Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Černý jezdec, bílý kůň - 1. kapitola

Černý jezdec, bílý kůň - 1. kapitolaLáska je komentář. Láska je adresář. Láska je slabikář. Láska je zář, co rozjasní tvář. Láska je jakékoliv slovo na světě, ale i nepoučitelný lhář...

Pohled Bezmozka

Bengáč vypadal dost komicky, když se snažil dostat na mráček a připlout k Belle. Chvíli jsem se napojoval na různé přístroje, abych měl přístup k Edwardovým myšlenkám, citům a rozhodnutím. Jenom díky tomu ho mohu ovládat a vidět svět jeho očima. Přede mnou byla malá obrazovečka, do které jsem měl diktovat, co po něm budu chtít. Dlaní jsem si přijel po svojí hlavě. Z nějakého důvodu se mi moje pleška líbila, bylo mi jedno, že si ze mě ostatní dělají srandu. Snobsky jsem se zasmál, já jim ukážu!

Než jsem vysvětlil přes speciální obrazovku Bengáčovi, k čemu jaký přístroj slouží, uběhla celá noc. Neměl jsem moc přehled o Edwardově chování, a tak jsem se okamžitě napojil na jeho mozek.

V jeho hlavě to podivně zapáchalo, vlevo byly obrazy jeho myšlenek, vpravo byla jeho přání a touhy. Procházel jsem kolem stěn a díval se na obrazy. Většinou byly nesmyslné, protože zrovna spal a jeho myšlenkové pochody nemohly dávat smysl... Díval jsem se na jeden z obrazů a poznal rysy koně, troubení fanfáren...


Pohled Edwarda

Slyšel jsem zavrzání hned za zády. Kůň pode mnou se nervozitou celý napjal, uši přitiskl k hlavě a pohodil ušlechtilou ryzou hlavou.

No tak, řekl jsem si v duchu a snažil se mladého hřebečka zklidnit. Zasedl jsem více do sedla a konečky prstů pohladil koně po dokonalé šíji. Moc rád bych cítil tu teplou koňskou srst, která mi dodávala odvahu a pocit bezpečí, ale přes tlusté jezdecké rukavice jsem pocítil jen svalnatý krk.

Všichni žokejové si ze mne odjakživa dělali blázna. Věděl jsem, že nejsem stejný jako všichni ostatní. Nikdy jsem koně nebil, místo bičíku jsem používal vlídné slovo a koně jsem bral jako živé bytosti, zatímco ostatní je brali pouze jako stroj na prachy. Za co mě všichni při prvním dojmu ještě odsuzovali, to byla má výška. Ale i přesto, že jsem byl vysoký a proti ostatním žokejům těžší, patřil jsem mezi nejlepší žokeje v kraji.

Znovu zavrzala dvířka, tentokrát přímo před námi. Jakmile jsme byli uzavřeni ve startovacím boxu, kůň vycítil to natěsnění v prostoru a snažil se uniknout. Udělal krok vpřed a hned poté krok vzad. Nechal jsem ho, tento krasavec dneska běžel svůj první dostih, přece mu hned závodění neznechutím.

„Zklidni si toho koně!“ zařval na mě žokej po mé pravici. Seděl na normálním hnědém plnokrevníkovi, u kterého jsem poznal, že není na dostih tak připravený, jako kůň pode mnou.

„Ty hlavně dojeď dostih!“ zakřičel jsem, aby mě slyšel přes hlasy lidí a komentářů, které se roznášely celým areálem z reproduktorů.

Muž si sám pro sebe něco zamručel a hleděl si svého. Já jsem se tedy mohl plně soustředit na mého oře. Byl to krásný plnokrevný hřebeček se skvělým rodokmenem a tím nejlepší tréninkem, jaký může dostihový kůň dostat. Jmenoval se Sweet Shake, i když každý ve stáji ho znal jako Sewtyho.

Diváci zašuměli a na vteřinu nastalo ticho. Žádný z přihlížejících si nikdy neuvědomil, jak je ta vteřina ticha důležitá. Posunul jsem si třmen na správné místo chodidla a připravil se do startovní pozice. Nervozita mnou projela jako elektrický náboj. Jestli tento dostih pokazím, tak si už nikdy nesednu.

Ozvala se rána. Zvonek začal cinkat jako splašený a koně okamžitě vycítili naléhavost této situace. Přestal jsem vnímat okolní svět a zaměřil se jen na Sewtyho, nic jiného pro mne nebylo důležité.

Startovací boxy se otevřely všechny naráz. V rychlosti jsem zabořil prsty do Sewtyho hřívy a připravoval se na bláznivou rychlost.

Sewty vyrazil vpřed jako raketa. Stiskl jsem otěže pevněji mezi prsty a trochu ho přitáhl za hubu. Nesouhlasně pohodil hlavou ze strany na stranu a sklonil hlavu. Nepouštěl jsem otěže a tak mne ten pohyb vymrštil dopředu. Zapřel jsem se do nohou a snažil koni přitáhnout hlav zpátky nahoru, abych měl šanci udržet rovnováhu. Koutkem oka jsem si všímal, jak ostatní koně mizí před námi.

„Dámy a pánové, zdá se, že kůň se startovním číslem šest, Sweet Shake, favorit dnešního dostihu tříletých koní, má nějaké potíže.“ Slyšel jsem hučení z reproduktorů.

„Nedělej to,“ zašeptal jsem ke koni a doufal, že už nechá těch skopičin.

Sewty mne neposlechl a dál běžel pomalým tempem se skloněnou hlavou. To už jsem to nemohl vydržet. Na tomto dostihu záleží můj život. Věděl jsem, že jestli nebudu mezi prvními desíti, tak mě ten starej mrzout Geftony dozajista zastřelí, v lepším případě...

Tvrdě jsem koni škubl v hubě trhnutím otěží. Hřebcovi se rozšířily oči a otevřel svoji tlamu, i ze sedla jsem viděl jasnou řadu žlutých zubů. Hlavu nechal zvednutou a běžel dál, ovšem stále se se mnou pral. Snažil jsem se na něho jít jemnou rukou, pomalu mu v hubě kov povolovat, aby mu tak nedřel do koutků... Ale jakmile jsem mu povolil, opět se stal nezvladatelným. Škubal jsem koni za hubu a nevšímal si okolí ani rychlosti.

Kůň v trysku poskočil a mně to stěžilo udržení už tak špatné rovnováhy. Začal jsem padat a tělem jsem byl blíže k bílé bariéře, která se míhala kolem mě a koně. Třmen u pravé nohy mi poskočil těsně nad patu a při dalším Sewtyho skoku sjel dopředu. Až příliš dopředu.

Noha mi vypadla ze třmenu a já se blížil k bílé šmouze, kolem které jsme tryskali.

Pravou rukou jsem se držel kolem hřebcova krku, druhou jsem mu škubal za hubu a doufal, že zastaví...

***

Trhnul jsem sebou, abych odehnal tu děsivou můru. Zařval jsem, když jsem cítil, jak padám z koně a společně s blížící se zemí se přibližuje i má smrt.

Jak jsem sebou zmítal, ohnal jsem se rukou po nějaké láhvi, sjela po nočním stolku a dopadla na zem. Ozvalo se roztřísnění skla a na zem dopadlo milion kousíčků střepů. Konečně jsem se plně probral z té děsivě noční můry. Okem jsem mihl k hodinám na druhé straně ložnice, bylo pět hodin ráno. Zazíval jsem, promnul si oči a snažil se zorientovat. Tápal jsem po své lampičce, až jsem ji nakonec nahmatal a rozsvítil ji. Pokojem se rozlilo uklidňující světlo.

Byl to jen sen...

Za dva týdny mám jet dostih na nejnadanějším čtyřletém plnokrevníkovi v celém světě. Je to jeho první dostih sezóny. Strachoval jsem se, protože jsem tušil, že když ho pojedu blbě, umřu. Geftony mi to sice neřekl na rovinu, ale když mi říkal, že pojedu Sewtyho na závodech, měl v očích ten děsivý záblesk, který říkal: Jestli to projedeš, připrav se na smrt.

Nebyl jsem jediný, kdo měl z Geftonyho respekt, vlastně se celým jménem jmenoval Andrew Mark Geftony. Byl to čtyřicetiletý mrzout, který vlastnil ty nejlepší koně světa. Byl i vrahem, ale nikdy ho nechytli. Měl rudé, ďábelské oči a lidé o něm říkali, že je poslán ďáblem, proto má oči z ohně.

Podíval jsem se na zem, kde byla spoušť střepů a vylitého alkoholu. Povzdechl jsem si. Posledních pár dnů jsem nad sebou přestal mít kontrolu, bál jsem se dostihu a mrzouta Geftonyho, nakonec jsem našel útěchu ve velice tvrdém alkoholu, až jsem přestal mít pojem o tom, co to vůbec piji. Pokaždé jsem si vzal zrovna to, co bylo k mání.

Moje ložnice smrděla kouřem z cigaret a alkoholem. Před rokem by se mi to hnusilo, ale teď se mi to naopak líbí, cítil jsem se tu jako doma.

Natáhl jsem se po nějaké flašce, povzdechl si a přiložil si ji k ústům. Pálilo to jako čert, měl jsem dojem, že snad uhořím nebo vybouchnu. Křečovitě jsem svíral oči a dál pil, tušil jsem, že za chvíli vystřídá bolest slast.

Flaška byla z čtvrtiny vypitá, doufal jsem, že by to mohlo stačit. Položil jsem ji na stůl a zvedl se. Zavrávoral jsem na vlastních nohách, ale nějak jsem se dopotácel do koupelny.

Hledal jsem něco, čím bych mohl uklidit ten svinčík na zemi. Rozsvítil jsem a díval se všude, kde by mohlo něco být. Konečně jsem našel hadr a smetáček s lopatkou. Otočil jsem se a pak se uviděl.

Nemohl jsem nalézt dech, nemohl jsem uvěřit, že ta zrůda odrážející se v zrcadle jsem já. Přišel jsem blíž, abych se ujistil, že se mi to znovu jen nezdá. Osoba přede mnou měla jasné nafialovělé kruhy pod očima, kterým dodal určitý kontrast ještě namodralý monokl na levém oku. Rty byly suché a dolní byl navíc poněkud nateklý. Po tvářích byly škrábance. Pravou rukou jsem si přejel po neoholené, zarostlé tváři. Vypadal jsem jak zrůda.

Kam se na mě hrabe Geftony, pomyslil jsem si. Stále jsem nedokázal uvěřit, že ten hnusák v zrcadle jsem já. Z množství alkoholu a nechutnosti k sobě samému se mi zvedal žaludek.

Vyšel jsem z koupelny do své ložnice a pozoroval tu spoušť. Účinek alkoholu ze mě vyprchal a já viděl svět normálníma očima. Po zemi se válely flašky, cigarety, hroudy oblečení a odpadků. Pokoj působil tmavě a zanedbaně. Vzduch se téměř nedal dýchat. Otevřel jsem okno a nadechl se opravdového vzduchu. Zarazilo mě, jak je vzduch studený a sladký zároveň, není vůbec umělý. Moje plíce si nemohly zvyknout, stejně jako moje tělo. Posbíral jsem všechnu svoji psychickou sílu a začal s úklidem. Se srdcem jako z olova jsem vyhazoval jednu flašku za druhou, vytřel jsem a vyluxoval. Po pár hodinách to u mě konečně vypadalo jako doma.

Díval jsem se na tu čistotu a byl sám se sebou spokojen. Cítil jsem ale takovou zvláštní prázdnotu, jako by mi něco chybělo, nervózně jsem si mnul prsty a hýbal jazykem v puse. Povzdechl jsem si, tohle nemělo cenu, zlozvyků se jen tak nezbavím. Pravou rukou jsem si sáhl do kapsy a nahmatal balíček cigaret, vložil jsem si jednu do úst a vyšel ven na vzduch.

Když už jsem byl venku, zapálil jsem si a popotáhl. Cigareta mi dodávala pocit uspokojení a uvolnění, jako bych se na chvíli mohl přenést do jiného světa…

Rozešel jsem se směrem ke stájím. Všechny boxy už byly vykydané, koně byli vyčištěni a připraveni k práci. Tady se kouřit nesmělo. Nenápadně jsem zahodil cigaretu na podlahu, zadupnul ji a odkopl pod kopu čisté slámy. Takhle to dělali všichni.

Nikdo si mě nevšímal, připadal jsem si jako vzduch, nic neznamenající žokej s podvýživou. Zamručel jsem, otočil se na patě a přišel ke svému kolu.

Cesta do hospody mi zabrala sotva tři minutky.

Chtěl jsem si dát chlast, silnej a pořádnej chlast. Ale jako by mi něco v hlavě bránilo, jako by ve mně zakotvil sám Anděl a poroučel, abych přestal pít. Sedl jsem si k baru a pokukoval po těch lahodných láhvích. Proč mi žádná nenahání chutě?

Byl jsem zničený sám sebou, chtěl jsem se otočit a odejít. Říkal jsem si, kde se asi v mém životě stala chyba. Proč jsem chtěl být žokejem, proč jsem přestal jíst, proč jsem začal pít a kouřit, proč mám kontakt na všechny děvky v okolí?

V nějaké jediné vteřině jsem učinil rozhodnutí, které mě změnilo. Nechápal jsem to, ale jako bych teď mohl vzít to své rozhodnutí zpět a začít znovu žít ten správný život. Otočil jsem od baru a ani mě nemrzelo, že nedržím v ruce skleničku.

U jednoho samotného stolu seděla krásná dáma. Usmívala se, před sebou měla velice drahé pití, ale ani se ho nedotkla. Nohu měla přehozenou přes nohu, čímž krásně vynikala její štíhlá stehna. Měla minisukni s velice sexy halenkou. Její krásnou bílou pleť rámovaly mírně zakroucené hnědé vlasy. Ale ty její oči, na nich něco nesedělo. Zářily, byly rudé.

Přišel jsem k ní, uchvátila mě svojí krásou. Jako by vycítila moje otázky a potřeby, gestem ruky mi naznačila, že se mohu posadit.

„Myslím, že se ještě neznáme. Těší mě, jsem Isabella Swanová.“


Dobrá, přiznávám se. Je to další nudná a opět velice důležitá kapitolka. Ale příště už by to opravdu mělo být lepší a mělo by se vyskytnout i slibované věkové omezení! :D

Další věc. Na mém shrnutí můžete najít některé blbosti k tomuto příběhu, jako například plánek Edwardova bytu nebo fotky postav a koní. :)

SHRNUTÍ

< Previous Page |*| Next Page >



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Černý jezdec, bílý kůň - 1. kapitola:

 1
12. Alis
07.03.2017 [18:33]

Andel a dabel je skvela a vrazedna kombinace uz se nemuzu dockat pokracovani Emoticon Emoticon

11. UV
30.05.2011 [16:12]

Máš talent a celkem origanální téma. Piš rychle dál. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. viktoria
30.05.2011 [14:59]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.05.2011 [22:55]

NissiBellhezký kapitola! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.05.2011 [22:39]

domcamerciA k ději. Emoticon Popsaní bytu kde Edward bydlí? Taková maličkost a ty z ní dokážeš vykouzlit něco zajímavého, Emoticon Moc se mi líbí ta výměna rolí co se týče ras. Emoticon Prostě super povídka, kterou budu mít v záložkách Emoticon Přiznám se, že koně jsou pro mě španělská vesnici a nějak jim neholduju, ale u tohohle mi to vůbec nevadí. Emoticon

29.05.2011 [22:25]

domcamerciFishi, co ti mám povídat. Jseš prostě frajerka! Očekáváme od tebe velké věci Pottere:D...

6. Janda
29.05.2011 [20:19]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.05.2011 [19:49]

LuLuu Emoticon Emoticon Emoticon

4. lelus
29.05.2011 [18:33]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.05.2011 [18:01]

AliceCullenxDSuper, super! Perfektné!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Slávuš
29.05.2011 [16:53]

Okamžite ďalšiu kapitolu!!!!

Prosím, je to super! Dúfam, že kapitoly budú pribúdať častejšie.... Emoticon Emoticon

29.05.2011 [14:24]

NeyimissAhoj, článek jsem ti opravila, ale...
* Je troubení fanfáren, ne fanfárem.
* Dvířka zavrzala, ne zavrzali.
* Občas ti přebývají čárky, pozor na to.
* Pozor na S/Z => S ve spojení se 7. pádem, Z ve spojení s 2. pádem.
* Pozor na mě/mně/mne => mě = 2. a 4. pád, mně = 3. a 6. pád. Pro mne platí stejná pravidla jako pro mě.
* K samu sobě - správne je k sobě samému. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!