Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody Games - 9. kapitola

Haha-kristen!


Bloody Games - 9. kapitola Podívejme se do hlavy organizátorovi Her, vládci upířího světa a šílenci v jednom. Podívejme se, co na vývoj situace říká všemocný Aro.

Příjemnou četbu. :)

„Můžeme?“ podíval se na nás Ben.

„Můžeme,“ odpověděl jsem současně s Bellou i Adamem.

A tak jsme vyrazili. Živel v čele volil nejvhodnější cestu lesem a Adam vzadu uzavíral pochod. Já běžel uprostřed a soustředil jednu polovinu mozku na hlídání, jestli nezaslechnu nepřítele, a druhou polovinu na pohodlí Belly v mé náruči. 


Pohled Ara

Nic se nevyvíjelo podle plánu. Můj cíl numero uno byl zbavit se ve hrách nebezpečných vzdorujících upírů nebo vzdorujících upírů obdařených dary. Abych to upřesnil, zbavit se Edwarda, Benjamina a Adama.

A místo, aby už byli ti tři mrtví, vesele si putovali arénou, pečovali o člověka, čímž dávali všem upírům ve světě velmi špatný příklad, a co bylo nejdůležitější, rozhodně nepropadali zoufalství a panice, tudíž to vypadalo, že se smrti nebojí.

Ale však oni se báli. Museli se bát. Každý se bojí smrti. Každý chce žít věčně. A právě proto chce přeci každý být upírem. Každý až na jednu mladou, podivnou dívku, která si místo věčného života vybrala radši smrt v aréně. A právě ta dívka byla zrovna v péči tria, co už mělo být mrtvé. Prostě začarovaný kruh.

Vůbec jsem to nechápal. Takoví vždycky vzdorovali nejdéle a nejvíc mi komplikovali život. Jako bych už tak neměl dost starostí.

A jako bonus jsem se musel před celým světem tvářit, jakože se nic neděje. Protože mě zrovna čekal rozhovor ve studiu s Césarem.

Nasadil jsem na svá ramena černý plášť a vyšel ze svého pokoje. Udělal jsem pár kroků přes dlouhou chodbu a vkročil do místnosti, kde se živě nahrávalo komentátorské studio Her.

„Drazí diváci!“ zvolal César se širokým úsměvem, když mě zahlédl periferním viděním. Byl to opravdu zvláštní muž. Ale měl jsem ho svým způsobem rád. Čišela z něj jakási pohodová energie. „Tvůrce Her, Aro Volturi, právě dorazil do našeho studia, takže můžeme přejít ke slibovanému rozhovoru.“

Nasadil jsem úsměv a klidným tempem došel přímo k němu.

„Zdravím, Césare, drahý příteli,“ přivítal jsem se s ním a usedl na křeslo vedle něj.

„Rád tě tady vidím, Aro…“ zahleděl se na mě sebejistým pohledem plným očekávání. „Takže jak se ti líbí letošní ročník Bloody Games?“

„Abych pravdu řekl, jsem zatím docela zklamaný,“ nakrčil jsem nos. „Uznej, kolik krve jsme zatím viděli téct? Kolika bojů na život a na smrt jsme byli svědky? Kolik spálených upířích těl jsme zahlédli?“

„Málo!“ odpověděl souhlasně Fletcher. „Ale co bychom s tím mohli dělat?“

„No právě. V podstatě nic,“ odvětil jsem zklamaně. Malá lež divákům nemohla uškodit. Udělat jsme mohli hodně. Třeba začít do arény střílet ohnivé koule. Problém ale byl, že já nevěděl, který způsob mě zaručeně zbaví právě těch upírů, kterých jsem se zbavit chtěl. „Tak málo krve…“

„Čemuž rozhodně nepomáhá fakt, že někteří upíři se místo krmení o lidi starají, že?“ Ťal přímo do živého. Edward a jeho vegetariánské způsoby…

„Vskutku… Nevím, co bych na to řekl. Hlavně tedy nevidím důvod, proč se nenasytit, když je k tomu příležitost. Tu trojici opravdu nechápu,“ ušklíbl jsem se. To byla v podstatě pravda. Jenže já nechápal mnohem víc věcí.

„Možná k tomu mají nějaký důvod,“ navrhl moderátor a věnoval kameře flirtující pohled.

„Důvod? Jaký?“ S hranou zvídavostí jsem na něj pohlédl. Já totiž viděl jediný… Přetáhnout na svou vegetariánskou stranu co nejvíc upírů a pak mě svrhnout z trůnu. Jedině přes mou mrtvolu.

„Třeba láska,“ řekl s jemným úsměvem. Nebyl první, koho to napadlo. Zaslechl jsem to už i mezi diváky.

„Láska mezi upírem a člověkem? To není možné,“ zamítl jsem okamžitě.

„Drahý příteli… Před pár dny jsem si myslel, že není možné živit se pouze zvířecí krví. Myslím, že možné je úplně všechno,“ odvětil odvážně Fletcher a já mu věnoval nepatrný varovný pohled. Před diváky jsme měli vypadat, jakože jsme oba na stejné úrovni, ale to nic neměnilo na tom, že já jsem tu král, a co řeknu, je svaté.

„Věř mi, Césare, že není. A jednou z těch věcí je mezidruhová láska. Jsem si jistý, že tahle trojice upírů před námi tají úplně jiný a velmi děsivý důvod, proč nechává člověka naživu,“ nasadil jsem zlověstný podtón.

„Pokud se mohu zeptat… Dle čeho tak soudíš?“

„Jednoduše… Znám každého z nich. Hawkins je nebezpečný a vzdoruchtivý jedinec. Cullen ví naprosto přesně, na co myslíš, takže ví, jak tě podrazit jednoduše a účinně. A Egypťan je mladík neznalý světa, který si myslí, že všechno půjde tak, jak chce on,“ věděl jsem, že je to ostré. Ale nějak jsem trojici publiku znechutit musel.

„Takže si nemyslíš, že jejich idylické spojenectví vydrží do samého konce, a pak se dva z nich prostě obětují a třetí vysvětlí, k čemu potřebovali lidskou dívku?“ položil další dotaz. Humorné. Tohle bylo prostě nereálné. Žádný z nich by se neobětoval. Vlastně jsem si byl téměř stoprocentně jistý, že plánují únik z arény a mé svrhnutí.

„To si opravdu nemyslím,“ zasmál jsem se. „Spojenectví nemá v takové soutěži šanci.“

„No… Na odpověď si budeme muset asi počkat. A kdo ví, možná bude finále o to zajímavější, no ne?“ pokračoval dál César.

„V to doufám,“ přikývl jsem a přitom okrajově sledoval na malé obrazovce vedle nás dění v aréně. Edward a spol. dál bezcílně putovali temným lesem. Ostatní upíři zběsile stopovali jeden druhého navzájem. Komické. Téměř.

„Když už jsme u toho finále… Kdo si myslíš, že to letos vyhraje?“ komentátor zvědavě zvedl obočí.

„Jsme tvůrce Her. Nepřísluší mi tipovat vítěze,“ zakroutil jsem hlavou.

„Je to jen hra… Prozraď nám jméno,“ pobízel mě neúnavně.

„No… Kdybych si měl vsadit, vsadil bych si na dva účastníky. Edwarda ze Severní Ameriky a Drovena z Austrálie,“ řekl jsem nakonec.

„Neuvěřitelné! Tak to vidíte, drazí diváci. Edward je skutečně hvězdou letošních Bloody Games.“ César upíral chvíli zrak do kamery. „A pro nás nadešel čas se rozloučit s nejslavnější hvězdou, tvůrcem Her a vládcem upíří říše. Bylo mi ctí si s tebou pohovořit, Aro.“

„Mně také,“ přikývl jsem s úsměvem. Nebylo. Ale to vědět nemusel. Vstal jsem, věnoval kameře jeden pohled a vydal se pryč.

Na odchodu jsem ještě zaslechl Fletcherův hlas neúnavně bavící diváky po celém světe:

„Doufejme, že budeme mít v blízké době znovu tu čest s takovým hostem. A nyní se přesuňme k naší chytré obrazovce a za pomocí elektronické tužky do detailu rozeberme nejdůležitější souboje minulého dne.“

Stvořil jsem skutečně dokonalou šílenost. A našel dokonale šíleného moderátora. Byl jsem v podstatě génius.

S pohledem vyjadřujícím mé znechucení vegetariánem a jemu podobným jsem vkročil do pokoje, kde před televizí seděli Marcus a Caius a nehybně sledovali televizi, ve které dál pokračoval program Her.

„Bratři, dokáže mi aspoň jeden z vás poradit, jak se zbavit nežádoucích objektů?“ Hlas jsem stále udržoval na klidné úrovni. Prozrazovaly mě jen oči.

Ti dva mi nevěnovali téměř žádnou pozornost. Dále upínali pohledy na televizi a tvářili se, jakože je tahle show vážně zajímá. Jako by mě někdy dokázali ošálit… Ale bylo mi to v podstatě jedno. Celý svět mě za tenhle můj nápad miloval, tak co záleželo na dvou upírech, které nebavilo vůbec nic.

„Donuť je bojovat mezi sebou,“ odpověděl Caius, aniž by se na mě podíval.

„Vážně? No neříkej… Jak to mám asi udělat?“ V mém hlase se objevil osten jízlivosti. Tomu se to říkalo, poštvi proti sobě spojence… Kdybych věděl jak, už bych to udělal.

„Absolutní chaos,“ řekl tiše Marcus.

„Cože?“ podíval jsem se na něj a čekal, jestli svou myšlenku rozvede. Vsadil bych i svou korunu na to, že ne. Byl příliš lhostejný a unavený životem na to, aby se obtěžoval mluvením.

A sázku bych také vyhrál, protože jsem se od něj nedočkal už ani jediné hlásky. Za to ale Caius začal přemýšlet.

„Máš prostředky na to, abys dokázal cokoliv. Doveď je doprostřed arény, pak na ně spusť déšť krve, který vyprovokuje jejich smysly, pošli tam jedno zvíře, na kterém by se mohli nasytit, úplnou náhodou poraň tu dívku třeba neškodnou větvičkou, aby se jeden z nich neovládl a zabil ji, a nakonec tam doveď i Drovena s Nicole. Absolutní chaos.“ Věnoval mi zlomyslný pohled.

Něco z toho by se skutečně dalo použít. Pokud bych to zamaskoval tak, aby diváci nepoznali, že je to past právě na favorizované trio. Ale krvavý déšť nepřicházel v úvahu. Mohl by je náhodou jen nasytit místo toho, aby podráždil jejich smysly.  

No, i když… Možná jsem schopný to riziko podstoupit. Výměnou za jejich nechápavé a zděšené výrazy, když z nebe začne padat lidská krev.

„To by se skutečně dalo použít,“ pokýval jsem hlavou.

„Anebo bys je mohl prostě zabít, jako jsme to dělali za starých časů, než ses stal loutkou davu. Jednoduše přivést nepřítele do našeho hlavního sálu a utrhnout mu hlavu,“ řekl Caius a v očích mu bleskla vzpomínka na ty doby.

„Jak by mě mohli všichni milovat, když bych tohle dělal?“ rozložil jsem nechápavě ruce.

„Jsi král. Mají se tě bát, ne tě milovat.“ Na to jsem neměl co odpovědět. Caius to prostě nechápal. Nikdo z nich nechápal, co to znamená být vládcem ve dvacátém prvním století.

„Děkuji za rady, bratři,“ řekl jsem, bral náš rozhovor za ukončený a vydal se tak ke dveřím. Musel jsem plán uvést do chodu.

„Kéž bys nám je někdy i oplatil,“ odpověděl tiše Marcus. Nijak jsem na jeho poznámku nereagoval. Věděl jsem, co on chce. A nemohl jsem mu to dát. Jeho smrt nepřicházela v úvahu.

Vyšel jsem ven z pokoje a ihned se vydal do řídící místnosti.

Tam kolem počítačového stolu seděla hrstka upírů a bedlivě sledovala počínání všech upírů v aréně. Ovládali kamery, které je snímaly, i přístroje, které mohly v případě nouze jakkoli zasáhnout do dění v aréně.

„Ukažte mi Edwarda a jeho spojence,“ nařídil jsem a nad stolem se ihned objevil hologram Cullena a ostatních, jak dál putují lesem a hledají něco, co by mohli zakousnout, zatímco ta nejlahodnější svačinka sladce spí v Edwardově náruči.

Bylo mi z nich zle.

„Potřebuju je dostat do centra arény. Přesuňte kousek před ně srnu a lákejte ji k centru.“

Počítal jsem s tím, že skupina bude neúnavně sledovat kořist až do nebezpečné zóny, kde už je pak určitě zastihnou jiní upíři.

A tak jsem sledoval, jak obří robotické rameno transportuje přímo z nebe srnu a umisťuje ji nedaleko mých nepřátel. To vše zařízené tak, aby to žádná z kamer zrovna nezaznamenala a divák to tím pádem bral jako šťastnou náhodu, která může jeho favority zachránit.

Dokonalé. Naprosto dokonalé.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bloody Games - 9. kapitola :

 1
8. Jana S
02.03.2015 [0:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Eleni
25.08.2014 [14:32]

Skvělá povídka...Můžu jenom pochválit Emoticon Emoticon Emoticon

6. tina
03.08.2014 [21:12]

Super kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Dommy1
03.08.2014 [19:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. :D
03.08.2014 [15:11]

Páni, Aro mě . . . překvapil. V jiných povídkách je to blázen, zralý ústavu, ale tady . . . Ono mu to snad i myslí Emoticon Příjemná změna Emoticon Nechtěla bys dát pohled Marcuse? Jinak doufám, že další kapitola tu bude hodně brzo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.08.2014 [22:06]

AliceCullen999Aro?? Jasně - věděla jsem, že to je ďábelskej a paranoidní debil, ale tohle?? =O

Kapitola krásná, sanozřejmě. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.08.2014 [18:41]

Kate3Jasné... Ďábelský Aro. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. BabčaS.
02.08.2014 [18:10]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!