Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice? Co se s tebou děje? - 4. kapitola

20.03.2011 (07:00) • patulka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2004×

Pohled Bella

Otevřela jsem oči a uviděla jsem Al. Myslela jsem si, že je to Edward.

„Al, co děláš?“ zeptala jsem se jí.

„Nic. Co bych dělala? Jenom zavírám okno, aby ti nebyla zima,“ odpověděla mi prostě.

„Ale Al, nech to otevřený. Nechala jsem ho otevřený, kdyby přišel Edward,“ vysvětlila jsem jí. Ona se na mě dívala jako na blázna. Vím, že je to divný čekat v noci na upíra, ale když jsem do něj zamilovaná, tak co se dá dělat.

„No dobře. Nechám ti ho otevřený. Ale myslím, že se ho oknem stejně nedočkáš,“ říkala mi s usměvem.

Teď jsem na ni pro změnu koukala jak na blázna já. Nevěděla jsem, jak to myslí. Nakonec se Al začala strašně smát. Chtěla jsem se jí zeptat, co je na tom směšného, ale byla rychlejší.

„Prosím tě, pojď se mnou dolů a uvidíš, čemu se směju.“ Ani chvilku jsem nečekala a okamžitě vyrazila. Když jsem přišla do obýváku, tak jsem uviděla Jazze a Edwarda jak sedí na pohovce. Myslela jsem, že se zblázním štěstím. Okamžitě jsem utíkala k Edwardovi. Al zase k Jazzovi.

„Co tady děláte?“ zeptala jsem se ho.

„Myslel jsem, že budeš ráda, že mě tu vidíš. Asi tedy půjdu.“ Už se zvedal, ale já jsem ho stáhla zpátky na pohovku.

„To víš, že tě vidím ráda. Jenom jsem chtěla vědět, jak jsi mohl vědět, že tě tady chci,“ říkala jsem. Podívala jsem se na Al, ale ta na mě jenom vyplázla jazyk.

„To víš. Al mi to poslala myšlenkou. Pořád jsi pochodovala u toho okna, a tak jsem tady,“ pošeptal mi do ucha. Podívala jsem se na Al a tak se na mě usmála.

„Děkuji, Al. Jsi moc hodná,“ usmála jsem se na ni.

„Co bych pro tebe neudělala, sestřičko.“

„Tak jo, ale teď už jdeš spát. Neboj, budu s tebou,“ řekl mi Edward. Okamžitě jsem vstala a utíkala do pokoje. Usínala jsem s krásným pocitem a Edwardem vedle sebe.

Pohled Jasper

Když jsem se potkal s Alice, tak jsem se do ní hned zamiloval. Ale nemohl jsem pochopit Belliny city. Nejprve jsem cítil zamilovanost, ale poté zase zmatenost. Ve škole jsme se hodně sblížili. Doufal jsem, že moje city Al opětuje. Jednou se mě ale zeptala, jestli bych ji mohl proměnit. Řekl jsem jí, ať mi dá trochu času to vstřebat. Nevěděl jsem, jestli bych byl schopný z ní udělat stejnou zrůdu, jako jsem já. Musím si to pořádně promyslet.

Po škole jsme s Edwardem jeli za Al s Bellou. Hodně jsme si povídali, ale potom jsme už odešli, aby se mohly holky prospat do školy. Stejně jsem na Alice nemohl zapomenout. Jsem v tom až po uši. Šel jsem k sobě do pokoje. Lehl jsem si na postel a přemýšlel nad Alice, jestli bych ji dokázal přeměnit. Asi bych potřeboval trochu víc času. Tak narychlo bych to nedokázal.

Najednou jsem uslyšel Edwarda.

„Jaspere? Můžu dovnitř?“ zeptal se mě.

„Jistě, pojď dál,“ odpověděl jsem.

„Víš, Jaspere, rád bych ti pomohl, ale to já nevím. Kdyby se mě Bells na tohle zeptala, tak bych to okamžitě zamítl, ale kdybych ji měl kvůli tomu ztratit, tak bych to nevydržel. Na tohle musíš přijít sám,“ domluvil Edward. Děkuji, poslal jsem mu. Jenom kývl a odešel z pokoje.

Poté jsem zase přemýšlel. Pořád jsem se ale nemohl rozhodnout. Tak jsem se na to vykašlal. Odešel jsem do obýváku.

„Ty, Jaspere, nechceš zajít za Alice? Když jsem byl u domu, tak mi poslala, že Bell pořád chodí po pokoji kolem okna a čeká, jestli se nestavím,“ zeptal se mě Edward.

„Tak dobře. Tak dělej, ne?“ zeptal jsem se se smíchem. Na to se rozběhl z domu a já hned za ním. Za chvilku jsme byli u jejich domu. Edward zaťukal a otevřela Al. Hned nás pozvala dovnitř. Sedli jsme si do obýváku a čekali, až přijde dolů. Dolů se přiřítila Bella a hned skočila po Edwardovi. Alice se na mě usmála a šla za mnou. Chvíli jsme si povídali, ale potom jsme šli k ní do pokoje, aby se Al mohla vyspat. V posteli jsem přemýšlel jak začít.

„Alice?“ zeptal jsem se potichu. Nevěděl jsem, jestli už spí.

„Ano?“ dostalo se mi odpovědí.

„Víš, přemýšlel jsem. Jak ses ptala, jestli bych tě přeměnil, tak jsem se už rozhodl,“ začal jsem. Al se na mě hned podívala a začala se usmívat. No jo. Vize.

„Jaspere, děkuji! Moc, moc, moc ti děkuji,“ děkovala mi pořád.

„Nemáš za co, Al, ale přeměním tě, jenom pokud to budeš opravdu chtít. Ale Bell to zatím říct nesmíš. Edward totiž ještě neví, jestli ji přemění, tak jí zatím nic neříkej,“ prosil jsem ji.

„Neboj. Já jí to neřeknu. Miluji tě.“ Usmál jsem se na ni.

„Já tebe taky."

Poté se překulila na bok a usnula. Byl jsem šťastný, že mám Alice. Moc ji miluji.

Pohled Bella

Ráno, když jsem se probudila, byla jsem snad nejšťastnější člověk pod sluncem. Na probuzení se mi dostalo krásného polibku.

„Zůstaň tu. Hned jsem zpátky. Opovaž se mi zmizet,“ řekla jsem Edwardovi a už si to šinula do koupelny. Udělala jsem ranní hygienu a utíkala zpátky do pokoje. Edward byl pořád na posteli v té stejné pozici. Vypadal jako socha. Ale krásná socha. Oblékla jsem se a mohli jsme vyjet do školy. Dojeli jsme a akorát jsme šli do třídy. Celý den uběhl strašně rychle. Domů jsme jely jenom já a Alice. Kluci museli domů. Po cestě jsem přemýšlela, co budu dělat, když Edward nikdy nebude stárnout a já ano. Doma jsem si pak s Alice chtěla promluvit.

„Al, přemýšlela jsi někdy o tom, že bys chtěla s Jazzem strávit celou věčnost? Myslím jako upírka,“ zeptala jsem se Al. Chvíli se na mě dívala.

„Ano, Bell. Přemýšlela jsem o tom. Ale nevím, jestli by s tím souhlasil Jazz. A co ty?“ zeptala se mě.

„Al, já vím, že je to asi blbost, ale já bych byla klidně cokoliv, ale hlavně abych byla s Edwardem,“ svěřila jsem se.

„Bell, já jsem na tom stejně. Ale co na to kluci?“

„Tak se podívej. Vždyť míváš ty své vize.“ Napadlo mě najednou.

Alice se chvíli soustředila. Najednou se na mě smutně podívala. Nevěděla jsem, co to má znamenat.

„Bell, je mi to líto. Jazz mi to schvaluje, i když není nejšťastnější. Ale Edward je proti tomu, abys byla jako on. Nechce ti sebrat tvůj život.“

Chvíli jsem přemýšlela, ale pak mě napadl bláznivý nápad. „Al, co kdybych udělala s Edwardem kompromis? Vezmu si ho, a potom mě promění. Myslíš, že by mi to vyšlo?“ zeptala jsem se Al. Doufala jsem, že mi to schválí. Ale nejsem si jistá. Najednou mě přerušila Al.

„Bello, ty jsi génius! Edward ti to schválí. Ale je tady jeden problém. A je dost velký,“ upozorňovala mě Al.

„Tak ven s tím. Ať je jakýkoliv, chci to vědět.“

„Dobře. Vezme si tě. Moc rád, ale ten problém je, že až doděláš školu,“ řekla mi to opatrně. Až dodělám školu? Vždyť to je až za rok! To nevydržím!

„Dobře. Nějak ho zkusím ukecat. A Jazz to vezme jak?“ zeptala jsem se.

„Jazz stejně jako Edward, ale je schopný si mě vzít už za dva měsíce. Ale jenom pokud to budu chtít.“

„A ty chceš, že?“ zeptala jsem se. Jenom přikývla

„Ty se máš, že už budeš upírka tak brzo!“

„Ale Bell, já jsem neřekla, že budu za dva měsíce upírka. Klidně počkám, než budeš upírka ty. Nebo se můžeme dohodnout, že bychom se domluvily na jeden den a spolu pak přemluvily kluky, aby nás přeměnili,“ navrhla mi.

Chvíli jsem se na ni jenom dívala. Poté jsem se jí zeptala na jednu zásadní věc.

„Al, ty bys byla tak hodná, že bys počkala na mě? Já jsem strašně ráda, že jsi moje sestra. Jak já tě mám ráda, Al!“ Byla jsem úplně šťastná, že by to pro mě udělala.

„Jistě, že bych to pro tebe udělala. Pro tebe cokoliv, sestřičko.“ Pak mě objala. Byla jsem jí tak vděčná. Chvíli jsme se jenom tak objímaly. Poté jsem šla do pokoje. Musela jsem si udělat úkoly do školy a naučit se. Pořád mi to nějak nešlo. Nedivím se, když jsem pořád myslela na Edwarda. Přála jsem si, abych mohla být upírkou co nejdříve. Když jsem tak nad tím přemýšlela, tak jsem úplně zapomněla na čas. Když jsem se podívala na hodiny, tak bylo deset hodin večer. Alice jsem už neslyšela, takže už asi spala. Taky bych spala, ale nevím, jestli to dokážu bez Edwarda. Mezitím jsem se převlékla do pyžama a otevřela okno, kdyby přišel Edward. Ještě jsem šla k oknu a chtěla jsem zavolat na Edwarda, ale uviděla jsem něco, co by mě ani ve snu nenapadlo.

V příští kapitolce už budou Volturiovi. Máte se na co těšit. Prosím komentář :D

Autor: patulka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice? Co se s tebou děje? - 4. kapitola: