Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaná událost 2. kapitola

Nečekaná událost 2. kapitolaVe druhé kapitole bude Ness přemýšlet na tím, co četla, a dojde k závěru, že si to nesmí nechat jen pro sebe.

Začala jsem si kreslit obrázky, které měly něco společného s číslem pět. Vzala jsem si blok a začala. Když jsem dokreslila pětiúhelník, něco mi říkalo, že to není to pravé, a tak jsem si jen čmárala a přemýšlela o tom, co to může být. Proč pět lidí? A najednou mě něco napadlo.


 

Něco mi říkalo, že je to to pravé. Hvězda! Musí to být pěticípá hvězda! Co by to mohlo být jiného než hvězda? Musí to mít souvislost. Přece hvězda je tak strašně daleko, nikdo ji pořádně nezná, a proto je tak tajemná. Podívala jsem se na svůj obrázek a přesně toto tam bylo nakreslené. Neprobádaný svět. Něco nového. A pak mi to docvaklo úplně: To je ono! Jeden cíp pro jednoho člověka! Byla jsem ráda, že jsem tomu konečně přišla na kloub a v klidu jsem mohla podlehnout temnotě a usnout.

 

Následující ráno jsem se probudila brzy. Asi jsem taky brzy usnula, nevím. Nicméně jsem si dala ještě tiramisu. Byla to vážně dobrota. Samozřejmě Carlisle ani Esmé nespali a já chtěla být sama. Proto jsem se opět zašila do pokoje a začala si číst, tentokrát normální fantasy knížku. Maminka s tatínkem přišli brzy. Chtěla jsem si ještě chvilku číst, ale zároveň jsem byla ráda, že jsou tady a já je opět vidím.

„Ahoj mami, ahoj tati!“ volala jsem na ně a utíkala dolů ze schodů.

„Ahoj Nessie! Tak rádi tě zase vidíme!“ odpověděla mi maminka, když jsem jí vběhla do náruče.

S příchodem rodičů však nastal určitý problém.

Moje myšlenky.

Carlisleova kniha.

Táta se za žádnou cenu nesmí dozvědět, že něco takového vím.

Snažila jsem se skrývat své myšlenky, abych se neprozradila a zároveň, aby to nevypadalo podezřele divně. Táta umí číst myšlenky všem kromě mé mámy. Chtěla bych být taky štít. Mít svoje vlastní soukromí. Tajná přání... 

„Už umí krásně zahrát tu vánoční skladbu, Edwarde,“ vyrušila mě Alice z přemýšlení, když tu novinu sdělovala tátovi.

Podíval se na mě a usmál se. Ne, ne, ne a ne. To po mně nemůže chtít. Teď?

Vzal mě do svého pokoje a usadil ke klavíru. Zase. Brzo bych si měla vymyslet něco jako vstupné s příplatky za focení. Teď už se z toho nevyhrabu. Neměla jsem ráda hraní před lidmi a hlavně ne před tátou. Bála jsem se, že mě bude až moc opravovat. Tak jsem si pro změnu řekla, že zahraju svoji oblíbenou, která se od té, co jsme měli hrát na Vánoce, moc nelišila. Tu nejoblíbenější a nejkrásnější na světě.

Zavřela jsem oči a nechala se unášet nádhernou melodií nejkrásnější skladby na světě. Když jsem se blížila k mé nejoblíbenější části, přidala jsem na hlasitosti a stoupla na pedál, abych tomu dodala takovou menší třešničku. 

Jakmile jsem dohrála a uviděla tátovy rozzářené oči, které říkaly, že tahle skladba je skoro stejně tak dobrá jako ty jeho, byla jsem ráda. Začala mě chválit celá moje rodina. Tati, už můžu domů? 

„Nessinko, musíme jít pomalu domů, zítra jdeš do školy,“ vyslyšela mé přání maminka.

„Dobře, mami,“ souhlasila jsem. Měla jsem je všechny moc ráda, ale jakmile došlo na pochvaly, byla bych se ráda propadla do země. Naštěstí se tenhle plán odkládá na jindy.

Se všemi jsem se rozloučila a vyšla ze dveří s mými rodiči. Chtěli jsme si tu cestu domů trošku zkrátit, tak jsme si dali závod, kdo bude dřív doma.

Rodiče mě nechávali vždy vyhrát, s nimi to nebylo jako u Emmetta. Ale nevadilo mi to.

 

*   *   * 

Když jsme dorazili domů, nachystala jsem si batoh, všechny učebnice a referát o Hex Hall. Poté jsem si většinu odpoledne četla. Večer jsem chtěla jít brzy do postele, abych ještě mohla uvažovat nad tím, co jsem četla u Carlislea. Nakonec jsem ale začala přemýšlet o Robertovi a telepatické síti.

Je opravdu velice pozorný. Chápavý. Mohl by nás spojit, ale to je nepravděpodobné, není nás pět. A chtěla bych to vůbec? Chtěl by to on? Přestaň plácat nesmysly! okřikla jsem se. Nemůžu si takhle zkazit život. Jenže moje myšlenky mě neposlouchaly a klidně si plánovaly dál: Robert, Sarah, Daniell, Anna a já. Kdybychom si četli navzájem myšlenky, mělo by to své výhody i nevýhody. STOP! Renesmee Carlie Cullenová, okamžitě přestaň takhle uvažovat! zařvala jsem na sebe v mysli. Po téhle větě jsem se uklidnila.

Došlo mi to až za chvilku.

Vedle v pokoji je táta. 

 

Zděsila jsem se. Četl mi myšlenky. Jsem v háji. Totálně. Co teď? Budu se tvářit jakoby nic a už o tom nebudu přemýšlet? Co na to řekne? No, zkusit to můžu, nic jiného mi nezbývá. 

Ráno, když jsem se probudila, maminka mi chystala snídani a táta četl nějakou knihu. Zase. Najedla jsem se a vyrazila do školy. Jezdila jsem na kole. Našim se to sice moc nelíbilo, ale já si svůj názor prosadila. Celou dobu jsem však přemýšlela. Potřebovala jsem z hlavy nějak dostat toho šíleného brouka. Musím to někomu říct, jinak se z toho zblázním.

 

Ve škole na mě čekali mí kamarádi. Anna, Sarah, Daniell a Robert. Z toho včerejška a dnešního rána jsem byla celá nesvá. Mám to Robovi říct, nemám. Budou se naši zlobit, když mu to řeknu? Dozví se to vůbec? Je lepší bláznivá Nessie, nebo předaná informace spolužákovi, který vás snad pochopí? Ale opravdu to v sobě nemůžu dusit. A rodičům to taky říct nemůžu.

Nakonec jsem se rozhodla.

Řeknu mu to.

Po obědě, před hodinou zeměpisu, jsme si všichni šli něco koupit do obchodu. Anna, Sarah a Daniell šli dovnitř a já jsem čekala s Robertem na lavičce před vchodem. Měla jsem jedinečnou šanci mu to říct. Ale opravdu je to správné rozhodnutí? Musím jenom doufat. Po trapném tichu, které bylo tak dlouhé, až se nedalo vydržet, jsem došla k závěru, že vůbec nevím, jak začít. Tak jsem se do toho vrhla po hlavě. 

„Robe?“ zeptala jsem se ho náhle a on ke mně otočil hlavu.

„Ano, Ness?“ Vypadal trošičku překvapeně.

„Víš, vím jak jsi vždycky pozorný. A to hlavně ve škole.”

„No? Co mi tím chceš říct?” dotazoval se. Pokračovala jsem:

„O víkendu jsem byla u babičky a dědečka a dědeček měl u sebe v pracovně takovou knihu, ve které bylo napsáno, že vnímaví a pozorní lidé můžou spojit sebe a další čtyři lidi do telepatické sítě.“ Vyvalil na mě oči. Došlo mu to.

„Cože, ty myslíš, že my, naše parta -“ nedopověděl. Doopravdy jsem nevěděla, jak mu odpovědět, a tak jsem jen pokrčila rameny.

„Nessie, to je velká hloupost, co mi tady říkáš. Nemůžeš takhle uvažovat, když nevíš, kolik si toho autor domyslel. Nebo jestli si třeba nevymyslel vše.“

„Ty mi nevěříš, že ne.“ Svoji otázku jsem změnila v odpověď.

„Je mi to líto Ness, ale ne. Je to nepravděpodobné.“ Mrzelo mě to, ale nemohla jsem s tím nic udělat. Pokud to nepochopí on, tak už nikdo. Opatrně jsem mu položila svou dlaň na jeho tvář. Samozřejmě nevěděl, že když se ho takhle dotknu, můžu mu do hlavy nenápadně podstrčit mé myšlenky, aby se nad tím aspoň trochu pozastavil. Podíval se na mě a bylo vidět, že se to snažil pochopit. Nedařilo se mu. Vtom přišli ostatní z obchodu a já zjistila, že je pozdě a musíme na hodinu.


Moc děkuju za komentáře z předešlé kapitoly. Snad se líbila i tahle. :)

SweetNess

 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaná událost 2. kapitola:

 1
01.07.2016 [11:07]

EsmeCullen117Nádhera Emoticon Emoticon Moc se těším na další kapitolu Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!