Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Naděje budoucích dnů - Prolog a 1. kapitola

Dvě sestry. Jedna poloupírka bez daru, druhá obyčejný člověk z masa a kostí. A ke všemu tak hezky voní. Jak se s tím poperou Cullenovi, když dívky ztratí rodiče a Esmé jim, díky hluboce zakořeněným mateřským pudům, nabídne dům i teplé jídlo? Ne všem totiž čerstvá krev v domě nevadí...

Naděje budoucích dnů

 

Prolog

 

Obě dívky seděly mlčky u stolu. Ruce měly složené v klíně, jedna z nich v nich mačkala kapesník. Ta drobnější mezi zuby tiskla dolní ret – byla nervózní. Její sestře se na tvářích leskly cestičky po slzách, ale nesetřela si je. Bála se sebemenšího pohybu. A tak čekaly, jestli se někdo objeví v místnosti a něco řekne. Jak to všechno dopadlo. Jak to bude dál. Jediný zvuk v kuchyni, který alespoň trochu narušoval to tíživé ticho, bylo tikání těch velkých starodávných hodin, visících kousek od dveří, které patřily Carlisleovi. Vtom vešla do místnosti Esmé a pohladila vyšší z dívek po vláskách. Udělala několik kroků, dokud nestála z levé strany od nich, dlaněmi se zlehka opírala o stůl.

Trochu křečovitě se usmála.

„Všechno je v pořádku,“ řekla, aby je uklidnila. Nebyla to tak moc pravda, ale dívenky nemohly svým sluchem slyšet výměnu názorů, která právě probíhala ve vedlejší místnosti. Pohledem střelila ke dveřím, když uslyšela to podivné zavrčení.

„Musím pryč,“ zašeptal stejný hlas o pár vteřin později. A pak práskly domovní dveře ohromnou silou, až se sklo zachvělo. Jedna z dívenek vyjekla a schoulila se na židli víc. Ta druhá zajela pod stůl, aby se nějak schovala. Ruce se jí rozklepaly. Blonďatá Rosalie vběhla do místnosti jako velká voda a opatrně, jako by byla největším pokladem na světě, vytáhla dívku ze země. Posadila si ji na klín a objala ji pažemi.

„Ať si jde Edward, kam chce. Nepotřebujeme ho tady,“ zamumlala a zabořila obličej do vlásků holčičky. Ostatní nemuseli vidět, co to s ní udělalo. Esmé vzlykla, ale nic neřekla. Nebylo co. Pohledem vyhledala svého manžela, který stál mezi dveřmi a stále se otáčel, přestože věděl, že se jeho syn nevrátí. Ne teď. Objala druhou holčičku a povzdechla si. Však on se tady jednou objeví…

 

 

 

1. kapitola

 

Tušila jsem, že něco bude dnes jinak. Ušklíbla jsem se, když mi došlo, co všechno může být jinak. Bylo toho hodně a ještě více bezvýznamného. S povzdechem jsem se přetočila na bok a deku si přisunula těsně pod bradu. Denní světlo mi ale i tak pronikalo skrz víčka a nedovolovalo, abych opět usnula. Přestože venku nebylo nijak hezky – což tady ve Forks nebylo nic divného – a nesvítilo slunce, bylo jasno. Nepršelo. Kolem mě bylo děsivě ticho, jako by snad všichni spali. Uchechtla jsem se chvilku předtím, než někdo zlehka zaklepal na moje dveře. Vzápětí se v nich objevila hlava mojí sestřičky. Zašilhala očima a vyplázla jazyk.

„Dobré ráno, ospalče. Je čas vstávat,“ řekla a s rozběhem skočila za mnou do postele. „Uhni trochu, ne?“ zabručela. Než jsem stačila nějak zaprotestovat, už ležela pod mojí dekou, nohu nacpanou mezi těma mýma. Otřásla jsem se zimou.

„Nemůžeš si zatopit, nebo co? Jsi děsně studená!“ Jen se tomu zasmála. Přestože byla moje malá sestřička, rozhodně na to nevypadala. Jako poloupír měla více výhod než já – jen obyčejný člověk. Nikdy jsem si nebyla jistá, která z nás závidí té druhé její život víc. Byly chvíle, kdy já chtěla být jiná. Hezčí, lepší. Tomu druhému jsem určitě mohla nějak dopomoct, jenže na to jsem asi byla až dost líná.

„Buď ticho, jo?“ řekla, zasmála se a lehce mě dloubla loktem pod žebra. Tím vyvolala polštářovou válku, kdy se z mé postele stala válečná zóna. Schovala jsem se za jednu stranu postele – na tu vzdálenější od dveří – a vzala do rukou jeden z polštářků. Alice mě napodobila s ďábelským úsměvem na tváři. Jenže než jsem po ní stačila svoji munici hodit, otevřely se zprudka dveře a stála v nich Esmé, naše adoptivní máma. A tvářila se… hrozivě. Ne, nikdy to neměla s námi lehké. Dostala nás do péče jako malé, ufňukané holčičky, co nechtěly poslouchat a ani komunikovat s okolím. Je pravda, že tenhle problém u mě tak nějak přetrval. Ale časem jsme se rozhodně zlepšily a zklidnily. Esmé se nás obě zamračila, a tím svým specifickým hlasem, který si snad schovávala speciálně pro nás, promluvila.

„Jestli chcete ničit nábytek a všechno, co k němu patří, jděte to dělat do jiného domu, ano?“ Alice se zachichotala, zatímco já sklopila oči k zemi a zlehka zčervenala. To byla přesně ta věc, kterou jsem Alici záviděla – její obličej měnit barvy nedokázal. Tedy alespoň ne tak výrazně, jako ten můj.

„Obě do kuchyně ke snídani,“ řekla a zamračila se. Když se několik vteřin nic nedělo, zvýšeným hlasem dodala: „Hned!“ Ušklíbla jsem se a natáhla se po županu. Jakmile jsem si ho oblékla, zjistila jsem, že Alice už je dávno převlečená, ale nijak mě to nezajímalo. Já prostě nebyla ranní ptáče, jako ona. V obývacím pokoji nikdo nebyl, i televize byla vypnutá. Alice se nad tím ale nijak nepozastavovala, a tak jsem to nechala být. Celou kuchyni provoněly lívance, které pro nás Esmé nachystala. Spokojeně jsem mlaskla a usadila se ke stolu. Alice mě napodobila. Obě jsme jedly v tichu, protože Esmé dnes vyloženě měla špatnou náladu. Kývla jsem bradou na Alici v němé otázce, co se děje, ale ta jen pokrčila rameny. Esmé po chvilce, bez jediného slova, opustila kuchyň a víc jsem ji neviděla. Dopoledne proběhlo v klidu, s Alicí jsme zůstaly v obýváku. Do přehrávače dala nějakou romantickou komedii. Ani jsem moc nevnímala, o čem to je. V rukou jsem držela jeden z bulvárních časopisů, které se tady povalovaly, a nepřítomně v něm listovala. Skousla jsem si ret, a střelila očima k hodinám. Poposedla jsem si a pak jednu nohu stočila pod sebe.

„Děje se něco?“ ozval se hlas Alice. Úlekem jsem nadskočila a teprve potom se na ni podívala.

„Ne, proč?“

„Přijdeš mi nervózní,“ odmlčela se a pátravě se mi podívala do očí. „Vážně se nic neděje?“

Usmála jsem se a zakroutila hlavou. Ne, nedokázala jsem lhát a dívat se jí přitom do očí. Proto asi bylo snazší nemluvit. Dokonce se vrátili i ostatní z rodiny – tedy Jasper s Rosalií. Zatímco ona se zavřela u sebe v pokoji, Jasper zůstal s Alicí v obýváku. Nic nedělali, jen seděli na sedačce. On v rukou držel knihu a četl z ní tichým melodickým hlasem, zatímco Alice s hlavou položenou v jeho klíně ho se zavřenýma očima poslouchala. Záviděla jsem jim jejich vztah. Protože on byl úžasně chápavej mužskej, kterýho nepotkáváte každý den. Můj velký, statečný bratr. Milovala jsem ho – svým způsobem. A jinak než Alice. Ti dva byli nerozluční už od malička, co si pamatuju. Byl to prostě náš velký brácha, který věděl, jak nám je. Který cítil, když něco nebylo v pořádku. Stejně jako teď. Dočetl řádek, otočil o stránku dál a přitom na mě upřel svoje vševidoucí oči. Ty, co vidí na dno mojí duše. Zachvěla jsem se a svoje oči rychle sklopila na svá kolena. Nemohla jsem se dívat tak upřeně. Zvedla jsem se a pomalu vyšla na terasu před dům. Přitom jsem u dveří sebrala deku, abych nemusela sedět na studené zemi. Rozprostřela jsem ji u jedné ze stěn, kde byl výhled mezi stromy nahoru na nebe. Stmívalo se, les kolem mě pomalu tmavnul. S povzdechem jsem si založila paže na prsou a chvilku si pohrávala s myšlenkou, že se do domu vrátím pro svetr. Nakonec jsem se na to ale vykašlala, a ani se nehnula. Bylo mi tady dobře. Tedy alespoň částečně.

„Zase jsi tady sama?“ ozval se zprava nespokojený hlas Rosalie. Udělala pár kroků, dokud se neobjevila ve světle a já na ni tak mohla vidět. Vypadala jako vždycky, možná ještě líp. Ušklíbla jsem se a pohled zaměřila na zábradlí před sebou. Neměla jsem potřebu jí cokoli vysvětlovat, ona všechno chápala. Zůstala stát tam, kde byla, jen se opřela o zábradlí. Věděla, že nemám ráda, když se chová jako upír. Pořád mě to tak nějak děsilo. Já byla jediná v celém domě, kdo jedl, spal a dýchal, protože musel. Alice to dělala ze zvyku, protože i když byla upírem jen z části, nechovala se vždy jako člověk.

„Nechceš něco dělat?“

Zakroutila jsem hlavou. „Ne.“

„Dobře.“ Nic víc neřekla, jen se pohodlněji opřela a zůstala tady. Se mnou.

Na rozdíl od Jaspera nebo Esmé ona nevěděla, kdy má odejít. Netušila, že by mohl být někdo jako já, kdo touží po tichu a samotě. Byla jsem vždycky ta divná, ta zakřiknutá, co nikdy nikam nechodila. Co trávila volný čas zahrabaná v knihách a se sluchátkama v uších. Přitáhla jsem si kolena k hrudi a objala je rukama. Ale pak se stala divná věc. Rosalie zavrčela, oči upřené do temného lesa před námi. Zježily se mi chloupky na zátylku. Sevřel se mi hrudník a najednou jsem se nedokázala pořádně nadechnout.

„Rose?“ zašeptala jsem vyděšeně. Jen zasyčela. Očima jezdila po stínech před námi. A pak jsem to uviděla i já. Postava. Temná a veliká. Přibližovala se k nám. Párkrát jsem zamrkala, abych se přesvědčila, že se mi to nezdá. Nezdálo. Chtěla jsem ji zase oslovit, ale místo toho ze mě vyšlo jen podivné zakňučení. Jako když je pes zahnán do kouta a bojí se.

I já se bála. Kdo to je?

Než jsem se nadála, Rose mě popadla do náruče a odnesla do domu. Schovala jsem se do koutu pod schody, kde byla nejmenší pravděpodobnost, že mě cizinec napadne.

Jasperovi trvalo jen několik setin, než mu došlo, co se děje. Alice v mžiku stála vedle mě a drtila mi ruku. Nebo snad já jí? Jasper si s Rosalií stoupli před nás jako štít. Carlisle se zjevil mezi dveřmi, připravený návštěvníka uvítat jako první. Esmé se objevila chvilku po něm. Stoupla si po mém druhém boku a s očima dokořán sledovala okolí. Srdce mi vystrašeně chtělo vyskočit z hrudi a schovat se ve sklepě. Tepalo mi ve spáncích a já díky tomu nic jiného nedokázala vnímat.

A pak, zničehonic, stál cizinec na naší terase. Esmé vedle mě prudce zalapala po dechu, až jsem pustila její ruku a zmateně se na ni podívala. Alice mi stiskla ruku silněji. Přišel ještě blíž, až na něj dopadlo světlo z obývacího pokoje. Tentokrát jsem zalapala po dechu já. Znám ho! Byl to on. Určitě. Ten, kterého jsem viděla jako jednoho z prvních, když nás Esmé dovedla domů, k její rodině.

Pamatuji si i na jeho výraz – byl milý. Než se nadechl, bylo to vše v pořádku. Jenže pak se stala ta divná věc s jeho očima. Úsměv byl pryč, místo toho se celý obličej nějak zkrabatil. A pak na mě zavrčel. To bylo naposledy, co jsem ho viděla. Až doteď. Než se vrátil k rodině.

„Edwarde,“ zamumlala Esmé. Udělala několik kroků blíž k němu. Rose se uvolnila, zatímco Jasper zůstal ostražitě stát.

Edward se nejistě usmál a překročil práh našeho domu.

„Neruším?“ zeptal se sametovým hlasem.

 


 

Líbilo se?

 

 


 

 

>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Naděje budoucích dnů - Prolog a 1. kapitola:

 1
18. Síísa
25.11.2012 [18:16]

Krásnáá prostě úžasná!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. EmsCullen
26.08.2011 [20:54]

No teda to bolo niečo Emoticon Emoticon Emoticon POTLESK!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon píšeš skvele dúfam že budeš pokračovať Emoticon

16. Andilek14
25.08.2011 [17:07]

No, tak to bylo úžasné! Emoticon Emoticon Emoticon Doufám žě budeš pokračovat, Emoticon píšeš totiž úžasně Emoticon Emoticon

15. van
25.08.2011 [15:38]

van Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.08.2011 [15:22]

Super nápad :) A ano, moc se nám to líbilo :D

13. BabčaS.
25.08.2011 [14:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.08.2011 [13:33]

Martisekděkuju všem za úžasné komentáře Emoticon konečně mám chuť psát a mám pocit, že mi to díky nim jde samo. teď odjíždím na pár dní pryč, ale jakmile se vrátím, bude určitě nová kapitola Emoticon

11. Nonie
25.08.2011 [12:54]

Líbilo a moc! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Rock
25.08.2011 [10:59]

RockUž když si měla jenom návrh jsem ti říkala, že to bude skvělé - a taky že ano..
Je to vážně moc pěkný, a pohled Belly jako jediného člověka v rodině je vážně úžasný..
Moc se ti to povedlo, doufám, že pokráčko bude brzy a těším se, jak celá rodina zareaguje na Edwardův návrat.. ;)

25.08.2011 [10:09]

stefi Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. čiči
25.08.2011 [6:10]

četle jse to jedním dechem, další prosím a rychle Emoticon

25.08.2011 [0:08]

AnysPpáni pěkný honem další honem rychle =)) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.08.2011 [21:23]

ElisnTy brďo, hustý. Emoticon Moc se mi to líbí. Emoticon . Je to čtivý a bezva nápad, těšim se jak budeš pokračovat. Emoticon

5. Bára
24.08.2011 [21:09]

Opravdu moc pěkný. Těším se na další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.08.2011 [20:15]

twimajaPěkné, ale dozvíme se, jak se ty sestry jmenují? Nepřekvapilo by mě, kdyby jedna byla Bella. Emoticon Emoticon Emoticon

24.08.2011 [19:04]

FaireJasně, že se ptáš. Emoticon Emoticon
Prosím o brzké přidání další kapčy. Emoticon Emoticon

2. martty555
24.08.2011 [17:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.08.2011 [16:39]

AlliceVolturiCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!