Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella, dcera bohů - 2. kapitola (Pokušení)

Eclipse - Bella


Bella, dcera bohů - 2. kapitola (Pokušení)Dnešní kapitolka je +15, ale nečekejte žádný masakr, ani velkou erotiku. :-) Kapitola se dělí na dva pohledy. Jeden z nich je Belly a ten druhý patří Edwardovi. Můžu jen prozradit, že Edward bude mít dnes před sebou těžkou volbu. Dokáže odolat lákavé vůni krve?
Příjemné čtení.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

Totálně mimo jsem byla ještě zbytek školy a to den zdaleka nekončil, protože mi Mike s radostí oznámil, že jeho rodiče nejsou dnes doma, takže máme celý jejich velký dům, který se dá považovat spíš za malou haciendu, jenom pro sebe. To bude dlouhý den.

 

Mikeovi zjevně vůbec nevadilo, že jsem myšlenkami miliony světelných let vzdálená a klidně mě hladově políbil už v hale jejich ohromného domu. Nebránila jsem se jeho polibkům a dokonce jsem mu i zdatně konkurovala, ale přišlo mi to zvláštní. Všechny polibky, které jsem mu oplácela, byly spíš mechanické, než opravdu procítěné.

„Jsi tak nádherná,“ vydechl obdivně jako už tolikrát, když jsem se ocitla tak blízko jeho rozpálenému tělu. Líbali jsme se celou cestu do jeho pokoje a svršky našeho oblečení zůstaly poházené po chodbě i schodech. Naše jazyky zůstaly propletené i ve chvíli, kdy jsme spadli na jeho širokou postel. Poměrně rychle jsme ze sebe strhali veškeré zbytky oblečení. Netrvá to nijak dlouho, protože Mike moc dobře ví, co chce a taky ví, co chci já. Během chvíle jsme spolu vystoupili až do výšin modrého nebe, kde mi zmizely všechny starosti a myšlenky.

„Jsi úžasná,“ složil mi už poněkolikáté kompliment, zatímco mi jemně přejížděl bříšky svých prstů po obličeji, odkud doputoval k dekoltu a zase zpět. Musela jsem chvíli počkat, než se mi srdeční tep vrátil do normálu a potom jsem se spokojeně převalila na bok. Mike se ke mně okamžitě přitiskl a jeho ruce začaly bloudit po celém mém těle, až se nakonec zastavily na mém nahém bříšku.

„Asi bych už měla jít,“ zmínila jsem se po chvíli a zkusila jsem hledat své věci, které se válely po celém pokoji.

„Už? Vždyť jsme před chvilkou přišli,“ namítl trochu zaskočeně. Nemám nejmenší zájem vysvětlovat, že jsem si sex s ním sice užila, ale potřebuji přemýšlet nad tím, co pro mě znamená ten neznámý upír. O tom, že se mi líbí, se nedá pochybovat. Vzrušuje mě to ano, ale přeci se nemůžu zbláznit do upíra!

„Vzpomněla jsem si na něco neodkladného,“ odvětila jsem a už jsem se soukala do kalhot, které jsem našla na prahu dveří, když mě zastavil a stiskl mi ruku poněkud silněji, než by se mi líbilo. Na takovéhle scény jsem poněkud háklivá.

„Ještě tady chvíli buď!“ Asi bych nerozeznala, jestli to byla prosba nebo rozkaz, protože to znělo spíš jako výhružka. Z toho aby si jeden vybral… Podívala jsem se do jeho zelených očí a použila jsem svou božskou moc. Mikeovy zorničky se zúžily a on byl konečně připravený pečlivě poslouchat.

„Teď pojedu domů. Budeš si pamatovat jen to, že jsme byli u tebe v domě, dlouho jsme se mazlili a nakonec jsme prožili i to, na co jsi celou dobu čekal. Zdržela jsem se u tebe, ale odešla jsem dřív, než se vrátili tvoji rodiče. Jasné?“ Pociťovala jsem váhu svých slov a Mike klidně zopakoval vše, co jsem mu vnukla do mysli. Není to těžké, vlastně mě i baví hrát si s lidskou myslí, ale někdy je to prostě nezbytné. Například ve chvíli, kdy chci být nenápadná. Tuhle moc bych ale nejspíš neměla používat v případě, že mám na škole dva upíry, kteří jsou mi podezřelí.

Dooblékla jsem se a po tom, co jsem se rozloučila s Mikem, jsem nasedla do auta, abych se vydala domů. Prázdný byt mi poskytl částečné uklidnění. Tašku jsem hodila do kouta a rozvalila jsem se na gauč. Snažila jsem se nevybavovat si žádnou vzpomínku a jen jsem tiše ležela se zavřenýma očima. Přála jsem si klid. Klid na přemýšlení a hlavně roztřídění myšlenek. Poslední dobou se mi všechno nějak míchá v hlavě a není to vůbec lehké.

Říkala jsem si, že nebudu svou moc používat a první věc, kterou udělám je to, že vymažu paměť svému příteli. Uznávám, že to nebylo poprvé, co jsem si takhle vypomohla, ale tak dlouho jsem žila svůj život, kde jsem svou moc používala, že to prostě nedokážu změnit takhle najednou… Měla bych zapomenout na ten dokonalý pohled Demetriho. Vždyť je to upír, proboha!

S přívalem tolika myšlenek jsem čekala, že bude večer nekonečný, ale nakonec vše dopadlo zcela jinak – usnula jsem jako špalek. Když jsem potom ráno otevřela oči, tak jsem myslela, že ještě sním, protože mi samozřejmě nezvonil budík a já jsem díky tomu zaspala. Přišlo mi neskutečné, že jsem se stihla připravit a dojet ke škole včas, abych v tuhle chvíli už mohla stát před školou. Jdu o něco později, ale hodina začíná až za dvě minuty.

Rychle jsem přeběhla do školního vestibulu, ale osudným mi byl fakt, že jsem se vůbec nedívala na cestu. Kdyby mě někdo nezachytil, tak bych si myslela, že jsem právě narazila do skály. Zakymácela jsem se a rychle jsem kontrolovala, jestli nemám nic zlomeného. Může být někdo takové nemehlo jako já? Odpověď je jasná – Ne!

„Plomin, já sem nechtela…“ šišlala jsem jako dítě, ale rozhodně to nebylo schválně. Při tom nárazu jsem se kousla do jazyku a dokonce jsem teď v puse cítila tu nepříjemnou pachuť rzi a soli. Ucítila jsem ostrou bolest a trochu jsem zanaříkala. Já jsem si snad prokousla jazyk!

„Stalo se ti něco?“ strachoval se neznámý sametový hlas. Zvedla jsem hlavu a zkameněla při pohledu na toho druhého upíra. Tohle je ale už vážně nějaké spiknutí proti mé osobě. Oči tohoto kluka nebyly takové, jaké u upírů vídám. Byly zlaté a já jsem si byla jistá, že to nejsou kontaktní čočky. Civěla jsem na něj ještě chvíli a probralo mě až zazvonění zvonku, který nám oznamoval začátek hodiny. Rychle jsem z kapsy vytáhla papírový kapesník a přitiskla jsem si ho na jazyk. Krev se začala vpíjet do papíru a já jsem byla ráda, že už to nemusím polykat, protože se mi začínalo dělat špatně.

„Ne, to je doblý. Nic mi není,“ ujišťovala jsem ho znovu svým šišláním, ale myslím, že to mu teď vůbec nevadilo. Odtáhla jsem kapesník od úst a pozorovala jsem jeho chování. Jeho pohled ztvrdl jako kámen a oči ztmavly do černé barvy. Projel mnou nepříjemný mráz a až teď mi došlo, že je celá chodba prázdná, zatímco já tu stojím po boku upíra a v ruce třímám kapesník zamazaný od své krve!

 

Edward:

Bella – nejkrásnější dívka na škole, jejíž krása se může rovnat kráse anděla – tu stála přede mnou a já jsem ji držel za ruku, aby se neskácela. Náraz do mého kamenného těla pro ni musel být pořádným šokem.  Divím se, že její křehká silueta vydržela náraz do mého těla, které je tvrdé jako diamant. Jedna z předností upíra mi momentálně byla skutečně na obtíž.

Zašišlala omluvu a tím mě skutečně překvapila. Stále se dívala do země a jakoby kontrolovala, jestli je celá. Pospíchala na hodinu a ještě se tu v mé přítomnosti zmrzačí. Zamračil jsem se nad svou neopatrností a přemýšlel jsem nad tím, co bych jí mohl říct, ale nenapadalo mě nic, co by bylo dostatečně omluvné. Byla to moje vina, měl bych si dávat lepší pozor na to, kde kdo prochází.

„Stalo se ti něco?“ zeptal jsem se a zarazil mě můj ustaraný hlas. Proč ustaraný? Vždyť ji vůbec neznám, je to jen obyčejná holka z jedné střední školy v malém deštivém městečku. Bella překvapeně zvedla hlavu a narazila na můj zkoumavý pohled. Lehce vytřeštila oči a její – už tak dost bílá pokožka - byla náhle ještě bledší a světlejší. Tvářila se, jako kdyby cítila něco velmi odpudivého. To je reakce na mě? Pak vylovila z kapsy kapesník a přitiskla si ho k jazyku. Když jej odtáhla od svých červených úst, tak jsem jasně ucítil tu lákavou vůni krve.

Pustil jsem její hebkou ruku, abych mohl své dlaně stisknout v pěsti. Už dlouho odolávám vůni lidské krve, ale takhle lákavou vůni jsem necítil snad celá staletí. Mé sebeovládání mi ztěžoval i fakt, že mě přitahuje jako magnet. Její přirozená vůně je jako heroin, který si můžete šňupnout a pocítíte  ten povznášející pocit. Rozhlédl jsem se po chodbě a zjistil jsem, že je zcela prázdná. Není tu nikdo, kdo by tě zastavil – napovídal mi netvor uvnitř mého těla. Ne, nemůžu! Staletí jsem žil bez lidské krve, tak se přeci musím umět ovládnout! Poroučel jsem sám sobě a znovu jsem zabloudil svým pohledem na Isabellu.

V její tváři se teď rýsovaly obavy, které vystřídal strach, když jsem se na ni podíval. Cítil jsem to lákavé volání její krve, téměř zpívala a prosila, abych ji ochutnal. Hluboce jsem vydechl a dával jsem si dobrý pozor na to, abych se nenadechoval. Odvrátil jsem hlavu stranou a snažil jsem se uklidnit. Jen kapička krve, nic se jí nestane… Obrátil jsem se zpět k ní a přejel jsem jí rukou po tváři. Dojel jsem až ke krku a nechal jsem svou ruku položenou na její krční tepně. Neřekla vůbec nic, stále mě propichovala pohledem a zrychleně dýchala. Její srdce utíkalo tak rychle, jako kdyby běžela maratón.

Přiblížil jsem se o krok blíž a viděl jsem rudě. Všechno radikální uvažování zmizelo z mé hlavy a zůstala jen ta neskutečná touha po krvi. Byl jsem lovec a ona je má kořist! Vpíjel jsem se do jejích očí a v ruce jsem stiskl pramínek jejích vlasů. Tolik mě lákala, ale zároveň jsem se vší silou snažil, aby jí nijak neublížil. Přiblížil jsem se ještě víc a přivoněl jsem si k jejím vlasům. Začala se trochu klepat, ale teď mi to bylo jedno. Netvor uvnitř mě nabíral na síle a já už jsem se nedokázal nijak bránit.

V ústech jsem cítil svůj jed a mé rty se už téměř dotýkaly její hedvábné pokožky. Byla tak křehká a slabá… Chtěl jsem se už zakousnout do její křehké kůže na krku, ale ona najednou udělala něco, co bych skutečně nečekal - omdlela. Zachytil jsem ji ještě předtím, než spadla na zem a najednou jsem stál sám v chodbě s jejím bezvládným tělem v rukou. Zmizel bych s ní a nikdo by o ní už nikdy neuslyšel, kdyby se přede mnou nezjevil Demetri.

Jeho oči metaly blesky a tiše vrčel. Přešel jsem do bojové pozice a ignoroval jsem jeho hloupé myšlenky. Nejspíš pochopil, že nejsem v nejlepším rozpoložení pro konverzaci.

„Okamžitě ji pusť! Zešílel jsi? Jestli ji nyní zabiješ, tak strhneš veškerou pozornost na její zmizení.“ Jeho hlas zněl stejně rozčíleně, jak vypadal a já jsem se pomalu začínal probouzet ze svého transu. Přestal jsem se nadechovat její vůně a podal jsem svou kořist do rukou svého bratra. Je téměř nemožné, že se dokáže takto kontrolovat, přestože se živí lidskou krví!

„Jdi pryč, Edwarde.“ Jeho strohý příkaz jsem splnil a bez váhání jsem zmizel v lesích městečka Forks. Utíkal jsem co nejdál od školy a úžasné vůně Belly. Přesto se mě však držela a já jsem ji nemohl dostat z hlavy. Jen pro pocit plnosti jsem skolil několik jelenů. Copak je možné, že ve mně vyvolává takové pocity? Ale ona je vyvolává i v Demetrim. Viděl jsem to, slyšel jsem to v jeho mysli… Sakra! Vzteky jsem nakopl spadlý strom, který v letu porazil další.

1. kapitola - Shrnutí - 3. kapitola

Budu mít radost za každý komentář, který tu zanecháte. Taky bych Vám chtěla poděkovat za ty předchozí, moc mě potěšily. :-)

 




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bella, dcera bohů - 2. kapitola (Pokušení):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!