Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Arova odplata - 8. kapitola

11.10.2010 (11:45) • Caius • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2639×

Alec:

Mířili jsme starobylými kamennými tunely do srdce Volterry. Mířili jsme domů. Výtahem jsme se dostali do administrativně vyhlížejícího sálu. Za recepcí seděla Corona – naše nová recepční. Giannu jsme už dávno nahradili, lidé poměrně rychle stárnou. Corona, stejně jako její předchůdkyně, naivně doufala, že jí jednou darujeme nesmrtelnost. Jako kdyby nás neznala! Až doslouží, skončí stejně jako drahá Gianna. Jí se vlastně dostalo jen té pocty, že si ji vzal sám Aro.

„Dobrý večer,“ pozdravila Corona profesionálně naši malou skupinku, „Aro vás už očekává.“

Jane, která vedla naši skupinu se mnou po boku, jen kývla hlavou, že ji bere na vědomí. Lidé u nás nic neznamenají, ani ti naši. Ale který upír by dělal takovou podřadnou práci? Na to tu jsou přece lidé!

Pokračovali jsme dál chodbou. Téměř u jejího konce jsem u stěny odhrnul dřevěné obložení. Sestra vešla dovnitř a já za ní. Věděl jsem, co cítí. Hrdost. Byla hrdá na to, jak naši akci zvládla a doufala, že to Aro ocení. Zároveň se však obávala, že se bude zlobit kvůli Zafrině, Kate a Eleazarovi. Aro byl ale veskrze chápavý, zejména, když se někoho dotkl, takže jsem si byl jist, že nám nic vyčítat nebude. Udělali jsme, co bylo v našich silách.

Všichni jsme vešli do dokonale kulaté věžní místnosti. Naši skupinu uzavíral Benjamin. Byl smutný, zlomený. Jeho mladická nerozvážnost byla pryč. Sestřička ho slušně zpracovala, usmál jsem se v duchu. Ten už potíže dělat nebude, pomyslel jsem si, když jsem ho pozoroval.

V místnosti se nacházelo několik stojících a tiše hovořících osob. Ve středu místnosti na prostředním trůnu seděl Aro a kolem něj stálo několik upírů na stráži. Aro při našem příchodu plynule a elegantně vstal z trůnu. Doslova zářil štěstím.

„Jane, drahoušku, ty ses vrátila!“ zvolal Aro s neskrývanou radostí v hlase.

„Ano, pane,“ usmála se Jane. Její apatický výraz ve tváři rozjasnil a má sestřička rázem vypadala jako andělské dítě.

„A Benjamin je tu také!“ radoval se Aro, jako by si Benjamina všiml až teď. „To je ale milé překvapení! Nádhera!“

Aro se otočil na jednoho z členů své stráže. „Santiago, upozorni mé bratry, že máme společnost. Jsem si jistý, že si tohle nebudou chtít nechat ujít. Pak přiveď všechny členy gardy, chci s nimi promluvit.“

„Ano, pane.“ Santiago na sobě nedal znát údiv, přikývl a rychle se vytratil.

Zatímco se čekalo na Marka a Caia, Aro se zaměřil na Benjamina.

„Jsem tak rád, že jsi přijal mou nabídku a vstoupil do naší gardy, Benjamine,“ řekl vesele. Pak se zachmuřil.

„Nepochybně jsi utrpěl ztráty. Velice mě to mrzí,“ řekl tiše s účastí. „Postavení strážců zákona nám na bedra ukládá povinnost být neúprosní,“ smutně zavrtěl hlavou.

 Než stihl Benjamin cokoliv odpovědět a nezdálo se, že by to měl v úmyslu, do místnosti vplul Caius, následovaný Markem.

„Á, výborně,“ ožil Aro.

„Caie, Marku, podívejte, kdo k nám přišel!“ zvolal s nadšením.

Marcus se tvářil znuděně a apaticky, jako vždy. Odplul za stojícího Ara a usadil se do jednoho z prázdných trůnů. Caius se postavil po Arově boku a tvářil se kysele, jakoby mu Benjamin připomněl něco hodně nepříjemného.

„Co se děje, Aro?“ vyštěkl rozčileně.

„Proč tu je? A kde byla celou tu dobu Jane, Alec a ostatní?“ ptal se s narůstajícím podrážděním.

„Trpělivost Caie! Za okamžik se vše dozvíš,“ uklidňoval jej Aro a shovívavě přehlížel jeho netaktnost.

Aro se odvrátil od Caia a upřel pohled na moji sestru.

„Jane, drahoušku, mohla bys?“ usmál se na ni.

Teď přišel okamžik, kterého se Jane nejvíce obávala. Přistoupila k Arovi a do jeho nastavené ruky vložila svou. Jeho oči se okamžitě zavřely a ramena se mu nahrbila pod přívalem myšlenek a vzpomínek. Po chvilce otevřel oči a narovnal se.

„Vidím, že jste se chopili iniciativy,“ obdivně se usmál na mě a na Jane.

„Iniciativy?“ zeptal se Caius, podrážděný neznalostí dění.

„Ano, Caie. Tady Jane, měla takový malý úkol. Vlastně bude lepší, když si to poslechnou všichni,“ řekl Aro.

„Santiago!“ zvolal. Santiago na Arův pokyn otevřel těžké, kované dveře a do místností k nám se hrnuli všichni členové gardy. Všichni byli zvědaví, přestože si zachovávali své apatické výrazy. Všichni chtěli vědět, co tak velkého Aro naplánoval, že všechny svolává. Všichni chtěli vědět, co se bude dít.

„Vítejte, mí drazí!“ začal Aro zvučným hlasem. V místnosti panovalo naprosté ticho. Ačkoliv mluvil tiše, jeho hlas se odrážel od kamenných stěn sálu s ozvěnou.

„Jistě si všichni pamatujete, na tu neblahou situaci před 17-ti lety s Cullenovými. Někdo by dokonce mohl říct, že jsme tehdy byli poprvé poraženi.“ Dramaticky se odmlčel.

„Nyní ale nastává obrat. Volturiovi se rozhodli, že je již nebudou dále tolerovat. Nyní je zničíme!“ zvolal Aro s nakažlivým nadšením.

 „Tady Jane, Alec a jejich malá skupinka nám již umetli cestičku, jak se říká. Během své nepřítomnosti zlikvidovali všechny přátele Cullenových.“ V sále to zašumělo.

Aro pomalu vyjmenovával: „Egypťany, amazonskou smečku, denalijskou smečku a téměř všechny proměňovače!“

V sále to okamžitě začalo šumět úžasem. Chápal jsem je. Zabíjení upírů pro nás bylo běžnou skutečností. To, co je ohromilo, byla likvidace proměňovačů. Proměňovači pro nás byli nebezpeční. Všichni se jich obávali. Než jsme zavítali ke Cullenovým, nikdy předtím jsme se nesetkali s takovými bytostmi a v takovém množství. Byla tu sice nápadná podobnost s pravými vlkodlaky, ale tím jsme se nemohli nechat zmást. Tohle bylo něco úplně jiného. Nový druh. Nevěděli jsme tehdy, jaké mají schopnosti a co od nich můžeme očekávat. Teď bylo po nich. Já a Jane jsme se o ně postarali. Všichni si nyní oddechli, že se nebudou muset potýkat s tou velkou neznámou.

„Irskou smečku můžeme odstranit až později. Nemohou Cullenovým nijak výrazně pomoci a pochybuji, že by to po nich ten útlocitný ochránce lidského života, Carlisle, požadoval.“

„Mimo to,“ pokračoval Aro ve svém proslovu, „se k nám přidal Benjamin.“ Hlavy všech se obrátili k řečené osobě.

„Všichni jej jistě znáte, ještě donedávna byl členem Amunovy smečky. Přijal naši nabídku a já doufám, že pro jeho jedinečnou schopnost najdeme využití,“ řekl a obdaroval apatického Benjamina svým úsměvem.

„Ještě si probereme, jak bude probíhat útok. Cullenovi v současné době žijí v městečku Greenville ve státě Maine, téměř u hranic s Kanadou. Myslím, že až k nim přijdeme, už nás budou očekávat na nějakém příhodném místě. Nechci to celé nějak natahovat, takže jakmile se k nim přiblížíme, přejdeme rovnou do útoku. Díky Belle budou všichni chráněni, proto musíme nejdříve zaútočit na ni. Ale pozor!“ Na poslední dvě slova položil naléhavý důraz.

„Bellu chci získat, takže ji můžete roztrhat, pokud možno nějak šetrně, ale nepalte ji. Potom ji složíme zpět.“ Při těchto slovech si prohlížel každého člena gardy zvlášť, aby si byl jist, že jeho příkazu bude bez výjimky uposlechnuto. Jeho pohled spočinul na Jane.

Bylo veřejným tajemstvím, že sestřička chová k Alici a Belle nesmiřitelnou nenávist. Aro se takto ujišťoval, že Jane neudělá nějakou hloupost. Odvrátil zrak od Jane a pokračoval.

„Alecu, až bude o Bellu postaráno, tak všechny odřízneš od jejich smyslů,“ obrátil se Aro na mne. Souhlasně jsem přikývl. Čekal jsem to.

„Rád bych přesvědčil Alici a Bellu aby se k nám přidaly. Obávám se však, že bude nezbytné, abychom ušetřili i Bellina druha Edwarda, jejich dceru Renesmé a Jaspera, druha Alice. Všichni tři jsou navíc talentovaní, takže by se nám mohli hodit. Všechny ostatní zabijte!“ zakončil Aro řeč.

Benjamin:

Nenáviděl jsem se. Měl jsem zemřít. Měl jsem zemřít, už když zabili mou družku Tiu. Když jsem držel v rukou její žhavý popel, rostla ve mně nenávist, nenávist k Volturiovým. Pak se ale něco změnilo. Něco tu nenávist překrylo. Chelsea. Věděl jsem, že je to ona, ale nedokázal jsem se nijak bránit. Když Jane učinila nabídku, přijal jsem ji. Nemohl jsem jinak, Chelsea mě ovládala. Cítil jsem k nim oddanost, nezměrnou oddanost a věrnost. I když jsem si to neuvědomoval, v koutku mé duše tiše bublala nenávist.

Byl jsem svědkem zabití a ponížení spojenců, dalších a dalších. Rána za ránou. Jane mě nutila zabíjet. Nemohl jsem neuposlechnout.

Teď jsem se zúčastnil příprav na zničení té šťastné rodiny. Soucitný Carlisle, jeho milá starostlivá žena Esme, krásná Rosalie a její věčně šťastný druh Emmett. Ti všichni budou zabiti, jen aby Aro ukojil své mocenské choutky. A ostatní? Pokud se přidají, Aro je svou politikou rozvrátí a časem zničí i jejich vzájemné city. Vrátí se od civilizovaného bytí zpět k primitivní upírské podstatě. Ve Volteře se opět stanou nemilosrdnými predátory.

Nenáviděl jsem se, že jsem tohle dopustil. Nenáviděl jsem se, že teď jsem součástí toho všeho. Nenáviděl jsem se, že jsem tehdy neřekl ne.

7. kapitola <<< 8. kapitola >>> 9. kapitola

Autor: Caius (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Arova odplata - 8. kapitola: