Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella, dcera bohů - 1. kapitola (Nebude to snadné!)

12.01.2011 (09:30) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2532×

Zaujalo mě cizí auto, které parkovalo před školou a vybočovalo z řady ostatních. Tohle bylo na první pohled moderní a velmi drahé. Mike si všiml mého zaujetí a hned mi objasnil, že máme nové spolužáky. Nebyl z nich očividně nijak nadšený, ale zatím jsem nevěděla proč…

Poměrně brzy mi došlo, proč z nich nebyl nadšený. Hned potom, co jsme si odložili bundy do skříněk, se ke mně Mike vrátil a doprovázel mě až do třídy, což mě překvapilo. Většinou mě nedoprovází, protože chodím s Angelou a Jessicou, ale nebylo mi to nepříjemné. Hned jsme se domluvili na společně stráveném odpoledni.

Naposledy jsme se před třídou políbili a já jsem spolu se zazvoněním vešla do třídy. Ihned jsem spatřila naše nové spolužáky a na první pohled mi bylo jasné, co jsou zač. Seděli ve dvou posledních lavicích, každý sám, protože v učebně matematiky jsou lavice oddělené. Jejich bílá pokožka a dokonalost mě uhodila do očí hned, jak jsem vstoupila do třídy. Snažila jsem se nevšímat si jich, ale nemohla jsem spustit oči z jejich krásy. Hlavou mi proudily myšlenky na to, co budu dělat. Jsou tu další a za tak krátkou dobu… Vždyť jsem tamtomu upírovi vymazala mysl! Co tu dělají? Zaplula jsem do třetí lavice a celou matematiku jsem byla mimo, pořád dokola jsem ze všech stran přemítala pravý důvod toho, proč tu jsou. Ale hlavním předmětem zatížení mého mozku bylo to, co udělám. Jaká bude má reakce? Nakonec jsem se rozhodla, že je budu ignorovat. Pokud se pokusí o nějaký útok, zneškodním je, ale když ne, tak tu mezi nimi budu normálně žít. Vždyť nemusí zjistit, kdo jsem. Stačí jen, když nebudu příliš používat svou moc.

Já jsem tu byla první, nechci odtud zmizet. A zvlášť ne teď, když jsem tu nalezla své přátele. Domov, klid. Pokaždé, pokaždé když se v mé blízkosti objevil nějaký upír, tak jsem zbaběle utekla. Zanechala jsem za sebou přátele, školu, lásky… Všechno jenom kvůli nim, ale tentokrát ne! Já prostě neodjedu jako zbabělec. V hlavě jsem se mohla přesvědčovat o svém odhodlání, jak jsem chtěla, ale stále jsem byla šíleně nervózní.

Jess do mě musela drknout a já jsem s překvapením zjistila, že už je konec hodiny a všichni se hrnou ze třídy ven. Holky se smály nad mým překvapením, ale nijak to nekomentovaly. Přidala jsem se k nim, přestože mi do smíchu nebylo. Sklízela jsem si pomůcky, ale projevila se má nervozita a z tašky se mi vysypalo několik učebnic, což u holek vyvolalo další záchvat smíchu. Kdyby se alespoň místo smíchu sehnuly a pomohly mi sesbírat ty učebnice, ale to ne!

„To bude asi tvoje.“ Zvedla jsem hlavu a setkala jsem se s pohledem kluka, kterému patřil ten dokonalý medový hlas. Lehce jsem se usmála a broukla jsem tiché „děkuji“. Nemohla jsem přeci ignorovat to, že je to upír, který se mě může pokusit zabít. Vstávala jsem zrovna ve chvíli, kdy vycházel ze třídy a střetla jsem se s jeho pohledem. Rychle jsem uhnula a v duchu jsem si nadávala za to, že jsem se za ním podívala. Sakra!

„Co děláš, prosím tě?“ smála se Jessica nad mou dnešní nešikovností a já jsem jen pokrčila rameny, protože bych stejně nevěděla, co jí odpovědět. Další hodiny mi utíkaly rychleji, než bych čekala a byla jsem za to ráda. Potřebuji domů, promyslet si všechno, co udělám a také to, jak se zachovám.

„Takže pojedeme?“ zeptal se Mike, jakmile se ke mně dostal a já jsem si vzpomněla, že jsme se domluvili na společném odpoledni.

„Broučku, promiň, ale dneska to nejde. Zapomněla jsem, že musím něco udělat. Nemůžeme to odložit?“ Podívala jsem se na něj pohledem smutného štěněte a on po chvíli souhlasil. Stihl mi však také vyčíst, že na něj nemám vůbec čas, což není pravda. Celý víkend jsme byli spolu!

„Však já ti to vynahradím,“ zašeptala jsem mu dvojsmyslně do ucha a on mě došel doprovodit k autíčku. Pak se vydal ke svému terénnímu autu, za které jeho otec zaplatil pěkný balík. Mike si hodně zakládá na své image, jako kapitán fotbalového týmu je obdivovaný a obletovaný. Má bohaté rodiče, jeho taťka je starosta města, takže není divu, že má přesně to, co si přeje. Musím ale přiznat, že já mám taky vždycky to, co chci. Byla jsem ráda, když jsem se dostala domů a s úlevou jsem za sebou zavřela dveře bytu.

Hned jsem si napustila plnou vanu horké vody a ponořila jsem se do ní. Nešetřila jsem s koupelovou pěnou, takže jsem měla během chvíle vanu plnou bílých bublinek. Dobře, tak si rozmyslíme, co uděláme… Přišli k nám do školy, většina upírů, které jsem kdy potkala, chtěla jediné – krev. Tihle vypadají, že přišli jenom studovat. Nemusejí mít nejmenší tušení o tom, kdo jsem a co umím. Třeba je to jen náhoda a náhody se dějí dnes a denně…

Edward:

Nevím, jestli jsem doufal, že hned první den objevíme toho, kdo je potomkem bohyně Casidy, ale teď už vím, že to nebude tak lehké. Musíme poznat všechny, kteří se nachází na škole, a zatím nevím, jak to dokážeme. V hlavě se mi vynořila vzpomínka na tu dívku, Bellu. Nemohl jsem přečíst její mysl a ona přitom byla tak neskutečně zajímavá.

Nikdy jsem neviděl krásnější dívku. Líbila se mi, fascinovaly mě její tmavě hnědé oči. Připomínaly mi čokoládu a pak je tu ta její rozkošná chůze. Bylo v ní něco, co jí dodávalo na eleganci. Nepochybně byla sexy! Když šla, tak dokonale pohybovala boky a využívala všech svých trumfů. Její světlá pokožka byla v kontrastu s tmavými vlasy, které měla vyčesané do culíku. Zaujala mě, ale kvůli tomu tu přeci nejsem.

Ať jsem se snažil myslet na cokoli jiného, tak mi v hlavě stále zůstával obrázek té dívky. Byla tak roztomile nešikovná, když si rozsypala veškeré učebnice. Ani Demetrimu nebyla úplně ukradená. Přečetl jsem si to v jeho mysli a podpořilo to poněkud fakt, že jsme bratři. Máme i stejný vkus na dívky… Sešel jsem do přízemí našeho domu, který jsme si koupili na kraji města. Byl to poslední volný, jeho cena byla sice vysoká, ale v poměru s majetkem, kterým disponují Volturiovi, to byla zcela zanedbatelná suma.

„Bratříčku, nedáš si se mnou skleničku?“ zeptal se mě Demetri až příliš ironicky na to, aby jeho dotaz zněl upřímně. Posadil se do křesla a v ruce svíral sklenici plnou krve. Ta vůně mě lákala, ale za dobu jejího odříkání jsem se naučil odolat.

„Ne, byl jsem na lovu. Všiml sis dnes ve škole někoho podezřelého?“ odvětil jsem a radši jsem změnil téma. Třeba bychom se nemuseli neustále hádat, Demetri je tvrdý, ale někde pod tou slupkou upírství je můj bratr. Němě zakroutil hlavou. Pak se zatvářil rozčíleně a překvapeně zároveň. Několikrát zamrkal a já jsem jenom čekal, co z něj zase vyleze.

„Snad jim tu nechceš pozabíjet všechny roztomilé králíčky,“ ušklíbl se. „Asi budeme muset použít tu věc, co nám dal Aro,“ konstatoval, ale to se mi rozhodně nezdálo. Posadil jsem se do křesla naproti němu a zadíval jsem se do plamenů hořícího krbu.

„A to chceš chodit kolem každého na škole a dotýkat se ho tím kamenem?“ pronesl jsem ironicky a on trochu zavrčel. Čekal jsem nějakou takovou reakci. Neodpověděl bych mu takto, kdyby se neustále nepovyšoval nad můj způsob života.

„Tak mi tedy řekněte, jaký nápad máte vy, pane chytrý!“ Dopil sklenici a položil ji na stolek. V jeho tváři byl nepřátelský výraz a jeho myšlenky prozrazovaly, že je rozčílený. Demetri měl ovšem jednu velkou výhodu oproti všem ostatním. Dokázal své myšlenky chránit tím, že mi poskytoval jen část svého uvažování. Nikdo neví, proč je tomu tak, ale nedokážu přečíst vše, co se odehrává v jeho mysli. Občas mě to pekelně vytáčí! Je to jako nějaký můj nedostatek, který nemůžu změnit, vylepšit, natrénovat!

Bella:

Dobře, jsem rozhodnutá a nebudu to nijak hrotit. Oni si mě nebudou vůbec všímat, protože nebudou vědět, kdo vlastně jsem. Nesmím na sebe upozorňovat a všechno bude v klidu. Celou noc jsem nespala a ráno jsem vše výjimečně stíhala, takže jsem nemusela nijak zmatkovat. Nepotřebuji spánek tolik jako normální lidé, dokážu vydržet i tři dny a nepociťuji únavu, takže mám poměrně výhodu. Největší výhoda je to právě před testy…

Přestože jsem měla strach z dnešního setkání s těmi upíry, tak jsem se na něj těšila. Něco v pohledu toho kluka mě zaujalo. Až později mi došlo, že jeho oči měly zlatou barvu, to jsem u upíra ještě nikdy neviděla. Jeho bronzové vlasy a světlá pokožka, příjemně mě zalechtalo v podbřišku, když jsem si vybavila jeho pohled. Co to se mnou je? Bells, vzpamatuj se!

Poměrně brzy jsem nastoupila do auta a vyjela jsem ke škole. Bylo tu ještě skoro prázdno, ale nechtěla jsem už čekat doma. V prázdném bytě jsem najednou měla špatný pocit. Všimla jsem si nějakého plakátu na vývěsce před školou a zamířila jsem k němu. Hmm, školní ples. Letošní téma je Las Vegas, to jsem asi ještě nezažila…

„Zajímavé téma,“ ozval se někdo vedle mě a já jsem úlekem vyjekla. Popadala jsem dech a snažila jsem se uklidnit své srdce, které se roztlouklo jako o závod.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat,“ omluvil se kluk znovu a teprve teď jsem na něj upřela pohled. Cítila jsem, jak se mi zježily všechny chloupky na těle a dívala jsem do tmavých očí svého nového spolužáka. Ani kontaktní čočky, které měly zjevně chránit jeho přirozenou barvu očí, nedokázaly zabránit tomu, abych ho poznala.

„Ne, to je dobrý. Jenom jsem tě neslyšela,“ odpověděla jsem možná trochu ukvapeně. Chtěla jsem odvrátit svůj pohled od jeho bledé tváře, ale přesto jsem to nedokázala. Prohlížela jsem si jeho na krátko střižené černé vlasy, bílou pokožku a oči, které mě i tak fascinovaly. Když mi konečně došlo, že bych měla přestat zírat, tak už bylo trochu pozdě a já jsem si připadala trapně. Super, vybavuju se tu s někým, kdo mě možná chce zabít…

„Mimochodem, jmenuju se Demetri,“ představil se mi a poměrně rychle mi došlo, že jeho jméno není nijak obvyklé v dnešní době. Musí mu být už pěkná řádka let…

„Já jsem Bella, tedy vlastně Isabella, ale všichni mi říkají Bello,“ upřesnila jsem a bylo mi zvláštní, jak lehce se mi s ním mluví. Ač by to tak asi být nemělo, tak musím přiznat, že mě něčím hrozně přitahuje. Nestalo se mi to ještě u žádného upíra, nikdy, ale všechno je jednou poprvé.

„Určitě se tu ještě uvidíme, Bello,“ řekl a potutelně zamrkal. Měla jsem pocit, že se mi snad podlomí kolena a rozplácnu se na chodníku, no, nestalo by se to sice poprvé, ale byl by to pořádný trapas. Z malého transu, při kterém jsem seděla na jedné z laviček a vyhlížela přijíždějící auta, mě vyrušil až Mike, který se ke mně přihrnul a lačně mě políbil. Sice jsem se do polibku zapojila, ale neužila si ho tak, jak bych si představovala.

Totálně mimo jsem byla ještě zbytek školy a to den zdaleka nekončil, protože mi Mike s radostí oznámil, že jeho rodiče nejsou dnes doma, takže máme celý jejich velký dům, který se dá považovat spíš za malou haciendu, jenom pro sebe. To bude dlouhý den.

Prolog - Shrnutí - 2. kapitola

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella, dcera bohů - 1. kapitola (Nebude to snadné!):