Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každá sukně dobrá - 26. kapitola

Každá sukně dobrá - 26. kapitolaNázev kapitoly asi mluví za vše. :-) Plánování. A nakonec nás Alice dotáhne na nákupy.

Hezké čtení. Už nám toho do konce moc nezbývá.

26. ŽÁDOST

Byla jsem tak zabraná do jednoho článku, kterému velel název „svatba po střední? Ano, či ne?!“, že jsem si ani nevšimla, že už jsou kluci zpátky. Šli potichu, nevyváděli, dokonce ani Emmett, asi si mysleli, že možná spím, ale já byla čilá jako ještě nikdy.

Teprve, když kolem mě přešel Carlisle a šel se přivítat s Esme – protože se neviděli hrozně dlouho – jsem si uvědomila, že se vrátili. O pár vteřin později jsem cítila Edwardovy rty ve vlasech, a tak jsem k němu zvedla hlavu a políbila ho.

„Ahoj,“ šeptla jsem, když jsem se odtáhla, a podívala se do jeho zlatavých očí.

„Ahoj.“ Jeho oči střelily k mému klínu. „Co to čteš?“

Ztuhla jsem a moje tváře nabraly rudý odstín. „Já… jen jsem se tu začetla do jedné hlouposti.“

Edward se podíval na krabici, co stála na konferenčním stolku, na fotky a časopisy rozházené kolem ní, na pořad, co běžel v televizi, a pak se otočil na Alici a probodnul ji vyčítavým pohledem, načež ona nevinně pokrčila rameny.

Pak někdo udělal na ostatní nějaký, pro mě neviditelný posunek a všichni se vypařili z místnosti, což jsem téměř ani nepostřehla. Nechápala jsem to, a tak jsem se postavila, že si půjdu udělat ještě jeden čaj.

„Bello,“ zastavil mě Edward. Otočila jsem se k němu a on si zrovna klekal na jedno koleno a vytahoval něco z kapsy.

Vyjeveně jsem na něj zírala, neschopná slova.

Upřel na mě něžný pohled, uchopil mou ruku do svých a řekl tím nejkrásnějším, nejdokonalejším sametovým hlasem, který mě rozechvíval po celém těle: „Vím, že je to drobet zpřeházené, ale přál bych si, aby se naše dítě narodilo do úplné rodiny. Navíc představa, že bys byla navždy mou, mě činí neuvěřitelně šťastným. Isabello Marie Swan Cullenová, udělala bys mě tím nejšťastnějším mužem, prokázala bys mi tu čest a stala se mou ženou?“

Trhaně jsem dýchala. Mé oči se jako na povel zaplnily slzami. „Ano,“ řekla jsem procítěně a pozorovala jeho šťastný, dojatý obličej.

Postavil se a já mu skočila do náruče a pevně ho objala.

„Miluju tě,“ prohlásil.

„Miluju tě,“ řekla jsem a spojila naše rty v láskyplném polibku. Opravdu jsem si mohla zasloužit takové štěstí? Nebo snad osud uznal, že už jsem si vytrpěla dost a skutečně si to zasloužím?

Edward mi nasadil nádherný oválný prsten se slovy: „To je prsten po mé matce. Elizabeth Masenové.“

 

O chvíli později jsem ležela Edwardovi v náruči v obývacím pokoji, proplétali jsme si ve vzduchu prsty a uchváceně naše ruce pozorovali. Já byla spíš naprosto unesená tím krásným prstenem.

„Jak by sis to představoval?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Víš, mně je to úplně jedno,“ přiznal. „Hlavně když budeme svoji. Můžeme klidně jet do Las Vegas a udělat s tím krátký proces, ale nejsem si jistý, jestli bys za tu cestu neporodila.“

„Hlavně by nás Alice zabila,“ řekla jsem se smíchem.

Políbil mě do vlasů. „To asi taky.“

Zamyslela jsem se. „No, já už nikoho nemám, takže bychom mohli udělat jen malý obřad v rodinném kruhu. A pokud ty máš nějaké přátele… Třeba Tanyu.“

„Nemáš žádný důvod žárlit, Bello. Miluju brunetky, ne blondýnky. Obzvlášť ty s čokoládovýma očima a levýma nohama.“

„Jsem ráda, že se bavíš,“ upozornila jsem ho kysele. „Ale –„ Odmlčela jsem se, protože jsem si nebyla jistá, jestli chci slyšet odpověď na otázku, na kterou jsem se hodlala se zeptat.

„Povídej,“ zašeptal a jednu mou ruku si dal k obličeji a zhluboka se nadechl.

„Budeš mě vůbec chtít?“ špitla jsem. „Až budu upír? Vždycky jsi měl přece zájem spíš o lidské ženy.“

Zamručel. „Budu tě chtít, i kdybys byla vlkodlak. I když… no, ti hrozně páchnou.“ Uchechtl se.

„Mluvím vážně,“ stěžovala jsem si.

„Já taky.“ Dal mi prsty pod bradu a natočil ji tak, abych se na něj musela podívat. „Každý den už několik měsíců jsi byla svědkem věčné lásky. Přišlo ti snad, že by se něco změnilo?“

Nakrčila jsem obočí. „To je něco jiného. Nikdo z nich se za tu dobu nezměnil na jinou bytost. Co když se s mou přeměnou změní i tvé city ke mně?“

„Bells,“ šeptl a jemně se otřel rty o ty mé. „Dokud jsem upír, dokud žiju – jestli se tomu tedy dá říkat život – budu tě milovat navěky. Mně spíš dělá starost, abys ty s přeměnou nezměnila, co cítíš.“

„To je hloupost,“ protestovala jsem a naléhavě ho políbila. „Miluju tě. Vždy a navždy.“

„Potom by mělo být všechno v pořádku,“ zamumlal a znovu spojil naše rty. Už to tam bylo zase – ztráceli jsme kontrolu. Přetočila jsem se mu v náruči a posadila se na něj obkročmo. Zapletla jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si ho k sobě, omámená vášní a láskou. Chtěl jsem ho. Hned teď. Bylo mi naprosto jedno, že se za chvíli vrátí ostatní. Potřebovala jsem ho.

„Bello,“ vzdychl mi do úst, „nemůžeme.“

„Ticho,“ okřikla jsem ho šeptem a začala mu vyhrnovat triko.

Chytil mě za zápěstí a dal mi je k tělu. Pak se – snad silou vůle – odtáhl od mých rtů a podíval se mi ztemnělýma očima do obličeje.

„Nemůžeme. Carlisle řekl, že nemáš dělat žádné fyzické práce. Mohla by sis ublížit.“

Chtěla jsem zoufale vyhrnout větu: „Ty mě nechceš?“, ale bylo mi jasné, že má pravdu. Tehdy, poté, co jsme se spolu milovali, se to miminku asi moc nelíbilo a odměnilo mě nalomeným žebrem. A i kdyby to s tím nesouviselo, raději poslechneme Carlislea.

Vzdychla jsem a znovu se mu stulila do náruče, odkud jsem ho alespoň pusinkovala na krku.

„Už se vrací ostatní,“ informoval mě o pár minut později a já zoufale zasténala. Ne že bych je snad neměla ráda, ale přála jsem si mít s Edwardem trochu soukromí, i když jsme nedělali nic jiného, než se líbali.

„Ví to, viď?“ zeptala jsem se a přestala se s Edwardem tak mazlit. Pouze jsme seděli vedle sebe, on měl kolem mě paži a já se mu tulila k boku.

Zavrtěl hlavou. „Jenom Alice. Proto jsem byl naštvaný, když jsme přišli z lovu a vy jste tu měli všude svatby, myslel jsem, že ti to prozradila. Jasper něco tuší, ale ještě nezformuloval přímou myšlenku, takže o tom asi není tak přesvědčený. Esme tajně doufá a ostatní jsou rádi, že jsme spolu.“

„Takže to bude překvapení?“ vydedukovala jsem a v duchu přemítala, jak jim to nejlépe oznámit. No, už jsem jim musela šetrně říkat, že jsem těhotná, tohle už by nemělo být tak těžké.

Když o chvíli později tiše přišli, byli jsme stále ve stejné pozici a tak jsme se posadili trochu víc vzpřímeně, ale stále jsme se k sobě tiskli.

„Chtěli bychom vám něco říct,“ začal Edward a počkal, až se nějak seskupí kolem nás. Ruku s prstenem jsem měla schovanou v Edwardově dlani, aby to neuhádli dřív, než jim to povíme. Alice se vědoucně usmívala a Jasperův úsměv byl chápavý a přející.

„Edward mě požádal o ruku,“ vypověděla jsem jim s širokým, šťastným úsměvem.

„A Bella řekla ano,“ doplnil mě můj… snoubenec.

Esme by, kdyby mohla, vyplakala oceán. Nastaly gratulace a šťastné úsměvy. Ani jsem se vlastně Esme nedivila – jediné, co chtěla, bylo mít celou rodinu pohromadě, a teď se jí to splnilo a dokonce k tomu dostane bonus v podobě dalšího člena.

„Bude toho ale hodně k zařizování, abychom to stihli do porodu.“ Nejistě jsem se kousla do rtu a podívala se na Edwarda. „Nebo až po porodu?“

Pousmál se. „Čím dřív, tím líp. A myslím, že jasnovidka už to má pod kontrolou.“

Podívala jsem se na Alici a ta na mě spiklenecky mrkla. „Ty řeči o šatech…“

„Už jsou objednané,“ přiznala a šibalsky se usmála. „Všem jsem nám objednala šaty. Ale teď se snažím na ty tvoje nemyslet, aby je tady ženich neviděl před svatbou, takže dost řečí o šatech a dáme se do seznamu hostů.“

Pobaveně jsem se uchechtla. Alice byla, zdá se, ve svém živlu. Všechny nás nahnala k jídelnímu stolu, který se skoro nepoužíval, protože já jsem jedla u toho vysokého stolu s barovými židlemi a ostatní byli vždycky u mě. Líbilo se mi, jak jsme se usadili. Pěkně po dvojicích, v párech, tak, jak to má být.

S Edwardem jsme se pod stolem drželi za ruce a všichni jsme pozorovali Alici, která zasedla do čela a přestože to vůbec nepotřebovala, vyndala si papír a tužku, že si to zapíše. Možná se jí prostě líbila ta role organizátorky.

Tázavě se na nás podívala.

„Denalijští,“ řekl Edward a Alice to rychle napsala. „Myslím, že Garrett už bude docela silný ve svém sebeovládání. Šlo mu to rychle.“

Al přesunula svůj pohled na mě. „Já… asi nikoho. Nikdo mě nenapadá.“ Bylo mi smutno, že na mé svatbě nebude nikdo z mé lidské rodiny, nikdo z mých přátel, protože jsem žádné neměla. Sklopila jsem pohled a zhluboka se nadechla, abych se uklidnila.

„Možná Gina Kennishová,“ navrhl Edward.

Překvapeně jsem se na něj podívala. „Mezi všechny ty upíry? Navíc, ona neví, že jsem těhotná.“

„Ty budeš taky jediná mezi všemi těmi upíry. Ale máš pravdu, asi by to nebylo to pravé ořechové. Potom už tedy nevím.“

Snažila jsem se pravidelně dýchat a udržet své slzy na uzdě. Maminka ani tatínek mou svatbu neuvidí – pokud tedy můžu na chvíli nebýt ateista, protože nejsem úplný, a pomyslet si, že koukají z nebe. Bylo mi to opravdu líto. Chtěla jsem, aby mě vedl k oltáři Charlie, i když Carlisle byl samozřejmě taky skvělý.

„Takže to je všechno, co se týče hostů. No, vypadá to, že ušetříme na občerstvení,“ zavtipkovala Alice.

Nakrčila jsem čelo a trochu se uvolnila. „Nebude se podávat krev, že ne?“

„V posledních týdnech ti chutnala,“ popíchl mě Emmett.

Vyplázla jsem na něj jazyk a doufala, že na mé svatbě skutečně nebudou chodit upíři se sklenkou krve v ruce. To by bylo… přinejmenším divné. Nechutné už mi to nepřipadalo od té doby, co jsem ji já sama začala pít.

„Družičky, svědci, místo, datum, líbánky,…,“ vyjmenovávala Al a nedočkavě mávala rukou, abychom povídali.

„Jako bys to už nevěděla,“ zamumlala jsem. „No, družičky byste mohly být vy, ne?“ Mrkla jsem na Alici a Rose, které se na sebe usmály, a na mě kývly. Evidentně společně jako družičky ještě nebyly. Carlisle s Esme nemají potřebu opakovat svou svatbu několikrát do století, takže vždycky jedna z nich byla nevěstou. Měla jsem radost, že mají radost.

Nakonec jim to s tím družičkováním ale asi nevyjde, protože Rose dodala, že někdo bude muset hrát na piano. A ona byla nejlepší hudebnicí hned po Edwardovi, a tak se nabídla.

Edward si vzal za svědka Emmetta a já, aniž bych zaváhala, Jaspera. Jen jsem se drobet zarazila, když jsem si uvědomila, že jediná Esme nemá žádnou roli. Ale pak mi došlo, že ona hraje tu důležitou roli pro mě. Roli maminky, která tam nebude. Esme bude ta, která se na mě přijde podívat, až se budu oblékat do svatebních šatů, a uklidňovat mě. Bude tou, která se vzlykotem odejde, aby svatba mohla začít. A bude ta, která bude nejvíc tleskat, protože její sen se splnil; její dcera našla dokonalého muže, její syn je také šťastný. To, že jsme vlastně oba její děti, byl jen detail, kterým jsem se nezabývala.

„Místo bychom mohli –„

„Skvělý nápad,“ přerušila ho Alice. „Doufala jsem, že to řekneš.“ Rychle začala něco sepisovat do svého bloku, ačkoliv to měla určitě všechno dobře uchované ve své mysli.

Edward, který to navrhnul, a Alice, která to viděla, byli jediní, kdo věděl místo naší svatby. Všichni jsme na ně vyčkávavě upřeli zrak, až to Emmett nevydržel a postěžoval si, že ne všichni mají zázračné schopnosti.

Alice obrátila oči v sloup. „Uděláme to tady. Před domem. Už je skoro červen, mohlo by vysvitnout trochu sluníčka, a jelikož tu nebude žádný člověk, ani by to nevadilo.“

Najednou mi došlo, co se mi na té Alicině větě nezdá. „A co kněz?“ vyhrkla jsem.

Ledabyle pokrčila rameny. „Eleazar má licenci. Oddá vás.“

Přimhouřila jsem oči. „Eleazar…“

„Denali,“ vysvětlila Rose a já děkovně kývla.

„Tak by to šlo už příští týden, ne?“ zeptal se Edward a nadějně se díval na Alici, která si něco mumlala.

„Nějak se nám nemůžeš dočkat, ženichu,“ rýpnul si Emmett a uchechtl se.

Edward se usmál a podíval se mi do očí. „Nemůžu.“

Oplatila jsem mu úsměv a opřela se o jeho rameno. Byla jsem po dnešku nějak unavená, ačkoliv jsem se před pár hodinami cítila nesmírně čile. Nemohla jsem se dočkat, až se zahrabu do peřin a přitulím se k Edwardovi.

Neunikl mi Esmein zjihlý pohled a tak jsem se na ni šťastně usmála.

Alice všechny přerušila, když její mumlání nabralo na hlasitosti. „Příští týden… No, to by snad šlo. Vypadá to, že se mistr chytil vidiny slibně vypadající peněžní částky, takže příští týden. Čtvrtek? To by bylo geniální. To máme šestého června.“ Usmála se a nebyla daleko od toho, aby vítězně zatleskala rukama. „Geniální.“

„A co líbánky?“ zeptala jsem se a hned na to zrudla, když se na mě upřely ty oči, plné jiskřiček a pobavení.

„Tak hrozně ráda bych vás poslala na ostrov, ale kvůli porodu by let a vzdálenost asi nebyly to nejlepší,“ smutnila Esme.

Zmateně jsem svraštila čelo. „Ostrov?“ To snad nemyslí…

„Carlisle koupil Esme ostrov kousek od Ria de Janeira. Je tam dům...“

„…několik ložnic,“ doplnil Edwarda Emmett a tvářil se zasněně, ale pobaveně.

…vážně.

„Asi mě to ani nepřekvapuje,“ zamrmlala jsem potichu a nevěřícně zavrtěla hlavou a s pobaveným úsměvem na tváři.

Emmett po mně hodil nechápavý pohled. „Co? Ty ložnice? No, věc se má tak –„

„Myslela jsem ten ostrov, Emmette,“ upozornila jsem ho dřív, než mi začne vyprávět o svém sexuálním životě.

„Jo ták,“ protáhl chápavě.

Vyměnila jsem si rychlý pohled s Edwardem. Zdálo se mi to, nebo se v jeho očích taky mihl stín smutku jako v mých? „Líbánky se asi ruší,“ prohlásil Edward.

„Neruší. Můžeme jet na lov a nechat vás tady. Druhý den bychom byli zpátky, kdyby nastaly komplikace,“ rozhodla Alice. Samo o sobě bylo divné, že jsme se bavili o takhle… intimní tématu veřejně.

Její nápad se mi líbil, ale stejně jsem měla divný pocit, že to jen tak nepůjde. Vypadalo to, že si na milování s Edwardem budu muset počkat, až do svého upířího života. Cítila jsem totiž, že možná nestihneme už ani tu svatbu. Břicho jsem měla opravdu veliké, byla jsem jako balon. A miminko rostlo zase o trochu rychleji než předtím, když vezmu v potaz, že ještě před týdnem jsem se s Edwardem milovala a bylo to jako nic. Kdybychom to dělali teď, musel by být asi opatrnější… Ale určitě bychom to zvládli.

Začervenala jsem se, když jsem si uvědomila, jak tady nad tím tak uvažuju. Kdyby mi tak Edward četl myšlenky! V tu chvíli jsem si nebyla jistá, jestli bych byla ráda nebo ne. Upřímně, bylo by hezké si s ním takhle pohrát. On by se tu snažil se soustředit a já bych –

„Bello?“

„Hm?“ škubla jsem sebou a zjistila jsem, že jsem usnula. Otevřela jsem oči a dezorientovaně jsem se rozhlížela kolem. Ach, tak to jsem asi tak dlouho nespala, protože jsem stále seděla na židli v jídelně, akorát jsem visela na Edwardově rameni, zatímco mě všichni pobaveně pozorovali.

„Vezmu tě do postele.“ Vzal mě do náruče a pomalu mě nesl nahoru.

„Díky, Alice!“ zavolala jsem na ni ospale, aby si nemyslela, jaká jsem nevděčnice, když mi prokazuje službu a já u toho ještě usnu.

„Nemáš zač,“ zatrylkovala nazpět a pak jsem zaslechla několikanásobné „dobrou noc“. Alice pak dodala: „A sladké sny!“

„Tobě taky,“ pípla jsem zpátky, když už jsme byli téměř v pokoji, ale přesto jsem slyšela nezaměnitelný smích Jaspera a Emmetta a uvědomila jsem si, co jsem řekla. Nevadí! Byla jsem ráda, že už ležím. Edward přese mě přehodil přikrývku, úplně mě do ní zabalil a pak si mě k sobě přitáhl.

Políbil mě na spánek a zašeptal: „Miluju tě. Spi, lásko.“ Jemně jsem se zachvěla, protože takhle mi ještě neřekl.

„Mim…j…tě,“ šeptla jsem a pak už upadla do ničím nerušeného spánku, v kterém hrály hlavní roly šaty, výzdoba a Alice, která ustavičně opakovala, jak jsou ty šaty úžasné. Technicky vzato se to dalo přirovnat k noční můře.

 

Ráno jsem se probudila sama. To by asi nebylo tak zarážející, kdybych nebyla poslední týdny zvyklá na vstávání v Edwardově náruči. Ihned jsem se lekla, co se stalo.

„Edwarde,“ zamumlala jsem, jestli se náhodou někde neobjeví.

Ozvalo se zaklepání a dovnitř vstoupila Esme. „Dobré ráno. Mám ti vyřídit, ať se převlékneš – jede se na nákupy.“

„Dobré ráno,“ oplatila jsem jí a znovu si v hlavě zopakovala, co řekla. „Cože? Jaké nákupy, proboha?“

Esme se zasmála. „Alice vzkazuje, ať si odpustíš ten tón.“ Zavrtěla nevěřícně hlavou. „Holky trvají na tom, že kluci musí mít nové obleky, a tak všichni vyrážíme na nákupy do Calgary.“

„Všichni?“ vyhrkla jsem.

„Ano. Bude to takový rodinný výlet.“

„Spíš rodinné utrpení,“ zamrmlala jsem tiše.

„Já to slyšela!“ ozval se Alicin hlas a vzápětí vlétla do mého pokoje a zastavila se před postelí, odkud na mě s našpulenou pusou, rukama založenýma na prsou a podupávající nožkou shlížela.

Kousla jsem se do rtu a vyšvihla jsem se do sedu. „Promiň, Al. Jen… jsou ty nákupy nutné? Vždyť sama víš, co každému padne nejlíp. Nepotřebuješ mě tam. A určitě taky ne Edwarda.“

Vědoucně se usmála. „Tak tady je zakopaný pes. Ale to nic nemění na tom, že všichni jdeme nakupovat. Tvoje šaty budou včas, ale pro nás jsem je nakonec zrušila, protože v Calgary je nový obchod, který se specializuje na svatební šaty. A já už jich přes internet pár okoukla. Vážně, je to nutnost.“

„Co když začnu rodit?“

„Nezačneš,“ ujistila mě.

„Co když mi bude špatně?“

„Nebude.“

„Co když budu potřebovat krev?“

„Bereme ti s sebou lahev.“

Nadechla jsem se, ale Alice mě předběhla. „Všechno bude v pořádku. Věř mi, že ostatním se taky moc nechce, ale je to vaše svatba. Zatím první. A chceme, aby byla nejúžasnější, tak se prostě převlékni,“ otočila se a dopochodovala do mého šatníku, kde se začala rychle přehrabovat v zásuvkách, „ať můžeme vyrazit.“

Rezignovaně jsem vzdychla a postavila se, abych včas zachytila Alicin model, který pro mě za těch pár vteřin vymyslela. Tentokrát jsem byla ráda, že mě obléká, protože už tak jsem vedle Cullenových vypadala jako šmudla, aspoň budu vypadat jako šmudla, která je dobře oblečená.

„Čekáme dole,“ upozornila mě Esme a společně s Alicí mě nechaly o samotě. Rychle jsem se osprchovala, převlékla, vlasy jsem si svázala do copu a vydala se za nimi dolu.

Opravdu, všichni z toho byli doslova nadšení. Emmett s Jasperem si užívali ještě poslední chvíle dívání se na televize, kde byl přímý přenos jakéhosi fotbalového zápasu, Edward seděl u piana a tiše něco hrál, Carlisle s Esme byli asi v kuchyni a Rosalie s Alicí byly schované za počítačem, takže pravděpodobně ještě stále prohlížely svatební šaty.

Pozdravila jsem je a vydala se do kuchyně, abych si dala něco malého k snědku, než vyrazíme. Carlisle zrovna uzavíral termosku a pokládal ji na stůl, odkud jsem si ji o chvíli později vzala a dala do kabelky, kterou mě donutila Alice vzít si.

„Můžu si půjčit Astona?“ zaslechla jsem Emmetta z obývacího pokoje, když jsem dosnídala a vydala se za nimi.

Edward vzdychl. „A co takhle nový BMW?“

„Ani nápad,“ zamítla Alice a já v duchu uvažovala, kdy si proboha to nové auto koupila. Jak to, že mi to uniklo? Upřímně, ani kdybych to věděla, moje reakce by byla asi naprosto lhostejná, ale stejně mě to překvapilo.

Emmett hodil po Edwardovi prosící obličej. „Prosím. Stejně nebudeš řídit.“

„Kdo řekl, že nebudu?“ oponoval mu, ale Emmett se na něj podíval se zvednutým obočím a mrknul očima ke mně. „Máš pravdu. Nebudu. Dobře, půjč si ho.“ Došel ke mně a políbil mě do vlasů.

Usmála jsem se. „Tak kdy vyjedeme?“

„Teď,“ odvětila Alice sotva jsem domluvila. „Když už jsi nasnídaná.“

Kývla jsem hlavou, vzala si kabát, který mi Alice podala, a společně s ostatními šla k autům. Zdálo se, že Edward si chce na své auto sám dát pozor, a tak zaplul na zadní sedačku toho… Astona a já za ním. Rosalie s Emmettem seděli vpředu a Al, Jazz, Esme a Carlisle jeli v BMW.

Ono totiž nestačí, že už tak přilákají dost pozornosti. Proč si to ještě víc neužít s nejdražšími a nejrychlejšími auty na trhu?!

Spokojeně jsem se opřela o Edwarda a propletla si s ním prsty. Druhou ruku jsem si položila na břicho a bylo mi krásně. Rosalie během jízdy pustila stereo a autem se rozezněla skladba o muži, který našel své ztracené srdce. Překvapeně jsem k Edwardovi vzhlédla, šokovaná, že mi unikla další věc.

Usmál se a zandal mi volný pramen za ucho. Ten pohled, co mi věnoval… Nemohla jsem pochybovat o jeho citech ke mně, ač se to zdálo sebeabsurdnější. Dokonce jsem věřila i v jeho věčnou lásku. A důležité bylo, že jsem věřila. Když jsem se tak ohlédla pár měsíců zpátky, kdy jsem po Forkské střední bloudila sama a vyhýbala se každému člověku, protože jsem byla skalně přesvědčená, že nejsou hodni mé důvěry. Je neuvěřitelné, co se mnou dokázalo udělat šest upírů… a pak další jeden.

Neodolala jsem a natáhla se pro polibek. A to samozřejmě zapříčilo, že se mi do nějakého nákupního centra nechtělo ještě desetkrát víc.

„A tak vznikla… láska jako trám… to já mám rád,“ zanotoval zepředu Emmett a já se od Edwarda odtáhla s protočením očí.

Ano, rozhodně bych byla radši doma.

 

Připadala jsem si jako upír, nebo spíš jako nějaká šelma, co si chrání své území. A samozřejmě jsem tím všechny bavila. Ale já si nemohla pomoct – všechny oči, dokonce i zadaných dívek, bezostyšně okukovaly mého snoubence a zdálo se, že se s ním snaží i flirtovat na dálku, přestože jsem stála těsně vedle něj a, a to přísahám, jsem se od něj nehnula ani na krok.

Edward se nebránil, držel mě kolem pasu a druhou ruku měl ještě propletenou s mojí vpředu. Nebyla to moc pohodlná chůze, ale já se nehodlala vzdát. Občas mu uniklo pobavené uchechtnutí a já nevěděla, jestli reaguje na něčí myšlenky nebo na mé chabé, lidské vrčení a nevraživé pohledy, kterými jsem obdarovávala své okolí.

Rose a Alici stačil jejich vzhled a občasné rozhlédnutí se kolem sebe, Esme se chovala jako by nic – tomu se totiž říká mít důvěru jeden v druhého, a ona věděla, že Carlisle by se nikdy na žádnou ženu či dívku nepodíval jinak, než jak koukají normální lidé na své okolí –, jen já jsem plivala síru na všechny okolo a bála se okamžiku, kdy se Edwardovi někdo jiný zalíbí.

Ironií bylo, že jsem ještě před chvílí v autě přemítala o tom, jak nádherně mu důvěřuju, jak věřím v jeho věčnou lásku. Stále jsem věřila a důvěřovala, ale teď se vydralo na povrch moje nicotné sebevědomí a žárlivost se zvětšovala. Edward je můj a brzy bude i oficiálně, žádné husy mi na něj koukat nebudou!

Co mě potěšilo, bylo, že i Edward se občas na někoho nenávistně podíval, a i když jsem se nikdy nepodívala, jestli ty pohledy jsou směřované na pohlaví ženské či mužské, stále to znamenalo, že i on si mě hlídá. Carlisle měl stejný přístup jako Esme a Emmett s Jasperem už svým zjevem – hlavně Emmett – dávali najevo, že by si s nimi neměl nikdo zahrávat.

Alice možná měla v plánu jít sem nakoupit šaty a obleky, ale to neznamenalo, že toho nestihneme víc. Takže než jsme se prodrali k našemu cíli, kluci už měli několikery nové svršky v obrovské tašce, do které se nám to kupodivu podařilo nacpat, Rosalie nový svetr a šaty, Esme tři sukně a dvě halenky, Alice nové boty, které stály snad víc než celý nákup dohromady, ale díky své kreditce a členské kartě v každém obchodu to nakonec nebylo tak drahé. Já jsem vyfasovala triko, které bylo pod prsy volné – asi na těch pár dní před porodem – a pak podobné šaty, co měla Rose.

Po první hodině a půl, co jsme se stále nedostali tam, kam jsme chtěli, už jsem byla nesmírně unavená. A docela vyhládlá. Alice se překonala a dovolila mi jít se najíst do restaurace. Původně to vypadalo, že půjdu jenom já s Edwardem, ale ukázalo se, že budou všichni vděční, že nemusí lítat po obchodech, ačkoliv se neunaví, a tak jsme se všichni usadili v jedné z restaurací, které nákupní středisko nabízelo.

Nějak špatně se mi dýchalo a tak jsem se vydala na místní záchodky, abych se opláchla studenou vodou. Edward mi samozřejmě dělal doprovod, i když se chvíli diskutovalo, jestli by nemohl jít někdo z holek, jenže v tu chvíli už jsem byla na omdlení a tak jsem šla sama, dokud mě nedohnal můj snoubenec. Jak krásně to zní.

„Počkám tady,“ řekl mi a postavil se hned vedle dveří na dívčí záchody.

Vypadala jsem strašně, když jsem se o chvíli později podívala do zrcadla. No, zdálky to ani moc nebylo poznat a ten, kdo mě viděl poprvé v životě, by to asi taky nepoznal, ale měla jsem takový znavený obličej a téměř průhlednou pokožku, což bylo dost děsivý. A přestože jsem docela jedla, tváře jsem měla trochu hubenější než normálně. Opláchla jsem si obličej a chvíli zhluboka dýchala.

Zakručelo mi v žaludku a já se odlepila od umyvadla a vyšla ze záchodků. V ten moment jsem se zastavila na místě a sledovala nádhernou dívku s rovnými zrzavými vlasy, jak si je natáčí na prst a usmívá se na mého Edwarda, který ke mně stál zády. Jedna půlka mého já na mě křičela, ať tam okamžitě jdu a ukážu té čůze, čí chlap to je. No, ta méně rázná, nejméně sebevědomá polovina mi nakazovala prostě odejít a vrátit se ke stolu, jako bych je ani neviděla.

Možná to bylo kvůli tomu, že jsem byla Cullenová, a dodalo mi to odvahu jako ten první den ve škole v Canmore, možná to bylo tím, že jsem prostě chtěla ukázat, že Edward je můj… Ať tak či tak, rozešla jsem se k nim a zezadu chytila Edwarda kolem pasu. Dívka po mně hodila nechápavým pohledem se zvednutým obočím.

„Lásko, kde se touláš?“ zeptala jsem se a usmála se na něj.

Potlačení pobaveného úsměvu a jiskřičky v jeho očích mi nějak dokázaly, že Edward o přítomnosti té dívky neměl zájem.

„Lásko?“ zvolala nevěřícně ta holka. „Tohle je tvoje přítelkyně?“

Edward mě políbil do vlasů a pak se na ni pousmál. „Vlastně… je to moje snoubenka.“ Okatě mi položil ruku na břicho a pohladil mě.

Ta holka nahlas zavrčela, takovým tím naštvaným, vzteklým způsobem a odkráčela pryč.

Edward se zasmál, ale pak si všimnul mého významně zvednutého obočí. Zvednul ruce vzhůru v obranném gestu. „Já se jí tu snažil zbavit, přísahám.“

Vypadal tak roztomile, že jsem se zasmála. „Chtělo by to nálepku na čelo.“ Naznačila jsem na jeho čele pruh. „Zadaný.“

Zachechtal se a tak, že jsem to nečekala, si mě strhnul do náruče a dlouze mě políbil. Stoupla jsem si na špičky a přitáhla si ho za klopy saka blíž.

Když se pak odtáhl, zašeptal: „Teď už nálepku nepotřebuju.“ A měl pravdu – jak jsme se vydali k našemu stolu, pár dívek, které bylo v naší blízkosti při polibku, vypadalo dost nespokojeně. Jenže to neznamenalo, že to vzdají.

U stolu panovala veselá nálada, která se ještě prohloubila, když jsme přišli. Ukázalo se, že Jasper s Emmettem vtipkují na náš účet a dohadují se, že by skutečně mohli vytvořit nálepky, které by hlásaly, že objekt je zadaný.

U servírky, která mi okukovala snoubence, jsem si objednala špagety a jakmile je přinesla, jsem se do nich hladově pustila.

Když jsem tak během jezení pohlédla na Alice, zdálo se, že kdyby byla člověk, neklidně by se vrtěla a netrpělivě poskakovala, jak už by chtěla být v dalším z obchodů, ale teď se vážně držela. Pouze očima rentgenovala náhodné kolemjdoucí, a buď se zamyšleně našpulenou pusou nakláněla hlavu ke straně, nebo nevěřícně kulila oči a vyděšeně ohrnovala ret.

„Dopředu říkám, že pokud ještě nejdeme vybírat oblečení na svatbu, zůstávám tady a pak pro mě přijďte,“ informovala jsem Al, jakmile jsem dojedla.

Nepatrně rozšířila oči a já mohla jen hádat, že jsem jí tím zhatila plány. Určitě se těšila, jak znovu vyrazíme do obchodů, kde vůbec nic nepotřebujeme. „Jak sis mohla myslet, že chci jít ještě někam jinam?“ zvolala nevinně a Jasper s Edwardem se unisono uchechtli.

Zavrtěla jsem nad ní s úsměvem hlavou a hned jak jsme zaplatili, vyrazili jsme konečně do těch slibovaných obchodů.

Ukázalo se, že celá ta cesta, kdy jsme museli všichni jet s Alicí na nákupy, protože jsme u toho prostě museli být všichni přítomní, se prokázala jako naprosto zbytečná. Alice zkrátka na chvíli nahlédla do budoucnosti a do pěti minut měla šaty pro sebe, Rose a Esme, dalších pár vteřin jí zabraly doplňky a nakonec obuv. U kluků to nešlo jinak. Občas jsem ji obdarovala mírně vyčítavým pohledem, který okázale ignorovala. Koneckonců, výlet mezi lidi mi neublížil, a jestli tahle maličkost udělala Alici takovou radost, nehodlala jsem už jí to nějak kazit, a tak jsem po zbytek nakupování omezila mhouření očí, zvedání obočí a špulení rtů.

A nejhezčí bylo, že Edward se ode mě vůbec nehnul. Vzdálil se jen jednou, když ho Rose s Alicí přemluvily, aby si vyzkoušel jedny pěkné kalhoty, protože svršek už dávno někde sehnaly – chtěly ho trochu nastylizovat do doby, kdy byl Edward ještě člověk, a to v obchodě s dnešními moderními ošaceními neměly šanci sehnat.

Nakonec jsme všichni uznali, že to byl pěkně strávený den, ale ve chvíli, kdy se Alice zmínila, že nemusí být poslední, jsme raději změnili téma. Ona se vesele zasmála a prohlásila, že ještě uvidíme.

Domů jsem přijela úplně vyčerpaná a Edward mě nesl v náruči do postele. Cítila jsem, jak my jeho studené prsty sundávají oblečení a jak mi následně obléká jedno ze svých triček, ale už jsem se nedokázala ani hnout. V momentě, když mě přikryl dekou a objal pažemi, jsem usnula.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Každá sukně dobrá - 26. kapitola:

 1 2 3   Další »
22.10.2013 [18:57]

Dianeh001jééééjj... už se nemůžu dočkat další kapitoly a doufám, že bude stejně skvělá jako tahle Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20. Niki
21.10.2013 [13:03]

Krásné !!!!!!!!!

21.10.2013 [0:04]

AfroditaAliceCullenSuper!!!! strašně se mi to líbilo úžasně jsem se zasmála jen doufám,že tohle neznamená blížící se konec.. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.10.2013 [17:20]

Sandner Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. danje
20.10.2013 [15:14]

Emoticon Emoticon Emoticon

16. marcela
20.10.2013 [13:43]

Emoticon Emoticon Emoticon
Další, já potřebuji další. Emoticon Emoticon Emoticon

15. Eleonor
20.10.2013 [12:00]

To je naprosto úžasná romantika Emoticon Emoticon

20.10.2013 [11:08]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. Lullaby
20.10.2013 [8:17]

To je sladký !! Emoticon Emoticon

20.10.2013 [0:47]

kikuska Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!