Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 39

Houslistka 39Bellina rozmluva s Mattem... po telefonu.

EDIT: Článek neprošel korekcí  

39. kapitola

 

V tichosti jsem se převlékla a pak i ve stejně zaražené náladě, která mě dnes ráno neopouštěla, snídala. Edward, Emmett a Jasper si venku před domem hráli s malou. Já však byla myslí úplně jinde. Ztracená… Nebyla jsem schopná normálně přemýšlet, tedy vlastně ano, ale moje soustředění na otázky všech okolo bylo totálně mizerné. Moc jsem nereagovala vzhledem k tomu, že moje hlava byla prostě plná jen Edwarda a jeho ‚Miluju tě.‘

Co jsem to zatraceně udělala!?

Slíbila jsem mu vztah, a to mám pořád ještě Matta. Když jsem nad tím teď tak přemítala, došlo mi, že se mi můj prozatímní přítel tyhle poslední dva dny vůbec neozval. Jistě má hodně práce! zastávala se ho ta část uvnitř mě, která nedokázala přenést přes srdce fakt, že jsem ho takhle jednoduše odepsala. Pokud jsem s Edwardem chtěla mít něco víc, měla jsem se prvně rozejít s Mattym, ale… Popravdě? Věděla jsem, že bych to nikdy neudělala. Na to jsem byla příliš velký strašpytel.

Totální zbabělec!

Nevěřila jsem Edwardovi, vlastně… Pořád mu tak úplně nevěřím.

Na škole si mě nikdy nevšiml, pak mi udělal ze života peklo a teď mě jakože miluje tou pověstnou nekonečnou upíří láskou? Tohle se mi opravdu nezdálo.

Mohl se až takhle moc změnit?

„Posloucháš mě, Bello?“ ozval se zničehonic Alicin naštvaný hlas jen kousíček ode mě.

„Cože?“ vypadlo ze mě poplašeně.

„Neposloucháš,“ odfrkla si naštvaně. „Ptala jsem se, jestli chceš, abych tě hodila domů.“

„Jo, děkuju,“ špitla jsem a pokoušela se z hlavy vytěsnit fakt, že se mi už nabídl Edward. A já s tím k mojí smůle souhlasila. Jenomže s ním jsem po tom, co se mezi námi stalo, v jednom autě a navíc ještě sama, rozhodně jet nechtěla. Po včerejší noci by to nebylo nejrozumnější a nejbezpečnější řešení. A pak… plány se můžou měnit!

„Takže, stihneš se připravit do deseti minut?“

„Jasně,“ ujistila jsem ji. „Dojím, půjdu se rozloučit s prckem a můžeme vyrazit.“

„Budu tě čekat,“ dodala takovým podivným tónem, až mi z něj vyskočila kopřivka. Co to má sakra znamenat? Nesnášela jsem enigmatickou Alici. 

Něco jistojistě tajila!

A nelíbilo se mi to.

 

*

 

Když jsme byly už víc jak kilometr od domu Cullenů, konečně ze mě veškeré napětí a nervozita opadla, a já mohla uvolnit ztuhlá ramena. Rozloučila jsem se s tou mojí malou čiperkou, která mi pak ještě zákeřně hodila sněhovou kouli do zad, a nasedla do Edwardova Volva. Trval na tom on sám. Že prý v tom žlutém sporťáku, který patřil Alice, bychom se mohly vysekat. Co na tom, že ho řídil upír? Ne, stál si na svém jak tvrdohlavý mezek. Neměla jsem náladu na dohadování se s Edwardem, a jen proto, že byl prozatím ticho a nesnažil se mi přede všemi okatě nadbíhat nebo jakkoliv jinak podtrhovat fakt, že se mezi námi včera stalo něco víc, jsem pokorně souhlasila.

Opřela jsem si čelo o boční okýnko a snažila se na nic nemyslet. To, co se stalo v noci, byl jistojistě zlý sen.

Jak jsem to jen mohla dopustit?

A jak jsem tomu netolerantnímu upírovi mohla slíbit něco takového, jako že popřemýšlím o jeho návrhu na vážný vztah? Zrovna s ním?!

Naivko! nadávalo mi moje vzteklé podvědomí.

„Tak jsem slyšela,“ nakousla váhavě Alice a vytrhla mě tak z mého duševního sebemrskání. Čekala jsem, co z ní vypadne, i když uvnitř mě jsem víceméně tušila. „Že jste se včera s mým bratrem sblížili?“ vyptávala se opatrně. Žaludek se mi zhrozeně stáhl.

Zatraceně!

„Kdo ti to řekl?“ vyjela jsem na ni vyděšeně. Zase se plete do toho, do čeho nemá? „On?“

„Vlastně -“ Podívala se po mě smírným pohledem, zato já dál koukala tím nejnaštvanějším, jaký jsem na tváři dokázala vyloudit. „Tak určitě to nevím, jen… Jasper cítí pocity, jak jistě víš.“

„A?“ vybafla jsem nechápavě. Přece necítí sex?

„Z Edwarda už od rána táhne ta nejlepší nálada, jakou kdy měl. Jasper ho takhle ještě nezažil,“ doplnila, ale nezdálo se mi, že chtěla říct právě tohle. „Za to ty jsi plná vzteku a neustále naštvaná a celou dobu se tváříš jak hromádka neštěstí. A… Taky jsem v koši náhodou zahlédla tucet vypálených svíček,“ mluvila klidně, ale koutek jí malinko cukal.

Ts!

„Vypadla elektřina?“ pokusila jsem se to urovnat. Blbá výmluva!

„Pochybuju,“ pověděla pobaveně. Nazlobeně jsem zavrčela. Nahlas. „Bello, teď mě prosím tě poslouchej,“ nadhodila opět vážně a já si rozrušeně zkřížila ruce přes prsa a vzdorovitě se podívala před sebe. Na ubíhající cestu a ne do její vědoucí tváře.

„Já vím, co se stalo mezi tebou a Edwardem,“ pověděla klidně. „Co ti provedl,“ šeptla smutně a mně se pro změnu stáhlo hrdlo. „Pamatuješ, jak jsem na tebe před pár dny vyjela? Myslela jsem, že jsi mu zase podlehla a nechtěla jsem, abys trpěla, víš? A i když vím, že se můj pitomý bratr změnil, bála jsem se o tebe. Dneska mi Jasper prozradil…“ Celou dobu mluvila poklidně, ale poslední věta z ní lezla tak potichu, jako by měla strach, že nás někdo poslouchá. Dokonce ji ani nedokončila.

„Co?!“ odfrkla jsem si dotčeně a otočila se jejím směrem. Cesta už mě ani zdaleka nezajímala a nesnášela jsem, když mě takhle napínala. To, co mi tu tvrdila, bylo… zajímavé? Podívala jsem se jí zpříma do očí a čekala. Vlastně jsem to hrozně moc chtěla vědět. Povzdechla si.

„Řekl mi, že Edward tě miluje. Je to přesně ten cit, co já cítím k mému muži, on ke mně… Je to navždy!“ doplnila provinile.

A to jako proč?

Je to snad špatně, že se do mě zamiloval?

Najednou jí nejsem dost dobrá?

Ona ale nějakou záhadou směr mých rozběsněných myšlenek pochopila, protože se zatvářila kajícně a pokračovala. „Není správné, že to slyšíš prvně ode mě, když by ti to měl říct právě on, ale… U vás je to, jako bys ty byla léto a on zima. Nedokážete se k sobě přiblížit,“ osvětlovala mi. Hlasitě jsem si odfrkla.

„Že nedokážeme?“

„Takže jo?“ vyzvídala najednou nadšeně.

„S tou včerejší nocí jsi měla pravdu,“ prozradila jsem neochotně. „Nikomu to ale prozatím neříkej,“ zaprosila jsem s pohledem raněného kolouška a ona mi to souhlasně odkývala. Rozzářila se tak, jak jsem to u Alice vídala jen málokdy a většinou to byly případy, kdy se jednalo o jejího manžílka.

„Mlčím jako hrob,“ pronesla teatrálně a s naprosto vážnou tváří, ale hned nato se znovu oslnivě usmála. „Budeš ta nejlepší švagrová jakou -“

„Hej! Prrr! Tady o svatbě nikdo nemluvil!“ vyjela jsem zostra. To už mě hází do jámy lvové? Skvělá sestra a kamarádka v jednom! Musí mě opravdu zbožňovat! Nechápavě se po mně ohlédla. „Navíc pořád chodím s Mattem, i když pochybuju, že mi něco takového odpustí,“ mumlala jsem víceméně sama pro sebe. Tady mě vážně nikdo nechápe.

„Bello,“ pronesla pevně, když jsme se už pomalu dostávaly na okraj Seattlu. „Edward tě miluje!“

„Jo, řekl mi to,“ oznámila jsem jí další věc, o které prozatím nevěděla. „Třikrát.“

„Cože?! Takže jsem neprozradila žádné tajemství?“ oddechla si spokojeně a na okamžik se i viditelně uvolnila, pak se však znovu zachmuřila. „A ty to nechápeš?“ zeptala se naprosto vážně se zlatým pohledem zavěšeným v tom mém. 

Cítila jsem z něj i výčitky!

„Chápu, ale co já s tím?“

„Jsi jeho partnerka na věčnost,“ dodala, jako bych vůbec nic nepochopila.

„Jasně! I ty Brute?“

„Promiň, ale v tenhle okamžik je na světě jen jedna jediná bytost, která tě nadevšechno miluje. Nikdy by ti neublížila a touží po tobě takovým způsobem, jakým ještě nikdy nikoho nechtěla. Udělal by pro tebe všechno! Pro Edwarda už existuješ jen ty.“ Zahrnula mě fakty, kterým jsem se teda zdráhala uvěřit i přesto, že Jasper měl ten svůj pocitový radar. Na tohle jsem potřebovala klid a místo, kde bych si všechno nechala pěkně projít hlavou.

A přesně to mi měl umožnit můj byteček.

„Alice, prosím, nepleť se do toho,“ požádala jsem ji přátelsky.

„Fajn, ale nezapomínej, že jsem ti řekla jen pravdu,“ dodala věcně a tím jsme ukončily tuhle trapnou debatu o jejím bratříčkovi. Jak mi může říct, že budu ta nejlepší švagrová, když… Raději jsem rychle zatřepala hlavou a vyhodila si z ní tuhle směšnou představu Edwarda klečícího na jednom koleni s milujícím pohledem, který toho tolik sliboval. A stejně tak ta tmavá sametová krabička…

To už přestává všechno, Isabello!

„Tak jsme tady,“ oslovila mě Alice po delší době. Byla jsem duchem naprosto nepřítomná, zahrabaná ve všem, co bylo třeba vyřešit.

V první řadě Matta!

„Díky, Al,“ broukla jsem spokojeně, ale tohle pro mě prostě byl můj domov. „Dej za mě Nessie pořádnou pusu,“ doplnila jsem, když se za mnou zaklaply dveře auta. Stáhla okénko a škádlivě se na mě podívala.

„A Edwardovi nic?“

„Alice!“ vyjela jsem na ni vztekle, ale ta potvora už frčela pryč. Povzdechla jsem si nad celým tímhle absurdním vývojem událostí a v kabelce mezitím vylovila klíče. Bylo teprve půl desáté ráno, takže jsem měla čas připravit materiály na naše dnešní cvičení, a pak samozřejmě vyřídit i Mattyho. Po páteři mi přeběhl nepříjemný chlad a žaludek bolestivě zaprotestoval.

Jo, bála jsem se.

Nesnášela jsem rozchody, i když jsem to povětšinou byla já, kdo vztah ukončil. Koneckonců jich moc nebylo… Jenomže i to málo byli samí idioti, jen… Matthew byl jiný. Nikdy jsem nikoho nepodvedla a teď? Toho, který si to zasloužil ze všech nejméně, ano.

Zamyšlená jsem došla až ke dveřím bytu a odemkla. Bylo tu takové tristní ticho. Odnikud se neozýval dětský smích, dusot těch malých tlapiček a Edwardův hlas. Jo, byla jsem v tom až po uši…

Tak do toho Bello, ať to už máš za sebou!

Vytáhla jsem mobil a vytočila číslo mého přítele. Vzal to hned po druhém zazvonění.

„Bello! Lásko! Ahoj, já… Omlouvám se, že jsem se neozval, ale byla spousta práce okolo toho baletu, víš?“ vypadlo z něj tak rychle, že se mezitím ani nestačil nadechnout. Takhle jsem ho neznala.

„Ahoj,“ prohodila jsem bezbarvě a rukou si bezelstně prošla ve vlasech.

„Děje se něco?“ vydechl mírně nechápavě.

Srdce mi strachy mlátilo, a jak lodní píst mi do žil vhánělo hořící krev. Po celé délce páteře jsem cítila studený pot. Tohle ti nezapomenu, Edwarde! Stejnak to byla hlavně jeho vina. Jeho a těch věčných provokací! Jako bych kdy měla šanci proti upířímu vábení!

„Musíme si promluvit.“

„Aha,“ dodal neutrálně.

„Já… Víš, jedná se o nevěru a -“

„Ten bastard ti to řekl?!“ vyjel zničehonic běsně. „Není to pravda! Nevěř mu,“ dodal pevně a pak už se v telefonu ozýval jen jeho zrychlený dech. Vážně byl naštvaný? A o kom to sakra mluví? O Edwardovi?

„Cože? Komu?“ vyptávala jsem se zmateně.

„O jaké nevěře to mluvíš?“ protáhl do otázky.

„No -“

„Tak počkej!? Tys… že ty ses vyspala s tím Edmundem?!“ rozkřičel se na mě vztekle, až jsem se instinktivně přikrčila.

„Není to Edmund, ale Edward,“ opravila jsem ho bez mrknutí oka pevným hlasem. „A jo, bylo to s ním.“

„Kdy!“

„Včera,“ uzavřela jsem plačtivě.

„Ty… seš vážně jen obyčejná děvka! Jak jsem s tebou mohl tak dlouho ztrácet čas?!“ zavrčel na mě jeho ledový hlas, který jsem u něj ještě nikdy neslyšela, a pak telefon ohluchnul. Oči mi automaticky zvlhly, protože jsem věděla, že má pravdu. Byla jsem coura.

O čem to ale předtím vůbec mluvil? Jak ‚on ti to řekl‘? Kdo mi měl co říct? Co není pravda?

Teď už je to stejně jedno!

Tohle se nemělo stát, a i když mi Alice vehementně tvrdila, jak mě Edward miluje, tak… Já měla strach. Šíleně jsem se bála toho, že když mu dám šanci, všechno se zhroutí jak hrad z písku. A tentokrát by mě to opravdu složilo.

Zasypalo!

Vyzula jsem si boty a poslepu, vzhledem k slzám, které mi nepřestávaly kanout a zároveň i brázdit tváře, jsem se dobelhala až do mojí ložnice. Bunda skončila na zemi vedle postele. Do těch měkkých peřin jsem padala s nadějí, že tohle všechno se přece jen nějakým způsobem urovná. Musí.

Stočila jsem se do klubíčka a zahnala ten protivný pláč.

Neměla jsem to zapotřebí, stejně vztah s Mattym nebyl nikdy úplně plnohodnotný a sex už vůbec ne. Povzdechla jsem si. Cítila jsem se najednou naprosto ztracená a sama. Úplně nesmyslný pocit vzhledem k tomu, co mi tvrdil Edward a Alice, přesto… Vždycky jsem, kromě Nessie, byla sama, a to i v době, kdy byl v mém životě Matthew. Žila jsem a žiju jen pro moji dcerku.

Zavřela jsem oči a s poslední otravnou myšlenkou, která mi prolétla hlavou, jsem usnula.

Můžu mu věřit?


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 39:

 1
1. Babča.S.
20.05.2020 [22:10]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!