Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 41

06.06.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1892×

EDIT: Článek neprošel korekcí

41. kapitola

O další tři hodiny později, během kterých jsem se konečně dokázala naplno ponořit do hraní a projeli jsme tak repertoár hned několikrát, se naše malá skupinka rozpustila. Mary a Rick odešli jako první, ale Mary mě ještě mezi dveřmi pevně objala a nabídla mi, jestli se k nim dnes večer nechci přidat. Měli namířeno do našeho obvyklého baru. Naštěstí to nebyl ten, kde mě napadl ten podivný upír, přesto… Chtěla jsem si udělat poklidný večer na pohovce u flašky dobrého červeného vína a zkouknout nějaký ten zamilovaný film. Nebo horor. To bude záležet na mých aktuálních choutkách. A tak jsem jejich přátelský návrh decentně odmítla. Mary se však nevzdala a s tím, že mě stejně budou očekávat, vzala svého přítele za ruku a zmizeli.

Chvilku po nich mě opustila Tamara. Předtím, než odešla i ona, osvětlila mi ještě detaily k zítřku. Kde a kdy se bude nahrávání konat. Měla jsem se obléct do něčeho pěkného, černé barvy, ale prý pokud nic neseženu nebo se jim moje garderoba nebude líbit, mají tam nějaké kousky přichystané. Nakonec ještě dodala, že jim pak musím představit Edwarda a už jí nebylo.

Samozřejmě že ho chtěla poznat. Tolikrát o něm mluvila jako o dokonalé fabrice na perfektní děti, takže jsem počítala s tím, že Edwardovi její dotěrné myšlenky zřejmě dvakrát příjemné nebudou, ale…

Musí si zvykat!

Vybral si poloupírku s lidskými přáteli, takže by se měl přizpůsobit. A pokud ne…, tak to asi dohromady moc nepůjdeme, ačkoliv v jiných věcech jsme byli synchronizovaní až hanba. S povzdechem a mlsným úsměvem jsem si prohrábla vlasy a začala uklízet po mojí dnešní návštěvě.

Nádobí jsem naskládala do myčky, židle na svoje místo a konferenční stolek, který jsem předtím odsunula bokem, abychom ze sedačky a židlí utvořili malý čtyřčlenný kroužek, přišel zase na svoje obvyklé místo. Housle jsem schovala do jejich pouzdra a odnesla do místnosti, která byla uzpůsobená k hraní. Ano, dneska jsem chtěla, abychom zkoušeli tam, ale pokaždé, když jsem se ocitla uvnitř, stačil jeden jediný pohled na piáno a bylo vymalováno. Speciálně dole. A já si podobné rozptylování dovolit nemohla.

Ne dnes.

Nakonec jsem ještě vysála, protože někteří jako například Rick nedokázali sníst sušenku tak, aby přitom pod sebou nenechali horu drobečků. A celou tu dobu jsem přitom dokázala nemyslet na Matta a jeho podvod. Teď se však situace změnila.

To co mi pověděl ráno do telefonu, od něj bylo vážně hnusné, a to hlavně z toho důvodu, že jsem tu nebyla jediná, kdo podváděl. V žaludku mi ležela jeho slova – ‚Nechápu, jak jsem s tebou mohl ztrácet čas!‘ – a pokládala si tu samou otázku.

Jak jsem mu kdy mohla důvěřovat?

Nebyli jsme spolu sice až tak dlouho, ale skoro rok to byl, takže… Co když mi zahýbal už dřív? Tohle přece nebylo jeho jediné vystoupení, u kterého jsme byli několik dní odloučení. Měl za tu dobu nejméně čtyři!

Z představy, že se pak ke mně vracel celý nedočkavý a rádoby zamilovaný, se mi udělalo špatně. Kolikrát jsme se mohli milovat, aniž bych věděla, že mě podvedl? Že byl uvnitř nějaké jiné? Možná nikdy, ale možná taky pokaždé.

To už však bylo jedno. Teď tu je Edward a jeho – ‚Miluji tě tak, jak to jen u našeho druhu jde.‘ Nebyla jsem přesvědčená, že to tak je, protože i Matthew mi častokrát zpíval písničky s názvem ‚miluji tě‘ nebo ‚jsi ta jediná‘, ale nikdy to nebyla pravda.

A já mu i přesto stupidně věřila!

Nejraději bych si za svou hloupost nafackovala, ale bylo pozdě plakat nad rozlitým mlékem, ještě ke všemu když svým způsobem ani nebylo čerstvé. Ne, zdálo se být staré a zkyslé, jako můj vztah s Mattym, který se v jednom dni obrátil o sto osmdesát stupňů. Na povrch vyplulo tolik hrůzných novinek, z kterých bych se odporem nejraději bezradně rozplakala.

Bella je naivní! dobíralo si mě moje podvědomí. Nemohla jsem mu to mít za zlé, ale stejně to bolelo.

A byla to pravda!

Mikrovlnka několikrát hlasitě zapípala, aby oznámila, že popcorn už je hotový a díky bohu mě tak vytáhla z mých pesimistických myšlenek na mého bývalého přítele. Oči se mi podezřele leskly, mezitímco jsem ho přesypávala do velké plastové mísy, ale nehodlala jsem tu brečet jako nějaký slaboch!

V rychlosti jsem si ještě vytáhla láhev červeného a nalila si plnou skleničku, a zároveň ji do poloviny upila. Pokusila jsem se v ní totiž utopit moji patetickou důvěru v nesprávné bytosti. Bylo to opravdu tristní, jak se mnou všichni zametali podle potřeby a já?

Byla důvěřivý idiot!

Vždy a v každé situaci!

Pustila jsem televizi a do přehrávače nacpala disk s pořádným krvákem. Na romantiku jsem neměla náladu hlavně proto, že koukat se na nějakou přihlouplou šťastlivku, která se v lidech taky absolutně nevyzná, ale i přesto nakonec dostane chlapa svých snů, jen aby spolu žili šťastně až do smrti, bych asi nezvládla. Jo, na slaďák jsem opravdu neměla.

Strach bude lepší variantou.

Pohodlně jsem se usadila do křesla, strčila si misku do klína a se skleničkou v ruce jsem konečně pustila film. Bylo už něco po sedmé večer a Jason právě zvedl svoji motorovou pilu vysoko nad sebe, aby tak naporcoval kluka, který se bezbranně válel u jeho nohou, když se ozval domovní zvonek. Sundala jsem dlaň z očí a se zatajeným dechem zahlédla, jak se zuby motorovky zakously do kolene mladíka. Auuu!

Fuj!

V rychlosti jsem tu scénu pozastavila a s nakvašeným zabručením vyskočila na nohy. Popcorn už byl taky vyhlazen hned po deseti minutách, a i polovina červeného padla za vlast, díky čemuž jsem byla v povznesené a euforické náladě. Žádné zbytečné rozebírání toho, co bylo nebo například ještě bude.

Ne dnes večer!

Odemkla jsem dveře, mrkla do kukátka a nakonec nechápavě otevřela. Na prahu stála Rosalie s Renesme.

„Stalo se něco?“ zeptala jsem se vyděšeně a předchozí ovíněná nálada vzala za své.

„Ne, jen Nessie chtěla panenku, tak jsme se stavily,“ pověděla mírně rozpačitě Rose, a i když mi koukala zpříma do očí, něco se mi v tom jejím pohledu nelíbilo.

„Mamí,“ zapištěla šťastně ta moje rozumbrada, tak jsem se tím přestala zaobírat a vzala si ji do náruče. „Pžijela jsem si plo panenku Lous,“ oznámila mi pyšně a tetička Rose se stejným způsobem zatvářila. Předala jsem jí prcka, abych odběhla vypnout televizi, protože při představě, že by něco z toho co tam bylo stopnuté, viděla ta moje čiperka, se mi zhrozeně stáhnul žaludek. Na podobné filmy až tak za dvacet let, nejlépe nikdy…

Prcek se kolem mě prohnal jak velká voda, ale ani se mým směrem nepodívala. Běžela přímo do svého pokojíčku. Usmívala jsem se úplně jako nějaký cvok, ale byla tak rozkošná, když tu v rychlosti ťapkala nožičkami o podlahu. Milovala jsem ten zvuk.

„Bello?“ oslovila mě opatrně Rosalie. „Chtěla jsem se jen omluvit za to, co jsem ti minule řekla.“ Povzdechla si a její pohled byl naprosto upřímný. „Nebyla to pravda. Já vím, že jsem občas strašně nesnesitelná, ale popravdě? Tu malou ti tak moc závidím. A to i Edwardovi.“ U jeho jména udělala podivně znechucenou grimasu a na okamžik se její pohled rozostřil, než se opět zkoncentroval na mou, teď už mile překvapenou tvář. „Ten idiot ani neví, co má, nebo možná ví, ale…“ odmlčela se. „Prostě mě to moc mrzí, Bells.“

„V pořádku,“ vydechla jsem s úsměvem.

„Opravdu?“ dodala stejně potěšeně jako já.

„Ano.“

„To jsem ráda. Vážně. Já tu malou miluju, ale vím, že máma tu jsi ty,“ doplnila přátelsky a její prozářený pohled byl najednou ještě medovější. Byla nádherná.

„Tak už ji mám!“ zakřičela z pokojíčku moje holčička a chviličku nato už stála až u nás. „Můžeme jet, teto,“ broukla mile, zatímco v náručí pevně svírala svůj drahocenný poklad. Plastovou panenku s blonďatou hřívou, kterou pojmenovala po svojí překrásné tetě. A Rose z toho byla viditelně naměkko. Ale kdo by nebyl? „Chtěla bych si ještě zahlát v bazénu,“ broukla roztomile a poulila na nás přitom ty svoje nejsladší zelené hlubiny. Dřepla jsem si k ní a pevně ji objala.

„Chovej se slušně, ano?“

„Já jsem vždycky hodná,“ vyhrkla najednou celá načepýřená.

„Však já vím, ale i tak buď hodná holčička.“

„Dobže,“ pověděla dotčeně a úžila na mě přitom ta svoje kukadla.

„Tak už jeďte, ať tatínek nemá strach,“ dodala jsem klidně a políbila ji na čelíčko.

„Neboj, mami, tatínek má stejně návštěvu, takže nemá čas,“ povědělo bezelstně to moje dítko a já se zmateně podívala po Rose, která vypadala víc jak nemile překvapená. Jako by mi najednou chyběl vzduch.

„Cože?“ vyslala jsem jednoduchou otázku k té blond upírce, ale odpovědi jsem se dočkala od mojí holčičky.

„Pžijela za ním nějaká klásná paní. Víš, mami, teta Lous se jí moc podobá. Mají stejně žluté a dlouhé vlásky.“ Poslouchala jsem ji, aniž bych hnula brvou nebo se nadechla. Ne, teď mi teprve přišlo zle. Tohle byl horor, a ne Jason s tou jeho motorovou pilou.

Naprosté zhroucení.

Do očí se mi nahnaly slzy, ale zapudila jsem tak pohotově, jako by ani neexistovaly. Nemínila jsem brečet a už vůbec ne kvůli Edwardovi, a to před Rosalií a Nessie. Jednou mi ublížil a v tenhle moment to dělal znova.

„A taky mají stejné oči,“ pokračovala malá a vytrhla mě tak z mojí chvilkové letargie. „Tatínek se mnou mačkal ty bílé a čelné páčky, když najednou pšestal hlát a jako neviditelný se objevil u dveží. Pak s tou tetou mluvil a žíkal jí něco o tom, že mě anoptoval -“

„Anoptoval?“ ptala jsem se nechápavě dutým hlasem. Chtělo se mi vážně brečet. Nebo možná i zvracet. A když budu mít štěstí, tak obojí.

„Myslím, že myslí – adoptoval,“ doplnila vážně Rosalie.

„Jo, to žíkal, plotože ta paní na mě požát koukala. Nakonec si ji vzal do svého pokojíčku, a když se pak ozvalo bum, bum, bum, teta Lous mě vzala plyč. Chtěla jsem, aby mi koupila zmlzlinu, ale plý je na ni moc zima,“ vysvětlovala mi moje dcerka posmutněle, zatímco se mi do očí pořád hnaly ty neodbytné slzy. Prozatím jsem s nimi však úspěšně bojovala a dokonce i vyhrávala, přestože byl můj nově vybudovaný svět v troskách. A to jsem ho ještě ani nestihla prozkoumat.

Podívala jsem se na Rosalii, která mlčela a tvářila se provinile.

„Vrátila jsem se dnes z lovu dřív než Emmett. Alice s Jasperem doma nebyli, nevím, kde se zašili, a když jsem pak z vrchu uslyšela ty rány a zavrčení, vzala jsem malou na radu Esmé raději na projížďku městem. Koupila jsem jí něco dobrého a nakonec jsme se ještě zastavily tady. Chtěla panenku,“ vysvětlovala mi kajícně tahle dokonalá bohyně. Byla vážně naprosto hloupá. Měla Emmetta, skutečnou lásku a záviděla mi to, že můžu mít děti. Co na tom, že muži v mém životě byli všichni do jednoho obyčejní hadi?

Každá jsme měly něco, ale ani jedné z nás to nestačilo.

Ona chtěla potomky a já pro změnu pravou lásku.

Ale ani jedné se přání splnit nemělo.

„Myslím, že si tu Renesmé pro jistotu nechám,“ pověděla jsem pevně, i když byl můj krk bolestivě stažený.

„Ne,“ vyhrkly obě zároveň. „Já si chci hlát ve vodičce,“ naléhalo na mě smutně moje rozmazlené dítko.

„Neboj se o ni, Bells. Dám na ni pozor, a pokud tam Tanya ještě bude, odvezu ti ji sem, platí?“ zaručovala se pohotově Rose.

„Fajn,“ vypadlo ze mě studeně, ale žádný příjemně teplý cit jsem uvnitř sebe najít nedokázala. Milovala jsem jedině moji holčičku. A i ta chce být… tam. S ním, jejím otcem.

Takže Tanya?

Nebyla to podle Alice ta, díky které jsem skončila těhotná a zostuzená?

Jen počkej, Edwarde!

„Tak jdeme?“ nadhodila v rychlosti Rosalie. Asi se bála, že bych ještě v poslední vteřině mohla změnit názor a Nessie si tu opravdu nechat, a ona by tak přišla o vzácný čas s ní. Znechuceně a pouze v duchu jsem si odfrkla a nahlas vypustila jeden smutný povzdech. Všechno se to na mě sypalo a Rose jistě nezajímalo, jak se právě teď cítím já.

„Ahoj, mami,“ špitlo to moje čertisko, podala pannu tetě a pak se mi kolem krku ovinuly její teplé pacičky. Tentokrát mi už vážně vyhrkly slzy, ale mrkáním se mi je podařilo zahnat. Vzala jsem si ji do náruče a odnesla až ke vchodu, kde jsem ji se značnou nevolí předala té šťastně se usmívající upírce. Škoda jen, že měla koutky vzhůru jen kvůli uzlíčku v mém náručí a ne i kvůli mně.

Převzala si ji ode mě a já Rosalie ještě nakázala, aby mi napsala, jakmile dorazí domů, a jestli je tam všechno v pořádku. Souhlasila. Přesto jsem v sobě nedokázala zapudit to trapné přemlouvání a ujišťování, aby za žádnou cenu nevystavila moji holčičku nebezpečí. Vážně přikývla a pak už po nich nebylo stopy.

Nechtělo se mi Nessie posílat zpátky do toho domu, ale včetně toho kreténa Edwarda, který ji koneckonců nadevše miloval, tam měla celou posádku upírů, kteří by pro ni udělali první poslední. A ona je taky milovala.

Jak mátoha jsem se doploužila k ledničce, vytáhla z ní láhev vína a poslala dolů pár dlouhých loků. Třeba ten žal, smutek a další odporné pocity, které na mě nepřestávaly útočit, včetně posmívajícího se mi nitra, dokážu utopit. Přepít. Z očí se mi spustil závoj horkých slz a já je tentokrát nechala, a znovu se raději napila.

Telefon na stolku zavibroval. Srdce mi z toho překvapeně poskočilo, ale i tak jsem se k němu vydala, abych zjistila, kdo že mi to chce ještě zasadit poslední ránu. Tu z milosti.

Byla to Mary.

‚Bells, čekáme na tebe. Doufám, že si to rozmyslíš a ukážeš se tu. Nevím, jestli tě to zajímá, ale je tu vážně spousta pěkných zadků! ;) Mary.‘

Stupidně, jako přiopilá školačka, jsem se uchechtla. Vlastně jsem byla díky alkoholu dost mimo, protože jsem si ani nevšimla a flaška už byla prázdná. Nevadí, zásob tu mám plno, jenomže… Moje hlavinka se najednou zastavila nad nápadem zajít do toho klubu a najít si tam někoho na jednu noc.

A proč ne? Všichni to tak dělají a jsou spokojení, tak to můžu vyzkoušet i já, ne?

Jo! Přesně to udělám!

Budu spontánní a užiju si večer!

Hřbetem ruky jsem si rázně setřela mokré tváře a oči a chystala se jednat. Dopitou láhev jsem nechala postavenou na konferenčním stolku a dala si jednu rychlou sprchu, aniž bych si namočila vlasy. Zamotaná jen do osušky jsem jako nezastavitelný hurikán vběhla do šatníku a pokusila se v něm vyhledat nějaké hodně neslušné a kraťounké šatky. A díky Alice tam skutečně takové i byly.

Natáhla jsem to na sebe samozřejmě bez spodního prádla, ale když tohle měl být lov na chlapy a na ten jsem nepotřebovala ani ty zbytečné kalhotky. O podprsence nemluvě, ta by se opravdu nikam neschovala. Tohle oblečení k ní nebylo uzpůsobené, a tím lépe pro mě.

Zkontrolovala jsem hodiny, které prozrazovaly devět. Vzala jsem mobil, na kterém poblikávala další zpráva. Byla to Rosalie, jak jsem hned nato zjistila. Oznamovala mi, že doma je všechno v pořádku, takže se nemusím o malou bát. Odepsala jsem jí jedno rychlé ‚děkuji‘ a zastrčila telefon do kabelky.

V koupelně jsem si ještě prsty projela vlasy a načechrala je tak, aby vypadaly divoce a nespoutaně. Ano, takhle jsem se momentálně cítila. Nebo chtěla cítit. Chystala jsem se právě nanést trochu řasenky, když si ode dveří koupelny někdo odkašlal. Tedy ne někdo, věděla jsem přesně, kdo to je.

Ten bastard!

Edward! oznámilo mi opovržlivě moje vzteklé nitro.

„Někam se chystáš?“ zavrčel na mě vážným hlasem. 

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 41: