Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Instinkt - kapitola jednatřicátá

Burning


Instinkt - kapitola jednatřicátá„Ne, nevrátila. Já ji znám. Teď, když zabili Falca, se nemá důvod vracet. Já…“ nedokázal jsem doříct větu, aniž bych se zhluboka nenadechl. „Já jí ublížil. Uhodil jsem ji, Same, a ošklivě zranil. Utekla přede mnou.“

 

Kapitola jednatřicátá

„Máte štěstí, slečno, ten nos není zlomený, jen pořádně naražený. Ani vám nebudu zašívat ten natržený ret, jen jej vyčistím,“ oznámil mi starší doktor v bílém plášti.

Seděla jsem na lékařském lehátku v místní nemocnici a chvěla se. Nenáviděla jsem tyhle místa nejen kvůli ošklivým vzpomínkám, zapáchající desinfekci a všem těm nemocem okolo, ale i proto, že tu jsem byla naprosto bezmocná, ponechána napospas jiným.

„Teď to trochu zapálí,“ upozornil mě a strčil mi do nosu kus dřevěné špejle s vatičkou na jeho konci a protřel mi nosní dutinu, „zastaví vám to krvácení.“ Totéž udělal u druhé nosní dírky. „Tak… vidíte, že to nic nebylo,“ usmál se na mě a podal mi pár papírových kapesníků z krabice. „Vaše sliznice se teď bude nějakou dobu sama od sebe vlhčit, bude to, jako byste měla rýmu. Jak se vám to vlastně stalo?“

„Upadla jsem.“ Jen co jsem to vyslovila, sykla jsem bolestí. Ret mě neskutečně pálil a nejen ten, pořád jsem se jazykem přejížděla po dásni a snažila se ji usměrnit od nepříjemného brnění.

„Já slyšel něco jiného. Stejně si raději zítra dojděte k vašemu zubaři. Teď vám udělám něco s tím rtem.“ Jeho gumové rukavice byly nepříjemné na dotek a já se snažila to všechno vydržet, přesto můj pohled směřoval k otevřeným dveřím. Kdyby je zavřel a zůstal by v místnosti se mnou sám, zpanikařila bych.

„Jen mě chránil,“ šeptla jsem potom se skloněnou hlavou.

„Tak, že vám zdevastoval tvářičku? Divím se, že nemáte otřes mozku. Je to vaše věc, ale takovéhle případy tu mám každou chvíli – ženy, které napadl vlastní manžel či partner. Začíná to jednou ranou, pokračuje omluvami a pak v nejlepším případě skončí na JIPce, anebo je odveze rovnou černá. O to horší je to, když jsou při tom děti.“

„Byla to nehoda, on nechtěl…“

„To říká každá.“

„Nic vám do toho není.“

„To máte pravdu. Přesto vám dám pár informačních letáků. Existují linky bezpečí – centra, která ženám jako jste vy, pomáhají -“

„Jak už jsem řekla, byla to nehoda.“

„Nehoda, kvůli které se teď nějakou dobu pořádně nenajíte. Rány si stále chlaďte, aby vám to tolik nenateklo. Ty vaše šaty můžete rovnou vyhodit, tu krev nevyperete.“ Do dlaně mi vložil pár brožurek ze skříňky.

Konečně jsem se mohla zvednout k odchodu.

„A účet za ošetření?“

„Setra vám ho vystaví, můžete ho u ní rovnou zaplatit. Jo, a ještě něco,“ zastavil mě, „nikdo by vám neměl za zlé, kdybyste teď šla domů, zabalila si svoje věci, když je teď váš muž zadržený na -“

Zakroutila jsem hlavou a raději za sebou zavřela dveře do ordinace, z jeho řečí mě rozbolela hlava, a rozhlédla se po pohotovosti. Na noční dobu bylo v tomhle domě hrůzy dost lidí. V rohu chodby jsem našla recepci se sestrou a vyřídila to s ní. Už při podepisování dokladu se mi spustila rýma, o které mluvil doktor. Vlastně mi jen v jednom kuse tekla z nosu průhledná tekutina. Pořád lepší než ta krvavá.

Před nemocnicí se do mě dala zima. V budově bylo teplo a ruch, ale tady nikde nikdo, jen pár mírně zářících lamp před velkým parkovištěm a odjíždějící sanitka.

Jednou dlaní jsem si přidržovala kapesník u nosu a druhou si strčila do kapsy. Co teď? Mohla bych si zavolat taxi, ale kam pak? Za Paulem na policejní stanici anebo domů? Ani jedno se mi nechtělo. Nechtěla jsem ho vidět. To, jak se znenadání vrhl na nic netušícího muže, bylo… Já nevím. Vyděsilo mě to, šokovalo a naprosto ochromilo.

K uším se mi kdysi donesly pomluvy o jeho výbušné a divoké povaze, ale já je nebrala doslova vážně. Věděla jsem, že dokáže být tvrdý, ale tohle… Vždyť ke mně byl vždycky tak něžný a pozorný… Pak se tam najednou objevil a začal toho muže mlátit hlava – nehlava, brutálně a jistě, přímo před jeho malou neteří! Ta holčička z toho měla takový šok, že jí strachy stekl po nožičce kalný pramínek a na místě se pomočila.

Třela jsem si nos a prsty zkusila opuchlost rtů. Nestalo by se mi to, kdybych se do toho nepletla, ale on by jinak toho restauratéra zabil. Ubil by ho přímo před všemi těmi lidmi. Přede mnou! Byl jako divoké zvíře.

Udělalo se mi zle, při vzpomínce, kdy nás s Joshuou - tak se mi představil, odvážela sanitka a Paul nedobrovolně nastupoval do policejního auta. Měla bych jít za ním, ale měla jsem strach. Strach být s ním, ale i bez něj. Jeho chování mě naprosto vyděsilo.

Na silnici přede mnou se zastavilo černé auto a jeho dveře se otevřely. Postava, která z něj vystoupila a dala se směrem ke mně, byla zahalená ve stínu. Srdce se mi rozbušilo. Ne, to nemůže být on! Udělala jsem opatrný krok směrem zpět.

Ne, já nejsem panenka!

„Slečno, Annie,“ ozval se sychravý hlas a při dalším kroku mi světlo lampy ukázalo jeho tvář.

Zhluboka jsem si oddychla. „Pane Joshuo…“ I když byl dořízen k nepoznání, tvář celou napuchlou, nos přelepený a jeden monokl tak nateklý, že na to oko nemohl vidět, ulevilo se, že to není nikdo jiný.

„Jen Joshuo, prosím. Ten vás také zřídil. Já raději podepsal revers a dal se do domácího léčení. Nemám tahle zařízení rád. Nechcete se přidat do mého klubu zmrzačených? Svezu vás? Mám tu řidiče.“

Ohlédla jsem se po okolí, nikde nikdo, jen chladná tma a pár pouličních lamp, až mi to nahánělo strach. „Vlastně… budu ráda.“

Usmál se, jak mu to jen jeho tvář dovolovala, podal mi ruku, pomohl mi nasednout do auta na zadní sedadlo a posadil se vedle mě. Světlá kůže a elegance značila, že se jedná o velice drahé auto, za jehož volantem seděl muž v uniformě.

„Nebude vám vadit, když se ještě stavím v restauraci? Potřebuji to tam zkontrolovat, jestli to tam moji zaměstnanci zvládli,“ zeptal se a řidič se rozjel.

„Ne, nevadí. Odpojím se tam od vás. Jsem ráda, že mě odvezete do centra. Cesta z nemocnice je trochu strašidelná.“

„To ano, je trochu z ruky od města. Jestli potřebujete, tak vás můj řidič odveze, kam jen budete potřebovat.“

„Ne, děkuju, už i tak jsem se vás dost naobtěžovala, hlavně se vám musím omluvit za Paula. Nevím, co to do něj vjelo. On je občas trochu výbušný…“

Josh se zasmál a pak sykl bolestí, jak si natáhl namožený ret. „Jen trochu? Annie, nerozesmávejte mě. Vy asi nejste místní, že?“ Záporně jsem zakroutila hlavou a on pokračoval: „Pan Lahot patří do jednoho indiánského gangu nedaleko Forks, mají velice nepěknou pověst. Pravda, že se na tomto území od jejich působení kriminalita a zločinnost téměř zastavila, což se však nedá říct o okolí díky jejich působení…“

„Proč mi to říkáte?“ Otočila jsem se na něj.

„Abyste se ho nezastávala. On není dobrý člověk, Annie. Dejte od něj ruce pryč. Jen vás chtěl využít a nebyla byste první dívka, co by na tu jeho divokou krásu naletěla. Ani já nejsem první člověk, kterého takhle zřídil. Vsadím se, že na jeho rukou je krev, jen o tom nikdo neví.“

Zbytek cesty proběhl mlčky. Ani jeden z nás už nepromluvil. Auto po nějaké chvíli zastavilo na opuštěném dvorku a já si uvědomila, že jsme u restaurace, jen z druhé strany.

„Smím vás ještě pozvat na noční kávu, Annie? Můj šofér vás pak zaveze domů, stačí mu jen říct, kde bydlíte.“

„Ani nevím, jak bych vám poděkovala…“

„Co tou kávou?“ Usmál se na mě a paží si přidržel bolavá žebra. Natržená košile se mu nepatrně zpod rozepnutého saka odhrnula a já spatřila bílý obvaz.

„To se nedá odmítnout.“ Oplatila jsem mu úsměv. „Tedy jen pokud se u vás najdou nějaké kapesníčky.“ Ukázala jsem mu prázdný obal. „Ta rýma je hrozná.“

„Uvidíme,“ mile se usmál a vystoupil z auta. Mně pomohl řidič. Zaraženě jsem na něj zůstala zírat. Nebyl sice tak vysoký jako Paul, ale jeho vypracovanost se mohla rovnat té Paulově. Zřejmě to nebude jen tak ledajaký šofér, ale i bodyguard.

Josh mi nabídl rámě. Ještě než mě odvedl dovnitř, obrátil se na řidiče. „Nezapomeň udělat to, co jsem ti řekl,“ pobídl ho.

„Ano, pane.“ Mírně se poklonil.

Restaurace v tuhle hodinu byla od hostů zcela prázdná, jen pár zaměstnanců tu pobíhalo, uklízelo a připravovalo vše na zítřek. Josh mě posadil ke stolu k baru, kde se předtím stala ta hrozná scéna. Teď už tu po té šarvátce nebyla ani stopa. Vše bylo uklizeno, až mě z toho zamrazilo.

„Omluvte mě na moment, Annie. Dojdu zařídit neodkladné záležitosti a hned se vám budu věnovat.“

„V pořádku,“ ubezpečila jsem ho a on se vzdálil.

Po pár minutách přede mě postavila jedna dívka kávu a vodu. Poznala jsem v ní jednu ze servírek z večera, jen už na sobě neměla stejnokroj.

„Děkuju.“

„Není zač. To jste vy?“ vydechla v neuvěření. „Ta, která tu byla s panem Lahotem, že ano? Ten ale Joshe zřídil, co? A jak je vám? Taky nevypadáte zrovna nejlíp. Bolí to?“ Ukázala na můj obličej.

„Jde to.“ Prsty jsem zkusila nateklost svých úst. Vlastně jsem se, pod záplavou jejích otázek, zastyděla. Měla jsem pocit, jako bych za to divadlo tu mohla já.

„Vlastně máte štěstí, že si vás vzal pod svá křídla Josh? Má sice svoje mouchy, ale co…“

„Vy taky znáte Paula?“ Blbá otázka, každý ho znal.

„Jo, ale můžeme si tykat. Já jsem Rút,“ nabídla mi, podala ruku a přisedla si ke mně.

„Annie.“ Přijala jsem.

„Těší mě. Raději už se k Paulovi ani nepřibližuj, není takový, jaký se zdá. Víš, on…“ Skousla si ret, jakoby nevěděla, jestli může, ale pak se odhodlala. „On má každou chvíli jinou ženskou. Sice se tu už nějaký čas neukázal, ale tihle muži své zvyky nemění. Jakmile by tě dostal do postele v nějakém zapadlém motelu, už bys ho nezajímala. On není typ pro nějaký vztah.“

„Já…“ Co jsem jí měla říct, že už půl roku bydlím u něj doma, živí mě, stará se o mě a spím v jeho posteli? Měla jsem takový pocit, že by mi to ani nevěřila. „Ty jsi s ním taky něco měla?“ Přemohla mě ženská zvědavost, jakmile jsem tu otázku vyslovila, nejraději bych ji vzala zpět, nechtěla jsem znát odpověď.

„Jasně, ani já jsem neodolala. Ale vůbec to nebylo takové, jak jsem si představovala. Byl docela hrubý, bez kousku citu. Žádná vášeň, jen jeho chtíč. Prostě nic moc, rozedřel mě, až jsem z toho krvácela. Vůbec nebyl jemný -“

„Co to plácáš?“ ozvala se druhá o něco starší za jejími zády a přisedla si k nám. „Nediv se, že jsi tak dopadla, když jsi byla vyschlá jako studna. Za to on nemůže.“

„Byla jsem dost vlhká, jen byl větší a náruživější, než jsem čekala!“

„Jen nejsi zvyklá. Mně se to s ním moc líbilo, jak si mě jeho mohutné tělo divoce bralo. Jak často se ti poštěstí, že máš v posteli takového chlapa? Hmm…?“

„Ani jednou mě nepolíbil…“ postěžovala si Rút.

„To k sexu nepotřebuješ,“ odbyla ji.

Poslouchala jsem jejich dohadování, ale jako by se nebavily o mém Paulovi. Můj Paul byl jiný… něžný a opatrný. Dbal při milování na mé blaho. Zasypával mě polibky a pohlazeními. Ne! Ony mluví o někom jiném! Musí.

„Slyšela jsem o jedné, kterou málem znásilnil, jen proto, že těsně před aktem couvla,“ bránila se Rút.

„Tak to se nedivím, chlapi špatně snášejí, když jim ženská couvne, když jim stojí a oni se potřebují udělat.“ Mávla rukou její kolegyně. „Já bych s ním šla znova.“

„Tak dost, ženský,“ zastavil jejich klevetění Josh. „Koukejte už jít domů. Zítra vás tu chci mít čilé a vyspalé.“

Obě se s mírným zabrbláním zvedly a odešly.

„Moc se za ně omlouvám. Neotravovaly vás moc? Zítra jim za to vyčiním.“

Zavrtěla jsem hlavou. „To bylo v pořádku. Už jste vše vyřídil?“

„Ano, všechny zaměstnance jsem poslal domů, zůstali jsme tu jen my dva.“ Lišácky se na mě usmál, až mě z toho zamrazilo v páteři.

 

. . .

 

Porozhlédl jsem se po šedé a dost hlučné místnosti. Osm chlapů v jedné cele – dva ožralové od pohledu; pár jasných zločinců; jeden nováček krčící se v rohu, kterému každou chvílí  někdo ukáže, jak to tu chodí; a pak tu byl tlusťoch trůnící na špinavé záchodové míse, jemuž bylo naprosto jedno, že ho tu každý může vidět a nejen to, i cítit, strašně smrděl. A já? Pravda, nebyl jsem tu poprvé, ale tentokrát to bylo jiné, odvedli mě, aniž bych se ujistil, že Annie bude v pořádku. Držel jsem pěsti zatnuté, abych se udržel a nevylámal mříže ze zdí, abych se o tom ujistil.

Sam se o všechno postará! uklidňoval jsem se. Jeden telefonát. Měl za úkol najít Annie a postarat o ni, pak za mě zaplatit kauci. Musel jsem se Annie omluvit, vysvětlit, že jsem jí nechtěl ublížit!

Do háje! Bylo mi na nic. Nevěděl jsem, co je s ní, kde teď je, jak jí je… Ježíši, já o ni měl takový strach!

Policajti dovedli do cely dalšího chlapa. Suverénně se posadil na lavici vedle mě. Můj hrozivý pohled ho zarazil. Zbledl, až teď mu došlo, proč se všichni okolo mě drží dál. Polkl při pohledu na zbytky krve na mých rukou a kalhotách.

„S-sorry, kámo…“ zakoktal a spěšně vypadl ke skupince hašteřících se mužů.

„Ten je tu za vraždu,“ špitl jeden z chlapů s kývnutím směrem ke mně. „Tucet policajtů s ním mělo co dělat.“

No jo, tihle velkoměstský policajti nedokážou zvládnout jednoho pořádného chlapa. Zato náš šerif je jiná třída.

Z hrdla se mi vydralo varovné zavrčení a celá ta partička rázem ztichla, že i prd toho chlapa na míse byl slyšet a nejen cítit.

„Lahote, vstávej. Táhneš pryč,“ zaburácel příchozí bachař. „Ta holka, a i ten chlap, na tebe odmítli podat trestní oznámení. Navíc tu už máš chůvu.“

„Nepodal?“ Vyskočil jsem na nohy. S něčím takovým jsem nepočítal. Nebo to Sam s partou už zařídil a Joshovi pohrozili? Přesto to šlo až moc rychle, i když bylo skoro ráno, nečekal jsem, že se odtud dostanu už před úsvitem.

„Vyhoď ten svůj zadek z cely nebo ti s tím pomůžu,“ zahřměl obtloustlý bachař a zatočil svým obuškem dokola.

Než se nadál, moje tělo ho málem povalilo, jen abych mohl být co nejdřív odtud. U Annie.

Sam na mě čekal na chodbě policejní stanice. Hned, jak se mi podařilo vyzvednout svoje osobní věci, vrhl jsem se k němu a zasypával ho otázkami: „Co je s Annie? Je tu s tebou? Je stále v nemocnici? Jak jí je? Tak sakra mluv!“ Chytl jsem ho za ramena a zacloumal s ním, když se neměl k odpovědi.

„Byl jsem v nemocnici. Prý ji ošetřili a odešla, dřív než jsem dorazil. Telefon nezvedá. K tobě domů nedorazila. Raul tam na ni čeká, kdyby se tam objevila, tak mi dá vědět. Pár chlapů jsem poslal, aby se po ní podívalo, ale nic. Třeba se někde na noc ubytovala…“

„Opustila mě?“ zeptal jsem se ho tiše. Ruce se mi rozechvěly a já měl zase chuť něco rozbít. Místo toho jsem ho pustil, tělo se mi svezlo pomalu k zemi, tvář jsem si schoval do dlaní. Ne, to mi přeci nemohla udělat! Já jí nechtěl ublížit!

„Paule, vrátila by se pro věci. Neodešla by jen tak.“

„Ne, nevrátila. Já ji znám. Teď, když zabili Falca, se nemá důvod vracet. Já…“ nedokázal jsem doříct větu, aniž bych se zhluboka nenadechl. „Já jí ublížil. Uhodil jsem ji, Same, a ošklivě zranil. Utekla přede mnou.“

„Sakra, Paule, seber se!“ okřikl mě Sam a donutil mě postavit se na nohy. „Ona tě taky miluje, kdyby ne, tak by ses odtud tak jednoduše nedostal. Pojď, zmizíme odtud. Necítím se dobře, když je tu okolo tolik uniformovaných chlápků. Musíme ještě vyzvednout tvoje auto. Třeba tam na tebe Annie čeká.“

S nadějí jsem se na něho podíval. „Myslíš?“

„Jo, tak pojď už,“ pobízel mě a já se za ním rozhodně vydal. Představa, že se Annie někde přede mnou schovává, zraněná a nechráněná… Jednu bych si nejraději vrazil. Jsem hajzl, jsem zmetek, který si ji nezaslouží. Musím ji najít a … dál se uvidí. Nenechám ji jen tak odejít. Ona je moje všechno - můj život i smrt.

 

 

<-- -->



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Instinkt - kapitola jednatřicátá:

13. Niki
18.12.2011 [19:11]

noo tak doufám, že se Josh o nic nepokusí a že ji paul brzo najde... Emoticon Emoticon

18.12.2011 [19:09]

AnnellyJe fajn, že Annie nemá v plánu od Paula utéct, teda zatím. Doufám, že potom co slyšela od servírek nezmění názor a vrátí se co nejdřív k Paulovi. Snad ji v té restauraci někdo najde a odvede, Joshua se mi nelíbí... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. empatty
18.12.2011 [17:14]

Dokonalé. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ale ten Joshua musí pryč, kretén. Též s ním nemusela jít do té restaurace. Ale to je těžké, když Annie neví, co je zač. Tož jsem zvědavá, jak to s nima bude dál. Jen prosím prosím co nejdřív další díl. Emoticon Emoticon

10. lied
18.12.2011 [15:03]

Tak to nevypadá moc dobře když poslal všechny pryč a ještě jak si vyslechla ty rozhovory od těch ženských Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Luculle
18.12.2011 [12:44]

úplně super, jen to pokaždé moc dlouho trvá...zkus psát rychleji, nemůžu se dočkat další Emoticon

8. ZuzunQa
18.12.2011 [11:57]

uplne super Emoticon
rýchlo dalšiu Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Tyna
18.12.2011 [10:34]

Skvělá kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon ale co ten konec, jak to ted mám vydržet? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Doufám, že tam Paul přijede a Annie si odvede Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. THe
18.12.2011 [10:21]

THeJežíši, celou kapitolu jsem si kousala ret, divím se, že jsem si ho nerozkousla. A docela se divím, že Joshua takhle hazarduje, copak neví, že až se Paul dozví, že Annie byla s ním, zřídí ho víc než předtím? Možná si to jenom myslím... Doufám, že se Annie co nejdřív vrátí a nechá si to vysvětlit... I když to bude těžké, potom, co slyšela od těch servírek. Ale to přece věděla, ne? A navíc je sama živým důkazem toho, že Paul je občas jiný - když jí zrovna málem nezlomí nos. Emoticon Emoticon

18.12.2011 [9:59]

nesinka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. ewen
18.12.2011 [9:17]

No tak doufám, že Annnie buď rychle prchne domů nebo Paula napadne, kde ji hledat, jinak by to taky nemuselo dopadnout dobře... Rychle pokráčo!!!! Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!