Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 40

04.06.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2464×

EDIT: Článek neprošel korekcí  

40. kapitola

Když jsem se o dvě hodiny později probudila, zdálo se mi už všechno mnohem jasnější a lepší. Moje tělo se na posteli labužnicky protáhlo a prsty jsem si protřela ospalé oči. Cítila jsem se najednou daleko klidnější. Jako by se mi to uvnitř rozleželo a já víceméně tušila, co chci. Tedy, co bych chtěla.

Rozhovor s Matthewem se mi v hlavě nepřestával protivně přehrávat neustále dokolečka, a to hlavně z toho důvodu, že mi v něm pořád něco nedávalo smysl.

Kdo mi měl co říct?

A čemu jsem neměla věřit?

Nebo spíš komu?

Nenechávalo mě to na pokoji ani tehdy, kdy jsem připravovala podklady pro naši malou skupinku, a dokonce neopouštěl moje myšlenky ani poté, co jsme začali hrát. A to měl být tenhle projekt důležitý!

Rick, Tam a Mary si i přes moje značné snažení stejně velmi brzy všimli, že se mnou není něco v pořádku, přesto se o mojí podivné náladě nikdo ani slovíčkem nezmínil a já jim za to byla momentálně nehorázně vděčná. Nechtěla jsem se s nimi bavit o Mattym. Ne, když to byl náš společný kamarád.

Byly tu však i velmi časté chvilky, kdy moje podvědomí, když jsem z mysli konečně vytěsnila Matta, vzpomínalo na včerejší noc a na Edwarda a jeho lákavý návrh, který jsem překvapivě byla ochotná vyzkoušet.

Risknout to.

A proč taky ne?

To, co mi dal ochutnat v noci, nemělo absolutně nic společného s naším poprvé. S tím, jak mě využil a nakonec ponížil. Ne. Nepodobalo se mu to ani v nejmenším! Tenhle dokonale něžný Edward, to bylo zkrátka něco naprosto neskutečného, a bylo mi i jasné, že bych si na tuhle jeho úchvatnou proměnu dokázala rychle zvyknout. Jo, nedělalo by mi to nejmenší problémy, ale… Pořád jsem se cítila zle proto, co jsem udělala Mattymu, a to i přesto, že mi Edward tvrdil, jak moc mě miluje.

Můžu mu ale skutečně věřit?

A co Alici?

Jedno však bylo jisté. Matta jsem nadobro ztratila. Dřív byl mým klidným a jistým přístavem, který nerozhodily a neporušily ani ty nejdivočejší bouře, a vždycky tu pro mě byl. Mohla jsem se o něj opřít. Naučila jsem se mu důvěřovat a teď bych to samé měla udělat i s Edwardem? S upírem, díky kterému je ze mě právě tahle paranoidně nedůvěřivá a uzavřená bytost?

Mohla bych tohle někdy zvládnout?

Dokážu se mu otevřít?

A pokud ano, co když se opět spálím?

Bohužel pro mě, myslím, že nejen díky té minulé noci, ale už po tom měsíčním soužití s tímhle novým, přátelským a milým Edwardem, se mu moje nitro společně se srdcem naplno otevřelo. To, co se však mezi námi událo včera, změnilo úplně všechno, včetně mě a mého doposud poklidného života. Tahle událost rozhodla o mém dalším osudu, jen jsem pořád netušila, jakým směrem to bude. Zda se jednalo o správné odbočení nebo to naopak byla ta nejhorší chyba, jakou jsem mohla udělat?

Myslím, že na to stejně přijdu hodně brzy.

A už teď jsem z toho měla strach!

Navíc jsem si neustále připadla jako odporná mrcha, která svého přítele bez problémů vyměnila za jiného. Samozřejmě že za to mohl i fakt, že můj teď už bývalý mě nikdy nedokázal uspokojit. Vlastně… On mě ani nikdy pořádně nevzrušil! Zato s Edwardem? To šlo samo. Jako bychom opravdu byli stvoření jeden pro druhého, čemuž jsem se pořád zdráhala uvěřit. Musela to být naprostá blbost! Přece jsem nebyla tak zlá, abych si zasloužila takového záletnického a arogantního pacholka, i když… Stačilo, aby mi byl jen nablízku a já po něm nezvladatelně toužila. Chtěla jsem ho, a to neustále. I teď!

Zatraceně!

Jo, vážně jsem v háji!

„Bello?“ oslovila mě zmatená Mary. „Děje se něco?“

„Ne, proč? Mělo by?“ vyhrkla jsem pevně, ale ten panický podtón jsem k mé smůle nestihla zamaskovat včas. Sakra! Chtěla jsem to zahrát do autu, jenže nevypadalo, že by mi to snad některý z nich spolknul. Rick dokonce podezřívavě zúžil svoje modré oči, když se naše pohledy střetly a já v tom jeho zachytila něco podivného. Jako by věděl, nebo alespoň tušil.

„Celou hodinu jsi mimo,“ doplnila rázně Mary a nebylo pochyb o tom, že si za svým prohlášením stojí.

„Nejsem,“ vypadlo ze mě tiše, ale koho jsem tu chtěla obalamutit? Tohle přeci byli naši společní přátelé, kteří se to dřív nebo později stejně dozvědí, takže ať už jim to řeknu já teď nebo o týden později on, nic to na situaci beztak nezmění. Povzdechla jsem si, když už se na mě zamračila i Tamara, která byla dokonce na poslední příčce empatických osob v naší malé skupině. Jo, většinou se zajímala jen sama o sebe. „Tak fajn. Stejně byste na to časem přišli, takže… no… Já a Matt jsme se rozešli,“ vyhrkla jsem roztřeseně a očekávala nemilosrdný verdikt.

„Cože?“ vybafla Mary a Tam unisono.

„Co se stalo?“ zeptal se hned po nich Rick. Jeho hlas byl podivně napjatý, což jsem vážně nechápala, ale možná to bylo tím, že muži v těchhle ohledech většinou oplývali tou jejich pověstnou solidaritou ke stejnému pohlaví. „A proč?“

„Kvůli nevěře,“ vylezlo ze mě šeptem, ale slyšeli mě v tom tichu až moc dobře.

„Ten parchant!“ zavrčela po lidsku Mary. „Já to věděla! Vidíš?“ Otočila se na Ricka běsnivě. „Říkala jsem ti, že jí to máš říct!“ rozčilovala se a vypadala dost nepříčetně. Takhle jsem ji opravdu ještě neviděla…

Co mi měl říct?

„Ale zlato, nic nebylo jisté! Mike se mohl klidně splést, nebo… Prostě žárlil! Nechtěl jsem kalit vodu, když jsem neměl jistotu,“ dohadoval se s Mary a já vůbec nechápala, o čem se tu sakra baví. A kdo je zatraceně ten Mike? „Navíc jsme se od té doby neviděli,“ doplnil vážně.

„Jo, to máš pravdu, ale teď bychom jí to měli všechno povědět. Jak se věci mají, ne? Chápu, že Matt je i náš kamarád, jenomže je mi Belly líto, když -“

„O čem se to tady, kčertu, bavíte?“ udeřila jsem na ně naštvaně. Copak je to normální? Mluvili o mně jako o třetí osobě, i když jsem seděla hned naproti nim a byla nucená poslouchat tyhle podivné řeči, co nedávaly vůbec žádný smysl. Alespoň mně ne. Prozatím.

A vztek se mi tělem rozlil v momentě, kdy si mé podvědomí začínalo dávat dohromady obhroublé domněnky a prvotní neurčité dedukce ohledně toho, co mi asi chtějí sdělit. Matthew dnes ráno v telefonu zřejmě mluvil o Rickovi, jak mi náhle došlo. Ale proč? Co mi neměl říkat?

„Kdo to je ten Mike?“ udeřila jsem na ně zostra, když už chvíli seděli tiše jak pěnkavy a jen si vyměňovali rozpačité a ustrašené pohledy. I Tamara z nich byla mimo.

Alespoň někdo, kdo se mnou zůstával ve sladké nevědomosti.

„Ehm, no… je to Rickův spolužák z umělecké,“ chopila se slova Mary. Kroužila kolem toho zajímavého argumentu jménem ‚Mike‘ velmi opatrně, což mě jen víc a víc provokovalo. Netušila jsem, jak do téhle skládanky zapadá, a to mě neskutečně štvalo. Navíc jsem měla pocit, že se zřejmě dozvím něco, co bych raději ani zjistit nechtěla. Říkal mi to můj vnitřní radar, který se mi uvnitř vytvořil společně s mojí novou podstatou během těhotenství a od té doby mě už neopustil.

To ale neznamenalo, že jsem ho vždy poslechla.

Ne, to ani náhodou. Zapravdu jsem mu nedávala hlavně v případech, kdy se jednalo o Edwarda, protože ten zrádník uvnitř by se mu nejraději hodil do náruče a už se ho nepustil. A to byla blbost. Otevřít mu moje zranitelné nitro takhle jednoduše? To nikdy!

„A?“ popohnala jsem ji netrpělivě.

„Je to kluk, kterému se líbí stejné pohlaví,“ objasnila s jemným ruměncem na tvářích. Na vteřinku sklopila oči na své propletené prsty a pak se nedechla. „A je to tanečník. On je na tom samém vystoupení, co Matt,“ povídala klidně, ale moje mysl horlivě vymýšlela další a další teorie. Pokaždé byly podivnější než ty předchozí.

Že by byl Matthew na chlapy?

Ne! To bylo naprosto nepravděpodobné!

„Jak to souvisí s Mattem?“ optala jsem se mírně rozechvěle. Uvnitř mě se mísily obavy z toho, že mi moje domněnky odsouhlasí. Co když jsem skutečně chodila s někým, kdo se mnou ani být nechtěl?

Z jakého důvodu by to ale dělal?

„To je právě ono. Mikeovi se Matt okamžitě zalíbil, a tak mu samozřejmě ze začátku všude nadbíhal, že?“ mluvila pomalu, abych to stačila pobrat. Ani jsem si nevšila, kdy mi dlaň šokem skončila před ústy. V hlavě mi to doslova zběsile šrotovalo. Jak jsem mohla chodit s někým, komu se líbí plochý hrudník a… vánoční ozdoby? Užovky? A konec konců i… brr, otřásla jsem se nad tou temnou myšlenkou odporem. „Matt o něj ale neměl zájem,“ dodala s úsměvem, když si všimla mého vyděšeného obličeje a já dlouze úlevně vydechla. Takže mého ex chlapi nikdy nepřitahovali. Ufff.

„Mike se ale nedokázal vzdát, a tak mu stál neustále za zadkem. Později však zjistil, že Mattovi se muži určitě nelíbí, a taky přišli na to, že oba dva znají Ricka. A tady byl ten kámen úrazu, protože Matt si předtím nedával pozor a…“ odmlčela se.

„Co!?“ vyjela jsem nedočkavě.

„A dál už to víš, ne? Matt ti to přece přiznal!“

„Ne,“ vyhrkla jsem a nakázala jí, aby pokračovala. Rozpačitě mě poslechla.

„Kde jsem to skončila? A jo… Předtím si nedával pozor. Myslel si, že ho tam nikdo nezná a… Je mi to líto, Bells, ale Mike ho vídal s jednou ženskou z jejich baletní skupinky. Nechovali se k sobě jen obyčejně kamarádsky, jestli víš, co tím chci říct. Spíš to vypadalo, jako by spolu chodili. A teď to nejhorší. Ne, že by museli, ale dělili se o jeden pokoj,“ doplnila tichounkým šeptem, ale já ji slyšela naprosto perfektně. Žaludek se mi zděšeně zauzloval.

Tohle je snad zlý sen?

„Takže… Oni spolu jako spali?“ zeptala se podezřívavě namísto mě zmatená Tamara.

„Podle Mikea jo. U snídaně prý každé ráno tokali jako dvě zamilované hrdličky, včetně…“ S lítostí se na mě obrátila a čekala na tichý souhlas k tomu, jestli má pokračovat nebo ne. Odkývala jsem jí to a ona se smutně a velmi pomalu nadechla. „Fajn,“ kapitulovala. „Podle něj to byl nerozlučný páreček. Všude, kde je viděl, si horečně strkali jazyk hluboko do krku a dotýkali se tak, jak… no, znali se až moc dobře.“

Neměla jsem slov!

Toliko k mému tichému a klidnému přístavu. Tolik k důvěře! Tentokrát jsem tu byla ta podvedená já! Cítila jsem, jak mi hruď děsivě vibruje, ale vzteklé vrčení, které toho mělo s tím lidským jen pramálo společného, jsem naštěstí udržela uvnitř.

„Proč jste mi to neřekli dřív?“ vyjela jsem na ně běsnivě.

„Promiň,“ začal omluvně Rick. „Chtěli jsme, ale co když si to Mike jen všechno vymyslel? My bychom ti to pověděli a všechno by se třeba dosralo úplně zbytečně, chápeš? Teď ale, když se ti sám přiznal, není pochyb o tom, že -“

„Přiznal?“ zavrzala jsem nabroušeně zuby. „To já mu doznala nevěru!“ odsekla jsem.

„Tys ho podvedla?“ vybafla nevěřícně Tamara a posunula si židli blíž ke mně. Všechny oči se překvapeně obrátily mým směrem. „A to jako s kým?“ nadhodila další otázku, jakmile se znovu pohodlně usadila.

„S otcem Renesme,“ vydechla jsem už o něco klidněji a všichni tři naráz zalapali po vzduchu.

Bylo sice nanejvýš odporné, že mě Matt dokázal takhle snadno podvést a nic neříct, ale nakonec to bylo oboustranné. Nemusela jsem se dál cítit jako lehká holka. Ne, nemusela bych, přesto jsem ten pocit provinilosti, který mě naplňoval v momentech, kdy jsem přemýšlela nad mou nevěrou, zahnat nedokázala.

Jo, byla jsem příliš hloupá a dobrá!

Nicméně jsem mohla dát Edwardovi s čistým srdcem šanci na vztah. Ano, tentokrát si však dám větší pozor a nenechám sebou cloumat. Nikdo už se mnou a mým osudem nebude hrát tajnou šachovou partii, ve které by za mě jen rozhodovali druzí. Ne, musím se chytit otěží a řídit se podle toho nejlepšího vědomí a svědomí!

A první, pro co jsem se rozhodla, bylo, že hned po zítřejším hraní zavolám Edwardovi a povím mu, jak jsem se ohledně jeho návrhu rozhodla.

Koneckonců proč ne?

Tvrdil, že mě miluje, o čemž tak moc přesvědčená nejsem, třebaže mi to potvrdila i Alice a můj vnitřní šestý smysl, přesto… Strach byl pořád silnější. Měla jsem však v plánu ho přeprat. Nessie tak dostane kompletní rodinu. Mámu a tátu. A ani já nezůstanu zkrátka…

O tom mě přesvědčily Edwardovy noční praktiky. Jasně jsem si uvědomovala, kde všechny ty zkušenosti nabral, ale pokud skutečně udrží to své věčně nadržené nádobíčko pěkně v kalhotách a bude ho používat jen v mojí přítomnosti a pro moje potěšení, mohl by to být skutečný ráj.

Na rtech se mi usídlil zasněný úsměv, který mi ale moc dlouho nevydržel. Vyhnal ho totiž všetečný kolotoč otázek na Edwarda, kterými mě zasypali nesnesitelně zvědaví přátelé. No, nevadilo mi to. Chtěla jsem je s tím upírem dřív nebo později seznámit. Navíc hrál na několik hudebních nástrojů i on, ačkoliv jeho prioritní hračkou bylo právě piáno.

Jo, bude se nám hodit! A to ve všech úhlech pohledu…

Moje podvědomí se nedočkavě usmálo a z mých budoucích plánů a představ s Edwardem si jen mlsně protřelo dlaně. 

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 40: