Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když se lidé z Hostitele potkají s lidmi z Twilight - 5. kapitola


Když se lidé z Hostitele potkají s lidmi z Twilight - 5. kapitolaVyslyšela jsem vaše prosby. Snad všechny. Trochu jsem to zamotala (udělala i trochu napínavé), nastává rivalita a dokonce jsem to napsala i ze dvou dalších pohledů. Komu patří? Neřeknu, ale jestli vás už jen tohle trochu potěšilo, začněte číst. Kacennnka P.S.: je to zatím nejdelší kapitola... :) :D

______________________________________________________________________

Když se lidé z Hostitele potkají s lidmi z Twilight

- 5. kapitola

______________________________________________________________________

Alice byla jako v transu. Jasper s ním zaklepal, aby se trochu vzpamatovala.

„Hledači…“ mluvila stále jako omámená.

„Alice!“ křičel na ni Jasper.

„Edwarde, co viděla?“ ptala se ho šeptem Bella.

„Nejsem si jistý, ona nepřemýšlela nad ničím konkrétním, vím jen to, že je to něco špatného.“

„Alice, vzpamatuj se!“ křičel Jasper.

„Alice, prosím,“ mumlala Bella.

„Ta,“ vzdychla si, „výprava. Nesmí vyjet,“ konečně odpověděla Alice.

„Proč?“ ptala se Rose.

„Nějaký Hledač se drží stopy nějaké zmizelé Hledačky,“ snažila se vysvětlit.

„Lacey,“ hlesli jsme najednou s Ianem.

„Kdo?“ ptal se Edward.

„Moje Hledačka. Ona mě hledala a našla. Vyimplantovali jsme ji, ještě než o nás mohla někomu říct, to její hostitelské tělo se jmenuje Lacey,“ vysvětlovala jsem.

„Aha a jak to s tím souvisí, Alice?“ ptal se Edward.

„On jde po její stopě, ona stále tvrdila, že tady někde jsou lidé. On jde po její stopě a uvidí vaše auto a zavolá sem spoustu dalších Hledačů.“

„Chytnou je?“ vyzvídal Carlisle.

„Nevím, to ještě není rozhodnuto.“

„Musíme je zatavit, kdyby je chytili, všichni jsme v ohrožení,“ konstatovala jsem.

„Jdeme najít Jeba,“ rozhodl Ian.

Věděli jsme, kde ho hledat. Na mrkvovém poli. A také jsme ho tam našli.

„Jebe!“ křičel Ian už z dálky. Jeb vzhlédl a otráveně se na nás podíval.

„Už vyjeli?“ ptala jsem se.

„Jo, asi před půl hodinou. Rozhodli, že je to bezpečné, že je nikdo neuvidí, než se dostanou k dodávce.“

„Kruci!“ křikl Ian.

„Kudy se jde ven?“ ptal se Jasper.

„Cože?“ ptal se Ian.

„Musíme zastavit buď je, nebo Hledače.“

„Chcete je zabít? Duše?“ ptala jsem se zděšeně.

„Když bude třeba,“ odpovídal Edward klidným hlasem.

„Tak kudy?“ ptal se znova Jasper.

S Ianem jsme je odvedli k jižnímu tunelu. Nevím, jestli mě děsila víc představa, co se stane lidem, nebo co Hledačům, duším.

„Takže. Rozdělíme se. Já, Edward, Esmé, Rose a Seth budeme stopovat lidi. Alice, Emmett, Jasper a Jacob půjdou po Hledačích. Neútočte, dokud si nebudete jisti, že je viděli. Když lidi zastavíme dřív, Seth vám dá vědět, vy a Bella tu zůstanete, nesmíte vycházet, dokud se nevrátíme,“ rozhodl Carlisle.

„Máme se připravit k evakuaci?“ ptal se Ian.

„Myslím, že nebude třeba.“

„Ale… Edwarde!“ sténala Bella.

„Nic se mi nestane,“ uklidňoval ji a políbil.

Než Bella stačila něco namítat, byli pryč.


(Následující část bude psaná z pohledu Jacoba)

Vyrazili jsme tmou. Ty pijavice byly sice rychlejší než mi, ale v té tmě se moc dobře neorientovaly, alespoň jsem nemusel být ve skupině s tou Bellinou pijavicí, protože bych ho asi musel zabít.

„Opravdu jsme museli s sebou brát i ty psy? Takhle nic neuvidím!“ namítala Alice.

„Potřebujeme jejich telepatii, abychom se mohli domlouvat. Bohužel Edward bude moct tlumočit jen na jedné straně. Jaku?“ ptal se Carlisle potom, co vysvětlil Alici důvod naší přítomnosti. Vzhlédl jsem, ale pak mi došlo, že je tma a tak jsem hlesl: „Hm.“

„Zvládneš se přeměňovat? Není nikdo, kdo by mohl na tvé straně překládat.“

„Jasně,“ říkal jsem nepřítomně.

Šli jsme dál tmou a pak jsme vyšli na světlo. Mohlo být tak poledne a pijavice se na slunci třpytily, pochopitelně. Se Sethem jsme odběhli o kus dál, sundali si oblečení a přeměnili se, pak jsme se vrátili zpátky k ostatním. Moje skupina šla na východ, zatím co druhá šla na západ.

Bylo by těžké někoho přehlédnout tady, na poušti, ale stejně jsem se snažil chytat stopu. Vždycky jsem si myslel, že my vlci, jsme lepší ve stopování a dnes se mi to potvrdilo. Našel jsem stopu, kterou ty pijavice přehlédly. Šťouchl jsem do Jaspera čumákem, otočil se a já jsem kýval hlavou tím směrem, kam vedla stopa.

„Asi má stopu,“ říkal Jasper ostatním. Jak jako asi? Jasně že mám stopu.

„Hm, fakt má stopu,“ souhlasil Emmett otráveně. Jako kdybych to neříkal, teda spíš si nemyslel. Cítil jsem v hlavě, jak se Seth směje.

Vydali jsme se tedy po stopě, která nás dovedla k menší řadě stromů, tam stopa končila.

„Koleje, měl auto, jak jsem to mohla přehlédnout?“ říkala smutně Alice.

„Jacobe a Emmette, vydejte se po stopě auta, my pročešeme okolí.“

„Co když ho najdeme?“ ptal se Emmett, v hlase se mu dala vyčíst naděje.

„Tak ho zničte,“ odpověděl Jasper, ani si to nerozmýšlel. Wanda nebude mít radost.

Vzkázal jsem v myšlenkách Sethovi náš objev, zatímco jsme běželi po kolejích auta. Dosáhli jsme svého. Našli jsme auto, ale prázdné, nemůže být daleko.

„Tak a zase nic,“ namítal Emmett, já jsem mezitím čmuchal okolo a chytil jsem stopu, lehce jsem zavyl, abych upozornil  Emmetta a vydal se po stopě.

Jak jsme tak šli, všude okolo byla spousta odpadků, vypadalo to, jako kdyby to udělalo nějaké zvíře. V tom se Emmett otočil jiným směrem a vykřikl: „Kojot!“ A rozběhl se za ním. Ty pijavice.

Já jsem šel dál po stopě. Odpadků bylo čím dál víc a na zemi se začala objevovat krev. Bylo dobře, že Emmett utekl. Šel jsem dál a uviděl tělo, jestli se tomu v tomto stavu dalo ještě říkat, našel ho kojot. Jen co jsem to zjistil, řekl jsem to Sethovi a on mi řekl, že našli lidi a že počkají do noci, než se někam vydají. Pak jsem se vydal najít Emmetta. Našel jsem ho, přeměnil se na člověka a vyřídil mu, že je po všem. Pak jsme se vrátili a u auta našli Alici s Jasperem.

„Měla jsem další vidění.  Toho Hledače roztrhal kojot, je po všem, neřekl to ostatním,“ řekla nám Alice, než jsme stihli povědět jim to.

„My víme. Našel jsem jeho tělo. Ostatní se už vrací k tunelu. Výprava vyjede až za noci,“ informoval jsem je.

„Emmette, ty prase! Ty jsi ho vypil!“ nadávala mu Alice.

„Ani náhodou, chytil stopu a utekl za kojotem.“ Smál jsem se.

„Ale jak to, že máš červené oči?“ stále se ptala.

„Ten malý, chlupatý hajzl my chtěl utéct a mě se dostal písek do očí,“ obhajoval se Emmett.

„Chtěl jsi říct, že jsi ho nemohl chytit a přistál jsi obličejem v písku!“ opravoval ho Jasper a rozesmál se.


(Následující část bude psaná z pohledu Belly)

 

Bylo to nesnesitelné. Nesnesitelné bylo to, že jsem nevěděla, jestli se vrátí. Dva lidé, které miluji, jsou někde pryč a nevím, kdy, nebo jestli vůbec se vrátí.

„Co jsou ti Hledači zač?“ ptala jsem se nervózně.

„Jsou duše, jako já, ale jejich posláním je hledat lidi. Jako jediní našeho druhu umí lhát a nevadí jim násilí,“ odpovídala mi Wanda.

„A jsou nebezpeční?“ ptala jsem se dál.

„No. V podstatě jsou. Pro nás, pro lidi. Představují nebezpečí, že do nás implantují duše a zvlášť pro nás, protože bychom je mohli dovést až sem. Například jedna Hledačka asi před půl rokem zabila jednoho z nás,“ odpovídal tentokrát Ian.

„Tak proč je tu Wanda, když duše představují nebezpečí?“ ptala jsem se dál zvědavě. Chtěla jsem zapomenout na to nebezpečí, které jim venku může hrozit, což podle toho, co jsem se teď dozvěděla, je horší, než jsem si myslela.

„Protože…“ Ian chtěl odpovědět, ale nenašel správná slova.

„Protože jsem sem přišla dobrovolně, přišla jsem se kvůli Jamiemu a Jaredovi a ne proto, že bych chtěla všechny tady zradit,“ objasňovala Wanda.

„Aha,“ odpověděla jsem jen takhle, protože jsem nevěděla, na co se dál ptát. Stále jsem měla strach o Edwarda, ale k mému překvapení ještě větší o Jacoba. A také o Setha. Přece jen to bylo ještě dítě, taková napodobenina Jacoba, když byl mladší - jen o něco málo hladovější -.

„Jamie!“ vykřikla Wanda, až jsem se lekla, a vyběhla mu naproti. Skoro shodila Iana, jak se rychle rozběhla.

„Wando, Iane?“ ptal se nechápavě Jamie, mezitím co objímal Wandu. „Co tu děláte? Neměli jste být na výpravě? A kde jsou ostatní a kdo je tohle?“ Ukazoval na mě.

„Taky rád vidím, Jamie,“ odpověděl Ian ironicky, „vrátili jsme se dřív, protože jsme potkali pár hostů. Tohle je Bella a někde venku jsou ostatní. Zbytek Jared, Mel, Kyle, Aaron, Paige a Andy vyjeli na výpravu, protože se Kylovi a Aaronovi nelíbili naši hosté. Pamatuješ si, ještě, jak to bylo s Wandou, ne?“

„Jo, pamatuju. Ahoj, jsem Jamie,“ zdravil mě a natahoval ke mně ruku k potřesení.

„Ahoj, Bella.“

„Ty jsi člověk?“ ptal se zvědavě.

„Jamie!“ okřikla ho Wanda.

„Promiň,“ zamumlal.

„Jo jsem člověk,“ odpovídala jsem s úsměvem, trochu mě to rozptýlilo a neděla jsem pesimistické závěry. Jamiemu mohlo být maximálně 15 let. Byl o kousek vyšší než Wanda a měl tmavé kučeravé vlasy.

„A ostatní jsou také lidé?“ ptal se stále zvědavě. Dostal mě do kouta. Nevěděla jsem, jak odpovědět. Kdyby se mě zeptal někdo dospělý, tam bych byla schopnější odpovědi, ale vždyť to bylo ještě dítě. Dobrá, byl jen o trochu mladší než Seth, ale stejně. Seth alespoň svou vlčí podstatou dospěl, ale Jamie? Nevěděla jsem, co dělat a jen jsem prosebně kmitala očima mezi Wandou a Ianem. Wanda ale také vypadala, jakože neví, jak odpovědět.  Nakonec nás obě zachránil Ian.

„Svým způsobem,“ rychle zamumlal, „potkali jsme je v poušti, když jsme vyjížděli.“ Měnil téma rozhovoru.

„Hmm… Jak jako svým způsobem?“ Nepovedlo se mu to. Jamie byl nečekaně všímavý, se Sethem a Jakem si budou rozumět, jestli se vrátí. Ne! Oni se určitě vrátí, přesvědčovala jsem sama sebe.

„No víš…“ Ian nevěděl jak dál. Podíval se na mě, a když si všiml mého výrazu v obličeji, podíval se na Wandu, ta si povzdechla.

„Dobrá Jamie, řeknu ti to. Je jich celkem devět, s Bellou deset. Sedm z nich jsou…upíři a dva jsou vlci,“ vysvětlila Wanda neochotně.

„Cože? Děláte si srandu, ne?“ a zasmál se.

„Ne neděláme,“ ujišťovala jsem ho potichu.

„Tak jak to že žiješ?“ ptal se nevěřícně.

Povzdechla jsem si. „Protože upíři jsou vegetariáni, zřekli se lidské krve, pijí jen zvířecí. A vlci? Ti nám neublíží.“

„Hm… Kdy je uvidím? Mají taky takový ty špičatý zuby?“ ptal se Jamie nadšeně.

„Jamie, ty jsi neskutečný,“ zasmála jsem se, „uvidíš je, až dorazí, jsou někde venku. A ne, nemají ty špičaté zuby.“

„Škoda,“ řekl zklamaně.

Slyšeli jsme rozruch, všichni jsme se otočili směrem ke vchodu do kuchyně. Dorazili, Carlisle šel v čele a ukázal na nás zvednutý palec. Pak jsem je viděla všechny. Zvedla jsem se, rozběhla se a běžela k nim. Běžela jsem přímo k… Jacobovi a objala ho.

„Bello?“ ptal se Edward zmateně.


Předchozí < Shrnutí > Další


Kacennnka



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Když se lidé z Hostitele potkají s lidmi z Twilight - 5. kapitola:

 1
1. Kvmmmmm
18.09.2013 [2:40]

Bomba konec Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!