Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čas je jen slovo - 5. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Čas je jen slovo - 5. kapitolaNevydržela jsem, nedalo mi to. Zvedla jsem pohled od podlahy. Mé oči klouzaly nejprve po ohnivé záplavě vlasů. Po tváři jí přeběhl posměšný výraz, když viděla můj strach pohlédnout jí do očí. Když se můj pohled setkal s jejím… No, zkrátka – stačil jediný pohled do jejích rudých očí a…

27.03.2012 (10:00) • AlliceVolturiCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1354×

Nebyl to však můj dům, jak jsem s hrůzou zjistila. Tohle musel být dům Cullenových!

Abych se opravila – byl to můj dům. Jen jsem ho pořádně neznala ze zadní strany. A navíc. V tomhle stavu mi stačila jen trocha fantazie a vymyslela bych jakoukoli blbost.

Nikdy jsem nebyla šťastnější, že dům vidím. I mě samotnou překvapilo, že jsem se k němu po tom, co se stalo, co jsem promokla na kost a probrečela celou cestu, rozběhla s neskrývaným úsměvem.

Vlítla jsem do něj a utíkala do horního patra, do koupelny – na tulipány jsem si však ani nevzpomněla. Překročila jsem spadlé květiny bez zájmu. Mě zajímala jedině sprcha. Nemohla jsem se dočkat teplé vody, a tak jsem ze sebe rychle stáhla veškeré oblečení a zalezla do sprchového koutu.

Vydechla jsem, když po mém nahém těle začaly stékat zprvu chladné kapky vody, které po chvíli zteplaly. Zaklonila jsem hlavu a nechala vodu, ať teče po mém obličeji a smývá déšť i slzy.

***

Zívla jsem a bosá jsem se po studené zemi šourala do pokoje. Neváhala jsem – stáhla jsem ze sebe župan a jen ve spodním prádle vklouzla do hebkých peřin.

Ležela jsem na pravém boku a hleděla na prázdné místo vedle sebe. Dotkla jsem se ho rukou, ale pak jsem ji stáhla zpět pod peřinu. Sakra, Bello! Napomenula jsem se. Otočila jsem se na druhý bok a zhasla lampičku, která mě svou štiplavě žlutou září bodala do očí.

Ležela jsem na zádech, měla jsem otevřené oči. Poslouchala jsem zvuky lesa. Něco mi však bránilo usnout. Převalila jsem se na břicho a skryla obličej do polštáře. Konečně trochu tmy!

Zívla jsem. Oči už se mi opět začaly klížit.

Běžela jsem tak pět minut a už jsem sotva popadala dech, když se konečně stromy rozestoupily a přede mnou se objevil dům. Nebyl to však můj dům, jak jsem s hrůzou zjistila. Tohle musel být dům Cullenových!

Rozhlédla jsem se okolo sebe. Nikdy – nikdy jsem se ve zdejších lesech neztratila. Už jsem se pomalu otáčela, když vtom jsem si to rozmyslela. Chtěla jsem jít blíž k onomu domu. Táhlo mě to tam.

Vydala jsem se po zmoklém listí k domu. U dveří jsem zaváhala. Držela jsem prst na zvonku a sbírala odhodlání na něj zazvonit. Prst se mi sám od sebe pohnul a hned nato jsem z domu zaslechla cinkavý zvuk. Nic. Opět jsem zazvonila a chvíli počkala. Opět nic.

Nevím, co mě to napadlo, ale v ten okamžik mi to přišlo správné – vzala jsem za kliku. Bylo odemčeno. Vešla jsem do domu a rozhlédla se okolo sebe. Vypadalo to tam… čistě, ale dům se poměrně lišil od domu ve Forks.

Nikdo v domě nebyl – tedy pokud ano, nedal o sobě vědět. Proklouzla jsem polootevřenými dveřmi do další místnosti a poté do další a do další. Jejich dům byl rozlehlý jak nějaký palác.

Když se přede mnou objevily schody, začala jsem po nich stoupat do dalšího patra. Ignorovala jsem tichý hlásek někde hluboko v mé hlavě, který mě varoval a radil mi, abych se ihned otočila a odešla z tohoto domu. Zvědavost vyhrála nad opatrností.

Přede mnou se samy otevřely dveře a já leknutím vyjekla. Ihned nato jsem se zasmála a pomyslela jsem si, že to se svou fantazií už vážně trochu přeháním. Místnost, do které jsem se dostala, působila podobným dojmem jako Edwardova ložnice ve Forks. Ihned mi bylo jasné, že toto bude Edwardova ložnice. Prohlížela jsem si ji kousíček po kousíčku. Ze zamyšlení mne vytrhlo až tiché zachichotání. Prudce jsem se obrátila.

Zatočila se mi hlava, když jsem zjistila, že vlastně vím, komu smích patří. Neodvažovala jsem se jí však podívat do očí. Dokonce mi došla i řeč.

„Tak se opět setkáváme, Bello!“ Mé jméno vyslovila se značným znechucením.

„Co tady děláš?“ vykoktala jsem. „Kde jsou?“ Měla jsem na mysli Cullenovy.

„Pryč,“ zašvitořila – přišla mi až v příliš dobré náladě. „Opustili tě.“ Jako bych přímo viděla její škodolibý výraz. „Zase!“

Nevydržela jsem, nedalo mi to. Zvedla jsem pohled od podlahy. Mé oči klouzaly nejprve po ohnivé záplavě vlasů. Po tváři jí přeběhl posměšný výraz, když viděla můj strach pohlédnout jí do očí.

Když se můj pohled setkal s jejím… No, zkrátka – stačil jediný pohled do jejích rudých očí a…

… probudila jsem se.

Stále ještě vyděšená jsem přerývaně dýchala. Avšak až zjištění, že někdo je v mé ložnici, mne vyhouplo do sedu.

„Co tady, proboha, zase děláš?“ vyjela jsem na něj vztekle. Svatouškovsky se usmál a zcela logicky mi odpověděl:

„Chtěl jsem vědět, jestli jsi v pořádku,“ usmál se. Zamávala jsem rukama.

„To není důvod!“

„Pak jsem tě chtěl vidět?“ Protočila jsem oči.

„Tak to rozhodně není důvod!“ trvala jsem na svém. Vzdal to.

„Přišel jsem ti říct, že jsem ti u Carlislea zařídil týdenní volno,“ vypustil nakonec ze svých úst. Chtěla jsem na to něco říct, bohužel se ale v té chvíli dostavil následek mého běžeckého výletu. Rozkašlala jsem se.

„Co jsi zase vyváděla?“ otázal se, když mě záchvat kašle přešel.

„Byla jsem se projít,“ osvětlila jsem a ignorovala jeho poznámku „To vidím.“. Vrátila jsem se k předchozímu tématu a vztekle vyprskla: „Ani nápad!“

„Bello, dneska jsi omdlela -“ zkoušel na mě trpělivým klidným hlasem, jakým dospělí vysvětlují malým dětem, co se smí a nesmí. Přerušila jsem ho.

„Já si nemůžu dovolit nepracovat. Ani týden! Víš, co úsilí mě stálo zaplatit tenhle dům?“

„Peníze nejsou problém. Kdykoliv bys potřebovala…“ utichl, když jsem vyprskla smíchy.

„Děláš si legraci, že jo?“ Zavrtěl hlavou. „Já…“ zarazila jsem se, když jsem přemýšlela nad tím, co říct. „Tohleto nejde, Edwarde, chápeš? Nemůžeš za mě řešit mé starosti, zvlášť teď ne! Opustils mě a vlastně – řekl jsi mi, že pro tebe nejsem dost dobrá!“

„Lhal jsem,“ namítl.

„Tím to nenapravíš!“ sykla jsem a plácla sebou zpátky na polštář.

„Odpusť mi to,“ zaprosil.

„K čemu to bude – stejně s tebou nedokážu být!“

„Dokázal bych se uskromnit i na pouhé přátelství,“ navrhl. Musela jsem uznat, že to není zas tak špatná nabídka. Zvedla jsem se na lokty a poněkud hloupě jsem se zeptala:

„To jako přátelé?“

„Jako přátelé,“ potvrdil.

„Tak jo,“ povzdechla jsem si a pak nahlas vyslovila: „Přátelé… Hm…“

Sledoval mě zkoumavým pohledem. Zavrtěla jsem hlavou, plácla sebou do peřin a snažila se nevnímat jeho přítomnost. Přes zívnutí jsem se zmohla jen na „Je pozdě, příteli.“ a „Sbohem, příteli.“

Přece jenom musím uznat, že volno není tak špatný nápad, došlo mi, když odešel, a když jsem se opět začala nořit do snů. 

 


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: AlliceVolturiCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Čas je jen slovo - 5. kapitola:

 1
5. Nikii
06.04.2012 [9:14]

Nikii Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. AlliceVolturiCullen
31.03.2012 [12:41]

AlliceVolturiCullenDěkuju. Emoticon

3. BellaSwanCullen8
27.03.2012 [21:39]

BellaSwanCullen8 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. martty555
27.03.2012 [10:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. JanaZ
27.03.2012 [10:28]

JanaZ Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře