Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krásná ošklivka - 9. kapitola

Krásná ošklivka - 9. kapitolaDíkůvzdání a chvilka vzrušení...

9. kapitola

„Stále platí vaše plány na zítřejší večeři s Jo… Jackem?“ zeptal se Edward, když jsme procházeli program na následující týden.
„Prosím?“ Byla jsem zabraná do diáře a téměř ho nevnímala.
„Jestli budete na Díkůvzdání se svým snoubencem,“ zopakoval s úsměvem na rtech. „Nebo už jste zapomněla, že nějakého máte?“
„Samozřejmě, že ne,“ ujistila jsem ho. „A mé plány stále platí.“
„Sestra mi dala za úkol vás pozvat k nám, ale říkal jsem jí, že nebudete mít čas.“
„Přesně tak, ale vyřiďte sestře, že děkuju za pozvání. Teď bychom se měli vrátit k práci.“
„Jak si přejete, ale kdybyste si to rozmyslela, tak stačí zavolat,“ nabídl mi velkoryse.
„To nebude třeba.“

Sice jsem neplánovala večeřet se snoubencem, ale i tak jsem si byla jistá, že na to nebudu mít čas. Mavisiny rodiče letos nepřijedou, takže budeme samy, ale i tak jsem se moc těšila. Hlavně, že budu mimo práci, mimo Edwardův zvídavý pohled a dotěrné otázky.

„Víte, byl jsem se nedávno projít a zjistil jsem, že to bylo nedaleko vašeho bydliště.“ Ale, ale takže jdeš s pravdou ven?
„Ano? A kde přesně jste byl?“
„Šel jsem po Oak street, potřeboval jsem si trochu pročistit hlavu,“ vysvětloval.
„Ovšem.“ Když ví, že tam bydlím, tak tam asi nešel jen tak, proč by se zrovna on měl procházet v naší zastrčené ulici.
„Škoda, že jsme se nepotkali,“ poznamenal a evidentně čekal na mou reakci.
„Škoda,“ souhlasila jsem suše a zaklapla diář. „Pokud je to všechno, půjdu k sobě.“ Nečekala jsem na svolení a prostě odešla.

Diář jsem hodila na stůl a požádala Denise o krytí, kdyby mě pak ředitel sháněl. Zamířila jsem rovnou za Mavis. Pokud jsem si to myslela správně, pak… něco tuší, jinak by to musela být hodně velká náhoda a na náhody jsem moc nevěřila.

„Má Cullen přístup do mojí osobní složky?“ vyhrkla jsem, jen co jsem po krátkém zaklepání vešla.
„Jasně, je to ředitel. Má přístup do systému, vidí tam všechno.“
„Takže si mohl zjistit moji adresu.“ To už nebyla otázka. Jen konstatování. „Zjistil si ji a přišel se podívat. Proto se tam poflakoval. A proč by se díval, kdybych byla jen nezajímavá asistentka… Mavis, on něco tuší. Určitě.“
„Jak to myslíš?“
„Asi si mě chtěl zkontrolovat. Co budu dělat? Může se tam objevit kdykoliv znovu,“ začala jsem si zoufat. „Co když mě tam jednou potká a já nebudu Isabella?“
„Zadrž, to je na mě moc informací,“ mírnila mě kamarádka. „Jak jsi na to vůbec přišla?“
„Normálně. Zmínil, že tam byl, a že ví, že tam bydlím. Do toho ještě ty narážky se snoubencem. Je to jasný. Nevěří mi. A já sobě vlastně taky ne. Bojím se, že udělám nějakou chybu, že už jsem ji třeba udělala a proto se to všechno děje.“
„Bello, uklidni se. To nebude tak žhavý. Myslíš, že kdyby něco věděl, tak by mlčel? Vsadím se, že by se na tebe hned vrhnul a byli byste šťastní až na věky.“ Zadívala se před sebe, jakoby tu naši růžovou budoucnost viděla.

Stiskla jsem rty a zavrtěla hlavou. „Nevím no, řekla bych, že Edward umí zachovávat tajemství.“

Nakonec jsme se s Mavis rozhodly, že bude nejlepší nechat to plynout. Budu Edwarda sledovat. Jeho chování, reakce a tak dále, a uvidíme. Podle kamarádky bylo zbytečné šílet, když se vlastně zatím vůbec nic nedělo. Chtěla jsem se tím řídit, ale šlo to ztěžka. Několikrát za ten den jsem se přistihla, jak uvažuju nad tím, že to zabalím a půjdu. Uteču a Cullen Investment nechám za zády. Bylo to tak lákavé, ale pak jsem si představila Mavis, jak se na mě přísně dívá, a já od plánu upustila. Budu pozorovat a hotovo.

æææææ

Svalila jsem se na pohovku a hekla. Břicho jsem měla nafouknuté jak balon. Nevešlo by se do mě už ani zrníčko rýže, jak jsem byla přecpaná. Jenže jsem si nedokázala říct dost, takže jsem jedla a jedla.

Večeře se nám povedla. Z krocana sice bylo kuře, protože bychom ho nesnědly, ale jinak jsme se držely všech tradic a připravily dušenou zeleninu, sladké brambory, bramborovou kaši i brusinkovou omáčku. Dezert zatím odpočíval na lince, protože na něj jsem už vážně neměla místo. Ačkoliv ten jablečný koláč voněl tak krásně, že jsem si byla jistá, že neodolám a zbouchnu i kousek z něj.

„Může se umřít na přejedení,“ ozvala se z křesla Mavis a zněla, jako by vážně nastala její poslední hodinka.
„Nejsem si jistá. Uvidíme za chvíli.“
„Hlavně že máš sílu na vtipkování. Všechen svůj skromný majetek daruju rodičům, protože ty si nic nezasloužíš, když jsi na mě taková,“ vyplázla na mě jazyk.
„Bezevšeho,“ mávla jsem rukou. Natáhla jsem se pro ovladač a pustila televizi.

Asi po půl hodině trávení a ležení bez jakéhokoliv pohybu jsem dostala šílenou chuť na ten koláč. Zafuněla jsem námahou, když jsem se posadila.

„Co děláš?“ ptala se mě Mavis.
„Jdu si pro koláč.“
„Ježiši, ty máš vážně kachní žaludek. Bude ti blbě,“ varovala mě, ale obě jsme věděly, že zbytečně. Mohla jsem sníst téměř cokoliv a byla jsem naprosto v pohodě. Ukrojila jsem si pořádný kus koláče a se lžičkou se do něj labužnicky pustila. Dobrůtka, libovala jsem si. Mavis si mě znechuceně měřila, nos nakrčený, ale nakonec to taky nevydržela a přidala se ke mně. A pak že jsem nenažraná jen já.

Večer se mi nechtělo jít domů, tak jsem si zalezla na druhou půlku kamarádčiny velké postele a posilněna vínem usnula jako špalek. Nic se mi nezdálo, a pokud ano, tak jsem o tom nevěděla.

Probudily jsme se chvíli před polednem. Mavis pobolíval žaludek, takže jsem jí uvařila silný černý čaj a nařídila jí zůstat v posteli. Já jsem byla jako rybička. Plná energie jsem se pustila do nádobí, které jsme včera nechaly na potom a potom už na něj nedošlo.

„Díky za pomoc.“ Mavis se domátožila do chodby, aby mě vyprovodila.
„Za nic. Hlavně se dej brzo do kupy, a když to neumíš, tak nejez,“ zasmála jsem se. Vrátila mi škleb a zamávala mi.

Zhluboka jsem se nadechla chladného vzduchu. Mráz mě štípal do tváří, od pusy se mi valila oblaka páry. Zadívala jsem se na zataženou oblohu. Kdypak asi začne sněžit? Už by bylo na čase.

Procházet se v zasněženém parku… ruku v ruce s Edwardem… teda, co mě to napadlo?! Ne, nic, beru zpět. Procházet se zasněženým parkem a tečka. Ale obrázek sebe a Edwarda jsem nedokázala dostat z hlavy. Mně už vážně nebylo pomoci.

Když jsem došla do ulice, ve které jsem už nějaký ten pátek žila, rozhlížela jsem se kolem sebe jako divá. Samozřejmě jsem hledala jeho. Možná se tu zase náhodou objeví, člověk nikdy neví, kdy bude mít pan šéf nějaké důležité jednání v okolí.

Měla jsem smůlu. Jak jinak. A stejně. Co bych dělala, kdyby tam byl? Schovala bych se a jako malá holka zdrhla. Ačkoliv představa, že bych šla za ním a promluvila s ním jako Bella, byla víc než lákavá.

æææææ

Přepudrovala jsem si nos a upravila nehezkou červenorůžovou rtěnku. Jsi hnusná, zalichotila jsem si v duchu.

Pošta byla přebraná a teď už nezbývalo než čekat na pana šéfa. Měli jsme jet na jednání mimo společnost. Pan ředitel si dával na čas. To se mu moc nepodobalo.

Přerovnala jsem složky na stole, zkontrolovala, jestli mám připravené veškeré podklady na schůzku.

„Dobrý den.“ Dveře se rozletěly a do místnosti vešel Edward.
„Jdete pozdě,“ řekla jsem jen tak mimochodem. Nebyl to on, kdo mi vštěpoval důležitost dochvilnosti?
„Omlouvám se, ale musel jsem ještě něco zařídit doma. Můžeme?“

Vzala jsem si aktovku a prošla otevřenými dveřmi, které mi Edward galantně podržel. Před firmou na nás čekalo auto s řidičem. Usedli jsme na zadní sedadla a vyjeli.

„Jaké jste měla Díkůvzdání?“ vyzvídal hned.
„Moc hezké,“ zavzpomínala jsem na odpoledne s Mavis.
„To jsem rád, že jste si to se snoubencem užila.“
„Jinak to ani nejde. Joh… Jack je velmi zábavný.“ Neskutečné Bello, zase!
„Opravdu bych ho moc rád poznal.“
„On vás taky,“ zaskřípala jsem zuby. „Měli bychom si ještě projít body jednání,“ řekla jsem, abych ho odvedla od jeho zjevně oblíbeného tématu snoubenec slečny Isabelly.
„Dobrá,“ zazubil se.

Vyndala jsem z tašky papíry a rozložila si je na klíně. Naklonil se ke mně, aby na ně viděl. Na tváři mě zašimraly jeho vlasy. Byly tak jemné. Nepatrně jsem natočila hlavu a nadechla se. Pak jsem se zase zadívala do papírů. Skoro jsem nedýchala. Pořád byl tak blízko. Z jeho těla se ke mně šířila neodolatelná vůně.  Tohle na mě bylo moc. Tolik jsem toužila po tom prohrábnout mu ty nazrzlé prameny, položit si hlavu na jeho rameno a jen tak být s ním a pak se nechat políbit, dlouze a sladce.

Srdce mi freneticky bušilo. Měla jsem co dělat, abych se celá neklepala.

Chtěl otočit list. Jeho ruka se otřela o mou. Cítila jsem, jak mi paží prochází jemné brnění. Zachvěla jsem se. Zvedla jsem k němu pohled. Díval se na mě. Propaloval mě pohledem tmavě zlatých očí. Namáhavě jsem polkla. Naše tváře byly vzdáleny pouhých pár centimetrů. Sjela jsem očima na jeho rty. Byly tak blízko. Jasně jsem si pamatovala jejich chuť, to jaké to bylo mít je na svých, jejich hladkost a pevnost. Byla jsem jak zhypnotizovaná, nemohla jsem se pohnout, odtrhnout pohled. Jen jsem seděla a čekala.

Naklonil se nebo se mi to jen zdálo? A znovu. V očekávání něčeho neskutečného jsem zavřela oči.

Auto přibrzdilo a jak jsem se nesoustředila, moje tělo se pohnulo dopředu a já si narazila hlavu o opěrku předního sedadla.

„Jsme tu,“ řekl Edward, jako by se vůbec nic nestalo. Otevřel dveře a vystoupil. Musela jsem se na chvíli opřít a vydýchat. Co to jako bylo? Vždyť jsme se málem políbili! Úplně jsem se přestala kontrolovat! Panebože… Byla jsem rozklepaná a nevěřila tomu, že bych mohla vystoupit a jít o něčem debatovat.

„Tak jdete, slečno?“ Edward nakoukl do vozu s širokým úsměvem na tváři. Nerozuměla jsem mu. Vůbec.
„Už se řítím,“ zamumlala jsem, otrávena jeho výbornou náladou. Ta má klesla někam hodně hluboko pod bod mrazu.


Omlouvám se za delší čekání. O Vánocích jsem se k psaní vůbec nedostala, tak to teď doháním. Kapitolka je kratší, protože mě nějak opustila múza a já nedokázala nic pořádného vyplodit. 

V komentářích u minulé kapitoly jsem zahlédla, že povídka bude mít ještě dvacet kapitol. Dovolím si odporovat, myslím, že to nebude ani deset. Tohle bude krátká povídka. Zatím sama nevím, jak se to bude vyvíjet, ale myslím, že se do pěti vejdu. ;-)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krásná ošklivka - 9. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
06.03.2013 [13:10]

BadLovelyLucyPřestože se v každé kapitolce bavím na hláškami Mavis, ještě jsem se k ní nevyjádřila. Emoticon To je postava, která je naprosto dokonalá. To je ale hlavinka. Emoticon A z těch dvou, začínám šílet. Emoticon Emoticon

18.01.2013 [22:20]

IzziBellsVtipná kapča Emoticon Emoticon Jinak se povedla Emoticon Emoticon

38. Natty
06.01.2013 [2:18]

Nattytak tohle byla nejvtipnější kapitola vůůůůůbec! :D začátek a konec jsou nejlepší Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

37. Lucka
02.01.2013 [21:32]

Jako vždy moc pěkné.

36. ediandbellacullens
30.12.2012 [20:33]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

35. Saragibbs
30.12.2012 [20:26]

moc pěkné jen tak dál Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

34. Evík
30.12.2012 [18:40]

Dokonalost, nemám slov... těším se na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.12.2012 [17:17]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

32. Kati
30.12.2012 [10:55]

Ten konec byl bomba. Vážně by mě zajímalo zdali jí to Edward fakt baští nebo už alespoň něco tuší. Emoticon Emoticon Emoticon

29.12.2012 [19:51]

Agule99Krásná kapča! Jak se tam zblížili... No, vypadalo to nadějně, ale ZAS to nevyšlo... Emoticon Emoticon A jak jí provokoval s Jackem-Johnem Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Doufám že bude brzo další, jinak se zblázním! Píšeš úžasně! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
P.S: Škoda že zbývá tak málo kapitolek do konce... Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!