Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krásná ošklivka - 10. kapitola

Stephenie Meyer


Krásná ošklivka - 10. kapitolaPovídka se umístila na 2. místě v anketě o Nej povídku prosince, proto ji dáváme na titulní stranu. Gratulujeme!
Snoubenec...

10. kapitola

Netrpělivě jsem klepala prsty o stůl. Snažila jsem se vymyslet něco, co by mi pomohlo z téhle šlamastiky, do které jsem se sama uvrtala. Ovšem v hlavě jsem měla vzduchoprázdno. Pořádné nápady mi unikaly, proklouzávaly mi mezi prsty a já nedokázala žádný zachytit.

„Aaaa, nech to ho!“ Mavis mi na ruku položila tu svou. „Je to k zbláznění!“
„Promiň,“ omluvila jsem se a upila latté, které stálo přede mnou.
„Jsi dneska zase mimo. Slyšela jsi vůbec, co jsem říkala?“ zeptala se. Její hlas měl v sobě stopu obvinění. Ne, že by nebylo na místě. Neměla jsem nejmenší ponětí, co mi povídala.
„Omlouvám se,“ kála jsem se a hodila po ní štěněčí pohled.
„No jo, je ti odpuštěno,“ povzdychla si a nabrala lžičkou pěnu.
„Co jsi říkala?“
„To je jedno,“ mávla rukou.
„To není jedno,“ odporovala jsem jí. „Jen to hezky vybal, plně se ti věnuju, přísahám,“ zvedla jsem dva prsty.
„Dobrá.“ Bylo vidět, že se celá třese, až to na mě bude moct vybalit. „Včera večer,“ začala zdráhavě, „když jsi se mnou nebyla cvičit.“ Na slovo nebyla dala zvláštní důraz. Styděla jsem se, ale včera jsem byla příliš rozhozená událostí v autě, že jsem prostě nebyla sto se sbalit a někam jít. „Tak místo tebe vedle mě seděl takovej vysokej, tmavovlasej…“ Pro větší efekt nechala větu vyznít do ztracena.
„Chlap?“ Zbytečná otázka.
„Jo,“ usmála se spokojeně.
„A?“
„Po spinningu si mě odchytnul a chvíli jsme si povídali,“ vykládala a oči jí přitom zářily. „O nic nešlo a nejspíš se už nikdy neuvidíme,“ řekla pak a pohled zavrtala do desky stolu. Na to jsem jí neskočila. Znala jsem Mavis už tak dlouho, že jsem bezpečně poznala, že tohle sto procentně bylo něco. Pan neznámý na ni zjevně udělal velký dojem.
„Ále,“ prohodila jsem významně.
„Žádný ale.“
„Hele, nehraj to na mě. Líbil se ti, nebo ne?“
„To jo, jenže… já nechci vztah,“ namítla.
„A kdo tu mluví o vztahu? Znáš jeho jméno?“ Přikývla, pak sáhla do kabelky a vyndala malou bílou kartičku.
„Mám i jeho telefon.“
„Má i on tvůj?“ vyzvídala jsem.
„Ne, prý mu mám zavolat a půjdeme na večeři,“ přiznala.
„Leze to z tebe jak z chlupatý deky. Tak vidíš, půjdete na večeři, pobavíš se… nikdy nevíš, co se může stát a vyplynout z toho,“ mrkla jsem na ni.
„Myslíš, že mám?“
„Bez debat. Jestli to bude nutný, zavolám mu sama a domluvím vám rande,“ řekla jsem se sladkým úsměvem na tváři.
„Ne, to není nutné,“ odmítla mě kamarádka se smíchem, ale moc přesvědčeně nevypadala.
„Já vím, že se teď pořád všechno točilo okolo mě a té mé maškarády, ale to neznamená, že musíme zapomínat na tebe. Potřebuješ rozptýlení, nějakýho pořádnýho chlapa…“
„Jenže, víš, jak to dopadá.“
„Občas, není to pravidlo. Takže koukej zvednout ten telefon a brnknout mu. Večeře tě nezabije!“
„Dobrá, zkusím to,“ povolila a začala hledat mobil.

Pozorovala jsem ji a maličko jí záviděla tu možnost jít na rande s mužem, který se jí líbí. Já jsem se takové možnosti vzdala. Kdybych aspoň našla někoho, kdo by se mnou mohl být i přesto, že budu do práce chodit jako šereda. A pak to přišlo. Řešení, i když ne úplné, se objevilo náhle a bez upozornění.

„Potřebuju chlapa,“ vyhrkla jsem, když Mavis opisovala číslo z kartičky do mobilu.
„Jasně, že jo. Edwarda Cullena.“
„Ale ne, potřebuju někoho, koho bych šéfovi představila jako svého snoubence, pak dá Edward pokoj a já si budu moct v klidu žít a začnu si taky hledat novou práci, abych se už konečně zbavila všech lží.“ Mavis na mě koukala s otevřenou pusou.
„To jsou mi rozhodnutí, na to jsi přišla za takovou chvilku?“
„Jo,“ přikývla jsem. „Jen nevím, kde toho chlapa seberu. Neznám nikoho, kdo by to byl ochotný udělat.“ Mavis se zamyslela.
„Hmmm… nech to na mě. „Šibalsky na mě mrkla a dala si telefon k uchu.

Poslouchala jsem, jak kamarádka vrká přes mobilní síť a zkoušela si představit, že už bych se nemusela každé ráno složitě převlékat, že bych nepotkávala Edwarda, že bych už nikdy neviděla Edwarda! Nelíbilo se mi to. Vůbec.

æææææ

Abych jen tak planě neplácala, koupila jsem si druhý den ráno cestou do práce noviny. Chtěla jsem hned začít realizovat záměr. Čím dřív, tím líp. Pro všechny.

Procházela jsem si inzeráty a nic se mi nezdálo dost dobré. Snad jen jeden by ušel. Asistentka personálního oddělení v jedné větší firmě v Seattlu. Zakroužkovala jsem si ho, ale dost pochybovala, že tam napíšu, já jsem prostě…

„Chcete nás opustit?“ ozvalo se. Málem jsem vyletěla z kůže, jak jsem se lekla. Přistiženě jsem noviny zavřela a schovala do šuplíku.
„Ehm… ne…“
„Už vám někdo řekl, Isabello, že neumíte lhát?“ zeptal se. Vyvalila jsem oči. Pokud má pravdu, tak by to byl opravdu velký problém.
„Prosím?“
„Zadrháváte se,“ prozradil mi to, co jsem věděla už dávno, ale přiznat mu to přece nemůžu.
„To není pravda. Navíc… nechci jít pryč.“ V tom jsem vlastně ani nelhala. Já nechci, ale musím. „Mám svou práci ráda.“
„To je dobře,“ usmál se. „Co bychom si tu bez vás počali.“ Z koho by sis dělal legraci, co?

Úsměv na Cullenově tváři se rozšířil. Ach jo, jak mu to slušelo. Vypadal tak svěže a krásně. Měla jsem, co dělat, abych si zasněně nepovzdechla.
„Poštu mám na stole?“ zeptal se. A kde jinde?! To jsou mi otázky.
„Ovšem,“ řekla jsem profesionálním tónem a zahleděla se do počítače, abych dala najevo, že tím konverzace končí.

V poledne jsem šla na oběd s Mavis. Měla spoustu zážitků z večeře s mužem, jehož jméno jsem se dosud nedozvěděla. Už ráno jsem viděla, že je toho plná, ovšem nebyl čas na nějaké delší hovory.

Oliver, jak se dotyčný jmenoval, měl evidentně všech pět P. Vzal kamarádku do nóbl restaurace, příjemně ji bavil, zatančili si, rovnou si dohodli další schůzku a na dobrou noc prý dostala sladký polibek. Mavis byla ztracená. I přes její řeči, jak není připravená na vztah a kdesi cosi, dokázala se zamilovat hodně rychle. Doufala jsem, že Oliver nebude z těch, kteří si užijí a zmizí. To by byl poslední hřebíček do rakve Mavisina milostného života.

„Jo, a abych nezapomněla, mám pro tebe toho tvého Johna nebo Jacka? Sama se v tom nevyznám.“
„Jacka.“ Proč jsem to takhle dokázala říct normálně, ale před Edwardem se musela opravovat?! „Kdo je to?“
„No… tak trochu jsem se zmínila Oliverovi a…“
„To snad ne!“
„Jasně, že ne,“ uchichtla se. „Pamatuješ si na Stevena?“ Zapátrala jsem v paměti a snažila se ke jménu přiřadit i obličej. Marná snaha.
„Můj bratranec. Viděla ses s ním jednou nebo dvakrát,“ napověděla mi. Jo, Mavisin bratranec Steven Coldrige. Viděla jsem ho ještě na vysoké a pak asi před dvěma lety. Byl hezký, asi o hlavu větší než já, sympaťák. Ale nikdy nějak nepřeskočila jiskra. „Včera jsem s ním mluvila. On je pro každou srandu a prý rád pomůže, takže jsem ho naverbovala a dneska pro tebe přijde do práce, tak se postarej o to, aby tam byl i pan ředitel.“
„Páni, holka, já tě nemít, tak nevím, co by se mnou bylo,“ přiznala jsem.
„To si piš, byla bys kaput po pěti minutách,“ zasmála se hlasitě, až se po nás od vedlejšího stolu otočili.
„Vážně mu to nevadí?“ ujišťovala jsem se.
„Stopro. Ale snad to bude jednou stačit, za dva dny odjíždí do Austrálie. Volal mi právě kvůli tomu.“

Taky jsem doufala, že to Edwardovi bude stačit jako důkaz, že jsem si Jacka nevycucala z prstu. Protože jestli ne, budu ho muset něčím praštit, jinak to fakt nevidím.

æææææ

Ťuk, ťuk.

Přesně jsem věděla, kdo jde. Můj snoubenec.

„Ahoj,“ nakoukla dovnitř blonďatá hlava. „To to je gól. Mavis mi něco naznačovala, ale že vypadáš až takhle hrozně, jsem netušil,“ řehtal se jak kůň. Přimhouřila jsem oči. To je teda ten pravý snoubenec pro mě.
„Díky za kompliment, ale nemohl bys to trochu ztlumit?“ požádala jsem ho a významně se zadívala na dveře vedoucí do Cullenovy kanceláře.
„Jasně, jasně, promiň. Teda, Bello, já zírám. Taková hezká holka jsi byla a teď…“ mávl ke mně rukou a znovu vyprskl. Ušklíbla jsem se. Jestli se bude takhle předvádět i před šéfem, tak jsem nahraná.
„Nechme toho pochlebování,“ zarazila jsem ho. „Jmenuješ se Jack John Smith a jsi můj snoubenec, zahrajeme před Cullenem menší divadýlko, jak mě vyzvedáváš z práce a bude to.“
„Jack John Smith? Nic lepšího tě nenapadlo?“ Neměla jsem v plánu vysvětlovat mu, jak jsem k tomu jménu došla, proto jsem jen kývla.
„Můžeme?“
„Jsi hrozně rozkazovačná, víš to? A to s tebou byla taková sranda,“ vrtěl nechápavě hlavou.
„Kdyby sis odpustil ty pitomý řeči, tak by se mnou byla sranda i dál,“ ujistila jsem ho. „Tak pane snoubenče, hezky se snaž.“

Zaťukala jsem na dveře a otevřela.

„Pane řediteli, chtěla jsem se zeptat, jestli mě dnes budete ještě potřebovat. Přišel pro mě Jo… Jack, tak…“ Do Edwardových očí probleskl neskrývaný zájem, ale ne překvapení, které jsem očekávala já.
„Ovšem, můžete jít,“ řekl. Avšak podle očekávání se zvednul a šel za mnou.

Pohledem jsem Stevenovi naznačila, že už je to tady a pak se na něj slaďoučce usmála a stoupla si těsně k němu. Steven nezaváhal a položil mi ruku kolem ramen. Pokud možno zamilovaně jsem se na něj zadívala.

„Ehm, ehm,“ odkašlal si Edward. Zamrkala jsem a cudně sklopila oči.
„Omlouvám se. Dovolte, abych vás představila. Toto je můj šéf Edward Cullen, pane řediteli, můj snoubenec Jo…“ Zase! „Jack John Smith.“ Muži si potřásli rukama
„Konečně vás poznávám,“ začal Edward. „Už se zdálo, že ani neexistujete.“ Tohle sis nemohl odpustit, co? Proklála jsem ho zlobným pohledem.
„Myslel jsem si to samé, Bella o vás pořád mluví, ale zatím mi nedovolila sem přijít.“ Co to ten blboun mele?! A jaká Bella?! Tohle je špatně!
„Měli bychom jít.“ Co nejrychleji jsem vytáhla ze skříně kabát, až mi spadlo ramínko. Nezabývala jsem se tím a utíkala pro kabelku. „Uvidíme se zítra, nashle.“ Popadla jsem Stevena za ruku a táhla ho ven.

„Hej, co děláš?“ Nereagovala jsem, dokud jsme nebyli ve výtahu. Tohle by propadák všech propadáků. Ale snad to splnilo svůj účel a Edward už mi dá pokoj. Mohla jsem v to alespoň doufat.

Poděkovala jsem Stevenovi za pomoc, nejraději bych mu i něco řekla, ale to by nebylo fér, neznal podrobnosti, takže jsem se nemohla divit, že jednal tak jak jednal. Rozloučila jsem se s ním a popřála mu hodně štěstí v Austrálii, kam se chystal za prací a novými zkušenostmi.

Teď to bude hop nebo trop. Uvidíme zítra, byla jsem si jistá, že se mi Edward velmi rád svěří se svými pocity a dojmy. Bohužel.

æææææ

Překvapivě jsem do práce nešla s obavami. Za noc, kterou jsem strávila přemýšlením, jak jinak, jsem došla k názoru, že už je to jedno a nezáleží na tom, co si Edward myslí nebo ne.

Koupila jsem kávu, vyzvedla poštu, dělala to, co každé jiné ráno a připadala si klidná jako nikdy předtím. Možná dospívám, nebo moudřím.

„Dobré ráno,“ pozdravil pan ředitel.
„Dobré ráno,“ odpověděla jsem mu. Bez dalších řečí se zavřel v kanceláři. Tak to bylo rychlé.

Zřejmě jsem ho přesvědčila. Vyřídila jsem pár telefonátů, maily, poštu, prošla diář a zrovna jsem zapisovala schůzky na příští týden, když si mě Edward zavolal.

Nadiktoval mi dopis, což byla otázka pěti minut, jelikož se jednalo o pár slov, které by jistě mohl napsat stejně dobře sám.

„Říkal jsem sestře, jakého máte… milého snoubence.“ A je to tady. „Alice by ho moc ráda poznala.“ To je sice hezký, ale holka má smůlu.
„Třeba ho tu někdy potká,“ mlžila jsem.
„Alice nerada spoléhá na náhody, takže to vymyslela jinak. Zve vás i vašeho Jo… Jacka k nám. Na sobotní oběd,“ upřesnil. Na návštěvu k Cullenovým?! A s mým snoubencem? No potěš koště!
„Opravdu?“
„Ano, celá rodina si vás přeje poznat, Alice jim o vás vyprávěla, jsou zvědaví,“ prozradil.
„Nevím, jestli bych měla…“
„Samozřejmě, že ano. A  Jo… Jacka vemte s sebou.“ Tak on si nedá pokoj!
„Nevím, jestli bude mít čas,“ vymlouvala jsem se.
„Jistě si ho rád udělá. V sobotu vás vyzvednu, abyste nemuseli zbytečně bloudit,“ řekl.
„Ne,“ vyhrkla jsem. Edward zvedl překvapeně obočí. „Sejdeme se tady.“ I když je to už asi jedno, stejně ví, kde bydlím, ale jistota je jistota.
„Jak je libo. Takže v sobotu v deset tady. Snoubence s sebou,“ připomněl mi. „Nezapomeňte, Bello.“ Při tom oslovení jsem sebou cukla. Sledoval mou reakci a zdál se pobaven. Jak jinak. Edward Cullen se prostě pořád baví, škoda jen, že za jeho veselí můžu vždycky jen já.


Máme tu Nový rok, a jelikož se říká, jak na Nový rok, tak po celý rok, jsem tu s další kapitolou. Snad se líbila. Hezky nám na dnešek vyšly první a zároveň poslední kulatiny, které jsou tu jen díky Vaší přízni, která je pro mě hnacím motorem:-)

Chtěla bych Vám všem, kdo jste pro mě hlasovali v anketě, moc poděkovat za hlasy a to jak u Ošklivky, tak u Dárku pro upíra. Druhé místo je parádní a o úmístění jednorázovky se mi ani nesnilo. Vážně moc a moc děkuju! :-) 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krásná ošklivka - 10. kapitola:

« Předchozí   1 2 3 4 5
4. BabčaS
01.01.2013 [16:38]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.01.2013 [16:30]

jesikatauzasne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.01.2013 [16:23]

LeahCcAch jo! Zase jsi mě dostala Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Těším se na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.01.2013 [16:13]

ada1987 Emoticon Emoticon

« Předchozí   1 2 3 4 5

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!