Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každá sukně dobrá - 27. kapitola

Alice Cullen


Každá sukně dobrá - 27. kapitolaEdward. Vzpomínání. Rozlučka se svobodou. Čas do svatby se nám krátí a nakonec nám přijíždí návštěva z Denali. Belliny obavy se naplnily; Tanya je přesně tak krásná, jak myslela. Jak to dopadne? :)

Hezké čtení.

 

27. ROZLUČKA SE SVOBODOU

Otočila jsem se od té krásky v zrcadle a podívala se na svou rodinu. Zeširoka jsem se usmála na Edwarda a ihned jsem vykukovala, kde uvidím svého syna nebo dcerku.

„Edwarde, kde je?“ Byla jsem netrpělivá. Kam odvedli moje miminko?

„Bello,“ oslovil mě tiše Edward a ostatní Cullenovi zarmouceně sklopili hlavy. „Dítě to… nezvládlo.“

Trvalo mi setinu vteřiny, než mi to došlo. Už jsem nebyla člověk, z mých očí se neřinuly slzy, ale z mého hrdla se ozývaly pouze srdceryvné vzlyky. Pomalu jsem se sunula k zemi, ačkoliv jsem cítila, že bych neměla; byla jsem silná.

„Vy jste ho nezachránili… Slíbili jste…“

Moje děťátko… moje malé miminko…

 

Zprudka jsem otevřela oči a vylítla do sedu. Pár vteřin mi trvalo, než jsem si uvědomila, že ten uši rvoucí křik pochází ode mě, a tak jsem ztichla. Srdce mi bušilo jako splašené, byla jsem celá zpocená, po tvářích se mi kutálely slzy a já popadala dech.

Zašmátrala jsem kolem sebe ve snaze nalézt Edwarda, ale postel byla prázdná. To mě moc neuklidnilo. Mým tělem otřásaly hysterické vzlyky, jak jsem se nedokázala vzpamatovat z té noční můry, a nutně jsem potřebovala Edwarda.

„Bello?“ Studená paže mě objala kolem ramenou, ale nebyla ta to, kterou jsem chtěla. Tohle byla Esme. Ano, maminčina náruč by mohla být také hodně nápomocná, ale v tuhle chvíli, v ten jediný moment, jsem prostě potřebovala Edwarda. Nikoho jiného.

A navíc jsem nebyla schopná přestat plakat. Mezi vzlyky a popotahováním jsem ze sebe vyloudila otázku, kde je Edward.

„Zaběhl si na lov, hned tady bude,“ ujistila mě rychle a snažila se mě kolébat ze strany na stranu, ale já se nedala. Seděla jsem s nohama stočenýma vedle sebe a rukama si objímala bříško. Nepřežila bych, kdyby se mu něco stalo…

„Už je tady,“ ozvala se po chvíli Esme.

Pak jsem z druhé strany ucítila další paže a do těch už jsem se vděčně stulila.

„Jsem tady, jsem tady,“ šeptal a líbal mě do vlasů. „Co se stalo?“

Bezmocně jsem zavrtěla hlavou a víc se k němu přimknula. Periferním viděním jsem spatřila, jak se na mě Esme starostlivě zadívala, a pak odešla mrknutím oka z pokoje. Edward si mě přitiskl do náruče a já k němu byla tak přisátá, že musel ležet na zádech a já polovinou těla ležela na něm.

„Chceš mi říct, co se ti zdálo?“ zašeptal a pročesával mi vlhké vlasy.

„To vážně nechci,“ zamítla jsem.

„Mám rozsvítit?“

„Ne,“ špitla jsem. Jeho náruč mě sice uklidnila, ale já potřebovala jeho těsnou blízkost. A to nutně. Přitáhla jsem se blíž k jeho obličeji a začala ho líbat. Polibky mi oplácel, ale když jsem mu rukou zajela po tričko a chtěla mu ho přetáhnout přes hlavu, došlo mu, co mám v plánu.

„Ne, Bello,“ zarazil mě. „Tohle nemůžeme.“

Zoufale jsem přivřela oči. „Prosím, já tě potřebuju,“ zamumlala jsem a vytáhla tričko alespoň kousek, abych ho mohla pusinkovat po břiše a po hrudi.

Ještě chvíli protestoval, ale zdálo se, že mé techniky jsou docela přesvědčovací, a tak si mě po chvíli položil pod sebe a něžně, láskyplně a přesto vášnivě mě pomiloval…

Ráno jsem se se širokým úsměvem slastně protáhla a ještě se zavřenýma očima naklonila hlavu, abych mohla Edwarda líbnout na hruď. Postupovala jsem polibky výš a výš, až jsem narazila na jeho bradu. Zvedla jsem zrak a spatřila jeho zjihlý pohled. V jeho očích ale byly jiskřičky a on se trochu šibalsky usmíval. Naklonila jsem se nad něj a okamžitě se vrhla na jeho rty.

Chtěla jsem se s ním milovat zas a znovu a on mi to samozřejmě splnil.

 

„To je dost, že jste taky vylezli z postele,“ zaburácel se smíchem Emmett, když jsme se o necelé dvě hodiny později objevili ruku v ruce v obývacím pokoji, kde byly dva tábory – kluci u televize, holky nad počítačem. Na obrazovce probíhal baseballový zápas a holky pravděpodobně řešily naši svatbu.

Obrátila jsem oči v sloup, ale nezachovala jsem si takovou hrdost, jak jsem zamýšlela, protože mé tváře okamžitě nabraly rudý odstín. Bylo to trapné, že nás poslouchat celý dům, ale věděla jsem, že oni po nocích nedělají nic jiného, takže tuhle pravděpodobně netrávili jinak… Podivila jsem se nad svými myšlenkami.

„Aljaška už potvrdila svou účast na vaší svatbě, ačkoliv Tanya byla trochu proti,“ oznámila nám Alice. „Je všechno nachystáno, ve čtvrtek je svatba. Bello, chtěla bys nějakou rozlučku se svobodou?“

Pohodila jsem rameny. „Asi ne. Alkohol stejně pít nebudu, tancovat nikde taky ne, nakupovat rozhodně ne, takže mě nic víc nenapadá.“

„No, to my si rozlučku uděláme!“ prohlásil Emmett a spokojeně si pro sebe kývnul.

„Proč?“ zvolal Edward. „Rozlučka se svobodou je pro ty, co jsou smutní, že jim končí doba, kdy žijí sami. Já se nemůžu dočkat, až ji budu mít za sebou.“ Podíval se na mě a usmál se.

Mé srdce tlouklo, jako by mu chtělo ta jeho slova oplatit. No, vlastně to tak bylo, protože teď už tlouklo jen pro něho.

„To je hezký, ale můj bratr se žení poprvé ve svých sto deseti letech – musí být rozlučka se svobodou.“

„Když musí být, tak to Edward určitě půjde,“ souhlasila jsem s Emmettem a nevinně se na Edwarda zadívala.

Edward se mi chvíli díval do očí a pak přikývl. „Půjdu.“

Emmett vybuchl smíchy. „Hele, Bello, nechtěla bys Edwarda požádat, aby mi na příště nechal pár medvědů, až půjdeme na lov? On mi je totiž vždycky sebere…“

Zmateně jsem nakrčila obočí. „Proč bych to dělala?“

„Protože na tebe, zdá se, dá. Ach, ještě ani není ženatý a už poslouchá na slovo.“ Emmett rádoby zarmouceně zavrtěl hlavou.

Pobaveně jsem se usmála a spontánně si pohladila břicho. Už se to chystalo. Cítila jsem to. Jen jsem doufala, že stihneme tu svatbu.

A čtvrtek se blížil…

Nenaháněla jsem Alici, že chci vidět své svatební šaty, v tomhle ohledu jsem jí rozhodně věřila víc, než komukoliv jinému, a ona by pravděpodobně vyváděla víc než já, kdyby mi ty šaty neslušely. A tak jsem jí nechala naprosto volnou ruku. Ve středu večer měli kluci vyrazit na rozlučku se svobodou, já si měla udělat pěkný večer s holkami a někdy k ránu měli dorazit Denalijští, jejichž příjezdu jsem se obávala – aspoň Tanyi.

Po obědě jsem si zalezla do pokoje, protože jsem měla takovou slabou chvilku. Ne fyzicky, ale psychicky. Svatba se mi blížila, porod se mi blížil… A mí rodičové se ani jednoho nedočkali. Bylo mi z toho hrozně smutno. Myslela jsem na to už dřív, ale takhle den před svatbou se to všechno nahromadilo.

Posadila jsem se na postel a ze zásuvky vyndala fotografii mých rodičů a mě, když jsem byla ještě malé novorozeně. Pohladila jsem prstem jejich tváře a nepřítomně se usmála. Z mých očí se jako na povel vyřinuly slzy jako hrachy a já se nenamáhala je setřít, protože se valily další a další. Tiše jsem truchlila pro rodiče.

Ano, měla jsem Cullenovi, Edwarda a v bříšku malé miminko, dalo by se říct, že se na mě snad usmála štěstěna potom všem, čím jsem si prošla. Ale přesto jsem si moc přála, aby máma s tátou byli se mnou. Chtěla jsem svoji ztřeštěnou maminku, jak se bude usmívat, až mě uvidí v šatech a posteskne si, jak už jsem veliká. Chtěla jsem její přirozeně nerozumnou povahu, až by se opila na posvatební hostině a zazpívala mi nějakou ukolébavku falešnými tóninami, protože přesně to udělala, když jsem slavila desáté narozeniny. Chtěla jsem tatínka, který mi nabídne rámě a povede mě k oltáři. Chtěla jsem, aby poškádlil Edwarda, ať na mě dá pozor, jinak si ho najde.

Moc jsem chtěla, aby mé dítě jednou vědělo, že mělo ještě jedny prarodiče, a pevně jsem věřila, že pokud nepřežiju porod, Cullenovi se postarají o to, aby to zjistilo.

Popotáhla jsem a zhluboka se nadechla. Potřebovala jsem být silná.

Slyšela jsem, jak klaply dveře, a ani jsem se nestihla otočit, když už přede mnou klečel Edward a díval se na mě starostlivýma, vystrašenýma očima.

„Co se stalo?“

„Nic,“ špitla jsem.

„Provedl jsem něco?“ ptal se horečnatě a vypadal opravdu vyděšeně, jako by se bál, že ho opustím… „Jestli tu svatbu nechceš, tak ji můžeme zrušit, vždyť se nic neděje.“

Vykulila jsem oči. „Cože? Proč bychom to rušili?“

„Myslel jsem, že kvůli tomu pláčeš.“ Natáhnul ruku a pochytal slzy na mých tvářích.

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, kvůli tomu ne. Jen jsem… zavzpomínala.“ Váhavě jsem se kousla do rtu, ale nakonec jsem natočila fotografii směrem k Edwardovi, aby viděl důvod mého nářku.

Semknul rty a vzal si ode mě fotku. „To jsou tvoji rodiče?“ Poslední slovo prohlásil s takovou dávkou respektu a něžnosti, že to spustilo další příval slz. Zvednul ke mně oči, zrovna když jsem s tváří v bolestném, uplakaném zármutku, třesoucím se spodním rtem a vzlykem na rtech přikývla.

„Ach, Bells,“ zašeptal a vzal mě do náruče. Kolíbal mě ze strany na stranu a líbal mě na čelo. „Je mi to líto. Na žádnou rozlučku nepůjdu.“

Snažila jsem se uklidnit. „Ne, to ne. Běž. Já jsem v pořádku. Jen mi je líto, že neuvidí mou svatbu – to je celé.“

„Určitě ji uvidí,“ ujistil mě a mě napadlo, že si možná stejně jako já myslí, že onen svět existuje. „A řeknou si, co ta holka proboha dělá s upírem?“

Přidušeně jsem se zasmála. „Nebo si řeknou, jaké ta holka má štěstí, že potkala někoho takového jako je právě ten upír.“

Sklonil se a políbil mě na rty. „Můžu pro tebe něco udělat?“ šeptl.

„Jo,“ souhlasila jsem. „Přijít zítra včas na svatbu.“

Usmál se. „To bych si nenechal ujít.“

„No to bych ti radila,“ pronesla jsem s úsměvem na rtech.

Postavil mě na nohy a dlouze mě znovu políbil. „Uvidíme se u oltáře.“

„Nemůžu se dočkat,“ řekla jsem a pak už jen zahlédla z okna čtyři téměř neviditelné šmouhy, jak míří do lesa.

Najednou se rozlítly dveře, kterými před chvílí odešel Edward, a hlučně třískly o zeď. „A začíná… dámská rozlučka se svobodou! Juchů!“ zavýskla Alice a ve svém rozkročeném postoji zamávala nadšeně rukama ve vzduchu, že mi na moment připadala jako nějaká šílená puberťačka.

„A co budeme dělat?“ zeptala jsem zvědavě, protože jsem si vážně nedokázala představit, jak vypadá takové loučení se svobodou se třemi upírkami a jedním těhotným člověkem.

Alice našpulila pusu ve stylu „mám-to-všechno-perfektně-promyšlené“. „Měla jsem skvělý nápad na tetování, ale na těch pár dní už to nemá smysl.“

Zmateně jsem svraštila čelo. „O čem to mluvíš?“

„No, když se staneš upírem, tetování, pigmenty, pihy a tak dále a tak dále zmizí z tvé kůže. Budeš mít čistou, alabastrovou pokožku.“

Chápavě jsem přikývla. „Co tam máš dál?“ Musela jsem odběhnout od tématu, protože jsem byla zvláštně rozpolcená tím, že Alice vůbec nevylučuje možnost, že porod prostě nezvládnu. Nebo o tom možná uvažuje, ale ona by to nikdy neřekla nahlas.

„Jak už jsi řekla, alkohol neprojde, takže jít do nějakého baru na tancovačku asi také nemá smysl. Máme tu karaoke, pokud budeš chtít, popcorn do mikrovlnky a tunu nových filmů. Ale jestli máš nějaký jiný nápad…“

„Ne, tohle je perfektní. A kdy přijedou hosti?“ Začala jsem si zuřivě kousat ret, protože jsem si nebyla jistá, jestli chci slyšet odpověď. Samozřejmě bych ráda poznala upíry z Aljašky, které Cullenovi považují za svou druhou rodinu, jen jsem se hrozně bála toho, až spatří nadpřirozeně kráskou upírku Tanyu. Moje sebevědomí už tak bylo nízké, dokázala jsem si představit, jak hluboko klesne, až ji uvidím. Navíc jsem věděla, že se Edwarda jen tak nevzdá…

Alice vypadala trochu znepokojeně, že jsem se na to zeptala. „Co jsem tak naposledy kontrolovala,“ poklepala si významně na spánek ukazovákem, „budou tu za pár hodin. Vyrazili dřív, než jsem předpokládala.“

Pokusila jsem se udržet nenucený výraz. „Tak se můžou připojit k naší rozlučce.“

Al zvedla obočí a přeměřila si mě pátravým pohledem, pak pokrčila rameny a kývla hlavou ke dveřím. Odebraly jsme se do obývacího pokoje, kde už Esme přichystala pití a popcorn pro mě a Rosalie vyskládala hromádku filmů na konferenční stolek. Jasně, nebyla to zrovna rozlučka snů, ale já opravdu žádnou nepotřebovala – stačilo mi, že tady byla Esme, Alice, Rose, že si zítra vezmu Edwarda za manžela… Nic víc jsem k životu nepotřebovala.

Z filmových novinek jsem okamžitě vyndala Hostitele. Ještě než jsem poznala Cullenovy, četla jsem recenzi na knihu, ale nějak jsem se k tomu nedostala, tak se alespoň podívám na film.

Všechny jsme se posadily a začaly se dívat. Já měla takový divný pocit, že se brzy stane něco nepříjemného. Pokoušela jsem se ho zahnat a velmi pečlivě jsem se soustředila na obrazovku. Opravdu se mi to povedlo, a tak jsem se do příběhu ponořila.

Už se blížil konec, když jsem z příjezdové cesty zaslechla auto. Má hlava automaticky vystřelila tím směrem a já si dovolila na pár vteřin doufat, že už se kluci vrátili a já budu mít zase Edwarda jen a pouze pro sebe, jenže postupně mi docházelo, že vyrazili po svých, ne v autě, a že by Emmett s Jasperem nikdy nedovolili, abychom se do obřadu ještě viděli. Tudíž zbývalo jediné – Denalijští.

Nervózně jsem si otřela zpocené dlaně do kalhot a několikrát se ošila.

Uklidni se, nabádala jsem se. Tanya může být jakkoliv hezká, ale Edward miluje tebe. Ty jsi jeho věčná láska, ne ona. A to už se nikdy nezmění.

Na mé sebevědomí ale nic nezabíralo a bála jsem se, jak hluboko ještě klesne, až Tanyu spatří. Bezpochyby bude nadpozemsky krásná…

Esme s holkami vstala a pomalu se šly přichystat, aby nově příchozí pozdravily a přivítaly, jak se patří. Já se k ničemu takovému neměla, takže jsem využila toho, že mám omluvu v podobě těhotenství, a zůstala sedět. Brzy do domu vkročilo pět postav a mě uneseně padla čelist.

Všichni byli samozřejmě krásní a měli zlatavě hnědé oči. Tmavovlasý muž se asi cítil trochu nepatřičně, když narušil dámskou rozlučku se svobodou. Za ruku ho držela černovlasá žena, patrně jeho družka. Vedle nich stály tři blonďaté dívky. Podle popisu jsem rozpoznala Irinu a Kate a… Tanyu. V její kráse jsem se nespletla, byla téměř tak nádherná jako Rosalie. Děsilo mě pomyšlení na to, že tahle to zkouší na Edwarda.

Po přivítání se na mě ta rodinka nervózně podívala a já se pomalu postavila, ruku na břiše. Tanya si mě měřila přimhouřenýma očima a pravděpodobně přemítala nad tím, co na mě Edward vidí.

Esme se ihned jala představování a mně bylo připomenuto, že ti tmavovlasí jsou Eleazar a Carmen. Ti mě přijali jako dalšího člena rodiny, stejně tak Kate s Irinou, ale Tanya si zachovávala odstup.

„Tak Alice, kde máš svatební šaty?“ zeptala se Kate.

Alice s Esme si vyměnily nechápavý pohled. „Proč já? Já jdu za družičku.“

Irina se podívala po Rose. „Tak vy s Emmettem?“

Rosalie zavrtěla hlavou a podívala se na mě. „Ne, Bella s Edwardem mají svatbu.“

Kate, Irina, Carmen a Eleazar se na mě šokovaně podívali a chvíli byli v jakémsi zamyšleném transu. Podle všeho to vypadalo, že nejenže neví o mé svatbě s Edwardem, ale oni ani netuší, že vím o upírech. Carmen se na to hned zeptala takovým tím nevinným: „Ona ví…?“ Načež jí to samozřejmě potvrdila Esme.

„Mluvila jsem přece s Tanyou a říkala jsem, o čí svatbu se jedná,“ povídala zmateně Al.

Denalijovi upřeli na jmenovanou zrak a ta výmluvně uhnula pohledem. Něco mi tu unikalo…

„Ona se asi zapomněla zmínit,“ poznamenala Kate a nervózně semkla rty.

„Kde máš Garretta?“ optala se Rosalie a Kate ji ujistila, že brzy dorazí, jen chtěl být připravený a tak si skočil na lov.

Všichni jsme se usadili na pohovkách a já byla dost nejistá, protože po mém boku se usadila Tanya. Z druhé strany seděla Rose a já se raději přisunula blíž k ní, protože mě ta nádherná upírka z Aljašky nesmírně děsila. Netušila jsem totiž – jako ostatní – proč zatajila informaci o tom, že se Edward žení, a proč jsou ostatní z té novinky tak rozrušení.

„Tak jak jste se s Edwardem poznali, Bello?“ zeptala se mě Tanya po chvilce, co si ostatní nenuceně povídali.

Je to tady, pomyslela jsem si kysele. Neušlo mi těch několik párů napjatých, nejistých očí, co na mě a Tanye zakotvily, ale snažila jsem se nedat na sobě moc znát, jak mě její otázka vykolejila, přestože jsem něco takového čekala.

Zatímco ostatní si povídali dál, pohladila jsem si něžně břicho a usmála se na Tanyu.

„Ve škole. Edward byl od rodiny a já zase s ní, takže nás seznámili,“ upřesnila jsem.

„A teď jste všichni jedna velká šťastná rodina – no, není to skvělé?“ prohlásila rádoby mile překvapeně a já v jejích očích zahlédla ten nepatrný odstín nenávisti. Přála jsem si, aby u mě byl Edward. Věděla jsem, že mě miluje, on věděl, že ji miluji jeho, tudíž bych se nemusela bát, že se na poslední chvíli rozmyslí, ale hlavně bych byla s ním. Držela ho za ruku a byla alespoň trochu víc odvážná, než jsem byla teď.

Lehce jsem si odkašlala. „Ano, je to skvělé.“

„A ještě spolu čekáte dítě,“ řekla zamyšleně s pohledem upřeným na mé břicho, které jsem jemně hladila rukou. „Tohle jsme nikdy neslyšeli. Poloupíří dítě… Je vůbec Edwardovo?“

„Samozřejmě, že je jeho!“ ohradila jsem se naštvaně.

„Porod může být nebezpečný, víš?“

„Ona to ví,“ zastala se mě Rose a já si oddychla, že na chvíli nemusím odpovídat na Tanyiny otázky s tématem, jak zničit Bellu během jednoho večera, aby si ještě rozmyslela svatbu. „Jakmile bude miminko venku, proměníme ji.“

Tanya se na mě překvapeně podívala. „Ty snad chceš být upír? Tohle Edward dovolí?“

Alice se přidala ke konverzaci. „Samozřejmě že to dovolí. Milují se, a i když bych na chvíli opomenula skutečnost, že druhá možnost je její smrt, potom by v tom jistojistě hrál roli důvod, že by po Belly smrti následovala i jeho. Bez věčné lásky by už neměl důvod žít.“ Aliciny oči žhnuly přesvědčivostí, obezřetností a mírným vztekem. Překvapeně jsem zamrkala, jak to všechno tak krásně shrnula a vysypala ze sebe.

„Věčná láska?“ opáčila Tanya. „Není to trochu unáhlené?“ Zvedla obočí a s našpulenými rty si mě opovrženě prohlédla.

Nepatrně jsem se shrbila, protože tím opravdu udeřila do citlivého. Edwardovi jsem věřila, to, co řekla Alice o naší vzájemné lásce, byla pravda, byla jsem přesvědčená, že Edward by Tanye nepodlehl, ale slyšet ta slova od té nádherné upírky, která se mě právě snaží naprosto zdeptat… to mě vážně ničilo.

Ale pak jsem si uvědomila, že už mě několikrát popohnalo to, že jsem Cullenová, že mám dělat čest tomuto jménu, a zase jsem se podle toho zachovala.

„Není,“ ujistila jsem ji. „Vím, že mě miluje, já miluju jeho. Čekáme spolu miminko, zítra máme svatbu… Všechno je přesně tak, jak má být.“

„Co když změní názor?“

„Nezmění,“ řekla jsem pevně.

„Možná mu někdo dopomůže.“

„Ani potom to neudělá.“

„Jak si můžeš být tak jistá?“

„Protože ho znám. A ten, kdo by mu k tomu chtěl dopomoci, už by to asi měl vzdát, protože Edwardův názor na tu osobu je pořád stejný už několik desítek let a nezmění se to jen tak přes noc.“

Tanya naštvaně vydechla a založila si paže na prsou. Kate po mně hodila omluvným pohledem a já lehce kývla hlavou, abych ji ujistila, že to je v pořádku.

O pár minut později se k naší skupince přidal i Garrett, který se se mnou seznámil, a pak hned s ostatními Denalijskými odešli na další lov s omluvou, že nám nechtěli kazit rozlučku. A tak jsme zase s Rose, Esme a Alicí osaměly.

Chvíli jsem zamyšleně hleděla do prázdna a v duchu si znovu promítala ten rychlý sled, co se tu udál. V jedné chvíli jsem se hádala s Tanyou, hned na to přišel Garrett a v další chvíli se šest upírů z Aljašky vypařilo jako pára nad hrncem. Bylo to moc rychlé a mně se z toho točila hlava.

„Bello, je mi to líto,“ promluvila Esme. „Tanya umí být…“ Výmluvně pokrčila koutky a pohladila mě ruce.

„Ale už na to nemysli,“ dodala Alice. „Zítra se vdáváš!“

S úsměvem jsem vydechla. Ano, zítra se vdávám. Proč se cítím jako každý jiný večer? Mé myšlenky přerušil výkop malé šťouchalky z mého břicha. Prohnula jsem se a s bolestným zasténáním si na to místo přiložila dlaně.

Všechny tři se kolem mě ihned seběhly.

„Co je?“

„Bolí to?“

„Jsi v pořádku?“

Snažila jsem se zhluboka dýchat. „Myslím… myslím, že je v pořádku. Jen potřebuje… ach, dotyk… upíra.“ Zaťala jsem zuby a prudce zamrkala, aby mi nevyhrkly slzy. Esme mi vyhrnula triko a přiložila své dlaně na mou obnaženou kůži.

Miminko se během pár vteřin uklidnilo, ale párkrát ještě kopnulo, už ne tak silně.

„Vidíš, zlato, už tady máš babičku,“ švitořila jsem k břichu a pak jsem si s úlevným výdechem opřela hlavu do opěrky. „Myslím, že už se to blíží.“ Mrkla jsem po Alici a ta se zamračila.

„Nic nevidím. U tebe a Edwarda vidím jen takové obyčejné věci. Obyčejná rozhodnutí, která nikomu nezmění život vzhůru nohama. Jenže jakmile jde o dítě, jsem slepá. I tehdy, když jste tady byli na víkend sami… měla jsem černo, ale jakmile jsme přijeli, už jsem zase viděla, když ses rozhodla jít nakoupit, nebo sis vybrala, co si oblečeš.“

Nepřítomně jsem kývala. Nerada jsem vzpomínala na dobu, kdy byl ještě Edward jiný. A po dnešní Tanyině přednášce už tuplem.

Alice najednou vyndala ze své kapsy telefon vteřinu předtím, než zazvonil, a podala mi ho.

Tázavě jsem se na ni podívala a ona protočila oči v sloup. Jakmile jsem si ho vzala a spatřila jméno na displeji, v nitru se mi rozlil takový příjemný, hřejivý pocit, který znamenal, že mé srdce si zase víc uvědomilo důvod, proč pořád tluče. Edward.

Přijala jsem hovor a než jsem stačila cokoliv říct, zmiňovaný ze sebe vysypal vše, co chtěl.

„Alice, jak je Belle? Je v pořádku? Nechybí jí nic? Nebojí se? Není nervózní, nebo smutná? Nezačala rodit?“

Kousla jsem se do rtu, abych se nezasmála, a ostatní měly stejný problém. Bylo to od něj roztomilé, že se takhle staral. Zeširoka jsem se usmála a něžně si před očima vybavila Edwardův obličej. Jak mu vlasy trčí do všech stran… jak se jeho čelo svraští do té znepokojené masky… jak jeho oči starostlivě a zjihle pátrají po mém obličeji… jak kontroluje, jestli jsem v pořádku… jak mi celou svou bytostí dává najevo, že mě miluje…

„Alice?“ ozvalo se znovu ze sluchátka a já se probrala z transu.

„Edwarde, to jsem já,“ odvětila jsem a mé tváře nabraly drobet nachový odstín.

Chvíli bylo ticho a pak Edward v nestejném pořadí a nestejném seznamu vyjmenoval vše, na co se před momentem chtěl zeptat Alice.

„Jsem v pořádku, nic mi nechybí,“ ujistila jsem ho. „Kromě tebe, samozřejmě.“

„Taky mi chybíš,“ řekl a já uslyšela hlas Emmetta, jak si láteřivě stěžuje, že pánská jízda nebere žádné ženy ani po telefonu.

„Tak si to užij a uvidíme se zítra,“ prohlásila jsem, nemohouc se vzpamatovat z toho, že je ode mě daleko, když bych ho zrovna potřebovala tak blízko. „Miluju tě.“

„Miluju tě, Bells,“ řekl chraptivě a ukončil hovor – nebo se o to možná postaral Emmett, kdo ví.

Vrátila jsem telefon Alici a zuřivě si hryzala ret. Už jsem chtěla být u oltáře. Chtěla jsem si ho přitáhnout k sobě a něžně ho políbit se stopy vášně – naším prvním novomanželským polibkem.

„Je to neuvěřitelné, viď?“ pronesla Rose a já k ní zvědavě vzhlédla. „Ještě před chvílí jsi jeho obličej pozorovala na fotografii a tiše mu vysílala vzkazy, ať už byl kdekoliv.“

„Ano,“ přitakala jsem. „Naprosto neuvěřitelné. Vždyť jsem si ještě před pár měsíci myslela, že mě nenávidí. A on mě tehdy asi fakt nenáviděl. Přála jsem si, abych byla jeho Caroline,“ špitla jsem a dívala se do neznáma.

„Caroline?“ zvolala nechápavě Esme.

„Copak si nepamatujete ten film? O požírači duší Thomasovi a lidské dívce Caroline?“

„Jo, tenhle,“ vzpomněla si Rosalie. „A ty sis přála být tou dívkou, protože…?“

„Protože se kvůli ní Thomas změnil, zničil své špatné já a kvůli ní se stal jiným člověkem. Vím, že to není úplně stejné jako v naší situaci, ale –„

„Máš pravdu,“ přerušila mě Esme. „On se kvůli tobě změnil a já ti za to nikdy nepřestanu být vděčná.“

Zčervenala jsem a pak jsem si vzdychla, jak bych se najednou samým štěstím rozplakala. „Já nechci znít sentimentálně, ale… když já jsem tak šťastná.“ A slzy se přece jen dostavily. Sjížděly mi po tvářích a já se usmívala.

Holky na mě koukaly se shovívavým, ale také šťastným úsměvem.

„Ještě aby ne, vždyť si to po tom všem zasloužíš, Bello,“ řekla mi Alice.

Otřela jsem si vlhké tváře a rozhlédla se po pokoji. „Dokoukáme ten film?“

 

Nakonec se rozlučka se svobodou celkem vyvedla, ačkoliv jsem si byla jistá, že kdybych nebyla těhotná, Alice by mi přichystala daleko víc. Mně to ovšem nevadilo. Nikdy jsem nebyla moc typ, co by chodil někam pařit, takže mě nijak netrápilo, že si neužiju své loučení se svobodným životem v nějakém baru. Navíc, alkohol už bych stejně nikdy nechtěla vidět.

Jak jsme dokoukaly film, tak jsme si ještě chvíli zavzpomínaly, ačkoliv nikdo se moc nechtěl dostávat do doby, kdy byl můj otec naživu. Alice pak prohlásila, jak je možné, že vůbec nejsem zvědavá na svatební šaty.

Zasmála jsem se a prohodila něco o tom, že jí bezmezně věřím, tak doufám, že by mě nenechala jít v něčem strašném.

Krátce po jedenácté na mě ovšem padla únava a já si uvědomila, že bych měla jít spát, pokud nechci, aby se mi na obřadu klížily oči. Tak mi holky popřály dobrou noc a já se šla vyčerpaně svalit do peřin. Jenže postel byla bez Edwarda hrozně prázdná, a tak jsem smotala druhý polštář, obalila ho dalším trikem – protože jedno už jsem měla na sobě – a nacpala si ho náruče. Po celou dobu jsem vdechovala jeho vůni a s úsměvem na rtech usínala. 


Hrozně moc se omlouvám, že mi to tak dlouho trvalo. Kdo se díval na mé shrnutí, ví, co to zapříčilo. Nabíječka byla v háji a nová mi pořád nepřicházela. Měla jsem tuhle povídku uloženou v mailu, ale v novým typu Wordu, a ten mi nešel na máminým noťasu otevřít. Jasně, mohla jsem mít ty povídky připravený tady v administraci, a kdybych věděla, že se něco takového stane, udělala bych to. 
Jinak bych vám chtěla poděkovat za hlasy v anketě měsíce. Nemyslela jsem si, že by pro mě ještě někdo hlasoval, a páté místo je naprosto skvělé. :-)

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Každá sukně dobrá - 27. kapitola:

 1 2 3   Další »
24. Jana S
11.12.2014 [10:25]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23. Elena
14.11.2013 [14:38]

Šup,šup, sis....Netrpělivě vyhlížím další kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22. wodwar
13.11.2013 [17:45]

wodwarPěkné Emoticon, na Tvojí povídku jsem nezanevřela, i když to, co jsem Ti vytýkala, je tady pořád. Psala jsi, že povídka má 30 kapitol?
Líbí se mi, jak píšeš - jenom bych se vyhnula slovu "pusinkovat", já si vždycky představím miminko nebo dítě, jak pusinkuje rodiče; myslím si, že líbat je rozhodně lepší.
Těším se na pokračování, snad bude odmlka menší...

21. Lucka
07.11.2013 [20:29]

řekla bych, že Tanya něco ještě udělá nějaký výstup na svatbě, nebo před svatbou bude přesvědčovat Edwarda. Jen mi moc nejde do hlavy proč to Tanya neřekla rodině, že se bude Edward ženit. Moc se těším na další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20. Rena16
07.11.2013 [20:03]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19. linati
07.11.2013 [18:58]

Úžasný rychle další kapitolu prosííííím :DDDDDD

07.11.2013 [16:05]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. Pegi
07.11.2013 [15:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. Idyda
07.11.2013 [14:43]

Tak jsem to přečetla všechno. Postavy stejné, děj trochu jiný, ale moc se mi to líbí. Nedočkavě budu čekat na další díl, doufám jen, že nebude poslední. Díky za to, že píšeš. Emoticon Emoticon

07.11.2013 [0:09]

AfroditaAliceCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!