Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kapky lásky - 7. kapitola

01.08.2012 (09:45) • AfroditaAliceCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1893×

Šla jsem tátovi naproti, a když jsem k němu přišla, stál v předsíni jako přimrazený.

„Ahoj, tati.“

„Ahoj, Isabello,“ řekl příkře táta, když zase rozmrzl a okamžitě se hnal do kuchyně za Tomem.

„Dobrý den.“ Slyšela jsem Toma zdravit.

„Dobrý, mladý pane. Isabello?!“ zaječel na mě táta. „Můžeš nás tady s pánem představit?“ Rychle jsem přispěchala do kuchyně.

„Tati, tohle je Tom Casher. Je to starý kamarád ze závodů, a jelikož právě jede do Seattlu na závody, tak se tady zastavil. Tome, táta.“ Tom jen přikývl a podal tátovi ruku, ale táta si Toma pořád měřil tím svým šerifovským pohledem. Když se ale Tom zmínil o tom, že se hraje baseball a jestli by se nemohl kouknout, jak hrají, táta ho okamžitě přijal. Mezitím jsem objednala pizzu. Když už jsem v křesle skoro usínala nudou, ozval se zvonek.

„To je pizza! Já tam dojdu!“ vyskočila jsem.

S peněženkou v ruce jsem otevřela dveře.

„Kolik to je?“ zeptala jsem se ihned, aniž bych se podívala před sebe.

„Kolik bys dala?“ zeptal se pobavený hlas Cullena.

„Ha ha,“ řekla jsem ironicky a chtěla mu zabouchnout před nosem. Cullen se rozesmál a chytil dveře.

„Počkej, zlato,“ usměrňoval mě.

„Neříkej mi zlato.“ Cullen nahodil nevinný široký úsměv.

„Zlatíčko? Broučku? Pusinko? Miláčku? Kočičko?“ Jen jsem se na něj naštvaně dívala a modlila se, aby ta jeho idiotská hlava co nejdříve vybuchla. On mě však chytil kolem pasu, vytáhl mě ven do zimy a podíval se mi toužebně do očí. „Nebo prdelko?“ zeptal se zase.

„Můžeš s tím už přestat?“ zavrčela jsem.

„Jasně… Tygřice.“

„Vypadni,“ vysvobodila jsem se z jeho objetí.

„A co tvoje plavky?“ zeptal se Cullen. Otočila jsem se na něj.

„Tak víš co, broučku?“ probodávala jsem ho naštvaným pohledem, ale tomu se jen smál, což mě rozčilovalo ještě víc.

„Ano, prdelko?“ zeptal se.

„Když se ti tak líbí, tak si je nech. Já mám víc než jedny plavky.“

„Jo? Tak proč nosíš pořád jen ty jedny?“ divil se.

„Protože jsou moje oblíbené.“

„Bello, co to tam děláš? To tam tu pizzu vyrábíš?!“ zařval z obýváku táta.

„No, tak trochu,“ zašeptala jsem si pro sebe.

„Tak co s tím budeme dělat, prdelko?“ zeptal se Cullen a naklonil se ke mně. Tak blízko, že jsem cítila jeho dech. Vtom ke mně přišel Tom a zezadu mě objal, sklonil se ke mně, políbil mě na tvář a pošeptal tak, aby to Cullen slyšel:

„Děje se něco, lásko?“ Jen jsem kývla hlavou směrem ke Cullenovi, který nenávistně pozoroval Toma.

„Potřebuješ něco, kámo?“

„Jo, Bellu, ale nepotřebuju k tomu tebe, kámo.“

„Tak to máš blbý, protože já svoji holku jen tak někam nepustim,“ řekl a blíže si mě přitiskl na hruď.

„S kým jste se to tam zakecali?“ zeptal se táta a už si to k nám šinul. S Tomem jsme od sebe rychle odskočili, až jsem málem skončila v náručí Cullena, který se nanovo rozesmál.

„Jé, ahoj Edwarde, co ty tady děláš?“ zeptal se táta ihned, co spatřil Cullena. „Ale co tady tak stojíš, pojď dovnitř, přece nám nevyneseš spaní. Koukáme se na baseball, přidáš se?“

Ne, prosím, ne. Prosím, ať řekne, že nemůže. Odříkávala jsem si v duchu, jako mantru. Cullen se na mě na chvíli podíval a vypadalo, jako by mě slyšel, ale pak prošel kolem mě a Toma rovnou k tátovi.

„Proč ne, šerife? Viděl jsem začátek, ale pak mi došlo, že se musím ještě stavit za Bellou, protože mi sbalila omylem ve škole sešit.“

„Bello, proč ses nezmínila, žes potkala Edwarda?“

„Nějak mi nedošlo, že je to důležité,“ řekla jsem tátovi, když jsem se vracela v závěsu za Tomem do obýváku. Cullen už seděl v mém křesle, a protože na pohovce u táty a Toma už taky nebylo místo, musela jsem si sednout na opěrku křesla. Jakmile jsem se ale posadila, Cullen kolem mě obmotal tu svoji slizkou ruku a pohladil mě po kříži. Celým tělem se mi rozjelo mravenčení a skoro jsem úlekem vyjekla, když znovu zazvonil zvonek. Zhluboka jsem si oddychla.

Konečně pizza. Pryč od něj! Vystřelila jsem do stoje, ale nohy se mi nějak zamotaly a než jsem stačila udělat jediný krok, abych vybalancovala, tak jsem spadla jako zralá hruška přímo do Cullenovy nastavené náruče.

Jak mohl vědět, že upadnu? Napadlo mě nejdříve, ale pak mě veškeré přemýšlení přešlo a já se dokázala soustředit jen na Cullenovy rty pár centimetrů od mých. Jejich hebkost přímo žádala o to, abych se jich dotkla, ale probudila jsem se hned, jak Cullen nasadil další ze svých potěšených úsměvů. Rychle jsem se snažila postavit na nohy, samozřejmě se to ale bohužel neobešlo bez letmých doteků. Z mé strany omylem, z Cullenovy schválně. On mi přejel rty po krku a rukou po zadku, zatímco já se nechtěně otřela o jeho naditý rozkrok. Připadala jsem si jako účastnice natáčení nějakého porna, což samozřejmě zapříčinilo moje zrudnutí v obličeji, za které jsem se nyní styděla víc než kdy předtím.

„Bello, co zase blbneš?“ zeptal se táta se smíchem na krajíčku. Šlehla jsem po něm zlobným pohledem, takže se okamžitě přestal smát.

„Jdu pro pizzu,“ řekla jsem rozzlobeně, a když jsem konečně vstala, odkráčela jsem se vztyčenou červenající se hlavou.

Poslíčkovi jsem zaplatila a s nevolí se vrátila s dvěma krabicemi pizzy. Krabice jsem položila na stůl a zrovna v momentě, kdy jsem se narovnávala, jsem ucítila lehký dotek na zadku. Samozřejmě kdo jiný než Cullen se na mě mohl zubit, když jsem se dozadu otočila.

„Bello, pokud si chceš zase sednout, tak se nemusíš už po mně válet a rovnou si sedni,“ řekl Cullen a ukázal na svoje koleno.

„Ne, díky,“ zavrčela jsem. Cullen se zasmál.

„No jak chceš,“ pokrčil rameny a napil se piva, které mu zřejmě podal táta, když jsem byla pro pizzu. Bylo divné, že si nikdo naší konverzace nevšímal. No, vlastně to divné nebylo, u táty je naprosto obvyklé, že nad baseball nic není, tedy aspoň jak já si to pamatuji, ale že by to tak bylo i u Toma?

Raději jsem si došla do kuchyně pro jídelní židli, než zase snášet Cullenovo ošahávání.

Když skončil zápas, chtěla jsem Cullena hezky rychle vyprovokovat, ale táta byl snad s Ed-Cullenem domluvený, když už mi došla trpělivost, tak táta nadhodil to a tamto, a jak se daří tomu a tamtomu. Ještě chvíli a někoho zabiji a myslím, že můj cíl je jasný.

„No, už je docela pozdě, takže si asi půjdu lehnout,“ řekla jsem a snažila se nenápadně nařídit to samé i ostatním chlapům.

„Bella má pravdu,“ přiznal táta a já měla chuť skákat metr do vzduchu. „Asi bychom to dneska měli rozpustit,“ usoudil.

„Taky souhlasím, dneska mám za sebou docela únavnou cestu a za týden mě čekají závody.“

„Ale kluci! Jak se dostanete domů?“ staral se zhrozeně táta.

„No, já jsem doufal, že mě Bella hodí do hotelu, mám už předplacený pokoj. Ráno bych si přijel pro auto.“

„A co ty, Edwarde?“

„No, já jsem úplně na auto zapomněl a pochybuji, že by mě Bella hodila domů. Takže asi půjdu pěšky.“

„Proč by tě Bella nehodila domů, máte proti sobě něco?“

„Ne, tak jsem to nemyslel, já jen že k nám Bella určitě netrefí a obzvláště takhle pozdě večer.“

„Dobře, tak víš co? My si otevřeme ještě jedno, Bella hodí Toma do hotelu a ty tu dneska u nás přespíš. Co ty na to?“ rozhodl táta, aniž by se ptal kohokoliv kromě Cullena.

„No to by bylo skvělé,“ podlézal idiot.

„Ale já myslela, že tady přespíš?“ obviňovala jsem Toma se štěněčím výrazem.

„No já měl už ten pokoj rezervovaný,“ vymlouval se, ale táta se smíchem dodal.

„No tak, Bello. Kluk ti na pohovce bude spát tak jako tak, není jedno, jestli je to tady Edward nebo Tom?“

Není, protože jak znám Cullena – a doufám, že ho znám špatně –, tak za mnou v noci poleze. To abych se v pokoji zamkla.

Nevím jak vy, ale já tu Bellu nechápu! Mně by teda vůbec nevadilo, kdyby mi někdo jako Edward lezl v noci do postele. Jste taky tak zvědaví na noc jako já?

AfrAC =oD

Autor: AfroditaAliceCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kapky lásky - 7. kapitola: