonec i pánev. Emmett byl pološílený strachy o Rose a o to malé. Proto jsem tu moc neviděla své ostatní dva syny. Jasper cítil to, co Emmett a bylo toho na něj prostě moc, tak se tu snažil zdržovat co nejméně, navíc míval Jasper největší problém s ovládáním a neustálá přítomnost člověka k zakousnutí mu to moc nezlehčovala. Ani Edward tu netrávil moc času, protože ten musel s Emmettem zase sdílet myšlenky.

Ale těch čtrnáct dní uběhlo jako voda a já právě teď držím v náručí dva malé výsledky velké lásky. Nikdo nečekal dvojčátka, ale nakonec jsou to dvě krásné holčičky. A jsou opravdu krásné, krásnější než upíři. Zatím ale nemají jména, to chtěl nechat Emmett na Rose, která právě zažívá poslední den své proměny.

Bylo mi jí líto. Moc dobře jsem věděla, co zažívá, ale když jsem teď viděla ty dva andílky, co mi spí v náručí, nedokázala jsem si představit něco, co by jí to vynahradilo víc, než tyhle dva uzlíčky.

Obě dvě dávaly přednost krvi, než lidskému jídlu, dokázaly spát a bilo jim srdce, přesto měly kůži stejně tvrdou a neproniknutelnou, jako my.

Za ty necelé dva dny si mě dokázaly plně omotat kolem prstíčků a Carlislea také. Vsadila bych se, že to samé to bude s Jasperem a Edwardem, ale ti tu pořád chyběli, protože nechtěli zažívat tu bolest znovu s Rose.

Srdce Rose najednou zrychlilo a ztišilo se, po chvíli už jsem ho přestala slyšet úplně. Přeměna skončila.

Raději jsem ale s holčičkami pořád zůstala dole, aby si po nich Rose nevrhla, i když moc krví nevoněly, ale co kdyby. Otočila jsem se k prosklené stěně a viděla, jak Rose s Emmettem vyráží na lov.

Asi za hodinu byli zpátky, to se holky právě probudily.

Když je Rose zahlédla, nejprve ode dveří, její oči zněžněly a bylo na ní vidět, jak je šťastná.

Došla až k nám a natáhla ruce. Obě holčičky jsem jí podala. Chvilku je jen chovala a laskala ve vlasech.

„Jak se jmenují?“ Přemohla ji zvědavost.

„Nijak, Emmett chtěl, abys je pojmenovala ty,“ objasnila jsem jí.

S vděčným úsměvem se ohlédla na Emmetta a pokračovala.

„Děkuju. Takže… tahle malá bude třeba… Alice a tahle bude Isabella,“ prohlásila s hrdým úsměvem.

Isabelle se po zádech vlnily dlouhé lokýnky kaštanově hnědých vlasů. Přesně stejné barvy měla i oči. Byla velmi líbezná.

Alici se oproti tomu na hlavě vyskytovaly vlásky rozježené do všech stran, havraní barvy. Měla smaragdově zelené oči, a také byla velmi líbezná.

Popadla jsem telefon a vytočila Jasperovo číslo a pověděla mu, že už je po všem a můžou s Edwardem ihned přijít.

„Hned jsme tam!“ Zněl nadšeně, konečně se mohli s Edwardem po 14 dnech vyhnanství ukázat ve vlastním domě bez toho, že by měli chuť někoho zabít a nebo by trpěli bolestí.

Dorazili,ani ne, do čtvrt hodiny. Pogratulovali šťastným rodičům  a každý z nich si ukradl jednu holčičku. Všimla jsem si, že Jasper chová Alici a Edward Isabellu.

Jak jsem odhadovala okamžitě si je omotaly kolem prstíčků.

Od té doby jsem si žili v klidu, jen Emmett někdy prohodil, že už by si měli kluci taky někoho najít, ale nevypadalo, že by je nějak tížilo to, že nikoho nemají.

Místo toho veškerý svůj volný čas věnovali Alici a Belle – jak si Isabella poručila, asi ve  dvou letech, aby jí všichni říkali – a já pochybovala, že měl někdy, někdo na světě hodnější a starostlivější strýčky, než naše holčičky.

shrnutí ; 2. díl



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžeš nám bránit, Rose! - 1. kapitola:

 1
1. Kačka
04.09.2011 [19:06]

Nejdřív jsem přemýšlela, jestli se do týhle povídky pustit, ale po první kapitole jsem usoudila, že jo Emoticon doufám, že další budou stejně dobré Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!