Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody Games - 10. kapitola

5.Ranya-Benjamin


Bloody Games - 10. kapitola Autorka sa umiestnila na 2. mieste v súťaži Summer drabbles. Gratulujeme!
Je čas uvést Arův plán do chodu. Otázkou je, zda to vůbec bude fungovat...

Příjemnou četbu.

Počítal jsem s tím, že skupina bude neúnavně sledovat kořist až do nebezpečné zóny, kde už je pak určitě zastihnou jiní upíři.

A tak jsem sledoval, jak obří robotické rameno transportuje přímo z nebe srnu a umisťuje ji nedaleko mých nepřátel. To vše zařízené tak, aby to žádná z kamer zrovna nezaznamenala a divák to tím pádem bral jako šťastnou náhodu, která může jeho favority zachránit.

Dokonalé. Naprosto dokonalé.


Pohled Belly

Nevěděla jsem, co to vyvádím. Nechávala jsem se upírem nést někam do neznáma a ani trochu se toho nebála. Před nějakým časem jsem mu dokonce nabídla, že se ze mě může napít.

Určitě jsem se musela zbláznit.

Možná tohle všechno byla jen halucinace. Nebo krásný sen. Nebo to úplně celé byla noční můra a já se za okamžik probudím ve své posteli, ve světě bez upírů.

Jo, kéžby… Věděla jsem, že tohle se mi nezdá a jsem možná v pořádné kaši. Kdo ví, co od upírů čekat.

Ale když on vypadal tak důvěryhodně… A taky tak neuvěřitelně krásně…

Byla jsem blbá. A pošetilá. A možná i lehce naivní.

Ale absolutně na tom nezáleželo, protože každou vteřinu jsem mohla být mrtvá. Mohlo se zvrtnout tolik věcí…

A jako bych snad byla nějaký věštec či prorok, zrovna v ten moment se jedna zvrtla.

Edward prudce zastavil a podíval se na Adama s Benem. Hleděla jsem do jeho tváře a mračila se postupně čím dál víc, jak jeho oči tmavly. Jeho stisk kolem mých žeber a stehen zesílil, až to nebylo dvakrát příjemné.

„Srna. Kousek před námi,“ přikývl Adam. Jeho hlas zněl chraplavě, čelisti měl semknuté pevně k sobě, takže slova spíš cedil, než vyslovoval. „Jdi. Podržím Bellu.“

„Ne. Potřebuješ se posilnit. Jdi ty,“ Edward zakroutil hlavou. Jediný pohyb, jaký udělal. Zbytek jeho těla setrvával kamenně v nehnuté pozici.

„Edwarde, tobě se to bude hodit víc,“ namítal Adam.

Oba byli tak šlechetní, až by jeden zaplakal. Měla jsem skoro chuť dramaticky zvolat, ať ten druhý z nich vysaje mě, aby skončilo utrpení jich obou, ale zas tak obětavá a blbá jsem nebyla. Edward už mi jednou dal jasně najevo, že mou krev nechce. Možná se jí doslova štítil, kdo ví…

„Později se mi kdyžtak odvděčíš. A určitě nějakou zvěř ještě najdeme,“ řekl Edward a Adam ho ještě chvíli mlčky pozoroval. Pak se otočil a najednou byl pryč. Tipovala jsem, že si šel zalovit.

„Edwarde, polož ji na zem,“ promluvil poprvé Ben a kývl hlavou ke mně. „Mohl bys jí ublížit.“

Ale Edward dál nehybně stál a držel mě ve své tvrdé náruči.

„Edwarde?“ zamumlala jsem. Začínala jsem se docela bát.

„Ta srna… Její pachová stopa vychází odnikud, jakoby snad spadla z nebe. A běží přímo do středu arény. Je to past,“ zamumlal náhle přítomně a trochu povolil sevření. Což bylo mé jediné štěstí, protože jsem se začínala pomalu dusit.

„Už teď jsme dost blízko centra. Kolem můžou být nějací upíři,“ odpověděl uvědoměle Benjamin. „To je hodně zlé.“

„Já… Neovládl bych se, když bude Adam…“ Edward větu radši nedokončil. „Ale musíme ho odtamtud rychle dostat. Mohl bys…“

Upíři se střetli pohledy. Egypťan přikývl a Američan děkovně potakal hlavou. Tipovala jsem, že části konverzace probíhají jen v jejich myšlenkách. Nebo byly tak rychlé a tiché, že jsem je prostě neslyšela.

„Doženeme vás,“ řekl ještě Ben a pak byl taky pryč.

Všechno to se událo během pár vteřin a já měla v hlavě naprostý zmatek. Až mě skoro štvalo, že nejsem upír, co všechno stíhá a všechno chápe. Jen skoro…

Pořád jsem měla svůj lidský život ráda. Jen by se hodilo nějaké to vysvětlení.

Ale Edward se bez jediného slova, bez jediného pohledu na mě, rozeběhl pomalejším tempem opačným směrem. Takže tolik k mé orientaci v situaci…

 

Pohled Edwarda

Musel v tom mít prsty Aro. Co jiného by to bylo?

Srna… Tak blízko centra arény. Bez téměř žádné pomalu vyprchávající minulé stopy.

To prostě nemohla být náhoda.

Aro se nás snažil dostat k ostatním upírům. Snažil se nás zabít, aniž by si přitom sám pošpinil ruce krví. Tou metaforickou samozřejmě, protože v nás tekl momentálně jen jed.

Běžel jsem pomalu do bezpečí okrajů arény a přitom myšlenkami sledoval Bena blížícího se k Adamovi, co už vysával kopytnatého savce.

„Adame, musíme rychle pryč. Jsme moc blízko centra arény,“ řekl, když doběhl k němu a zastavil pár metrů od něj v takzvané upíří komfortní zóně. Věděl, že jsou v nebezpečí, ale zároveň neztrácel hlavu a nehodlal se nechat napadnout spojencem, kterého zrovna ovládá žízeň.

Hawkins vysál poslední kapky krve a se stále rozostřeným pohledem a vyceněnými zuby se na Živla podíval.

„Každou chvíli se tu může objevit Droven. Musíme zmizet,“ pokračoval naléhavě a to už Adama vzpamatovalo. Podíval se na mrtvé tělo u svých nohou a pak na Bena.

Neřekl jediné slovo, jen vyběhl směrem, ze kterého se tam dostali. Živel samozřejmě po jeho boku. Blížili se rychle k nám.

Ale stejně tak se z centra arény nějaký upír přesouval za pachem právě rozlité krve. Nebyl to žádný z našich úhlavních, nebezpečných nepřátel, ale i tak byl hrozbou.

A právě v tu chvíli se stalo něco, čeho jsme nikdo ještě nikdy nebyli svědky.

 

Pohled Ara

Zbytečné. Bylo naprosto zbytečné a marné.

Místo, abych dostal trojici do středu arény a způsobil při příležitosti ujetí jejich nervů a zabití Isabelly, jsem měl posilněného Hawkinse a Cullena s větším egem než dřív. Je - všechny utíkající dál od centra dění místo přímo k němu.

Můj tah byl nejenže marný, ale jako bonus i hloupý…

Naprosto devastující…

Každý normální upír by se o jakoukoliv krev v takové situaci popral. Ale oni ne. Oni si museli utužovat vztahy a skoro se prát o to, kdo tu krev nedostane.

Blázni.

Šílenci.

Atentátníci.

Jejich vůle sesadit mě z trůnu musela být větší, než jsem myslel. Nebo možná byli pod vlivem nějakého mně neznámého daru. Protože tohle normální upíři nedělali.

A nutili mě tak posouvat se k dalšímu a dalšímu kroku.

Když nezabrala zvířecí krev, musela zabrat ta lidská.

 

Pohled Edwarda

Z nebe na mě začaly dopadat kapičky mající barvu krve. Vonící jako krev. Mající i hustotu odpovídající krvi. Dokonce i teplotu lidské krve.

„Co je tohle za pod…“ nestihl jsem dokončit větu. Jedna kapka dopadla na moje rty a mikroskopické částečky blahodárného pokrmu měly možnost se setkat s mými chuťovými buňkami na konci jazyka.

Tohle nebyl podvod.

Tohle byla opravdová krev.

Lidská krev…

„Uteč…“ zachraptěl jsem se zavřenýma očima a pustil Bellu na zem. Bylo otázkou vteřin, kdy mě žízeň naprosto pohltí. A pokud bude Bella poblíž, nepřežije to.

Zaryl jsem si nehty do dlaní a mezi šustěním dopadajícího deště slyšel, jak Bella bez jediného slova zmateně a pomalu couvá dál ode mě.

„Musíš dál…“ vydechl jsem poslední zbytky kyslíku z plic a znova se už nenadechoval. Musel jsem se ovládat, dokud byla na dosah.

I když tohle moje myšlení bylo iracionální, protože lidským tempem se prostě nemohla včas dostat z mého dosahu. Musel jsem jen doufat, že krev padající z nebe, bude natolik chutná, že překryje vůni Belly.

Ale zatím jsem musel vydržet.

Cítil jsem, jak po mé tváři tekou malé potůčky lahodné tekutiny.

Pomalu jsem rozevřel dlaně a krev se v nich hned začala shromažďovat jako v misce nebo hrnku.

Tohle nebyl déšť, ale liják.

Všechno oblečení jsem měl promočené do poslední nitky.

Poslední rozumnou částí mozku jsem zauvažoval nad tím, jestli se Bella takhle hustým deštěm nezadusí, ale pak už šlo vše stranou. Moje ovládání padlo a já se nadechl.

Vůně krve byla všude kolem mě. Nikdy během mé dlouhé existence jsem nic takového nezažil a pravděpodobně už ani nezažiju. Bylo to šílené. Bylo to omamné.

Otevřel jsem ústa a nechal déšť volně padat přímo do mého rozpáleného krku. Tu krev, která se v mezičase stihla nasbírat v mých dlaních, jsem okamžitě do úst nalil také.

Nebyla to nijak zvlášť sladká krev. Ale byla lidská. A pro vyhladovělého upíra, který se předtím několik desetiletí živil jenom zvířaty, to byla lahůdka adekvátní té nejlepší belgické čokoládě.

Hasil jsem žár v mém hrdle a v koutku duše se radoval, že Bellina vůně není momentálně vůbec cítit, takže mě nijak neláká. Krve jsem měl dost. I když ta Bellina musela chutnat stokrát lépe.

Stop. Dost uvažování o krvi Isabelly Swanové.

Sundal jsem si bundu a začal ji ždímat přímo mezi mé rozevřené rty. To zase zvedlo hladinu krve ve mně minimálně o dva litry. Musel jsem vypadat neuvěřitelně komicky, ale vůbec mi na tom nezáleželo. Jen ať se César i se svými diváky zasměje. Já se chci nasytit.

Déšť pomalu ustával. Cítil jsem, jak se intervaly mezi jednotlivými kapkami dopadajícími na mou tvář zvětšují.

„Ne…“ zamumlal jsem. Ještě jsem neměl dost. Ani zdaleka. Potřeboval jsem víc. Mnohem víc krve.

Sundal jsem si tričko a začal ždímat jeho obsah. A hned poté následovaly kalhoty.

Matně jsem si uvědomoval, že budu potřebovat koupel.

Matně jsem si i uvědomoval, že bych měl přestat a zjistit, kde jsou členové mojí skupiny. A jestli jsou vůbec ještě naživu.

Jenže jsem to neuměl. S očima zavřenýma, abych si co nejvíc vychutnal chuť krve, jsem si olizoval prsty, ruce,…

A když jsem pomyslel na to, že všechno kolem mě je pokryté krví… Každý jeden list na okolních stromech…

Nemohl jsem přestat.

Chtěl jsem.

Ale nešlo to.

Potřeboval jsem krev.

„Edwarde. Dost,“ zaslechl jsem hlas někde poblíž. Nedbal jsem na něj. Co mi je po něm…

„Musíš se ovládnout. Vzpamatovat,“ ozvalo se z druhé strany. Znal jsem ten hlas. Znal jsem je oba.

„Musíš se dát dohromady. Může se tu objevit Droven.“ Hlavou mi bleskl obraz nemilosrdného upíra z Austrálie. Můj nepřítel. Náš nepřítel.

Benjamin a Adam. Mí spojenci. Teď jsem ke dvěma hlasům po mých bocích dokázal přiřadit i jména. Začínal jsem zase normálně myslet. A to měli být upíři schopní myslet na víc věcí najednou… Já měl před chvílí v hlavě jen krev. Všechno ostatní bylo pryč.

„Kde máš Bellu, Edwarde?“ zeptal se ten druhý hlas. Samozřejmě Adamův. Já prudce otevřel oči.

Bella.

Přikázal jsem jí utéct. Předtím než…

Kdo ví, kde teď byla. Mohlo se jí něco stát. Mohl ji někdo potkat.

Vstal jsem ještě prudčeji, než jsem otevřel oči. A v mžiku jsem byl znova oblečený.

Potřeboval jsem ji najít. Hned. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bloody Games - 10. kapitola :

 1
6. Jana S
02.03.2015 [13:05]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.09.2014 [14:18]

Kate3 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. :D
04.09.2014 [18:37]

Wau, dost dobré, ale kdoví kde Aro tu krev vzal Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. miky
04.09.2014 [13:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. tina
04.09.2014 [10:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Dommy1
04.09.2014 [6:23]

Super! Rýchlo ďalšiu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!