Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já píši vám - co mohu více? 5. kapitola

CLEE

Téma mesiaca január

Kapitoly zimy (0) Každodenné maličkosti (6) Predsavzatia (1) Krv na snehu (7) Socha z ľadu (0)

Celkem hlasů: 14


Já píši vám - co mohu více? 5. kapitolaOpravdu mile jste mě překvapili, jsem moc ráda, že se vám tahle povídka líbí, a proto přidávám další díl. Řekla bych, že tohle je zatím nejlepší kapitola téhle povídky, alespoň mě se nejvíc líbí, však posuďte sami.

Bella s Edwardem jsou zase přátelé a Alice všechny donutí jet na nákupy, přičemž uzavře s Bellou dohodu, která se jen tak neodmítá. Právě díky jejich dohodě Edward udělá něco...

Málem bych zapomněla, velké díky patří opět Kyky, za její neocenitelnou pomoc.

Dny ubíhaly a denalijští zůstávali. Ne, že bych je neměla ráda, byli osvěžující změnou. Oblíbila jsem si je, zvlášť Kate, byla jako Emmett v sukni, i když Emmett nosil sukni častěji, než Kate. Jediný z denalijských, s kým jsem se nespřátelila, byla ‚překvapivě‘ Tanya. Pokaždé když kolem mě prošla, nebo mě uviděla, vraždila mě pohledem a určitě i v myšlenkách.

Edward se mnou teď trávil dny, dělali jsme to co obvykle, opět z nás byli nejlepší přátelé a sourozenci jako dřív.

 

Obula jsem si červené páskové lodičky a hodila na sebe krátký červený župan, přece jen, kdybych do Edwardova pokoje vpadla jenom v červeném korzetu, Tanya by z toho nebyla nadšená. Přešla jsem chodbu, klepla jsem na dveře a otevřela. Edward seděl v posteli opřený o její čelo a Tanya se mu rty plazila po břiše, když mě zaregistrovala, což bylo okamžitě, zavrčela.

„Edwarde, kam jsi schoval ty červené šaty, co mi Alice minule koupila?“

„Ty, o kterých si prohlásila, že si je na sebe nikdy nevezmeš?“ ptal se překvapeně.

„Jo, ty. Udělala jsem s Alicí obchod. Já si je dneska obleču na ten náš výlet a ona mě příští měsíc nebude tahat na nákupy,“ usmála jsem se na něho a ignorovala Tanyino vrčení.

„To je dobrá motivace, jsou vzadu za mými košilemi, na pravé straně.“

„Díky,“ usmála jsem se na něj a vletěla do jeho šatny. Své rudé šaty jsem našla za poslední košilí, přesně jak řekl. Chvíli jsem koukla na ten kus červené látky a zvažovala pro a proti, ale měsíc, během kterého mě nebude nutit nakupovat, byl až moc lákavý a za těch pár hodin strávených v tomhle hadříku to stálo. Shodila jsem ze sebe saténový župánek a oblékla si ty šaty. No šaty, spíš to byl kus sešité látky. Byly to temně rudé miny šaty bez ramínek, které končily kousek pod mou zadnicí a těsně obepínaly mé tělo, o deko navíc a rozhodně bych se do nich nevešla. Otočila jsem se k Edwardovu zrcadlu a povzdechla si. Dlouhé vlnité kaštanové vlasy mi padaly do půli zad, červené stíny a rtěnka zdobily můj obličej a šaty odhalovaly víc, než ten župan, co ležel na zemi.

„Možná bude lepší přežít nákupy,“ povzdechla jsem si, když jsem se o minutu později ocitla zpátky v Edwardově pokoji.

„Možná ano,“ souhlasil poněkud přiškrceným hlasem, to že na mě Tanya vrčela ještě usilovněji, jsem ignorovala.

„Měla jsem z toho vytřískat dva měsíce,“ zamumlala jsem. „Pospěšte si, nebo vás uškrtí,“ dodala jsem ještě a vydala se dolů za mou mučitelkou.

„Alice, za tohle bych si zasloužila víc, než jenom měsíc bez nakupování!“ postěžovala jsem si, když jsem sešla schody.

„I tak je to víc než si zasloužíš,“ ušklíbla se a prohlédla si mě. „Vypadáš dobře, jenom, možná sis mohla vzít ty boty od Prady.“

„I tak má ten podpatek deset centimetrů,“ ušklíbla jsem se.

„Teda Bello, měl bych se vrátit pro brokovnici.“ Emmett se otočil a vyběhl do schodů, kde se málem srazil s Edwardem.

„Kam to vlastně jdeme?“ nemělo cenu ptát se Alice, proto jsem se přímo otočila na Edwarda.

„Alice plánuje nakupovací výlet do Calgary,“ odpověděl mi a postavil se vedle mě. O vteřinu později se Emmett ocitl dole a rukou svíral Jasperovu pušku z občanské války.

„Na co to máš?“ vytřeštila Rose oči.

„To je přece jasné, někdo bude muset Bellu chránit před chtivými chlapy,“ pronesl naprosto vážně.

„Emmette, neblbni a vrať to, než to zjistí Jasper!“ to byl Carlisleův rozhodný hlas.

„Než zjistím co…“ Jasper se objevil na schodišti. „Emmette, okamžitě Matyldu opatrně polož na stůl a běž od ní pryč!“ Jasper vypadal opravdu nebezpečně.

„No jo no,“ povzdechl si Emmett zasmušile, „ale já chtěl jenom chránit Bellinu čest.“ Jasper šlehl pohledem na mě a na chvíli se zastavil, mezi tím Emmett položil Matyldu na stůl.

„To tě sice ctí, ale určitě to zvládneš i bez mojí Matyldy!“ Jasper sešel schody, opatrně vzal Matyldu do rukou a odnesl ji nahoru.

„Občas si říkám, že má tu blbou pušku raději než mě,“ mračila se Alice za odcházejícím Jasperem. „No nic, honem nasedat do aut, Bello jedeš s Edwardem, mnou a Jasperem ve Volvu.“ Zadala Alice poslední pokyn a naháněla nás do garáže. Přesně jak rozhodla, jsem si sedla do Volva na sedadlo spolujezdce a pozorovala Alici, jak vyhazuje Tanyu k Emmettovi a Rose do Jeepu.

„Tak jedem,“ zavelela naše velitelka, když nasedl i Jasper, a my se vydali na cestu.

 

Alice nás celý den tahala po nákupech. Rozhodně si vynahrazovala ten následující měsíc, protože mě vláčela po obchodech jako zběsilá a nestačil jí k tomu jeden den, musela si vybrat rovnou dva. Edward chodil neustále s námi a přitom se tvářil jako bůh pomsty, opravdu nechápu, proč raději nešel s Emmettem a Jasperem rozjímat nad novými auty, já bych tam byla 100krát raději. Tam, kde byl Edward, byla samozřejmě i Tanya, celou dobu se na mě mračila a lísala se k Edwardovi, který ji nedbale objímal kole ramen.

„Alice, za deset minut zavírají a já si rozhodně nestihnu vyzkoušet všechny!“ mračila jsem se na šaty, které svírala v rukou.

„Tak zavřou později.“ Byla jako rozmazlení dítě.

„Ani náhodou, vyber troje šaty, ty si zkusím, zbytek vrať. A nemrač se na mě tak, zítra je taky den.“

„Fajn, zkus si tyhle modré, černé a bílé.“ Podala mi šaty a zbytek vrazila prodavačce, která se na mě vděčně usmála, určitě už chtěla být doma.

„Všechny mi padnou,“ oznámila jsem jí. Alice kývla a vydala se k pokladně. Jakmile jsme překročili práh obchodu, prodavačka za námi začala stahovat kovové mříže.

Když Alice zjistila, že už všechny obchody zavřely, vydali jsme se do garáží, kde na nás čekal zbytek rodiny.

„Tak co nákupy, jak jste si je užili? Edwarde, ty vypadáš jako náš vánoční stromeček!“ smál se Emmett.

„Hlavně, že se bavíš,“ zamručel Edward a vše skládal do už tak přeplněného Volva.

„Kde se ubytujeme?“ zajímala se Rose.

„Pokoje jsem zamluvil v Plaza,“ oznámil nám Carlisle a my se vydali na cestu.

 

S povzdechem jsem zastavila teplou vodu a vylezla ze sprchy. Můj pokoj byl přímo pohádkový, velká koupelna, prostorný obývák a útulná ložnice, ne že bych ji potřebovala, ale byla nádherná. Hotelovým ručníkem jsem se utřela a vysušila své vlasy a s povděkem na sebe navlékla světlé, volné, lněné kalhoty a tričko na ramínka ze stejného materiálu. Po těch červených šatičkách to byl uklidňující pocit, přísahala bych, že si o mně všichni v hotelové hale mysleli, že jsem děvka, rozhodně jsem tak vypadala. S knížkou jsem se svalila do měkké postele plné polštářů a litovala, že si po tom dlouhém dni nemůžu schrupnout.

 

„Můžu?“ Edward strčil hlavu do dveří mé ložnice.

„Jasně, pojď dál,“ poklepala jsem na místo vedle sebe. „Jak to, že nejsi s Tanyou?“

„Podplatil jsem Kate a Irinu, aby ji vytáhly na sesterský výlet.“ Blýskl po mně veselý úsměv a usadil se vedle mě na posteli.

„Co tě k tomu vedlo?“

„Chtěl jsem s tebou strávit večer.“

„A k tomu tě vedlo…“ hleděla jsem mu do očí.

„Dneska jsem si něco uvědomil.“ Naše nosy se téměř dotýkaly, najednou mezi námi bylo zvláštní napětí.

„A to?“ zeptala jsem se tiše. Už se mi nezdálo, že tlumené světlo dostatečně osvětluje pokoj, najednou tady byla tma.

„Když jsem tě viděl v tom kousku látky, kterému Alice říká šaty a celý den poslouchal myšlenky mužů, kteří se ocitli v tvém dosahu, něco jsem si uvědomil, že chci něco udělat,“ šeptal mi do obličeje a tím rozechvíval mé mrtvé tělo.

„A to?“ zopakovala jsem slabě svou otázku, na konci se můj hlas znatelně zatřásl. Místo toho, aby mi Edward odpověděl, naklonil svou hlavu ke mě a přitiskl své rty na mé. V ten okamžik jsem ztuhla. Edwardovy rty spočívaly na mých a já tam jenom tak seděla a nevěděla co dělat, jak zareagovat, co se právě děje. Mohla to být setina sekundy, nebo celý rok, mohlo uběhnout půl století, ale já to nevnímala, čas přestal existovat. Jenom jsem tam ztuhle seděla, hleděla do Edwardových karamelových očí a vnímala dotyk našich rtů. V místě kde se dotýkaly, jsem cítila nezvyklé mravenčení, byly to jiskřičky, které zažehly požár začínající v mých rtech a končící v konečcích prstů. Bylo to přesně o vteřinu později, kdy se naše oči zavřely a já začala Edwardovy polibek oplácet. Z prvních letmých zakřiknutých doteků se stával mnohem prudší a hlavně vášnivější polibek. Už jsem neseděla pár centimetrů od Edwarda, ale na jeho klíně, ruce jsem měla vpletené do jeho hedvábných bronzových vlasů a nohama objímala Edwardův pas. Edwardovy ruce bloudily po mých zádech a s každým polaskáním si mě přitahovaly blíže. Naše jazyky se o sebe zběsile třely a my si navzájem vydechovali do úst. Až moc dobře jsem vnímala Edwardovy prsty, které bloudily pod mým tílkem a zanechávaly za sebou horkou stopu, rovněž jsem si až moc dobře uvědomovala absenci podprsenky, která zůstala ležet v koupelně. Čím více jsme se k sobě tiskli, tím více se má hruď třela o tu jeho. Jednou rukou jsem si Edwardovy rty přitahovala blíže a tou druhou bloudila po jeho ramenou.

Cítila jsem jeho ruce, jak pomalu sunou mé tílko nahoru, okamžitě jsem mu vypletla prsty z vlasů a zvedla paže, abych mu usnadnila jeho snahu. Mnohem horší bylo od sebe odtrhnout naše neposlušné rty, povedlo se nám to jenom na vteřinu, během které jsme doplnili zásoby kyslíku a opět se na sebe vrhli a tiskli se k sobě. Najednou jsem toho na sobě měla moc málo, na rozdíl od Edwarda. Prsty jsem nahmatala okraj jeho trička a pomalu ho začala sunout nahoru, přičemž jsem prsty přejížděla po jeho svalech. O chviličku později jsme opět přerušili náš polibek a já odhodila jeho triko někam hodně daleko. Chtěla jsem ho znovu políbit, ale Edward měl jiný plán.

Svými rty začala prozkoumávat můj krk, laskal ho něžnými motýlími polibky a stále sjížděl níž. Když jeho rty obkroužily mou bradavku a jemně jí zkously, vydechla jsem jeho jméno a vyklenula se proti němu. Cítila jsem na své nahé pokožce Edwardův úsměv a vnímala jeho ruku na svých zádech, která si mě přitáhla ještě blíž. Samozřejmě jsem cítila i tu druhou, která se věnovala mému druhému ňadru. Dlaněmi jsem se zapřela o Edwardova ramena a nechala jeho rty kouzlit na mém těle.

Ani nevím, kdy jsem se ocitla na zádech a svíjela se pod Edwardovými polibky, ale věděla jsem jedno, chtěla jsem mu jeho péči oplatit. S vypětím veškeré vůle jsem jej přetočila pod sebe a provokativně se otírala o jeho ztuhlý klín. Svými rty jsem pomalu bloudila od jeho ušního lalůčku přes krk k jeho bradavkám. Rty jsem objížděla každý jeho sval a za sebou zanechávala vlhkou klikatou cestičku. Edward přitom sténal mé jméno, bylo vzrušující slyšet Edwarda vyslovovat ho s podtónem vzrušení. Když jsem se dostala k jeho podbřišku a stáhla mu kalhoty, ocitla jsem se najednou v měkkých polštářích. Edward někam odhodil poslední zbytky našeho oblečení a usadil se mezi mýma nohama. Přitáhla jsem si k sobě Edwardovy rty, naše jazyky se dotkly ve stejnou chvíli, kdy pronikl do mého nitra. Společně jsme zalapali po dechu a nechali se unášet ke hvězdám.

 

O dvacet minut později jsem ležela na Edwardově hrudi a uvědomovala si, co se stalo, co jsme udělali. Tohle se nemělo stát! Neměla jsem mu ten polibek oplatit, měla jsem ho vyhodit ze svého pokoje a ne se k němu tisknout a hladit jeho nahé tělo!

Posadila jsem se a hlavu složila do rukou, které jsem si opřela o nohy.

„Tohle se nemělo stát, nemělo, nemělo…“ mumlala jsem si potichu pro sebe. Cítila jsem, jak se Edward zvedl chvíli po mě a položil mi ruku na záda.

„Bells, uklidni se, nic špatného jsme neprovedli, jenom jsme dali průchod své…“

„Edwarde, ty to nechápeš,“ vpadla jsem mu do řeči. „Ty jsi nejbližší osoba, kterou na světě mám. Nikdy jsem s nikým neměla tak blízký vztah a tímhle se může všechno zničit, můžeme zahubit náš vztah! Já o tebe nechci přijít jenom kvůli sexu, nechci…“

„Bello, tohle se nestane, můžeme spolu zůstat na pořád, být…“

„Ne, Edwarde! Znáš se, znám tě, znám tvůj vztah k ženám, miluješ všechny, ale nechceš být s žádnou a já rozhodně nechci být jenom další položkou v tvém výčtu úspěchů!“ Během svého proslovu jsem vyletěla z postele, oblékla si první, co mi přišlo pod ruce, což byly bílé šaty s širokou sukní po kolena, které jsme s Alicí dneska koupily.

„Bello, uklidni se. Tohle se nemusí stát, známe se, máme se rádi a já nemusím…“

„Nemusíš co? Lítat za každou sukní?“ vzdala jsem snahu najít boty a kalhotky. „Edwarde, ty se kvůli mě nezměníš, možná se o to pokusíš, ale nepřekonáš své pudy! Budeš mě proklínat za to, k čemu jsem tě přinutila a nenávidět a toho se rozhodně nechci dožít!“ kdybych mohla brečet, brečela bych, takhle mohl můj hlas znít jenom hystericky. Chtěla jsem odejít z pokoje, ale Edward mi stál v cestě a rozhodně nevypadal, že by mě chtěl pustit. Bezradně jsem se otočila a vyskočila z okna. Letěla jsem vzduchem a doufala, že mě nikdo nezahlédne.

Lehce jsem dopadla na chodník a lidskou rychlostí se rozběhla pryč. Lidé se na mě otáčeli a zvědavě mě sledovali. Muselo být zábavné vidět ve dvě hodiny v noci pobíhat po městě bosky bledou dívku oblečenou v bílých šatech a bez spodního prádla, to poslední ale nevěděli, doufám. Když jsem se dostala z centra, mohla jsem se konečně rozběhnout pořádně. Nevěděla jsem, kam běžím, kam mě mé nohy vedou, ale důvěřovala jsem jim.

 

O pět hodin později, během krvavého rozbřesku jsem se ocitla uprostřed Montany na mém útese, na útese, kde jsem byla před několika dny a bědovala nad Edwardem. Dneska jsem tady zase a opět je důvodem mé přítomnosti zde Edward, ale z naprosto jiného důvodu.

Lehla jsem si na skálu a sledovala zasněžené vršky hor zbarvené do ruda, stromy pode mnou, jejichž špičky začínaly zlátnout v prvních paprscích ranního slunce a stále ještě temné pastviny, ke kterým se světlo zatím nedostalo.

Ležela jsem tam, pozorovala přírodu a nevěděla, co mám dělat, přemýšlela jsem o své budoucnosti, o naší budoucnosti o tom jak se na něj můžu podívat a přitom necítit jeho svalnaté tělo, jemné dotyky, dravé polibky, rty, ze kterých mu unikalo mé jméno znějící v tu chvíli jako modlitba…

Nevěděla jsem co dál, nechtěla jsem to vědět, prostě jsem tam jenom tak ležela, sledovala měnící se přírodu a chtěla s ní splynout.


Tak co, líbila se vám kapitola? Okomentujete jí? Já doufám že ano, protože vaše komentáře jsou ta největší odměna, jakou si můžu přát.

Tohle všechno jsou zatím Belliny vzpomínky, ještě pár kapitol a dozvíte se, proč odešla. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já píši vám - co mohu více? 5. kapitola:

 1
05.08.2011 [9:02]

Soso177Je to vážne dobré. Človek je stále nedočkavejší.

18.05.2011 [18:08]

MatikEsmeCullenJe to kraaasne ale uz chcem vediet preco usla a ako to nekoniec dopadne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!