Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krásná ošklivka - 12. kapitola

Krásná ošklivka - 12. kapitolaMy dva ve srubu...

12. kapitola

Srub byl menší, ale to mu neubíralo na stylovosti a pohodlnosti. Samé dřevo. Dřevem obložené stěny, podlaha, strop tvořily mohutné trámy. Vypadalo to dokonale. Nechyběl ohromný kamenný krb, vedle kterého bylo po každé straně vyrovnané dřevo tak vysoko, že na vrch jsem neviděla.

„Čí to je?“ zeptala jsem se Edwarda, který za námi zavíral dveře.
„Naše.“
„Vaše? Ale vždyť tu kousek máte dům,“ namítla jsem.
„Není to zase tak kousek, ušli jsme několik kilometrů a tohle je něco jako… lovecká chata.“
„Chodíte na lov?“ Ani jednoho z Cullenových jsem si nedokázala představit s puškou v ruce.

Edward s odpovědí maličko zaváhal.

„Občas se o to pokoušíme.“ Znělo to, jako zkoušíme to, ale úspěchy nejsou.

Otřásla jsem se zimou.

„Rozdělám oheň,“ chopil se Edward chlapské práce a přistoupil ke krbu. On s výškou polínkové hraničky problémy neměl. Vzal pár polínek, urovnal je a za okamžik už se rozhoříval ohýnek. Stoupla jsem si blíž, abych měla teplo z první ruky. Natáhla jsem k ohni ruce a rozmazovala zkřehlé prsty.

„Sněžení neustává,“ komentoval Edward. „Vypadá to, že tu budeme muset zůstat přes noc.“
„Prosím?“ vyletěla jsem jak čertík z krabičky. Já tady nemůžu zůstat přes noc, nemám sebou své šminky. Nemám s sebou vůbec nic. Kabelka ležela v tom krásném domě na pohovce a většina mých líčidel, které jsem potřebovala pro Isabellu, byla doma na poličce v koupelně.
„I kdyby přestalo chumelit, začíná se stmívat a po tmě bychom těžko hledali cestu, která bude navíc zasypána sněhem.“ To znělo logicky, ale neznamenalo to, že se mi to líbí. Prosím, ať přestane hned teď.

Jukla jsem z okna. Nic. Pořád valilo, jako by někdo roztrhl peřinu a z ní se vysypala hromada peří. Co jsem komu udělala?

„Jednu noc to se mnou vydržíte, ne?“ Byla to jasná provokace. Nemohla jsem se nechat zahanbit.
„Samozřejmě, když mi nic jiného nezbývá. Ale příště byste mohl sledovat předpověď počasí. Hlásily sněžení,“ poznamenala jsem.
„Já vím.“
„Víte?“
„Ano, ale nečekal jsem, že nás to chytne cestou.“ Trhla jsem rameny. Já taky ne.

Zjistili jsme, že chata je perfektně vybavená jídlem, skoro jsem měla pocit, jako by ji někdo na naši návštěvu připravil.

S horkým čajem jsem se usadila v křesle u krbu. Dívala jsem se do plamenů a říkala si, že být tu za jiných okolností, tak by to mohlo být romantické. Záře ohně, příjemné teplo, naprostá samota, ticho rušené pouze praskotem polen. No, a aby to bylo dokonalé, po boku krásný muž, který je do vás celý blázen. Mírně jsem pohnula hlavou, abych se podívala do vedlejšího křesla, v němž byl usazen Edward. Tahle podmínka je splněná, jenže… ačkoliv já z něho byla úplně vedle, on o tom neměl ani ponětí a o tom, že by choval nějaké city on ke mně, nemohla být ani řeč.

Povzdechla jsem si a zavřela oči. Když jsem je opět otevřela, narazila jsem na Edwardův upřený pohled. Zrychlilo se mi srdce. Jeho oči mě propalovaly, dívaly se mi až na dno duše, viděly i to nejskrytější zákoutí mého já. Nedokázal jsem se od nich odtrhnout. Jak to tu s tebou mám vydržet přes noc? Ptala jsem se ho, ovšem nahlas ze mě nevyšla ani hláska.

Tohle bude utrpení. Ale pokud přežiju dnešní noc, tak už všechno. Ráno se hezky vrátíme do velkého domu, Edward mě doveze domů a na tohle zapomenu. Jenže, na to, jak se na mě dívá, budu vzpomínat do smrti.

„Nemáte hlad?“ řekl najednou a uhnul očima. Bylo to jako probuzení ze sna. Zamyslela jsem se. Hlad jsem ani neměla, teda na jídlo.
„Ani ne,“ zavrtěla jsem hlavou.

Zase jsme se odmlčeli. Ráda bych se vrátila k planému přemýšlení o hloupostech, ale nešlo to. Jeho přítomnost jsem vnímala celou svou bytostí. Jakoby z něj vyzařovala nějaká energie a já chytala její vlny.

„Když už jsme tu tak sami,“ začal trochu váhavě. Zvědavě jsem se po něm podívala. „Nemohli bychom si tykat?“
„Ehm,“ předstírala jsem přemýšlení, „neměla by tykání podle etikety navrhnout žena muži?“ Koutek jeho úst se vyhoupl vzhůru.
„To máte pravdu, měla, takže je to na vás,“ zazubil se. Nebyl důvod to nepřijmout, po dnešním dni a hlavně po tom, co ještě bude následovat, už na tom nezáleží.
„Proč ne,“ pokrčila jsem rameny. „Tak tedy pane Cullene, co kdybychom si začali tykat?“ zeptala jsem se.
„Moc rád, slečno Swanová.“ Potřásli jsme si rukou.

„Edward,“ řekl.
„Isabella.“
Zavrtěl hlavou. „Jen Bella.“

æææææ

Noc, která následovala, byla všechno jen ne klidná. Edward mi velkoryse přenechal postel, která se nacházela v patře srubu. Nebyl to ani pokoj, spíš jen podlaha ve vzduchu. Skoro celou její plochu zabírala ohromná postel s vyřezávanými sloupky, která se tam skvěle hodila. V rohu stála komoda s několika šuplíky.

Nejdřív jsem se s Edwardem pokoušela dohadovat. Vyspím se na zemi u krbu, nevadí mi to, ale nedal se a gentlemansky mi nechal postel. Nejspíš bychom se do ni vešli oba dva, ale to ho naštěstí nenapadlo, a pokud ano, tak to neřekl nahlas.

Vysprchovala jsem se a dávala si dobrý pozor na to, abych si nenacákala vodu na obličej. Protože jsem byla bez jakýchkoliv použitelných prostředků, doufala jsem, že mi šminky na tváři přes noc vydrží. Zjistila jsem, že se ve skříňce vedle zrcadla nachází nějaká kosmetika, ale tak výrazné odstíny, jaké jsem na sobě měla já, to nebyly. Opět jsem se oblékla a s přáním dobré noci vyšla nahoru.

Do postele jsem si zalezla jen v kalhotkách a tílku, které jsem nosila pod ty hrozné halenky, bylo to tak příjemnější. Lehla jsem si na záda a modlila se, abych sebou v noci moc nemlela.

Slyšela jsem, jak dole Edward přechází, nějaké šoupání a šustění. Pak se rozhostilo ticho. Jak mám spát s vědomím, že je tam dole. Tak blizoučkou…

Zavřít oči, Bello, a chrápat, šup!

Nemohla jsem usnout. Za prvé, ležela jsem jako prkno a bála se pohnout kvůli make-up, za druhé, neustále jsem myslela na Edwarda pod sebou, tedy ne doslova samozřejmě. Špicovala jsem uši, jestli neuslyším, že se třeba někam přesouvá nebo se ve spánku nějak hýbe, ale bylo ticho jak v kostele.

Upadla jsem do jakéhosi mikro spánku teprve za svítání. Komoda, na kterou jsem celou noc zírala, i když jsem její přítomnost spíš jen tušila, než že bych ji viděla, získávala ostřejší linie a já byla nakolik unavená a vystresovaná, že jsem usnula. Ale ne na dlouho.

Rychle jsem se oblékla a modlila se, aby Edward ještě spal a já se mohla proplížit do koupelny. Tělo jsem měla z nehybného ležení celé bolavé. Jako myška jsem cupitala ke schodům a po nich dolů. Našlapovala jsem co nejpomaleji, aby nevrzaly.

Zbytečná snaha. Edward seděl v křesle a četl si knížku. Nezaváhala jsem a metala do koupelny. Ať si o tom myslí, co chce. Nejdřív jsem si odskočila a pak se zadívala do zrcadla. Nebylo to nejhorší. S pomocí řasenky a tužky na oči, jsem malinko upravila, co se dalo, rtěnka tu byla bohužel jen světlá, takže to bude bez. Pokusila jsem si alespoň zvýraznit tváře, ale tvářenka neměla ten správný odstín. Víc jsem pro svůj vzhled udělat nemohla.

„Dobré dáno, dáš si kávu?“ zeptal se Edward hned, jak jsem vylezla z koupelny.
„Díky.“ Zadívala jsem se z okna. Pusa se mi otevřela dokořán. To snad není možný! Téměř k oknům dosahovala bílá pokrývka. Stále chumelilo, i když už ne tak hustě jako předchozí den.

„Jak se odsud dostaneme?“ vypískla jsem vysokým nepřirozeným hláskem.
„Budeme tu muset počkat, dokud to trochu neopadne, v tomhle bychom se nikam nedostali.“ Z konvice na stolku mi nalil šálek kávy. Zdálo se, že on sám už jeden vypil.
„Ale to může trvat několik dní,“ namítla jsem a napila se, abych se trochu vzpamatovala.
„I týdnů,“ opravil mě.
„Týdnů?! Ale… ale… co tvoje rodina, nebudou o nás mít obavy,“ pokoušela jsem se najít jakékoliv řešení, které by nezahrnovalo pobyt v této chatě.
„Včera jsem jim volal, když jsi byla v koupelně.“
„Ty máš telefon? Proč jsi to neřekl, mohli bychom zavolat o pomoc!“
„Mám telefon, ale nemám baterku. Chcíplo mi to uprostřed hovoru, jak jsem pořád hledal signál, chytá se tu jen občas,“ vysvětlil. Měla jsem chuť kňučet a skučet. To nee, to přece nemůže být pravda. Já nechci, nemůžu.
„Nemám tu žádné věci.“ To bylo chabé, vlastně jsem to spíš jen tak plácla.
„Nahoře v komodě je nějaké oblečení, můžeš si něco vzít, koupelna je vybavená, kuchyň dobře zásobená. Máme tu všechno, co potřebujeme.“

Ty možná, pomyslela jsem si kysele. Řekla bych, že jsem vyřízená. Udržování toho pitomého make-upu až do rána bylo naprosto zbytečné. Rovnou jsem se mohla odlíčit a nakráčet před něj. To je prostě jako naschvál. Nemohla jsem vůbec nic udělat. Tady to nešlo. Byla jsem zoufalá, bála se jeho reakce…

„Jsi smutná. Stalo se něco?“ vytrhl mě z přemýšlení.
„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. Ano!! Křičelo všechno ve mně.
„Co takhle něco k snídani?“ navrhl.

Protože jsem nevečeřela, měla jsem docela hlad, i když chuť pramalou. Přesto jsem snědla, co mi naservíroval. Automaticky jsem žvýkala jednotlivá sousta a polykala je. Nedokázala jsem se zbavit svíravého pocitu, který se mě zmocnil.

Nikdy bych si nemyslela, že ta moje přetvářka skončí takhle. Úplnou náhodou, bez mého přičinění. Ale stalo se, a protože se zázraky nedějí, je to nevyhnutelné. Možná kdybych prostě zdrhla ven a raději někde umrzla… blbost největší.

Edward měl pořád pocit, že se mnou není něco v pořádku a tak se mě snažil všemožně zabavit. Hráli jsme šachy, což mi vůbec nešlo. Nedokázala jsem si zapamatovat, co která figurka může a nemůže a vůbec jsem na šachovnici neviděla logiku, která by mi napověděla, který tah bude nejlepší.

Tohle bylo poprvé, co jsme s Edwardem byli v kontaktu mimo kancelář, tudíž jsme se vůbec nebavili o práci. Bylo to zvláštní, ale lehce se na to zvykalo. Předčítal mi z knihy, kterou ráno četl. Jeho přednes byl plynulý, poslouchal se úplně sám. Zavřela jsem oči a užívala si tón jeho hlasu, aniž bych vnímala slova. Postupně mě ukolébal až ke spánku.

Probrala jsem se schoulená v křesle pod huňatou dekou. Bylo mi vedro. Oheň v krbu vesele plápolal a po Edwardovi nebylo ani stopy.

Protáhla jsem se. Jak ráda bych si oblékla tepláky a tričko, co jsem nosila na doma, k tomu tlusté ponožky a byla bych jak v ráji.

„Jak ses vyspala?“ ozvalo se za mnou. Edward vycházel z kuchyňky a nesl talíř se dvěma sendviči.
„Dobře. Co je to?“
„Večeře, pro tebe, já už jedl. Spala jsi, jako když tě do vody hodí, zřejmě ses v noci moc nevyspala,“ usoudil.
„No… nějak jsem nemohla usnout,“ řekla jsem neurčitě.
„Tak si sedni a najez se.“ Do ruky mi šoupnul talíř a nasměroval mě zpět ke křeslu.

Sendviče byly fajn. Stále jsem pociťovala tlak v okolí žaludku, ale dokázala jsem je sníst s větší chutí než snídani.

Venku byla už zase tma. Ten den utekl nějak rychle. V Edwardově přítomnosti utíkalo všechno rychle. Ani nevím, jak a byl večer a čas jít spát. Povídali jsme si, já usrkávala víno, které Edward objevil a bylo to moc příjemné.

V koupelně jsem strávila asi půlhodinu a nebylo to tím, že bych se tak dlouho sprchovala a myla si vlasy, což pravděpodobně vrátí jejich barvu do původního stavu. Stála jsem a dívala se do zrcadla. Uvažovala jsem, co teď. Make-up byl zničený, rozmazaný. Pravděpodobně nastal čas ho sundat. Nedalo se nic dělat, tohle už prostě nezachráním.

Roztřesenou rukou jsem vzala odličovací mléko a vatový tamponek. Vyprskla jsem na něj bílou hromádku a dalších pět minut se na ni dívala a odhodlávala se k tomu velkému kroku. Jakmile to udělám, už nebude cesty zpět. Isabella zmizí. Stále jsem si nebyla jistá tím, jestli to chci. Jestli chci, aby to Edward věděl. Ale byla pravda, že teď pramálo záleželo na tom, co chci. Šlo o to, co je potřeba. A já se vážně musela odlíčit.

Nádech, výdech.

Sbohem, Isabello, bylo to fajn.

Přejela jsem tamponkem po čele a tvářích. Nebyl tak špinavý jako normálně. Hodně make-upu už se mi setřelo. Vzala jsem ještě oči a pak celý obličej po druhé, abych odstranila zbytkové nečistoty.

Skousla jsem si ret. A je to. Projela jsem si hřebenem vlasy, přes kalhotky a tílko jsem si oblékla jen tu pitomou halenku, která mi beztak sahala do poloviny stehen, jak byla velká a položila ruku na kliku.

Hlavně klid. Ať už bude jeho reakce jakákoliv, musíš zůstat klidná. Žádné slzy, žádné ječení. Prostě klid.

Ovšem to se lehce řekne a hůř dělá. Bála jsem se, že ho už pak nikdy neuvidím a to jsem si nedokázala představit. Potřebovala jsem ho mít vedle sebe, i kdyby jen jako nadřízeného. Byla jsem do něj blázen, i když to bylo špatně.

Tak jo, nemá cenu to zdržovat. Je tu definitivní konec.

Vzala jsem za kliku a otevřela dveře.


Pro ty, kteří si toho nevšimli na mém shrnutí... povídku už mám dopsanou. Hodromady bude mít 14. kapitol a epilog, který bude připojen k poslední kapitole.  Ošklivku budu vydávat v intervalech jako do teď (po třech dnech), abych si stihla napsat do zásoby pár kapitol Dokonalého nebezpečí. V pondělí nastupuju nastupuju do práce, a protože vůbec nevím, co mě čeká, chci mít nějaké rezervy, abych mohla s novou povídkou přijít hned jak Ošklivka skončí. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krásná ošklivka - 12. kapitola:

 1 2 3 4 5 6   Další »
06.03.2013 [13:58]

BadLovelyLucyKdyž jí řekl, že tam budou muset zůstat, mále jsem umřela smíchy. Bože to je zase perfektní plán. Je mi Belly líto. Je jasný, že to na ní takhle nachystali a ona věří, že má opravdu takovou smůlu. Úžasná kapitola a je mi líto, že konec už je tak blízko. Ale zároveň jsem ráda, že to mám hezky pohromadě a nemusím čekat. Takhle povídka se dá opravdu krásně vychutnat. Emoticon Emoticon

18.01.2013 [22:51]

IzziBellsPěkné Emoticon Emoticon

51. :ucka
12.01.2013 [6:24]

super

12.01.2013 [1:06]

AfroditaAliceCullenTééda ty to odlíčení natahuješ! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

49. MyLS
11.01.2013 [21:08]

MyLSpěkné...

48. Katule
11.01.2013 [20:34]

Emoticon

47. Petronela webmaster
11.01.2013 [16:32]

PetronelaBomba - moc bych za to nedala, že to nebyla jenom taková náhoda, že spolu zůstali v té chatě Emoticon Emoticon. Ale každopádně - ať už to vymyslel kdokoliv - je to perfektní. Teď jsem zvědavá na to velké odhalení, co nás čeká. Jak se zachová Edward, až se před něj Isabella konečně postaví jako Bella? Už se nemůžu dočkat Emoticon

11.01.2013 [13:03]

Clothylda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

45. shaina
10.01.2013 [23:29]

Úžasný, nevím jak vydržím těch pár dní do další kapitoly. Jsi skvělá autorka, vlastně moje nejoblíbenější Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

44. Lucie7
10.01.2013 [21:29]

úžasné jen tak dál

 1 2 3 4 5 6   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!