Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaná událost 1. kapitola


Nečekaná událost 1. kapitolaPrvní kapitola mé zatím největší povídky. Renesmé tráví víkend u Esme a Carlislea. V nepřítomnosti prarodičů však najde něco, o čem se nikdy neměla dozvědět. A to jí a jejím kamarádům změní život. Navždy.

Chtěla jsem na víkend zůstat u Esme a Carlislea. I když se to rodičům moc nezamlouvalo, nakonec mě tam nechali.

„Nessie, kdybys chtěla jít s námi na lov, tak…“

„Ne, děkuju, mami, nechce se mi. A navíc ještě musím dočíst mou povinnou četbu.”

„Dobře, zlato. Přijedeme v neděli večer. Buď hodná a poslouchej babičku a dědečka.”

„Dobře, mami,“ šla jsem se rozloučit ještě s tátou.

„Tak ahoj, tati,“ objala jsem ho a usmála se.

„Na viděnou, Ness, buď hodná a opatruj se.“

„Ahoj! V neděli se uvidíme!“ zavolala jsem naposledy.

Jakmile odešli, Esme mi začala připravovat večeři. Uvařila mi těstoviny se sýrem a tuňákem. Provonělo to celou kuchyni a bylo to opravdu výborné. Obdivuju její kuchařské umění. Všechno jsem snědla a poděkovala Esme za výborné jídlo.

Po umytí nádobí jsem pomalu šla do svého pokoje, když v tom mě s úsměvem na tváři zastavil Carlisle a pobídl mě, abych šla k němu do pracovny.

„Nessie, chtěl bych se jenom zeptat, co je ta vaše povinná četba? Jen by mě zajímalo, co dnes vaše generace čte.“ Tohle už jsem znala. Naše generace říkal opravdu často.

„No, je to taková trilogie od Rachel Hawkinsové a jmenuje se to Hex Hall,“ odpověděla jsem slušně.

„Děkuju, Ness,“ řekl a věnoval mi milý úsměv. Uvařil mi ovocný čaj a zeptal se mě, jestli si s ním nechci zahrát šachy. Věděla jsem, že mě stejně zase nechá vyhrát, ale i přesto jsem souhlasila. Po jedné hře jsem se rozhodla jít do svého pokoje.

Když jsem odcházela, všimla jsem si jedné jeho otevřené knihy na stole a velice mě zaujala. Chtěla jsem si přečíst, co se v ní píše, ale jakmile jsem se otočila, abych se podívala, Carlisle mi řekl, že to není pro mě. Prý jsem na to malá. Jasně. Vždyť už je mi třináct.

„Až budeš starší, tak ti tu knihu určitě půjčím, ale teď si běž dočíst tu svoji knížku,“ řekl po malé odmlce. S tím mě doprovodil ke dveřím. 

Šla jsem tedy k sobě do pokoje, protože na pondělí jsem měla napsat referát o Hex Hall. Byla to dobrá knížka a bavila mě. Proto jsem za půl hodiny neměla co dělat. 

Podívala jsem se na hodiny a bylo teprve devět. Pořád mi vrtalo hlavou, proč Carlisle nechce, abych tu knihu četla. Co tam může být tak strašného, že si to nemůžu přečíst? Vždyť je to jen kniha! Začala jsem vymýšlet plán, jak bych se dostala do Carlisleovy pracovny, aniž by si toho všiml a já si mohla přečíst, o co se tam jedná. Naštěstí Emmett, Rose, Alice a Jasper byli na lovu s mými rodiči. Díkybohu. 

 

* * *

 

Při tom přemýšlení jsem na chvilku zavřela oči, a když jsem je zase otevřela, bylo ráno. Oblékla jsem se a šla dolů na snídani s domněním, že se k té knize asi ještě dlouho nedostanu. Z lednice jsem vytáhla bílý jogurt, vzala si lžičku a sedla ke stolu. Ležel tam kousek papíru, na kterém bylo napsáno: Pro Renesmé. Ve vzkazu se psalo, že si mí prarodiče na chvilku šli zalovit, ale že než se vzbudím, tak se zajisté vrátí. Tak prý spím do půl desáté. Hm, novinka. Ale počkat –

„Mám šanci!“ vypískla jsem. Hodila jsem lžičku do dřezu a utíkala do Carlisleovy pracovny. Kniha stále ležela na jeho stole, otevřená na té samé stránce, na které byla včera. Sedla jsem si na jeho židli a začala číst. Nadpis mě trochu zarazil: Telepatická síť. Četla jsem dál. Hltala jsem písmenka, slova a z toho milionu odstavců, co tam bylo, jsem pochopila, že je to vzájemné čtení myšlenek a že toho může dosáhnout pouze pět lidí dohromady, ale jeden z nich musí být buď velmi pozorný a vnímavý, nebo musí mít nadpřirozené schopnosti, nejlépe čtení myšlenek. Okamžitě se mi vybavil táta a taky můj velmi vnímavý a pozorný spolužák Robert. Byla jsem z toho trochu zmatená. Seděla jsem tam asi pět minut, a když jsem slyšela, jak si asi dva kilometry odsud Carlisle a Esme povídali, rychle jsem se vrátila do kuchyně, vzala si jogurt, lžičku a snažila se tvářit nenápadně.

„Nessie?“ ozvalo se od vchodu.

„Tady jsem!“ Ve vteřině byli u mě. Zrovna jsem dojídala jogurt.

„Máš hotový ten referát?“

„Ano, mám. Myslím, že je bez chyby,“ pochlubila jsem se.

„Výborně,“ pochválil mě Carlisle.

„A Nessie?“ ozvala se Esme.

„Ano Esme?“

„Tvůj táta chtěl, abych ti připomněla, že si máš procvičit na klavír tu skladbu, kterou budeš hrát na Vánoce.“

„Dobře.“ Vždyť Vánoce jsou až za dva měsíce! mumlala jsem si v duchu. Nakonec jsem však poslechla a vstala od stolu. „Jdu cvičit!“ zavolala jsem na ně, když už jsem vybíhala schody. Úplně jsem zapomněla, že mi tatínek říkal, ať si to procvičím. Budu si muset pořídit větší mozek. Šla jsem do tátova pokoje, protože jeho klavír jsem si oblíbila nejvíce. Sedla jsem si na klavírní židličku a začala hrát tu nádhernou skladbu.

Každá nota byla jako pohlazení, líbezná melodie hladila mé uši, mé oči se pomalu zavřely a já hrála dál. 

Asi jsem se trošku zasnila, protože když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že skladba končí a za mnou stáli Carlisle s Esme, Alice, Rosalie, Jasper a Emmett a jakmile jsem dohrála poslední tón, všichni začali tleskat a usmívat se.

„Děkuji,“ poděkovala jsem jim stydlivě.

„Tatínek z tebe bude mít radost, až to uslyší.“

„Baví mě to. A na jeho klavíru mi to jde nejlépe,“ odvětila jsem. „Je to zvláštní.“ 

„Ness?“ zeptal se mě znenadání Emmett.

„Ano, Emme?“ podívala jsem se na něj tázavým pohledem a usoudila, že má zase něco za lubem. Ach, ten Emm si snad nikdy nedá pokoj.

„Co bys řekla na malou soutěž: Kdo uloví větší srnku?“ řekl vzrušeným tónem hlasu.

„To se mi líbí! Jdeme!“ souhlasila jsem. Musela jsem souhlasit, protože minule Emmett vymýšlel tak dlouho nějaké aktivity, dokud jsem prostě neřekla ano. Dneska jsem si akorát zkrátila dobu, po kterou jsem říkala ne.

Vyšli jsme a já se už nemohla dočkat, jak zase prohraju. Jeho to snad nikdy bavit nepřestane…

 

* * *

 

Nakonec samozřejmě vyhrál Emmett, jak jinak, ale příště ho určitě porazím. Budu se snažit. Lovili jsme u hranice Kanady. Není to moje nejoblíbenější místo, a asi proto mě porazil. Podruhé vybírám místo já.

Přiběhli jsme domů někdy k večeru.

„Tak kdo vyhrál?“ zajímal se Jasper.

„Já!“ hlásil se Emmett hned, jak vkročil do dveří. Já jsem se nenápadně odkradla do mého pokoje k notebooku. Ano, měla jsem pokoj i v domě babičky a dědy.

Dnes jsem měla v plánu, který by byl tajný, kdyby to táta předem všem nevykecal a Alice to nepotvrdila, uvařit večeři. Plánovala jsem, že si udělám něco dobrého a hlavně sladkého.

Sedla jsem si tedy k notebooku a dívala se na nějaké recepty. Jelikož jsem už byla celkem sytá z dnešního lovu, tak jsem chtěla něco menšího, sladkého a hlavně dobrého. Něco na pošimrání bříška. Našla jsem tiramisu. Nebylo na to potřeba moc ingrediencí, a tak jsem se šla podívat do ledničky, jestli máme alespoň něco. Překvapivě jsme měli skoro všechno, a tudíž jsem nemusela měnit plány.

Nechtěla jsem čekat na to, až ta mňamina vychladne, a tak jsem ji jednoduše ani nedávala do lednice. Zbytečnost. V osm už jsem byla po večeři, nádobí bylo uklizené a já se nudila. V tu chvíli jsem si zase vzpomněla na Carlisleovu knihu. Nějak mi začalo vrtat hlavou, proč zrovna pět lidí si musí spojit mysl, aby se telepaticky spojili.

Pět.

Začala jsem si kreslit obrázky, které měli něco společného s číslem pět. Vzala jsem si blok a začala. Když jsem dokreslila pětiúhelník, něco mi říkalo, že to není to pravé, a tak jsem si jen čmárala a přemýšlela o tom, co to může být. Proč pět lidí? A najednou mě něco napadlo.


Doufám, že se kapitolka alespoň trochu líbila. Slibuju, že další díl bude o něco lepší. Jelikož je to moje první kapitolovka, byla bych ráda za komentáře s vaším názorem. 

SweetNess

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaná událost 1. kapitola:

 1
10. Dobby
31.03.2016 [19:55]

Tahle povídka je prostě úžasná, je v ní vše co má být a už se moc těším na další díl. Jsi asi dost dobrá spisovatelka a přeju ti aby se ti to i nadále dařilo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon DOBBY

29.03.2016 [17:43]

SweetNessMáš pravdu, psala jsem to. Omlouvám se. Ano, je jí 13. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.03.2016 [17:37]

VerengliaSweetNess: Vlastně jsi v kapitole napsala, že je Ness třináct. Emoticon Nevím ale, kde jsem vzala, že je jí čtrnáct, když není. Emoticon To je dobře, že povídka neskončí nedokončená, protože to vypadá vážně moc dobře! Emoticon

Verenglia

29.03.2016 [16:47]

SweetNessAhojky Verenglia, jsem ráda, že se Ti povídka líbila. Chtěla jsem se akorát pozastavit nad Nessiiným věkem. Ano, roste normálně jako lidé, ale její věk jsem v téhle kapitole nezmiňovala. Dozvíš se to v dalších dílech. Můžu jen prozradit, že jí ještě nebylo 15 let. Proto jí Carlisle říkal, že je ještě malá.
Tuhle povídku píšu od září 2014 a tehdy jsem se psaním začala. Teď už ji mám skoro dopsanou, takže nehrozí, že bych ji nedopsala, neboj, ale zatím je většina v papírové formě. (sešit) Emoticon Opravdu jsem ráda za komentář, čím delší, tím lepší a snad Tě bude má povídka bavit i nadále. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
SweetNess

28.03.2016 [12:01]

VerengliaTakže jsem se dneska mimořádně vyspala dorůžova, probudila jsem se přitulená k mému příteli, popovídali jsme si o pár věcech, a potom co odešel na zkoušku se svojí kapelou, dala jsem se já zas na tenhle web, abych zkontrolovala, zda mi už přiřadili práva a já mohla začít přispívat s mojí povídkou o Jakeovi a Bells (nepřiřadili, škoda... Emoticon ) a přečetla si zas něco pro radost. Je to u mě sporné, na jednu stranu mám ráda jednodílné povídky, protože nehrozí, že zůstanou nedokončené (já to tak jako mladší měla docela často, že jsem s něčím začala a už to nedotáhla do konce Emoticon Emoticon ), na druhou stranu mám moc ráda to čekání na další kapitoly, kdy mohu být napnutá, jak to bude dál. Emoticon Takže jak jinak, zabrousila jsem do rubriky s rozepsanými kapitolovkami a mezi haldou kapitol Jasperovy dcery, na kterou se možná půjdu podívat za chvíli, jsem našla první kapitolu Tvé povídky. Zkoukla jsem perex, a když jsem si přečetla, že je povídka o Nessie, kterou já, prosím, moc ráda, Emoticon dala jsem se do čtení... Emoticon Emoticon

Tady jsem teď narazila, netušila jsem, že Ness stárně normálně, přečetla jsem si zpětně tvé Shrnutí a doufám, že tohle stíhám opravit včas, měla jsem tu napsáno něco v tom smyslu, že chudák Ness, i když už je dospělá slečna poloupírka, chovají se k ní pořád trošku moc dětsky... A že chápu, že jí to nemusí být příjemné. Emoticon No, ono to slečně asi není příjemné ani v těch čtrnácti. EmoticonEmoticon Mě to třeba nebylo moc příjemné nikdy, a to už je mi 21 - a mám pocit, že to pořád ještě doma neskončilo...Emoticon ) Plně chápu její rozhořčení nad tím, že ji Carlisle nechtěl nechat podívat se do knihy, na kterou je "ještě moc malá". Emoticon Emoticon Já bych mu dala, upírovi blonďatému! Emoticon Ale je to holka šikovná, před ní se nějaká kniha jen tak neschová! Emoticon Emoticon Emoticon A ani srnka. Emoticon Ness určitě brzy dá Emmettovi pěkně na frak! Emoticon Emoticon

Nemohu k tomu zatím nic moc říci, povídka se teprve rozjíždí, ale strašně moc se mi to líbilo a nemůžu se dočkat, až se dozvím, jak je to s tou pětkou. Copak asi Nessinku napadlo? Emoticon
Jen hezky dál piš, je to skvelé. Jak dlouho už píšeš? Emoticon

Verenglia

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.03.2016 [18:17]

SweetNessMoc děkuju Emoticon Emoticon Emoticon

4. Martí69
23.03.2016 [18:13]

Ouuuu top :3 Emoticon Emoticon

3. Hanny
17.03.2016 [17:19]

Rychle další kapču! Emoticon

2. Michaella
17.03.2016 [10:49]

/plně boží :D těším se na další díl ;) :D :D Emoticon Emoticon

1. matony
16.03.2016 [0:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!