Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Larmes - 7. část

Edward


Larmes - 7. částPo dlouhém čekání přidávám další díl. Možná Vás konec překvapí...

Nadzvedla jsem své oční víčka, abych se mohla porozhlédnout kolem sebe. Ležela jsem na pohovce v obýváku, ale nepamatuji si, jak jsem se sem dostala. Přemýšlela jsem jestli, to co jsem viděla z okna, byl pouhý sen nebo skutečnost. Při pomyšlení na Alicino žluté porsche, se mi najednou rozbušilo srdce. Možná radostí, možná zoufalstvím, to nevím.

Došourala jsem se do koupelny a opláchla si obličej studenou vodou. Můj pohled spočinul na mé tváři. Musela jsem zase plakat, svědčili o tom moje oteklé oči podlité krví. Pročesala jsem si hřebenem vlasy, ale stejně nedrželi žádný tvar.

Sbalila jsem si potřebné učebnice do školy a nandala je do batohu. Položila jsem ho ke stolu a připravila jsem si jídlo. Už jsem si zvykla, že si nedělám nic extra. Vlastně žiju jen na rohlíkách, toastech a těstovinách. Naházela jsem to rychle do sebe, neskládala nádobí do myčky a rychle vyšla do školy. Měla jsem to jen taktak, zbývalo mi deset minut.

Měla jsem stále Emmettův jeep zaparkovaný v garáži, ale nikdy jsem ho nepoužila. Bydlela jsem v centru města, nebylo třeba používat auto. Aspoň jsem se nadýchala čerstvého vzduchu a prošla.

Byla jsem zabrána tolik do svých myšlenek, že jsem si nevšimla, kdy jsem dorazila na školní pozemek. Už jsem prošla bránou a přes parkoviště, ale nic z toho jsem si nepamatovala, což bylo zcela normální. Od odjezdu z Forks jsem měla poruchu pozornosti nebo něco podobného, nevím jak to mám nazvat. Prostě mě stálo velké úsilí zůstat v realitě a neutíkat do svého vlastního světa myšlenek, kde se mi mimochodem hodně líbilo.

,,Ehm, nepotřebuješ pomoc? Vypadáš zmateně“ ozvalo se opatrně vedle mě. Stočila jsem pohled k osobě vedle mě. Sjela jsem ho pohledem od hlavy až k patě. Měl hnědé vlasy, oříškové oči, snědou pleť a pod tričkem se mu rýsovali svaly.

,,Ne, jen jsem se zamyslela“ vysoukala jsem ze sebe zmateně. Vždyť já tuhle postavu znám. Vzrušeně se mi rozbušilo srdce.

,,Jacobe,..“ vypískla jsem nadšeně a bez rozmyšlení jsem se mu vrhla kolem krku. Pevně jsem ho k sobě tiskla, až teď mi došlo, jak moc mi chyběl. Do očí se mi nahrnuly slzy a já se rozplakala. ,,jsem tak ráda, že tě vidím“ stáhla jsem se zase na zem.

,,Bells, jsi to ty. Po tom včerejšku jsem myslel, že semnou nechceš mluvit“ odpověděl mi zaskočeně.

,,Proč bych s tebou neměla mluvit?“ zeptala jsem se ho. Neměla jsem nejmenší důvod. Tolik mi chyběl. Myslela jsem si, že už ho nikdy neuvidím. Po mé svatbě už o něj nikdo neslyšel. Pak mi to docvaklo.

,,Co? Jakým včerejšku? Včera jsem spolu vůbec nemluvili, Jacobe.“ Nechápala jsem, co se mi tady snaží namluvit. Jsem poslední dobou pořád mimo, ale ne zas tak abych si nepamatovala setkání s Jacobem. Ne to ne. Byla jsem o tom přesvědčená.

,,Včera jsem na tebe křičel na chodbě, ale ty jsi se na mě sotva podívala. Pak tě Edward odvedl a já neměl příležitost s tebou mluvit“ vyslovil jeho jméno s velkým odporem. Dívala jsem se na něj asi jako blbeček, ale to, co se mi snažil namluvit byla ještě větší blbost.

,,Jakeu, Cullenovi tady nejsou…“ vysvětlila jsem mu. I když mě to nesnesitelně bolelo. Chtěla bych aby tu někdo byl semnou, držel mě za ruku a přesvědčil o mě, že tu nejsem sama, na nic. Aby tu byli semnou a pomohli mi to překonat, i když jsem jim ublížila, i když jsem od nich uteklo. ,,Jsem tu sama“ vysvětlila jsem mu.

,,Ne Bello, včera jsem je viděl i tebe, byla jsi s nimi v chodbě vedoucí do jídelny.“

,,To není možný. Možná by jsi měl něco vědět. Máš teď čas?“ zeptala jsem se ho. Tohle je důležitější než moje přednáška, je toho tolik, co by měl vědět. Jen přikývl a vedl mě do školní jídelny. Kde jsme si mohly koupit něco k jídlu a kávu po celý den. Posadili jsme se k jednomu stolu v rohu místnosti, to poslední co chci je, aby nás někdo slyšel.

Posadila jsem se na židli vedle Jakea a položila si své sešity a učebnice na stůl. Párkrát jsem se zhluboka nadechla, než jsem začala s vysvětlováním. Nikdy jsem o tom nemluvila, asi to bude těžké, ale možná se mi taky uleví.

,,Po té, co si zmizel z naší svatby, jsme odjeli na svatební cestu na ostrov Esme. Je to poblíž Brazilie, ale to není podstatné. Jak si vybuchl na mojí svatbě, kvůli tomu, že se chci milovat s Edwardem, neposlechla jsem tě a tak to začalo. Za pár dní jsem zjistila, že jsem těhotná…“ převyprávěla jsem mu všechno. Úplně všechno, nic jsem před ním netajila ani svůj pokus o sebevraždu.

Neubránila jsem se slzám, ty mi tekly celou dobu mého vyprávění. Když jsem skončila, Jake se na mě nedíval, hleděl upřeně před sebe a asi si to srovnával v hlavě. Nenaléhala jsem na něj, dala jsem mu čas.

Po nějaké době se mi podíval zhluboka do očí. Utřela jsem si rukávem mikiny oči.

,,Bells, já ho chápu…“ vysvětlil mi pomalu. Vytřeštila jsem na něj oči. Moje hrdlo se sevřelo bolestí. Tohle byla další rána pod pás, teď i od Jacoba.

,,Co?“ zeptala jsem se ho s nadějí, že by svá slova vyvrátil, ale neudělal to.

,,Já ho chápu. Bells, ty nevíš jak tě miluje…“

,,Takže i ty Jakeu? Myslela jsem si, že ty by jsi to mohl pochopit. Očividně ne!“ obvinila jsem ho. Všechna radost, kterou jsem měla, když jsem ho spatřila byla pryč. Zmizela jako mávnutím proutkem a nahradilo ji zklamání.

,,Bells, nech si to vysvětlit…“

,,Nechci nic slyšet!“ vykřikla jsem na něj hystericky až příliš nahlas. Všichni, kteří byli s námi v jídelně se zarazili a otočili se na nás. Rychle jsem si posbírala všechny své věci do rukou a vydala se pryč.

Mířila jsme si to rovnou k východu, na nikoho jsem nebrala ohled, stejně jako oni ke mně. Rozrazila jsem dveře a vstoupila na chodbu, zrovna asi skončili přednášky, protože na chodbě bylo neobvykle hodně lidí. Slyšela jsem jak na mě Jacob volá, ale ani jsem se po něm neotočila.

Chtěla jsem se mu ztratit z dosahu a proto jsem odbočila doleva. Rozhlídla jsem se kolem sebe a uviděla ho. Vůbec se nezměnil, nevím proč mě to překvapilo. Vypadal jako anděl, ostatně jako vždycky. Stál tam opřený rukou o stěnu a pod ním byla usmívající se dívka.

Při pohledu na ní se mi udělalo mdlo. Moje ruce najednou ochably a pustili obsah, který svírali. Hromada knih způsobila randál a ten připoutal jeho pozornost. Odtrhl svůj pohled od té dívky, která mi byla až moc podobná, a podíval se na mě.

Naše oči se střetly a mnou projel chtíč a vášeň. Už dlouho jsem tyto emoce nepocítila, naposledy… Naposledy na ostrově Esme, když jsem ho viděla v moři v záři měsíce, když to byla ještě mezi námi v pořádku.

Stále jsme si dívali do očí. Bylo to, jako by se zastavil čas, ale lidé kolem nás dál bez povšimnutí procházeli.

Moje srdce na něj reagovalo. Splašeně bilo v mé hrudi, jako by se mermomocí chtělo dostat k němu. Sváděla jsem vnitřní boj. Část mého já se chtěla rozeběhnout do jeho náruče a druhá část mého já, ta silnější a realistická, nezapomněla na tu dívku, která se k Edwardovi lísala.

Stáhl svou ruku k tělu a chtěl vykročit ke mně. Ne! To nedovolím! Nedovolím aby mi zase ublížil! Odlepila jsem svůj pohled od něj. Otočila jsem se na patě a rozeběhla se pryč.

Pryč od Edwarda. Pryč od mého muže s kterým jsem byla šťastná.

Nevyznala jsem se v sobě, když jsem byla s ním nechybělo mi nic, skoro nic. A teď od něj utíkám, než abych o něj bojovala. Jenže já už neměla sílu, kdyby o mě stál, aspoň malinko tak by se tady nebyl s tou holkou!

Přes oční víčka mi přetekly slzy a stékaly po tvářích dolů na mé tričko. Nedívala jsem se kam běžím. Bylo mi to jedno, hlavně ať je to hlavně daleko od nich.

Proplétala jsem se mezi těly, které stály na chodbě. Do pár z nich jsem narazila nebo je strčila a oni mi na to odpověděli nadávkami, ale nevěnovala jsem jim pozornost. Utíkala jsem pryč před hlasem, který volal zběsile mé jméno. Mohla bych jít na dívčí záchody, tam by nešel. Ale taky bych musela vědět kde jsou a on by si na mě stejně počkal.

Proto jsem běžela nejkratší cestou ven na parkoviště. Nebrala jsem ohledy a ostatní, oni je taky na mě nebraly.

,,Bello,“ ozvalo se až příliš blízko za mnou. Nejsem dost rychlá, nedokážu zmizet. Přidala jsem. Moje nohy silně protestovali, nebyli zvyklé na takovouhle zátěž. I můj dech mi nestačil, těžce jsem lapala po dechu. Plíce mě pálily a začalo mě píchat na boku.

Když doběhnu k baráku do garáže, můžu si tam vzít auto. Naštěstí jsem klíče měla v kapse, nikdy jsem je nevyndávala.

Nebyla jsem rychlá, tak jak jsem počítala. Popadli mě jeho ruce a donutili mě zastavit se. Dívala jsem se do země. Bála jsem se podívat se na něho. Chytl mě za bradu a nadzvedl jí. Vyškubla jsem se z pod jeho dotyku.

,,Bells, já… Tolik… jsi mi… chyběla“ vysoukal ze sebe. Nebezpečně se ke mně přiblížil. Jako by mě chtěl obejmout nebo dokonce políbit… Tohle nemůžu dovolit. Ustoupila jsem pár kroků dozadu.

,,Jo, zrovna před chvílí to bylo zrovna vidět, ale nejsme tu od toho abych ti něco vyčítala. Mám toho dost. Zařídím aby se k tobě dostali rozvodové papíry, pak už se mi nemusíš zodpovídat ze svých činů. To bude super ne?“

,,Bells, nech mě to vysvětlit, prosím…“ doprošoval se mě Edward.

,,Nemám zájem, myslím, že jsem toho viděla dost… Nech mě jít Edwarde, prosím…“ nečekala jsem na jeho odpověď. Otočila jsem se a rozběhla se do garáže. Potřebuju teď na chvíli vypadnout.

 

Konečně jsem se dostala až na hlavní silnici a namířila jsem si to z města pryč. Rovnala jsem si zpětné zrcátko a zahlídla v něm stříbrné Volvo, které jelo těsně za mnou. Sešlápla jsem plyn až na podlahu.

Jela jsem lesem. Všude kolem byl klid, jen za mnou jelo stále jeho auto. Ohlídla jsem se přes rameno, ale pozdě jsem si uvědomila, jakou jsem udělala chybu. Ztratila jsem nad autem kontrolu a vyjelo z vozovky mezi stromy.

Nestihla jsem nijak zareagovat a vlítla do jednoho z nich. Nebyla jsem připoutala a tak jsem proletěla předním sklem. Celým mým tělem projela bolest a pak všechno ztmavlo…

 

 

Bella se probrala z krátkého bezvědomí, ležela v Edwardově náručí. Na hrudi cítila stálou ostrou bolest. Špatně se jí dýchalo s protrženou plíci od zlomeného žebra. Z úst jí vycházely sykavé bolestivé výdechy. Všude bylo spoustu krve a skla. Edward nevnímal tu lákavou vůni lidské krve, teď byla důležitější Bella – dívka, kterou k smrti miluje, dívka, která mu právě umírá v náruči a on s tím nemůže nic udělat.

Bellinym tělem projela další křeč bolesti. Tušila, že je konec. Věděla, že není žádná možnost. Jedna je, ale je jí jasní, že to Edward nikdy neudělá.

,,Miluji tě“ vydechla bolestně. Na prsou cítila zase bolest, která se stupňovala každým výdechem a nádechem. Každý nepatrný pohyb hrudníkem jí bolel, ale tohle musela Edwardovi říct, za tohle jí to stálo.

Edwardovým tělem projela vlna bolesti. ,Ona nesmí umřít, nemůže jí nechat zemřít!‘ křičel na sebe v myšlenkách. Ale taky ji nemůže přeměnit, nemůže jí zničit duši.

,,Já tebe taky miluji“ pošeptal jí bezmocně. Ničila ho ta bezmocnost. Pohladil jí po bledé tváři. ,,navždy tě budu milovat. Byl jsem s Caroline jen proto, že mi tak připomínala tebe, Bello. Vždycky jsem tě miloval a taky miluji.“ svěřil se jí. Neměl jí to říkat až teď, měl jí to říct hned jak ho viděla. Hned, co viděl v jejím pohledu zklamání a bolest.

Bella to celou dobu podvědomě věděla, jen si to nechtěla připustit, teď se jí to potvrdilo. Edwardova bledá dlaň se stále dotýkala Bellina obličeje. Hladil jí po vlase, čele, rtech.

,,Teď prosím bojuj. Seber sílu, seber svou vůli, Carlisle tu bude za chvíli.“ Uklidňoval ji i sebe. Kdyby neměla poraněnou páteř a další zranění, na nic by nečekal a vzal by jí do náruče, aby se mohl rozběhnout za Carlislem, ale to udělat nemohl, ne pokud ji nechtěl ublíži ještě víc a to nechtěl. Bylo by mi jedno, že by během odhalí jejich existenci, kdyby ho nějaký člověk zahlídl, jen kdyby byla Bella v pořádku.

,,Uděláš pro mě něco?“ zaskřehotala Bella neslyšně pro lidský sluch. Přivodila si další bolesti, ale tolik chtěla cítit jeho rty na těch svých, naposledy.

,,Cokoli“ vyhrkl bezmyšlenkově Edward.

,,Polib mě“ zašeptala Isabella namáhavě. Edward neváhal ani vteřinu a naklonil se pro její rty. Líbali se tak, jako nikdy. Oba si moc dobře uvědomovali, že to může být naposledy. Edward cítil v jejích ústech krev, ale odolal vůni, která ho tolik lákala. Přesunul svou touhu po krvi do pozadí mozku. Nebylo teď na to vhodná doba, musí pro Bellu udělat i to málo co může. Dívka začala lapat po dechu a proto se od sebe odtrhli.

,,Děkuji“ špitla Bella mezi záchvaty kašle, který jí působil nepředstavitelnou bolest. Edward se na ní láskyplně podíval a pohladil jí něžně po tváři. Isabella zavřela oči, chtěla si ten dotek  plně vychutnat. Cítila, že tohle je konec. Cítila, jak jí pomalu něco opouští – její duše.

,,Sbohem, Edwarde“ promluvila k němu sklíčeně. Poprvé si vyčítala, že od něj někdy odešla. Neměla to dělat, ale teď už je na výčitky pozdě. Naposledy se podívala do jeho krásných zlatých očí a pak zavřela ty svoje.

Edward slyšel jak její srdce přestalo na pár vteřin bít a pak se velmi slabě zase rozběhlo.

,,Ne!“ vykřikl zoufale. ,,Ne, ne ne! Bello!“ křičel a lehce třásl její tělem. Její srdce přestalo bít. Má jen pár vteřin musí se rozhodnout jestli jí promění…

 

KONEC

Shrnutí

_________________________________________________________________________

Snad mě za ten konec neukamenujete, ale během povídky jste se mi rozdělili na dva tábory – odpustit Edwardovi X neodpustit Edwardovi. Dlouho jsem o tom přemýšlela a jak napsala Ree (za její nápad ji děkuji), ať nechám otevřený konec, aby si každý domyslel jak to skončí. Což byl další problém, jak to ukončit. Nejdřív jsem to vůbec netušila. Myslela jsem si, že přijede k nim a dá mu rozvodové papíry a na vás bude, jak si to domyslíte, ale v průběhu psaní mě napadla tahle možnost a mě se líbí.

Tahle povídka byla krátká, ale musím říct, že i mě se líbí. Do téhle povídky jsem dala všechno, co jsem zatím obětovala psaní, psala jsem jí srdcem, tak jak to cítím. Poprvé jsem nepřemýšlela o konci dopředu, ale nechala jsem to náhodě a hlavně na své náladě.

Především chci poděkovat čtenářům, bez kterých bych to nejspíš zabalila. Každému děkuju za jakýkoli názor, který nechal pod jakýmkoliv dílem, i to malé obětování času a napsání pár písmenek pro mě moc znamenalo. Všem chci tímto MOC poděkovat. Vaše, Terísekk



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Larmes - 7. část:

 1
30.10.2022 [3:51]

KethrinWow, opravdu povedený příběh. Musím říct, že Bellino zoufalství jsem cítila i já. Chápu Edwarda a jeho lásku, ale nejsem překvapená, že jeho posedlost způsobila tu nehodu. Kdyby jí dal prostor a čas, né jí naháněl jak lovnou zvěř, z toho mi bylo opravdu smutno a zle, neměla ani chvilku bez toho aniž by nebyl v okolí Edward. Chápu, že se snažil a ráda bych řekla, že to nebyla jeho chyba, ale... Taky musím říct, že jsem se na konci neuvěřitelně bála, aby jí neproměnil ve snaze vše zachránit, ji zachránit. Emoticon Emoticon Emoticon

23.01.2015 [6:13]

venaCullenÚžasné!!!!!!!!!!!!!!!!!"!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. baroslava
28.03.2014 [22:47]

Zabít Edwarda !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Zabít Edwarda !!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Catherine
09.12.2012 [15:51]

Tohle bylo to nejlepší, co jsem, kdy četla. Jsi hodně talentovaná. Bylo to úžesné!!! Hodně jsem se nabrečela, bylo to dojemné a krásné!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.05.2012 [10:32]

makulkaAhoj, moc se mi líbí, jak jsi to ukončila. Je dobré, že může být konec takový, jak si ho kdo představuje. Celá povídka se mi moc líbila a je to opravdu úžasný nápad. Emoticon Emoticon Emoticon

30.03.2012 [21:49]

Terisekknikola: Je na tvojí fantasii, aby sis domyslela konec. Tahle povídka byla ukončena víc jak před rokem a půl. Abych se přiznala, sama nevím, jestli bych Bellu nechala umřít nebo ji nechala proměnit. Emoticon

3. nikola
30.03.2012 [20:14]

prosím at to pokračuje chci vědět jestli ji promění nebo ne

2. bree
31.08.2011 [15:51]

Moc pekna povidka. Otevreny konec je skvely, protoze ja sama nevim jestli by mela nebo nemela edwardovi odpustit, ale tu Caroline bych mu ja urcite odpustila

06.07.2011 [21:08]

StevieRayToto sa mi ešte nestalo. Knihy ma nechávajú chladnú a nikdy neplačem. Raz sa mi stalo, že mi pri jednej poviedke na tomto webe vyhrkli slzy ale tu som plakala sústavne na každej kapitole. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!