Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - Epilog

Give a second chance - Epilog

E-mailem to víceméně začalo, e-mailem to i skončí...

Bellino rozloučení s minulostí...

Naposledy přeji příjemné čtení... N. :))

Epilog

Drahá Alice,

z celého srdce ti děkuji za (ne)příjemné překvapení. Opravdu jsem nečekala, že tu vaši proradnou rodinku ještě někdy uvidím – ale jak vidno, mýlila jsem se.

Vůbec mě netěší, že to musím přiznat, ale je to tak. Opět se vám podařilo něco, o čem jsem si myslela, že už snad ani možné není – zastihnout mě nepřipravenou.

Ach, ano. Určitě si říkáš: „Ta hloupoučká naivka Bella, zase se jí něco nelíbí…“ Jako bych tě slyšela. Ovšem dovol mi vyvést tě z omylu.

Taková už dávno nejsem.

Možná se ptáš, proč ti vůbec píšu, proč tě svými slovy otravuji. Vlastně je to úplně jednoduché.

Kdysi dávno jsem někde četla, že pro člověka, který chce od základů změnit svůj život, je to nejlepší úplně se odstřihnout od minulosti a začít úplně od začátku.

A právě to se snažím dělat.

Víš, nadále si už nenechám dál ubližovat. Už nejsem to křehké lidské stvoření, které si nechalo vše líbit. Už nejsem ta slaďoučká holčička, která vám – velevážené rodině dokonalých Cullenových – nikdy nebyla dost dobrá. Už nejsem ta dobračka Bella, která si nechala do všeho mluvit, jako by neměla vlastní rozum, jako by byla nesvéprávná a neuměla se rozhodovat sama.

To skončilo. Skončilo, slyšíš?!

Už sebou nenechám dál zametat. Teď jsem já tím, kdo bude určovat pravidla, ten, podle jehož vůle se pojede dál…

Dovol, abych tvým prostřednictvím poděkovala celé té tvé skvělé famílii – děkuji za lekci, kterou jste mi uštědřili. Opravdu a z celého srdce za to děkuji – alespoň už konečně vím, jak to ve světě chodí.

Přežijí jen ti nejsilnější, hm?

Ano, přesně tak. A tohohle se míním držet.

Děkuji za všechno. Tomu, co jste pro mě udělali, se jen tak něco nevyrovná. Konečně jsem byla nucená sundat z očí ty neprůhledné růžové brýle, kterými jsem do té doby zírala na svět.

 

Vlastně, když nad tím tak přemýšlím… Možná bylo dobře, že jste se – nebo alespoň někteří z vás – vrátili. To mě totiž donutilo nad vším se pořádně zamyslet. (Ano, zamyslet, opravdu to umím, i když se ti to zdá divné!) Donutilo mě to uvědomit si, že se nemůžu pohnout z místa, dokud neopustím místo, kde se to všechno odehrálo.

Ano, znamená to přesně to, co tě napadlo jako první – odcházím. Odcházím z tohohle proklatého města (pokud se tomu tak vůbec dá říkat), které mi nepřineslo nic dobrého, zatímco jsem tu setrvávala. Odcházím a hážu všechno za hlavu. Školu, přátelé, domov, rodinu… a především vás.

 

Otázkou zůstává, kam že vlastně utíkám? Je mi líto, ale tahle otázka zůstane bez odpovědi.  Nikdo, opakuji nikdo, to neví – a tak to také zůstane.
Nepřeji si, aby to někdo věděl. Nepřeji si, aby mě někdo hledal.

A ano, tím myslím i vás… tebe.

Kdyby tě v budoucnu popadla touha vidět svou utrápenou lidskou přítelkyni, které jsi svého času zničila srdce… Máš smůlu. Nenajdeš mě, i kdyby ses sebevíc snažila.

Udělám všechno pro to, aby to nebylo možné. Když už by se mohlo zdát, že jsem na dosah – uteču. Když už by se mohlo zdát, že dané místo je to pravé – přesunu se na jiné takovou rychlostí, že to ani stvoření s tvými dokonalými smysly nedokáže postřehnout… 

 

Pochopilas, co se tím snažím říct?

Nehledejte mě.

Nevím, jaké důvody vás opět přivedly do města – a vlastně to ani vědět nechci. Pokud to však bylo z nějakého ušlechtilého důvodu, jaký jste schopni vymyslet pouze vy – například že jste přijeli zkontrolovat tu lidskou trosku, kterou jste ze mě udělali –, zapomeňte na to. Zapomeňte na .

Berte to tak, jako bych nikdy neexistovala…

Bude to tak lepší pro všechny zúčastněné strany. Snad…

 

Měla bych už jen jednu prosbu, na kterou mám jistě plné právo. Dokud se budete zdržovat v blízkosti (a jen ďábel ví, jak dlouho to bude), dávejte pozor na Charlieho. Kdoví, jakou hloupost by mohl udělat. Já se změnila, avšak on je stále stejný – však ho moc dobře znáte sami.

To je to poslední, o co žádám. Poslední věc, která mě dělí od nového – a hlavně lepšího – života. Tohle si snad zasloužím, ne?

 

To je vše, co jsem chtěla. Slibuji – a věř mi, tomuto můžeš věřit –, že tohle je opravdu naposledy, co tě obtěžuji. Nadále už nebudu potřebovat tenhle způsob na vylití srdíčka. V budoucnosti, která přede mnou rozevírá svou širokou a přívětivou náruč, už mě nečeká nic, kvůli čemu by to bylo potřeba. Všechno bude dokonalé a – pamatuj na má dřívější slova – podle mého.

 

Co víc ještě zbývá říct? Nejspíš by se slušelo říct: „Těšilo mě…“, ale… Dala jsem si předsevzetí, že budu upřímná – a hodlám se toho držet. A nic dalšího mě nenapadá. Nikdy jsem se s nikým definitivně neloučila, takže v tom nemám žádnou praxi.

Snad už jen…

Navždy sbohem…? 

I. S.



35. kapitola || Shrnutí 


Tak… a je to tady. Po roce konečně můžu říct to kouzelné slůvko…
HOTOVO...

Vesměs vše jsem již psala pod minulou kapitolou, takže se nechci moc opakovat. Snad jen dodám, že ať byl ten rok sebetěžší, jakkoli mi spousta věcí bránila v psaní… nakonec jsem to dokázala. Dopsala jsem to…

Vlastně to byl můj jediný cíl. Jak spousta z vás ví, tuhle povídku jsem zpočátku ani psát nechtěla. Všechno začalo na popud 11 lidí, kteří při mé jednorázovce „Odhlasováno…“ prosili o pokračování.

Nejprve jsem se zdráhala, protože jsem si nedovedla představit, jak bych měla navázat, přišlo mi to dost ukončené a dobré tak, jak to bylo. Ale nakonec jsem se přece jen ukecat nechala…

Povídku jsem dokončila, což byl můj jediný cíl. Při té dlouhé cestě jsem měla pár dobrých duší, bez jejichž pomoci bych nad dopisováním strávila daleko více času. Těmto lidem bych chtěla z celého srdce poděkovat, protože kdo jiný si to zaslouží…?

Rozhodla jsem se, že to neodfláknu jen všeobecnými slovy. Takže přichází prostor pro pořádná poděkování…

 

SiReeN – zlatíčko, ty snad ze všech nejlépe víš, jak to všechno bylo. Ty znáš všechny podrobnosti, znáš všechny mé názory, jaké ohledně této povídky mám. Víš, jak těžké bylo psát, víš, jak těžké bylo pokračovat dál…

Ty víš, jak strašně moc jsi mi pomohla. Víš, že nebýt tebe, málokdy bych se odhodlala vložit další díl. Tvá povzbudivá slůvka mě hnala dál a dál, díky tobě dnes mohu psát toto poděkování…

Nevím, jak dostatečně vyjádřit svůj vděk. Nevím, jestli to vůbec dostatečně jde. Prostě… Děkuji…

Cora – víš, že bez tebe by to nešlo. Hlavně ke konci. Nevím, jestli vůbec tušíš, jak strašně moc jsi mi pomohla, kolik pro mě tvoje e-maily znamenaly…

Tvoje komentáře (ač někdy opožděné) mě vždycky zahřály u srdíčka, protože díky nim jsem věděla, že čas, který jsem strávila nad psaním té a oné kapitoly, nebyl zbytečný.

I tobě patří velké díky

JoheeeCullen – drahouši, co ti mám říct? Držíš se mě jako klíště od samého začátku povídky, až se mi zdá divné, že ses při tom dlouhém putování nepustila. Je neuvěřitelné, že jsi celou dobu byla se mnou – a věř mi, moc si toho vážím. Díky

TeenStar – má cenu vůbec něco psát? Ty víš, co jsi pro tuto povídku znamenala. Ty víš, co znamenáš pro mě. Byla jsi moje hnací síla, motůrek, který mi pomáhal jít dál, i když jsem myslela, že to dál není možné…

Věnovala jsem ti spoustu kapitol, což snad mluví za vše. Ráda bych ti věnovala i tento úplně poslední díl – protože ty si to zasloužíš…

Satanella – ty jsi byla takovou moc méně viditelnou podporou. Znovu se omlouvám za to, že jsem tě – byť nevědomky – přehlížela. O to víc jsem si tvých komentářů vážila, když jsem to zjistila.

Mnohokrát díky za všechna hezká slůvka, která jsi mi kdy napsala.

Nerada bych se s tebou rozloučila u této povídky. Ráda bych si s tebou dále psala, takže pokud to není problém, napiš mi do komentáře nějaký kontakt, popř. mi někam napiš (e-mail, ICQ, klidně i shrnutí). Moc by mě mrzelo, kdybych už s tebou neměla mít tu čest – jsi opravdu skvělá. :))

Kika57 – co si budeme povídat. Ty jsi jednou z těch, co mě neustále přesvědčovali o tom, že pokračovat není úplný nesmysl. Tvoje komentáře mi nejednou vykouzlily úsměv na tváři, tvoje básničky mě nejednou dojaly. I tobě patří velký dík…

DarkFireflies – věnovala jsi mi spoustu času, když jsi četla mou povídku, a bylo by velmi nezdvořilé nepoděkovat ti jmenovitě. Na tvoje jméno při výčtu lidí, kteří mají lví podíl na celé povídce, nesmí chybět. Děkuju moc…

AlliceVolturiCullen – jsem si moc dobře vědoma toho, jak jsi mě ustavičně podporovala svými smajlíky. Vždycky mi udělalo velkou radost, když jsem si rozklikla přehled nových komentářů a nalezla tam také jeden od tebe. Každého možná nepotěší, ale já byla i za ty smajlíky vděčná. Děkuji…

Kačka – málokdy mi v paměti utkví přezdívka někoho neregistrovaného, ale ty jsi byla výjimkou. Děkuju za veškerý čas, který jsi mně a mé povídce věnovala. Cením si toho…

NatyCullen – i když je více než pravděpodobné, že si tohle nikdy nepřečteš, jednoduše tě nemůžu vynechat. Ty jsi se mnou byla už na začátku, povzbuzovala jsi mě, abych pokračovala…

Nemysli si, že si toho nevážím. Abys věděla, moc to pro mě znamenalo. Pomohla jsi mi překlenout se těžkými počátečními kapitolami, donutila jsi mě to neuseknout ve chvíli, kdy jsem myslela, že je vše ztraceno… V podstatě kvůli tobě jsem tu povídku nakonec nenechala smazat.

Myslím, že velké díky náleží i tobě…

BellaSwan1992 – můj další bývalý hnací motůrek. Možná se to nikdy nedozvíš, ale byly doby, kdy jsem se nejvíce těšila právě na tvé povzbuzující komentáře. Vidět tvoje jméno pod mou kapitolou pro mě byla čest, natož když jsi vždycky zanechala takový román. Děkuji i tobě…

Bunny – ani ty nejspíš tohle poděkování nikdy neuvidíš, ale neodpustím si ho. Už od začátku jsi byla mou pravidelnou čtenářkou. Jsem vděčná za všechna slova, která jsi mi pod povídkou zanechala…

patulka13 – tebe taky nelze vynechat. Díky za to, že sis našla čas na mou povídku. Nevíš, co to pro mě znamenalo. A tvoje povzbuzování na ICQ – to snad ani netřeba komentovat. Prostě a jednoduše – děkuju…

WhiteTie – byla pro mě nesmírná čest, když jsi začala Give číst. Ano, styděla jsem se, odrazovala tě, jelikož jsem moc dobře věděla, jak neumělý byl začátek a jak zmatený byl zbytek. Ale odradit ses nenechala, takže i když už tuhle povídku nečteš, tvoje jméno prostě nesmí chybět. Děkuji za všechno…

Inoma – úplně jsem zapomněla, že jsi tuhle povídku četla, až při zpětném projíždění komentářů jsem si toho všimla. Ale to neznamená, že ti za to nejsem vděčná. Tvá pochvalná slůvka pro mě při psaní první poloviny povídky hodně znamenala, takže díky i tobě…

zuzka88 – jsi mým nejnovějším čtenářem. Byl pro mě šok, když jsem přišla na PC a zjistila, že mi přibylo tolik nových komentářů – ale ještě větší šok byl, když jsem zjistila, že jsi je psala ty.

Ani nevíš, co pro mě znamená, že sis to přečetla. Nevadilo by mi, ani kdybys mi každou jedinou kapitolu zkritizovala, vytkla všechno, co tam bylo špatně…

Tvoje povídky jsem měla strašně ráda, podle mého jsi skvělá autorka, opravdu jedna z nejlepších. Mít tvé jméno pod kapitolou je čest. Díky…

vilinka – ano, ani na tebe jsem nezapomněla. Při čtení tvých komentářů jsem si vždycky bavila, a to také rozhodlo o tom, že tě v téhle sáhodlouhé děkovačce zmíním taky. Díky za to, že jsi mi vždy na chvíli ukázala, že pokaždé se najde něco, kvůli čemu se člověk může usmát…

 

Jelikož už je to i tak strašně dlouhé, nebudu to dále protahovat. (Mimochodem - gratuluji těm, co došli až sem.) Ještě bych chtěla speciálně poděkovat lidem, kteří mě v průběhu toho dlouhého roku soustavně podporovali a věřili mi… lona, agathka, kati, jendulka, Faire, Metalistka, BellaCullenSwan, elie_darrem, tynus – díky za všechno.

A všem, co jsem je nevyjmenovala, děkuji samozřejmě také. I vaše ohlasy pro mě mnoho znamenaly. Jste prostě skvělí…

 


77 stran, 47 427 slov, nevyjadřitelné množství času...

Tohle přesně vystihuje tuhle povídku.

Jedenáct různých lidí tenhle kolotoč začalo, zajímalo by mě, jestli jedenáct různých lidí se mnou tenhle kolotoč taky skončí.

Tak prosím, máte prostor... ↓


P.S.: V posuvníku je „krátká” děkovačka... 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - Epilog:

 1 2   Další »
23.04.2012 [16:28]

DarkFirefliesPáni... Tohle byla opravdová třešnička na dort.
Musím říct, že se mi vážně líbilo, jak si to Bella s Alice "vyříkala". Co si budeme povídat, měla na to plné právo, všichni Cullenovi jí hodně ublížili, ale já jsem neskutečně ráda, že se jí podařilo vyhrabat ze dna.
Celá tahle povídka byla skvělá, měla úžasný nápad a ještě lepší zpracování. Hodně mě udivilo, když jsem v té tvé nekonečné děkovačce uviděla i své jméno. Můžeš mi věřit, že jsem každou kapitolu četla s velkou radostí (a také s velkým zpožděním :D :/). Jsem ráda, že jsem měla šanci si tuhle povídku přečíst. Takže - děkuji za krásné chvíle strávené u tvé povídky! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.04.2012 [16:48]

JoheeeCullenEmoticon Já? Emoticon Promiň, nečekala jsem, že bys mohla děkovat zrovna mně. Vždyť... Prostě to nechápu. A důkaz máš vlastně právě před sebou. Nebyla bych to já, kdybych epilog - poslední díl, sakra - nečetla minimálně s týdenním zpožděním, za což se velice stydím a moc se omlouvám. Ne, já si to prostě nezasloužím. Emoticon
Závěrečný díl byl opravdu nádhernou tečkou za celým tím sedmdesát sedm stran dlouhým celkem. Emoticon Bella si to s Alice pěkně vyřídila, což se mi moc líbilo a jsem za to ráda. Emoticon
Myslím, že všecho, co jsem říct chtěla, bylo již řečeno v mém předchozím komentáři, takže nakonec už zbývá jen jeden obrovský DÍK. Za tuto úžasnou kapitolu, za nádherný příběh, který jsem opravdu hltala jedním dechcem, za krásné chvíle strávené u této povídky, i když pro tebe to nebylo vždy jednoduché. Děkuji především za to, jaká jsi, za to, že jsi mě už dávno nehodila do koše (či spíše rovnou do drtiče odpadků), jelikož čtu vše s neuvěřitelným zpožděním (pokud vůbec), až si chci občas dát pár facek. Emoticon Jsi opravdu úžasná osoba a přávě ty si zasloužíš obrovské poděkování od náš všech. Tak já bych s dovolením také jedno přidala. Děkuji... Emoticon A mimochodem, opravdu jsi mě dojala. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. Satanella
10.04.2012 [23:32]

Epilog byl stejně jako celá tahle povídka bez chyby Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Moc jsem si to celý užila Emoticon Emoticon Emoticon Už nevím co Ti napsat,leda bych se opakovala,,,,snad jen opravdu smekám Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A díky ještě jednou za to věnování tý jedný kaitolky a poděkování v tý rolovačce na konci Emoticon

14. veve
10.04.2012 [22:40]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. lona
10.04.2012 [20:51]

Ikdyz jsem nepsala ke vsem kapitolkam komentar, tak jsem je vzdy cetla jednim dechem. A po roce krasneho cteni je tu konec. Tak dekuji za to ze jsem si tuto povidku mohla precist :) Emoticon Emoticon

12. kati
10.04.2012 [19:54]

Krásná povídka která mě už od začátku velice upoutala a lákala svou jedinečností i když jsem v ní občas neměla souvislosti a chybělo porozumění na což jsem přišla hned s další kapitolou. Emoticon
Muselo ti dát ohromnou práci něco takového stvořit a musím říct že se moc povedlo. Musím sice říci že s takovýmto koncem jsem nepočítala ani ve snu a četla tak rychle jak jen to šlo abych se konečně něco dozvěděla. Trošku mě mrzí, že si s nimi ani nepopovídala, ale chápu to.
Každopádně tohle byla, je a bude skvělá povídka a jsem moc ráda že jsem měla tu čest ji číst. Emoticon Emoticon Emoticon
Mimochodem se těším na tvou další tvorbu. Emoticon

11. Lennie
10.04.2012 [11:52]

Lennie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Jana
09.04.2012 [21:39]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.04.2012 [21:36]

AlliceVolturiCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon To už je konec? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.04.2012 [21:28]

krásné a upřímné, a já jen děkuji Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!