Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lepší zítřky - 10. kapitola

444


Lepší zítřky - 10. kapitolaEdwella. Pro Emily a Bellu nastává velice významný den v roce, který je nutný náležitě oslavit.

10. kapitola

„Může mi někdo vysvětlit, proč se nemůžu dostat do kuchyně?“ zavolala jsem nahlas do celého domu, když jsem nadarmo lomcovala s klikou a dveře ne a ne se otevřít. Zkusila jsem použít trochu víc síly v domnění, že jsou třeba jen zaseknuté, ale ani to nepomohlo.

„Protože jsou dveře zamčený,“ zaznělo zevnitř ve chvíli, kdy jsem zvedala nohu do vzduchu, abych do nich kopla. Zmateně jsem se zamračila, neboť jsem v hlase poznala Emily.

Rychle jsem přiskočila ke dveřím a přitiskla na ně ucho, abych si poslechla, co se to tam děje. To, co řekla, mi vůbec nedávalo smysl. Nešlo mi do hlavy, proč by zrovna ona měla být v kuchyni a ještě se tam zamykat. Proto jsem se to raději rozhodla okamžitě zjistit.

„Emily, co to tam děláš? Okamžitě mi pojď otevřít,“ nakázala jsem jí přísně. Vůbec se mi nezamlouvalo, že je tam zavřená. Sice jsem věděla, že je Emily zodpovědná a žádnou blbost by neudělala, ale přesto jsem o ni měla strach. Vyděsila jsem se, když se odtamtud ozval neidentifikovatelný zvuk. „Emily!“

„Ale já nemám čas,“ křikla na mě otráveně. Obočí mi samo vyletělo do vlasů a pusa se mi údivem otevřela dokořán. Takhle malá a už odporuje.

„Přestaň odmlouvat, mladá dámo, a otevři…“ Zamyslela jsem se. „Jinak dojdu pro pracháče,“ pokračovala jsem vzápětí se zavřenýma očima, které jsem si ještě zoufale překryla dlaní. Snížila jsem se k tomu nejhoršímu řešení a začala s vyhrožováním. Bylo zoufalý, že jsem musela vytáhnout pracháče a byla jsem si toho vědoma, ale taky jsem věděla, že je to ten nejúčinnější a nejzaručenější způsob, jak se dostat dovnitř.

Zatím to ode mě byly ale jen pouhé plané řeči, které jsem byla rozhodnutá převést v realitu jen v případě, že to bude nezbytně nutné. Ve skutečnosti jsem ale upřímně doufala, že do takové fáze to nedospěje a k tomu, abych dosáhla toho, co chci, postačí obyčejná zmínka o něm. 

Byla jsem si svým tvrzením tak jistá, že když se k mým uším donesl Emilyin pobavený smích, musela jsem se hodně přemáhat, abych nezačala hlavou tříska o zeď. Proč jsem jen měla pocit, že on s tím má co dočinění?

„Nedojdeš,“ usadila mě ta malá cácorka a další salva jejího smíchu zanikla v ráně, která sice nezněla tak hrůzostrašně jako ta předchozí, ale i tak mě přiměla rychle jednat.

„To si piš, že dojdu a udělám to hned teď,“ oznámila jsem jí odhodlaně a v duchu toho mrňouse proklínala. Takovou jsem měla radost, že jsem ho za dnešní den ještě neviděla a ona mi ji musela takhle pokazit.

Než jsem se otočila k odchodu, zkusila jsem znovu vzít za kliku. Nic se nezměnilo. Poraženě jsem si povzdechla. Zády jsem se opřela o dveře a s pohledem upřeným do stropu si nadávala, že jsem něco takového vypustila z pusy a zároveň přemýšlela, zda by se nenašla i jiná možnost. Zda by pracháčovi vadilo, kdybych si vypůjčila jednu z těch železných sošek vystavených na poličce a trochu mu je poničila? Možná by si toho ani nevšiml, už takhle se dalo těžko rozeznat, co vlastně mají představovat.

„Emily, máš poslední možnost mi otevřít,“ zkusila jsem to naposledy po dobrém, ale přitom jsem se už vytahovala na špičky, abych si sundala jednu tu zajímavou věcičku, díky které jsem si plánovala dostat dovnitř. Jen jsem ještě netušila jak. „Dobře, jak chceš,“ zamumlala jsem si spíš pro sebe, „tak já jdu Emily, slyšíš?“ lhala jsem, neboť jsem se vůbec nikam nechystala, místo toho jsem se napřáhla a -

„Všechno je v pořádku, Bello. Nikam chodit nemusíš.“

Soška mi vypadla z ruky a jen tak tak minula můj palec u nohy. Několik vteřin jsem zaskočeně zírala na místo, kam dopadla, než jsem se vzpamatovala. Odkopla jsem tu těžkou potvoru stranou a opět vztekle zalomcovala klikou.

„A ty tam jako děláš co?!“ optala jsem se tvrdě. Pěstí jsem třískla do dveří a následně se na ně zamračila, jako bych je tím chtěla přinutit otevřít. Naštvaně jsem si založila ruce na prsou a s netrpělivým podupáváním nohou čekala na odpověď.

Zajímalo mě, jak se tam dostal, aniž bych o tom věděla. Měl tady snad v domě tajnou chodbu, která vedla z jeho pracovny do kuchyně? Skepticky jsem se nad tou debilní představou ušklíbla, ale jistě by to bylo super. Pořád byla ale tahle varianta lepší než ta druhá. A to, že tam s ní byl od samého začátku.

„Edward mi tady pomáhá s…“ Zbytek věty se přeměnil v nesrozumitelné huhlání, tudíž jsem se mohla jen domnívat, co mi to Emily chtěla říct. Skoro jako by ji někdo záměrně zabránil v tom mi to prozradit. „S ničím,“ vyhrkla po chvíli, pak už jsem jen slyšela tlumené hlasy, jak se ti dva bavili mezi sebou.

Protočila jsem očima a bezradně zavzdychala. 

„Začínám toho mít akorát plný zuby. Je mi jedno, co tam vy dva děláte, ale mohli byste mi konečně odemknout? Jen si z lednice vezmu flašku vody a vypadnu. Vy si tam pak dál dělejte, co chcete,“ snažila jsem se o kompromis. Opravdu jsem si jen chtěla vzít vodu a víc si jich nevšímat. Byla jsem jedině ráda, že si pracháč a Emily vystačili spolu a nezatahovali mě do toho.

Srdce mi poskočilo radostí, když jsem zaslechla kroky ke dveřím. Nedočkavě jsem přešlapovala na místě a čekala na cvaknutí v zámku, které se taky zakrátko ozvalo. Užuž jsem se chtěla nahrnout dovnitř, ale na prahu přede mnou se objevil pracháč. Beze slov vešel za mnou na chodbu a zavřel za sebou. Zatvářila jsem se nechápavě a nasupeně si založila ruce na hrudníku.

„Přinesl jsem ti tu vodu,“ řekl s jemným úsměvem na rtech a natáhl ke mně paži s plastovou lahví. Nejprve jsem se nedůvěřivě zamračila a teprve pak si ji od něj váhavě převzala.

„Tak… dík,“ zamumlala jsem, aniž bych mu věnovala sebemenší pohled, raději jsem pozorovala modré víčko. Kolem nás se rozhostilo trapné ticho. Nevěděla jsem, co dělat, jestli odejít, zůstat, nebo… Každopádně jsme tu takhle nemohli setrvávat na věky. Pomalu jsem k němu zvedla zrak a zahleděla se do jeho tváře, když v tom mě na něm něco upoutalo. Přimhouřila jsem oči. „To je… mouka?“ ptala jsem se nevěřícně s prstem jen kousek od jeho čela, kde se nacházel ten bílý prášek.

Po bližším ohledání jsem zjistila, že něco málo mu utkvělo i ve vlasech, na tmavě modré košili a dokonce i černé kalhoty nesly známky zašpinění. Z úst mi uniklo tiché uchechtnutí, zvědavost mě však dál neopouštěla.

„O co tu jde?“ uhodila jsem na něj. Jistě na sebe nesypal mouku jen tak.

„O nic.“

Sarkasticky jsem se ušklíbla a párkrát pokývala hlavou nahoru a dolů, abych mu naznačila, jak moc jsem mu právě uvěřila. Ukazováčkem jsem si poklepala na rty a předstírala hluboké zamyšlení. „Aha, tak proto jste s Emily zavření v kuchyni, to dává smysl.“

Pracháč se s rukama v kapsách zhoupl v kolenou a pobaveně se nad tím pousmál.

„Přiznávám, že to má skrytý význam,“ zvedl ruce odevzdaně nad hlavu, „ale Emily mi zakázala o tom mluvit. Všechno se dozvíš, ale vydrž, prosím, ještě tak pět minut,“ dodal urychleně, když spatřil, jak se nadechuju. Dlaní se přiblížil k mým ústům, jako by mě tím chtěl přimět mlčet. To by se mu podařilo v případě, že by mi jí zakryl pusu, takhle měl prostě smůlu.

„Cože?“ zeptala jsem se a paží obratně odstranila tu jeho z mé blízkosti. „Hele, varuju tě, přestaň si se mnou hrát a vybal pravdu.“ Sehnula jsem se a ze země sebrala tu železnou sochu, špičatým vrškem jsem ji pak nasměrovala k jeho tváři.

Pracháče evidentně můj způsob, jak získat informace, nepřekvapil. Líně si založil ruce na hrudníku a s veselými jiskřičkami v očích mě dál pozoroval.

„Polož to, než si tím ublížíš,“ požádal mě nenuceně a bradou pohodil k předmětu, který jsem bez ustání stále svírala. Ani v nejmenším jsem nedala nijak najevo, že jsem jeho požadavek vzala na vědomí. Dál jsem s očima zaklesnutýma do těch jeho nehnutě stála na místě, pouze můj stisk kolem dřevěného stojanu té věci zesílil.

Pracháč si nad mou umíněností smířlivě povzdechl a o nepatrný kus se přiblížil. Než jsem stačila nějak zareagovat, zůstala má ruka prázdná. Zaskočené mrkání přešlo do pobouřeného zasyčení, když pracháč pokládal sochu zpátky na poličku.

„Připravená?“ ohlédl se na mě pracháč s otázkou plnou dychtivosti, přičemž mu zrak párkrát unikl za mě - směrem k zavřeným dveřím.

„A na co jako?“

Srdce mi vyletělo až do krku, když mě pracháč jednou paží jemně chytil kolem pasu a obrátil čelem ke dveřím. Ty byly ale v tu chvíli mou poslední starostí, víc mě totiž děsila pracháčova chladná dlaň na mém boku. S hlasitým odkašláním jsem k němu zvedla obličej. Podle jeho zmateného výrazu bylo zřejmé, že mu nejprve nedocházelo, o co jde, vteřinu nato se ale jeho tváří prohnal pocit pochopení a vzdálil se.

Tiše jsem zdlouhavě vydechla. Hned poté jsem zase nasadila nic neříkající masku.

„Všechno nejlepší, Bello,“ pronesl mi šeptem do ucha pracháč, když se protahoval kolem mě a prošel dveřmi do kuchyně. V domnění, že ho budu následovat, mi je podržel otevřené.

Ale nenásledovala.

Nebyla jsem schopna se pohnout. Ruka, kterou jsem si zrovna chystala projet vlasy, zůstala trčet ve vzduchu na půli cesty. Všechny kousky skládanky postupně začaly zapadat do sebe a já konečně pochopila. Nezamlouvalo se mi to.

Zoufale jsem zaskučela. Když mi pak pracháč hlavou naznačil, abych vešla dovnitř, musela jsem hodně přemáhat nohy ke spolupráci. Byla jsem zvědavá a bála se zároveň, nevěděla jsem, co tam na mě čeká.

Zůstala jsem opařeně stát na prahu a pusa se mi samým údivem rozevřela dokořán. Jako první moji pozornost upoutal obrovský nápis na stěně, na kterém stálo přesně to samé, co před malým okamžikem vypustil z pusy pracháč, jako další jsem zaregistrovala dost. Srdce mi poskočilo radostí, když jsem se zastavila u toho nejdůležitějšího. Emily.

„Překvapení,“ vypískla ta malá tajnůstkářka, seskočila ze židle a řítila se ke mně. „Jsi překvapená, Bello? Řekni, že jo, řekni, že jo.“ Emily poskakovala na místě a doslova hýřila nadšením.    

Jistě že jsem byla překvapená, nečekala jsem to. Vlastně jsem dočista zapomněla, že se blíží den mého narození. Emilyina radost byla nakažlivá, ať jsem chtěla nebo ne i má ústa se roztáhla v obrovském úsměvu, ale to jen do okamžiku, než mi došlo, že jsem zase o rok starší. Uplynul další rok mého života. Uplynul další rok mého života, který se však výrazně nelišil od toho předchozího. Pamatovala jsem si své sedmnácté narozeniny, kdy jsem si slíbila, že se všechno změní. Plánovala jsem si najít práci, která by mi umožnila se lépe postarat o Emily. Povedlo se mi to? Bylo zbytečné hledat odpověď.

Zklamání, jež se o mě pokoušelo, jsem stačila zastavit ještě v zárodku, tudíž nebyla šance, že by Emily něco poznala. Zakázala jsem si dál stěžovat nad svým zpackaným životem. Lítostivé myšlenky jsem zamkla pod zámek, ty jsem mohla vypustit tehdy, až budu sama. Nechtěla jsem Emily kazit radost.

Soustředěně jsem svou pozornost obrátila na ratolest přede mnou, která na mě doslova visela pohledem. Netrpělivě nadskakovala na místě, jak čekala, až něco řeknu. Zrakem jsem znovu přelétla nápis a dort.

„Páni, to je… Uhm, já… já nevím, co říct,“ vyblekotala jsem ze sebe. Rozpačitě jsem se podrbala na zátylku a očima zabrousila k pracháčovi, který stále postával u dveří a usmíval se jako měsíček na hnoji. 

„Na mě nekoukej, tohle celé byl nápad Emily,“ připsal jí veškerou zásluhu.

„Takže jsi překvapená,“ zhodnotila Emily výkřikem, čímž mě na nějakou dobu připravila o sluch, „já to věděla. A teď se pojď podívat na dort, pekla jsem ho já s Edwardem.“ 

Chytila mě za ruku a táhla ke stolu. Teď už jsem pochopila, proč měl na sobě pracháč vrstvu mouky, která nechyběla ani Emily, jak jsem si později všimla. Bylo docela šokující, že se pracháč do něčeho takového sám angažoval. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, ale ať jsem chtěla nebo ne, potěšilo mě to. Maličko…

Emily mě dostrkala přímo k tomu lahodně vypadajícímu dortu. Zamračila jsem se, s tím jsem se také ohlédla po své kamarádce.

„Emily, broučku,“ klekla jsem si na jedno koleno a přitáhla si ji k sobě, „je to nádherný, ale nezapomněla jsi tak trochu na něco?“ zeptala jsem se jí a něžně jí cvrnkla do nosu. Malá zvážněla. Zamyšleně se podívala na dort a u toho, jak se usilovně snažila přijít na to, co by to mohlo být, si žužlala prstíky. Vtom se jí oči rozevřely doširoka a já poznala, že pravděpodobně pochopila. Ačkoliv nic neřekla, přikývla jsem, abych jí to potvrdila. „Nejdřív musíš sfouknout svíčky, Bello, a až pak dostaneš dárky,“ pohrozila mi zvednutým ukazováčkem, čímž mi vytřela zrak. 

Vyprskla jsem smíchy. „Ne, to jsem nemyslela.“ Pochechtávala jsem se a u toho nevěřícně kroutila hlavou ze strany na stranu. „Zlatíčko, vždyť já přece nejsem jediná, kdo má dneska narozeniny.“  Trochu jiný způsob, jak jí šetrně připomenout naši tradici. „S Emily slavíme narozeniny dohromady,“ vysvětlila jsem nahlas pracháčovi.

„Ale to se nepočítá, když doopravdy nevíme, kdy je mám,“ hlesla smutně Emily. Ano, neměla jsem žádný dokument, který by mi prozradil přesné datum, kdy malá Emily spatřila světlo světa, a proto jsme to udělaly takhle. Přišlo mi to jako dobré řešení. Emily si nikdy nestěžovala, možná proto mě to teď tak vyděsilo.

Zoufale jsem se mrkla na pracháče, kde jsem hledala podporu. Nenechal mě v tom a ihned se vydal směrem k nám.

„Miláčku, to přece není žádná pravda,“ utěšovala jsem ji obratně. Tiskla jsem ji k sobě a hladila ji po zádech. „To přece nevadí, že nevíme přesný datum, vždycky jsme je slavily společně, tak to přece dneska nebude měnit. A víš ty co?“ dostala jsem nápad, jak ji rozveselit. „Pracháč nám zapálí svíčky a my je společně sfoukneme, co na to říkáš?“

Nečekala jsem na odpověď. Posadila jsem se na židli před dort, pracháč mi ji pomohl vysadit do klína a sám pak z kapsy vytáhl zapalovač. S obavami jsem Emily pohlédla přes rameno, abych si zkontrolovala její výraz. Usmívala se. Oddechla jsem si úlevou. Počkaly jsme, než budou všechny svíčky plápolat a že to teda trvalo. Celá dortová placka byla do posledního místa pokrytá malými, barevnými svíčkami, bylo mi hned jasné, čí práce to byla.

„Tak na tři, ano?“ Emily mi to potvrdila důrazným přikývnutím. „Fajn a nezapomeň si něco přát, takže… Jedna… Dvě… Tři!“

Obě jsme současně nabraly velké množství vzduchu do plic a postupně začaly zhasínat jednu svíčku za druhou. Sfoukla jsem asi tři, zbytek jsem nechala na Emily. Věděla jsem, že z toho bude mít dozajista větší radost než já. Dnešní den jsem si nepřála nic jiného, než na její tváři vidět úsměv. To byl vždy ten nejkrásnější dárek, jaký jsem mohla dostat.

Na konci jsme všichni zatleskali a veškerý smutek byl rázem zapomenut.

„Mám pro tebe dárek, Bello,“ vyhrkla Emily a jako neřízená střela se někam rozeběhla. Když se pak vrátila, držela v ruce nějaký papír. Nejistě jsem se podívala po pracháčovi, jako bych zrovna u něj mohla najít odpověď, co si pro mě ona připravila. Bohužel jsem se dočkala jen letmého škubnutí ramen.

Ušklíbla jsem se na něj a postavila se. Emily se zazubila, když ke mně strčila ten zatím tajemný papír. S hlubokým nádechem jsem si to od ní převzala a otočila ho obsahem k sobě. Byl to obrázek. Obrázek, který pro mě ona sama nakreslila. Už jen to mě dojalo.

„Ach, broučku, to je…“ Užuž jsem se chystala jí poděkovat a vychválit do nebes, když jsem si teprve teď důkladně prohlédla, co to na něm vlastně je. Vytřeštila jsem oči a málem se zadusila slinou, která mi zaskočila v krku. Emilyino výtvarné dílo představovalo dvě osoby. Řekla bych, že by bylo zbytečné více rozebírat, kdo ty osoby měli být. Poznala jsem své kaštanové vlasy a čokoládové oči, jako jsem poznala měděný rozcuch a jantarové oči. Polkla jsem. „Emily, je to moc krásný,“ zaskřehotala jsem hlasem, který mi byl cizí. Odkašlala jsem si. Upřímně z celého srdce jsem se na ni usmála. Byla to její práce, už jen proto nezáleželo na tom, co namalovala. „Pojď ke mně.“ Rozevřela jsem svou náruč, aby do ní mohla vklouznout. „Moc se mi to líbí, holčičko, děkuju,“ špitla jsem tiše s nosem zabořeným v jejích vlasech, zrak mi však ubíhal k někomu jinému.

Podivně mě zahřálo u srdce, když mi pracháč věnoval pyšný úsměv. Ani já se neubránila pozvednutým koutkům. Musela jsem uznat, že když tam tak pracháč tiše stál a s úsměvem na rtech nás pozoroval, vypadal tak nějak víc… snesitelněji. Byla jsem ráda, že tady je s námi. Byla jsem mu vděčná. Za všechno.

Myslet si to a říct to nahlas byly dvě zcela odlišné věci, nešlo to. Možná jsem věděla, že ještě nepřišel ten správný čas. Ještě ne. Možná proto jsem zbaběle sklopila oči a raději se plně soustředila na malou.

„To jsi ty a Edward,“ uculila se Emily, když jsem ji konečně pustila ze svého sevření.  

„Jo, to jsem poznala,“ zasmála jsem se krátce, možná příliš zaraženě, a aniž bych o tom víc uvažovala, natáhla jsem ruku i s Emilyiným dárkem směrem k němu. Zděsila jsem se. Najednou jsem nechtěla, aby to viděl, ale bylo pozdě. To už pracháč svíral obrázek v prstech a prohlížel si ho.

Nebyla jsem sama, koho ten obrázek na první pohled zarazil. Mohla jsem odpřísáhnout, že i u pracháče se našla špetka překvapení, zmatku a ani pobavení nechybělo. Když přestal studovat Emilyino dílo, na okamžik se jeho pohled stočil ke mně. A i přes to, že hned dál pokračoval k Emily, mi po zádech přejel nepopsatelný mráz.

„To jsi opravdu nakreslila ty, princezno?“ dělal hloupého a předstíral úžas. Neubránila jsem se veselému pousmání, když Emily zasvítily oči a hrdě zakývala hlavou. Pracháč si klekl a pokynul rukou, aby Emily přivolal k sobě. Ta nezaváhala ani vteřinu.

„Líbí se ti?“ zjišťovala.

„Je to ten nejkrásnější obrázek na světě.“ Emily se potěšeně usmála. „Myslím, že jsi Bellu vystihla opravdu dobře. Zvlášť…“ odmlčel se, aby se na mě mohl podívat, „její oči.“

Neušlo mi, jak pomalu a zastřeně ty poslední dvě slova vyslovil, při tom se mi do těch mých očí neustále díval. Nedokázala jsem uhnout pohledem, jeho tvář byla jako magnet, který si mě připoutal k sobě a odmítal pustit. Nemístná poznámka na jeho adresu mi uvízla v krku. Teprve, když se znovu začal věnovat Emily, jsem se mohla pořádně nadechnout.

„Emily, my pro tebe s Bellou máme překvapení,“ sdělil tajemně pracháč Emily. Nedokázala jsem odhadnout, kdo byl víc zmatený, jestli já nebo Emily. 

„Máme?“ vyletělo ze mě nekontrolovatelně, neboť jsem o ničem takovém nevěděla.

„Ano, máme,“ mrknul na mě nenápadně. „Říkala jsi, že i Emily má dnes narozeniny, tudíž si zaslouží nějaký dárek –“

„Co je to?“ nenechala ho ani domluvit a už vyzvídala. Já jsem její nadšení sdílet nemohla, nelíbilo se mi, že pracháč zase něco vymyslel beze mě. Měla jsem stejné právo rozhodovat o věcích ohledně Emily jako on. Proč mě vždycky musel naštvat? Kdyby s námi v místnosti nebyl Emily, jistě bych na něj vyjela, takhle jsem se musela mířit s pouhým vražedným pohledem, ze kterého si on ale očividně nic nedělal.

„Já nevím, “ hrál si s ní opět, „to budeš muset zjistit sama. Skočím pro něj, ty tu zatím zůstaneš s Bellou, ano?“ Když pracháč něco přikázal, Emily poslouchala jako švýcarské hodinky. Vmžiku z něho slezla a běžela ke mně.

Přemýšlela jsem, zda se nemám vydat za pracháčem, abych si mu postěžovala, když odešel z kuchyně, ale nakonec jsem to zamítla a místo toho se zhroutila na židli. Emily si poslušně sedla vedle mě, dál ale zvědavě pokukovala ke dveřím.

„Co to asi bude?“ mumlala si pro sebe, když se pracháč stále nevracel.

„Hmm, to by mě taky zajímalo,“ zabručela jsem si zase já suše pod nos a ukazováčkem dloubla do dortu, ten následně skončil v mé puse. Byl vážně dobrý. Než jsem to gesto stačila zopakovat znovu, objevil se na prahu pracháč.

Obočí mi tázavě vyletělo vzhůru, když jsem zaznamenala proutěný košík s růžovou mašlí, který si tiskl k hrudi. Co bylo vevnitř, se nedalo zjistit, protože obsah zakrývala dečka stejné barvy jako mašle. Mohla jsem si namáhat mozek, jak jsem chtěla, ale nenapadalo mě nic, co by se v něm mohlo skrývat. Naštvání, která jsem do této chvíle vysílala k pracháčovi, se změnilo ve zvědavost. Možná, že jsem byla dokonce zvědavější než samotná Emily. Podívala jsem se na pracháče v domnění, že mi aspoň trochu napoví, ale z jeho strany jsem si vysloužila obyčejný úsměv plný tajemství.

Polib si!

„Prosím, princezno, je to tvoje.“ Pracháč postavil záhadný košík na podlahu přímo k nohám Emily. Ta si klekla na zem a já jí nahlížela přes rameno. Jo, byla jsem zvědavá. Kdo by nebyl? Jen tak tak jsem se udržela, abych Emily nepopohnala k rychlejší činnosti.

„Panebože,“ vydechly jsme obě naráz, když Emily odkryla deku. „To je…“

„Štěně?“ dokončila jsem v otázce. V ten moment jsem už neseděla na židli, nýbrž jsem hupsla dolů vedle Emily. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Ten malý drobeček černé barvy bylo opravdu drobné štěně, které potěšeně vrtělo ocáskem, kdykoliv mu někdo dlaní přejel po hřbetě.

„Jak… se… jmenuje?“ dostávala ze sebe Emily po částech v záchvatu smíchu, když ležela na zemi a ta chlupatá kulička se jí snažila oblíznout obličej.

Pracháč pokrčil rameny. „Jméno mu budeš muset nejspíš vymyslet sama, respektive jí, protože je to holka.“

Znejistěla jsem, když si mě až příliš dlouho Emily prohlížela, zvlášť ty veselé jiskřičky v jejích očích neznamenaly nic dobrého. „Možná by se mohla jmenovat Bella,“ navrhla nejistě vzápětí. Prosebně na mě kulila modrá kukadla a dlaněmi třela o sebe.

„To v žádném případě,“ zamítla jsem rázně a bez přestání u toho vrtěla hlavou. „Zlato, vymysli něco jinýho, já si zatím popovídám… s ním.“ Čapla jsem pracháče za sako a s falešně přeslazeným úsměvem ho odtáhla stranou. Podle všeho to Emily žádné starosti nedělalo, víc jí zajímalo to štěně, které našlo zalíbení v její bačkoře. „No, to se ti opravdu povedlo,“ začala jsem s povzdechem, „dát jí psa…“

„Omyl,“ zavrtěl hlavou pracháč, „nedal jsem jí psa.“ Věnovala jsem mu pohled plný nechápavosti. „My jí dali psa.“ Zavrčela jsem a rozčíleně ho plácla do ramene, evidentně to bolelo víc mě než jeho. Pracháč nakrčil obočí a na čele se mu utvořila hluboká vráska. „Jsi naštvaná…“ zhodnotil, když spatřil můj nasupený výraz. „Vadí ti ten pes?“

„Vadí mi, že jsi mi o tom nic neřekl,“ vmetla jsem mu do tváře. „Opět jsi šel a udělal něco, o čem jsem neměla sebemenší ponětí. Myslela jsem, že po tý věci se školou se to už nebude opakovat, ale očividně jsem se spletla. Nedá se ti věřit,“ vyčetla jsem mu. Podvědomě jsem věděla, že si tohle pracháč nezasloužil, jen chtěl udělat Emily radost, jenže kdo mi mohl zaručit, že příště beze mě neudělá další rozhodnutí, které rozdělí mě a Emily navždy? Měla jsem prostě strach, pokud šlo o ni a měla jsem strach, pokud šlo o důvěru k pracháčovi.  

„Kdybych se o tom s tebou poradil, zkazil bych tím Emilyino překvapení pro tebe, nemyslíš?“ Rukou pohodil výzdobě.

„Mohls to risknout.“

„Bello, omlouvám se, nemyslel jsem to špatně, ale podívej se na ni, jak je šťastná.“ Nesnášela jsem, když měl pravdu, připadala jsem si pak nemožně. „Emily neustále mluvila o psovi, a když jsem se pak od ní dozvěděl, že budeš mít narozeniny, které ke všemu slavíte dohromady, dát jí právě tohle mi přišel jako skvělý nápad.“

Oba jsme se naráz zahleděli na Emily před námi. Tohle jistě musely být její nejlepší narozeniny, s těmi několika předchozími se to nedalo ani trochu srovnávat. Jak by taky mohlo. Předtím jsme nikdy neměly dort, natož nějaké dárky, nic z toho jsme si prostě nemohly dovolit. Narozeniny v našem případě znamenaly, že jsme skoro celý den strávily na našem oblíbeném místě v Seattlu a podělily se o kus něčeho dobrého, na který jsme několik dní předem šetřily, jen kvůli tomuhle dni.

„Byl to skvělý nápad,“ připustila jsem po chvíli tiše. „Už dlouho jsem ji neviděla takhle šťastnou.“ Správně, až teprve teď jsem zjistila, co to doopravdy je vidět Emily šťastnou. Nebyla to však moje zásluha, ale jeho. Sebrala jsem odvahu a pomalu se otočila čelem k pracháčovi. „Emily má štěstí, že tě má.“

Prácháč se o kousek posunul blíž ke mně. „Ne, Bello,“ promluvil jemně, „Emily má štěstí, že má tebe.“  

„Už to mám,“ zajásala zničehonic Emily nečekaně, až jsme sebou oba vylekaně trhli. „Už vím, jak se bude to štěňátko jmenovat.“ Pracháč ji zvedl do náruče. Emily každého objala jednou rukou kolem krku. Byli jsme všichni tři namačkaní u sebe, tudíž Emily nedělalo problém se nám jednotlivě zadívat zhluboka do očí. Edwella.“  

„Edwe… Edwella?“ zopakovala jsem po ní nevěřícně. „To je…“

„Krásné jméno,“ pokračoval bez zaváhání pracháč, ale tohle jsem zrovna já na mysli neměla. Když jsem zachytila pracháčův úpěnlivý pohled, který na mě hned nato vyslala i Emily, akorát stonásobně horší, nemohla jsem udělat nic jiného, než souhlasit.

„Zvláštní, ale zvyknu si,“ pousmála jsem se chabě se zrakem zaměřeným na tu holčičí slečnu, která statečně okusovala svůj košík.

„Už jsi jí to řekl, Edwarde?“ špitla Emily pracháčovi do ucha, a kdybychom nebyli tak blízko sebe, jistě bych to ani neslyšela.

„Řekl co?“ vypálila jsem podezíravě, neměla jsem dobré tušení. Zase.

„Edward má pro tebe dárek,“ prozradila nedočkavě Emily. Na moment jsem ztuhla, pak jsem se se srdcem v kalhotách letmo podívala na pracháče. Naivně jsem doufala, že si to Emily vymyslela a nic z toho není pravda, jenže ta provinilost, jež se dost jasně zračila v té zlaté jeho očí, mě uvedla z omylu.

„Já od tebe nic nechci,“ oznámila jsem dost nahlas a srozumitelně, aby věděl, co si o tom myslím. Rozladěně jsem mu hodila Emily na krk a odstoupila od nich. „Nechci žádný dárek, tohle mi bohatě stačí.“ Ukázala jsem na dort. „Vážně, nechci žádného dalšího psa ani nic podobného. Předem říkám, že ať je to, co je to, vrátím ti to.“ Panikařila jsem z neznámého důvodu.

„Není to žádný pes ani nic podobného,“ zasmál se zvonivě pracháč a postavil Emily na zem. „Vlastně to není žádná hmotná věc. Je to… překvapení,“ zaváhal a spiklenecky mrknul na malou. „Překvapení, které není v domě.“

Vykulila jsem oči. Tohle bylo snad ještě horší.

„Nemám ráda překvapení,“ založila jsem si nepřístupně ruce na prsou. „To tvoje se mi ale líbilo, broučku,“ řekla jsem sladce Emily, abych částečně zachránila situaci. Popravdě jsem ani nelhala, přece jen byla Emily a byl pracháč, dva velice odlišní lidé. „Hele, vážím si toho, že mi chceš něco dávat, ale –“

„Bello, prosím,“ žadonila Emily. Tohle nebylo vůbec fér „Nemůžeš to odmítnout, když ani nevíš, co to je. Bude se ti to líbit,“ přemlouvala mě Emily. Byla jsem v úzkých.

„Prosím,“ přidal se k ní i on.

Mlčky jsem zrakem střílela od jednoho k druhému, čím déle jsme tam stáli, tím víc mi začínalo docházet, že stejně asi nemám šanci, zvlášť když to bylo dva proti jedné. Zoufale jsem si povzdechla.

„Fajn…“ svěsila jsem nakonec ramena, ale přesto to ještě nebylo definitivní ano. „Když řeknu, že teda jo, co se ode mě bude chtít?“ Musela jsem znát všechny nebo aspoň většinu podrobností, abych přijala.

„Skoro nic,“ zauvažoval pracháč. „Bohatě bude stačit, když se budeš usmívat a svůj nevhodný slovník necháš pro jednou doma. Já se postarám o zbytek.“

Nespokojeně jsem se zašklebila. Neuměla jsem se smát a o té druhé věci ani nemluvě, ale zkusit jsem to mohla. Případně, by asi nebyl problém to odvolat. Naposledy jsem se zadívala na Emily, která mi dodala odvahu. „A kdy?“

„Dnes večer.“

»Shrnutí«


Je to tu, vážení! Lepší zítřky oslavují kulatiny. Možná jsou první, ale rozhodně ne poslední, před sebou toho máme totiž ještě hodně. To mě vede k tomu, abych vám nenuceně naznačila, že v téhle povídce není nic takové, jak se na první pohled zdá. Už brzy zjistíte, co jsem tím chtěla říct.

Asi je zbytečné říkat, co bude v další kapitole. Ta bude převážně věnovaná Edwardovi a Belle, kde se jejich vztah posune o kus kupředu. [.ei.]smile25[./ei.]

Moc vám děkuju za podporu a komentáře!!! Doufám, že ani dneska mě nenecháte ve štychu. Díky všem! [.ei.]smile13[./ei.]

Jen tak pro zajímavost - za sebou máme přibližně 84 stránek.[.ei.]smile23[./ei.]

 
 
 

« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lepší zítřky - 10. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
31.12.2012 [17:34]

NeyimissEmily dostala krásný dárek... a vymyslela krásné jméno. Emoticon Emoticon Já ji vážně zbožňuju. Emoticon A tebe taky, protože nikdy nevím, co si připravíš do další kapitoly - a to se mi moc, moc, moc líbí. Emoticon
I tahle kapitola se ti opravdu povedla. Emoticon Jen tak dál... Emoticon

08.12.2012 [13:21]

SundanceTak jsem našla chvilku a dočetla tuhle kapitolu. Emoticon Můžu ti říct, že toho vůbec nelituju, jelikož to bylo tak krásné a milé, že jdu číst další a tam ti hodím delší koment. Emoticon Emoticon

38. Anna.Z
02.12.2012 [12:36]

kdy bude novej dílek??? Už se nemůžu dočkat! Prosííím Emoticon

37. MyLS
01.12.2012 [0:28]

MyLSkrása

36. šomík
29.11.2012 [18:26]

faktboží vážně máš talent si svělá
už se těším na další kapitolu
hoonem Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

35. danka
26.11.2012 [17:06]

Ja len dúfam, že Edward nestratí s Bellou trpezlivosť Emoticon

25.11.2012 [17:06]

zuzka88Tak narozeninové překvapení, dá-li se tomu tak říkat, bylo super. Obrázek od Emily by mě taky dojal. A štěňátko... Edwella Emoticon Nevím, jestli mu to jméno závidět nebo litovat. A te´d ještě Edwardovo překvápko... copak si asi vymyslel. Myslím, že oni dva spolu sami je mooc dobrý nápad. Třeba se aspoń trochu spřátelí, když už nic jinýho. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

33. asa
25.11.2012 [14:34]

Emoticon

32. Vlaďka
23.11.2012 [23:24]

Super, skvělý a úžasný!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.11.2012 [18:43]

klarushaHoho, Emily má teda chytré úmysly. Rozhodně jí to jde skvěle. Doufám, že je dá dohromady co nejdříve. Těším se, co se uděje příště. Honem piš. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!